Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jsem na dceru moc přísná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.11.17 11:21
@Anonymní píše:
Moje 5ti letá dcera je zlatíčko, občas samozřejmě trochou pozlobi, nebo neposlechne, ale vychovaná je dobře. Má respekt k ucitelkam, prarodičům, neubližuje dětem…
Ale problém je asi ve mějá už začínám přemýšlet o psycholožce pro mě
Někdy na ni tak zbytečně vyjedu, zbytečně zařvu, zatáhnu jí za ruku…
Jsem hrozná matka
Když jsem úplně vytočena, dokonce jsem jí už řekla i to, že je hloupá, nic neumí, když něco pokazí, rozbije… Přitom to jsou takové kraviny…a já jí tím úplně snižuju sebevědomí.
A mě to pak samozřejmě strašně mrzí. Když už spí, chodím se na ní dívat, hladím ji a brečím pak v obýváku.
Proč to teda dělám, když mě to hned pak mrzí??? Vždycky si párkrát řeknu, že nesmím vybuchnout, ale po nějaké době se to zase stane.
Asi bych řešila psychologa, moje máma mi také často srážela sebevědomí jako holčičce a pamatuji si to doteď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.17 11:27
@Anonymní píše:
Moje 5ti letá dcera je zlatíčko, občas samozřejmě trochou pozlobi, nebo neposlechne, ale vychovaná je dobře. Má respekt k ucitelkam, prarodičům, neubližuje dětem…
Ale problém je asi ve mě
Někdy na ni tak zbytečně vyjedu, zbytečně zařvu, zatáhnu jí za ruku…
Jsem hrozná matka
Když jsem úplně vytočena, dokonce jsem jí už řekla i to, že je hloupá, nic neumí, když něco pokazí, rozbije… Přitom to jsou takové kraviny…a já jí tím úplně snižuju sebevědomí.
A mě to pak samozřejmě strašně mrzí. Když už spí, chodím se na ní dívat, hladím ji a brečím pak v obýváku.
Proč to teda dělám, když mě to hned pak mrzí??? Vždycky si párkrát řeknu, že nesmím vybuchnout, ale po nějaké době se to zase stane.
To bude nějaký problém ve vlastním ovládání. Pokud Vás to mrzí, je to vlastně dobře a správná reakce, ovšem ve chvíli, kdy se naštvete, tak byste si měla automaticky uvědomit, že Vás to bude mrzet, což se neděje.
Máte to tak i s ostatními, když Vás naštvou? Jste dlouho na MD nebo RD? Co zkusit sama nějak se zrelaxovat, ať potom si to nevybíjíte na nebohém dítěti.
Nejjednodušší bude si do hlavy vložit, že jakmile se naštvete, tak aby první myšlenka, která Vám projede hlavou, byla že toho nechcete pak litovat.
Psycholog - to bych volila až v nějakých krajních případech, navíc to není úplně levná věc. Začala bych tím, že bych se podívala, jestli mám důvod být pod nějakým tlakem a stresem a pokud ano, pokusit se nějak sama uklidnit a dát do pohody, abych nebyla vzteklá. Pokud jste ale taková na všechny, je to problém osobnosti, jste prostě impulsivní - tam by pak asi bylo dobré obrátit se na odborníka nebo vyhledat skupinu lidí, kteří sdílí stejný problém a nechat si poradit jak to řeší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.17 11:49
To srážení sebevědomí, řeči, že je hloupá apod. to je velké zlo pro dítě. Psychologa rozhodně vyhledej, buď jsi aktuálně pod tlakem a tam to pomůže nebo nezvládáš sebeovládání a vlastní impulsivitu. S obojím se dá pracovat, něco si už zkoušela, nepomáhá to, tak je fajn vyhledat odbornou pomoc. Brečení v obýváku a noční hlazení ničemu nepomůže. Dceru máš určitě ráda, tak to udělej pro ní. Výborný je, že si uvědomuješ, že máš problém a jsi motivovaná ho řešit. Držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.11.17 12:08
Dobrý je, že si to uvědomuješ. Mě otec srážel sebevědomí: Chodila jsem na blbý gympl, blbou vysokou, strašně tlustá, žádnej chlap mě chtít nebude, neseženu práci apod. Když se zpětně podívám na fotky z gymplu i dnes, tak hezká štíhlá holka. Mám dobrou práci, momentálně na rd, skvělého manžela… Jen mě mrzí, že už to nemůžu vrátit. Nejhorší bylo, že jsem tomu tenkrát věřila. Sám měl výučák, panděro z chlastu… Škoda mluvit
- Citovat
- Upravit
15.11.17 12:15
To je hodne spatne. Ja si jiz od 4 let pamatuju vse co mi mama takhle rekla a povazovala jsem jeji slova za naprostou pravdu. Pokud nechces aby mela nasledky okamzite s tim prestan, ovladat se muze kazdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.11.17 12:18
Psychologa. U nás to pokračovalo přes „kdo se na ten tvůj blbej ksicht má dívat“ ve čtrnácti a na „jsi největší zklamání mýho života“… to bylo v době, kdy jsem byla premiantkou na magisterském studiu.
