Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem na sebe hrozně přísná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.1.24 00:28
Snažte se být lepší matkou a lepší matkou budete tím, že nebudete dávat dětem podobný vzor jako vaši rodiče vám. Čím větší perfekcionistkou budete, tím horší to budou mít v tomto ohledu vaše děti, to jistě nechcete.
Luděk
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 06:37
Otázkou je, zda Tvůj přísný režim ještě přináší nějaké efektivní výsledky (kladný vzor ve smylu, máma místo toho aby si večer sedla k televizi ještě hezky poskládá prádlo a odpočívá až má opravdu hotovo) nebo zda se mění na puntičkářskou obsesi a pak jde spíš již o negativní efekty (pulírování kuchyně místo věnování se manželovi, koukání do zrcadla na nedostatečně vytočené řasy místo přípravy společné snídaně). No a co s tím? V první řadě, zkus vnímat lidi kolem sebe, zda na to již nezačali reagovat negativně. Zda děti nekomentují Tvoji činnost „máma již zase…“ nebo muž „už toho nech,… nepřeháníš to trochu?“ Jasně, je hezké od návštěvy slyšet obdivné „jé vy to tady máte jako ze škatulky, jak jste to se dvěma dětma dokázali“ „to jseš skvělá, že to zvládáš“, ale jen ty víš, zda to úsilí za tím není na škodu Tobě i rodině. Já jsem kupříkladu workoholik. Co v 26tt podruhé těhu skončil o víkendu na kapačkách s podezřením na předčasný rozjezd porodu z přetížení. I netěhu člověk se může přetížit, hlavně psychicky a může to zanechat negativní vliv na celé rodině. Urči si priority, klidně si jednotlivé aspekty života oboduj (uklizená domácnost, svůj vzhled, čistota, děti, manžel) a až za den dosáhneš dost bodů, tak přestaň a věnuj se již jen tomu, co Tě baví, co chtějí děti, manžel. Abych byla dobrá máma/hospodyně/žena, musím mít svěšené prádlo (2b), uklizený stůl (3b), vytrhané obočí (1b), číst si s dětma hodinu denně (5b), udělat manželovi večeři (4b), lesknoucí se zrcadlo v kuchyni (1b). Hele dosáhla jsem 15b za den, mám splněno tak teď jdeme všichni ven a zbytek se do dalšího dne nepo*ere. U mě taky fungují vzory z výchovy v tom, ke všemu přistupovat zodpovědně, nic si nezjednodušovat, vše zvládnout, pracovat efektivně a naplno. Jen si sama musím určit hranice pro sebe a svoji rodinu tak, aby to nebylo na jejich úkor. Teď málem bylo. Tak to hlavně nepřepal, abys vždy měla namysli tu největší prioritu, zdraví sebe i své rodiny, fyzické ale i to psychické. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 06:50
@Dea.Centaurea píše:
Otázkou je, zda Tvůj přísný režim ještě přináší nějaké efektivní výsledky (kladný vzor ve smylu, máma místo toho aby si večer sedla k televizi ještě hezky poskládá prádlo a odpočívá až má opravdu hotovo) nebo zda se mění na puntičkářskou obsesi a pak jde spíš již o negativní efekty (pulírování kuchyně místo věnování se manželovi, koukání do zrcadla na nedostatečně vytočené řasy místo přípravy společné snídaně). No a co s tím? V první řadě, zkus vnímat lidi kolem sebe, zda na to již nezačali reagovat negativně. Zda děti nekomentují Tvoji činnost „máma již zase…“ nebo muž „už toho nech,… nepřeháníš to trochu?“ Jasně, je hezké od návštěvy slyšet obdivné „jé vy to tady máte jako ze škatulky, jak jste to se dvěma dětma dokázali“ „to jseš skvělá, že to zvládáš“, ale jen ty víš, zda to úsilí za tím není na škodu Tobě i rodině. Já jsem kupříkladu workoholik. Co v 26tt podruhé těhu skončil o víkendu na kapačkách s podezřením na předčasný rozjezd porodu z přetížení. I netěhu člověk se může přetížit, hlavně psychicky a může to zanechat negativní vliv na celé rodině. Urči si priority, klidně si jednotlivé aspekty života oboduj (uklizená domácnost, svůj vzhled, čistota, děti, manžel) a až za den dosáhneš dost bodů, tak přestaň a věnuj se již jen tomu, co Tě baví, co chtějí děti, manžel. Abych byla dobrá máma/hospodyně/žena, musím mít svěšené prádlo (2b), uklizený stůl (3b), vytrhané obočí (1b), číst si s dětma hodinu denně (5b), udělat manželovi večeři (4b), lesknoucí se zrcadlo v kuchyni (1b). Hele dosáhla jsem 15b za den, mám splněno tak teď jdeme všichni ven a zbytek se do dalšího dne nepo*ere. U mě taky fungují vzory z výchovy v tom, ke všemu přistupovat zodpovědně, nic si nezjednodušovat, vše zvládnout, pracovat efektivně a naplno. Jen si sama musím určit hranice pro sebe a svoji rodinu tak, aby to nebylo na jejich úkor. Teď málem bylo. Tak to hlavně nepřepal, abys vždy měla namysli tu největší prioritu, zdraví sebe i své rodiny, fyzické ale i to psychické.
Hezky napsáno. Přesně kvůli tomu jsem rodila 32 TT. 
nikomu nedoporučuju. Jenže já měla v péči babičku (86) a to se nedalo jinak. Mojí holčičce je dnes třináct, velmi často myslím na to, jaky ošklivý start jsem ji připravila příchodem na tento svět tak brzo. Holky berte mě jako varování. 
U druhého syna jsem se na vše vykašlala, tělo mě zastavilo v 23tt, začal se mi krátit čípek. Fakt jsem poléhavala, tříletá dceruška kolem mě rozsévala bordel 
a já věděla, že tomu kloučkovi ten čas vyležím. Narodil se 38tt, byl malinkej, porod blbej. Syn má ADHD, ale mírnou. Premiant třídy, akorát je takovej urychlenej.. ale tady jsem víc udělat nemohla, poctivě jsem ho donosila, co nejdál. Průběh porodu už byl v rukou doktorů. Narozdíl od dcery je to velmi zdravé dítě, se špičkovou koordinací pohybu, milující všechny sporty.
Taky mě stále něco nutí být perfektní. Je to nálož, ale už s tím umím zacházet. Život mi dal opakovaně lekci..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Svetluska55
22.1.24 08:54
@alisekR
@Dea.Centaurea píše:
Otázkou je, zda Tvůj přísný režim ještě přináší nějaké efektivní výsledky (kladný vzor ve smylu, máma místo toho aby si večer sedla k televizi ještě hezky poskládá prádlo a odpočívá až má opravdu hotovo) nebo zda se mění na puntičkářskou obsesi a pak jde spíš již o negativní efekty (pulírování kuchyně místo věnování se manželovi, koukání do zrcadla na nedostatečně vytočené řasy místo přípravy společné snídaně). No a co s tím? V první řadě, zkus vnímat lidi kolem sebe, zda na to již nezačali reagovat negativně. Zda děti nekomentují Tvoji činnost „máma již zase…“ nebo muž „už toho nech,… nepřeháníš to trochu?“ Jasně, je hezké od návštěvy slyšet obdivné „jé vy to tady máte jako ze škatulky, jak jste to se dvěma dětma dokázali“ „to jseš skvělá, že to zvládáš“, ale jen ty víš, zda to úsilí za tím není na škodu Tobě i rodině. Já jsem kupříkladu workoholik. Co v 26tt podruhé těhu skončil o víkendu na kapačkách s podezřením na předčasný rozjezd porodu z přetížení. I netěhu člověk se může přetížit, hlavně psychicky a může to zanechat negativní vliv na celé rodině. Urči si priority, klidně si jednotlivé aspekty života oboduj (uklizená domácnost, svůj vzhled, čistota, děti, manžel) a až za den dosáhneš dost bodů, tak přestaň a věnuj se již jen tomu, co Tě baví, co chtějí děti, manžel. Abych byla dobrá máma/hospodyně/žena, musím mít svěšené prádlo (2b), uklizený stůl (3b), vytrhané obočí (1b), číst si s dětma hodinu denně (5b), udělat manželovi večeři (4b), lesknoucí se zrcadlo v kuchyni (1b). Hele dosáhla jsem 15b za den, mám splněno tak teď jdeme všichni ven a zbytek se do dalšího dne nepo*ere. U mě taky fungují vzory z výchovy v tom, ke všemu přistupovat zodpovědně, nic si nezjednodušovat, vše zvládnout, pracovat efektivně a naplno. Jen si sama musím určit hranice pro sebe a svoji rodinu tak, aby to nebylo na jejich úkor. Teď málem bylo. Tak to hlavně nepřepal, abys vždy měla namysli tu největší prioritu, zdraví sebe i své rodiny, fyzické ale i to psychické.