Bojuju s tím celý život, omezuje mě to v práci, v osobním životě… Celý můj život je boj, protože i když si vnitřně věřím, tohle mi čas od času hlodá v hlavě pořád. Myslíš, že se dá cítit přitažlivá pro chlapy, když ti vlastní máma řekne, že nesnáší tvůj blbej ksicht a jak je hrozný, že máš malý prsa…?
Jestli chceš znát konec, celé se ti to vrátí. Jestli čekáš, že dcera tě bude mít ráda, v dospělosti s tebou bude vycházet a vracet se, tak ani náhodou.
A zlato… bude to naprosto zaslouženě. 
PS - psychologové fungujou i v bezplatných poradnách. A jestli chceš uklidnění na závěr, moje máma se neumí ovládat ani v mých pětatřiceti a PŘESTO, že jsem s ní už i na čas přerušila veškeré kontakty. Pokud je to tak zlé, tak se ti vůbec nemusí podařit to zvládnout sama.
Prosím anonymně, pár lidí tyhle krásné historky z mého života zná.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.11.17 12:40
Anonymní z 12:08 jojo dodneška s tím bojuji, mám syna a nechci, aby to zažil, takže když manžel má nějakou nevhodnou poznámku na naše mimčo, tak se s ním vždycky pohádám a jako omluvu musí poslat tisícovku synovi na spoření
- Citovat
- Upravit
15.11.17 13:03
Nejsem psycholog, ale zacala bych tim, ze bych si dala na mesic zakaz techto reci, absolutni. Jsi vynervovana a nakonec potrestas hodnou dceru a potazmo sebe. Tim na tom budes jeste hur. Zkus si to zakazat, v tom vzteku si rict: Ted si to jeste nezhorsim a nebudu vecer plakat v obyvaku a citit se provinile. Pokud to nezvladnes mesic sama, tak pak urcite psycholog.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.17 13:32
V první řadě bych se jí za to chodila omlouvat. Občas vybuchne každá máma i kvůli blbosti, ale je potřeba uznat chybu i před dítětem. I ona se tím učí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.11.17 12:05
Mam to docela podobné, snažím se jí věnovat každou chvilku svého času, za měsíc čekáme druhé dítko a je to náročné. Mám pocit, ze kolikrát jen hybu pusou a nevydával žádný zvuk, když s ní mluvím. Ignoruje vše co jí říkám, když jsem si s ní zkusila sednout a popovidat, tak uhýbá očima a je vidět že nevnímá. Jsou jí 4 roky. Když se jí zeptám co jí vadí odpoví, že na ni pořád rvu a že uklízím. Odpovím ji, že zvyšují hlas proto, aby mě začala vnímat když to po třikrát neslyší a že uklízím protože to nedělá ona sama. Pořád ji opakují, že když si to po sobě uklidí tak pak nemusím já a můžu si s ní hrát místo uklízení. Všechno se pořád řeší dokola a dokola až vybuchnu a pak mě to mrzi. Dělám někde chybu, jen nevím kde.
- Citovat
- Upravit
18.2.19 15:55
Jsem přísná furie?
Ahoj, maminky. Jsem tu nová, většinou jsem emimino jen tak projížděla a četla si, ale dnes mi to nedalo a musela jsem se zaregistrovat. Mám šestnáctiletou dceru, v druhém ročníku na gymnáziu. Už odmala měla daný řád. Naše celá rodina hraje na dechové hudební nástroje, a tak bylo samozřejmostí, že se zapojí i ona, má cvičení na hudební nástroj povinné. Když má nějaké kamarádky, nesmí si je zvát bez zeptání a když už tu nějakou kamarádku má, neexistuje, aby jen tak seděly v pokoji a „nic nedělaly“. Je špatné, když po ní chci, aby si našly nějaký program, když už si sem kamarádky tahá? Teď o víkendu to tu bylo zase, a dcera se ještě osočila, že nejsem normální…přitom za úspěchy a dobré známky dostává, co jí na očích vidíme, platíme jí zahraniční výměnné pobyty a do toho dostává kapesné. Řekněte mi, je tady ještě nějaká matka, která dětem sice dopřeje, ale drží je zkrátka? Děkuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.19 15:57
@Niella a co znamená, ze kdyz si zve kamarádky, musi u vas neco delat? Jako co delat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.19 15:58
@Niella píše:
Ahoj, maminky. Jsem tu nová, většinou jsem emimino jen tak projížděla a četla si, ale dnes mi to nedalo a musela jsem se zaregistrovat. Mám šestnáctiletou dceru, v druhém ročníku na gymnáziu. Už odmala měla daný řád. Naše celá rodina hraje na dechové hudební nástroje, a tak bylo samozřejmostí, že se zapojí i ona, má cvičení na hudební nástroj povinné. Když má nějaké kamarádky, nesmí si je zvát bez zeptání a když už tu nějakou kamarádku má, neexistuje, aby jen tak seděly v pokoji a „nic nedělaly“. Je špatné, když po ní chci, aby si našly nějaký program, když už si sem kamarádky tahá? Teď o víkendu to tu bylo zase, a dcera se ještě osočila, že nejsem normální…přitom za úspěchy a dobré známky dostává, co jí na očích vidíme, platíme jí zahraniční výměnné pobyty a do toho dostává kapesné. Řekněte mi, je tady ještě nějaká matka, která dětem sice dopřeje, ale drží je zkrátka? Děkuji.
nejdriv jsem myslela, ze pises o sestilete, tam budiz, ale sestnactileta???? 
jako vazne? aby si nemohla povidat s kamoskou v pokoji nebo koukat na film, videa? se divim, ze jeste travi volny cas doma, ale rekla bych, ze moc na vyber nema co? ja v 16 uz temer dva roky chodila s klukem, pres zimu jsem koukali temer jen na filmy, bud u nej nebo u me, co bys chtela, aby hrali človece nezlob se?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.19 15:59
@Niella proc ji tak hlidas a omezujes? Dcera ma pravdu, proc je sledujes v pokoji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Moje 5ti letá dcera je zlatíčko, občas samozřejmě trochou pozlobi, nebo neposlechne, ale vychovaná je dobře. Má respekt k ucitelkam, prarodičům, neubližuje dětem…
já už začínám přemýšlet o psycholožce pro mě 
Ale problém je asi ve mě
Někdy na ni tak zbytečně vyjedu, zbytečně zařvu, zatáhnu jí za ruku…
Jsem hrozná matka
Když jsem úplně vytočena, dokonce jsem jí už řekla i to, že je hloupá, nic neumí, když něco pokazí, rozbije… Přitom to jsou takové kraviny…a já jí tím úplně snižuju sebevědomí.
A mě to pak samozřejmě strašně mrzí. Když už spí, chodím se na ní dívat, hladím ji a brečím pak v obýváku.
Proč to teda dělám, když mě to hned pak mrzí??? Vždycky si párkrát řeknu, že nesmím vybuchnout, ale po nějaké době se to zase stane.