Tohle mi pripada jako pekny psycho.
Rekla bych, ze zakladatelka ma problem s tim, ze svoji hodnotu odviji od toho, ze musi byt dokonala a s tim by mela neco delat, zbavit se toho priseho hlasu, ktery troubi -dokonala matka 3× za den manzelovi udela dobre, detem se bude cel, den venovat, budou moci jist z podlahy a deti budou ve 2 letech mluvit v rozvitych souvetich 3 jazyku.
Tim, ze si oboduje jednotlive ukony a rekne si, ze bude dokonala, kdyz je splni, se dostava do dalsi spiraly, protoze se ji to ten den nemusi povest, nestanovi si adekvatne cil..a porad odviji svoji hodnotu od hodnoceni okoli a dela vse jen pro ostatni.
Jojo, takhle to nas, hodne holcicky, rodice ucili, ze.
Zakladatelko, zamirila bych k psychologovi. Musis problem nejen umet pojmenovat, ale i prijmout. Tohle je cele o tvem nastaveni, aby ses naucila, ze nejdulezitejsi jsi ty a pak muzes pecovat o ostatni, ale nijak to neurcuje tvoji hodnotu.
- Citovat
- Upravit
22.1.24 08:55
U nas se taky jela vychova k perfekcionismu a je to ve mne chte nechte zakorenene. Do toho jsem si vzala jeste manzela perfekcionistu, takze v tomhle smeru jsme v pasti Oba mame radi katalogovou domacnost, radi dobre vypadame, pracovne chceme byt uspesni, taky dobri rodice, ja do toho jeste beham, takze jediny akceptovatelny uspech na zavode je pro me byt na bedne…jenze kdyz vidim svou mamu, jak se minimalne 1× do roka fyzicky sesype z pretizeni a doktori ji pak davaji dokupy, tak je to pro me velkym vykricnikem, ze takto teda ne! Takze si vzdy polozim otazku - mam rada katalogove uklizenou domacnost, jak toho dosahnout, abych se co nejmene nadrela? Rada hezky vypadam, ale nemuzu travit hodiny u zrcadla, jak si to muzu zjednodusit? A podobně. Takze doma mam vsechny dostupne vychytavky a spotrebice a ja je jen sefuju, obed si nechavame vozit, abych neztracela cas varenim a vecere jedeme hodne na grilu nebo rychlovky v troube, dite si bere kazda babicka 1× tydne na odpoledne a ja mam cas bud na sebe nebo dohnat resty. Z ust sve mamy jsem opakovane slysela, ze jsem lina, kdyz si to vsechno takhle ulehcuju (viz necham si vozit obedy, pozvu si narazove uklizecku, atd.), ale nepoustim si to k telu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 09:02
@Svetluska55 možná už má problém a možná si potřebuje jenom popovídat a někde se chytnout nějaké inspirace. Pokud má zájem na sobě pracovat (uvědomuje si, že má problém), je nejlepší podle mě když to nejdřív zkusí sama, za pomocí rodiny, partnera, dětí. Pro některé lidi je fakt přijmout pomoc psychologa jen další selhání. Já psychologickou pomoc neodmítám. Ale člověk se snahou mít vše dokonale pod kontrolou to v konečném důsledku nemusí nést dobře, nemusí být na to psychicky nastaven. Zatím mi z příspěvku nevyznívá, že by bylo pozdě začít u sebe. A moje rada nemusí být brána doslovně. Ta s těmi body. Ta poslední ano (s prioritami a tak).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 09:50
Skvělý je, že sis to začala uvědomovat a chceš změnu! To je podle mě nejlepší začátek. Já bych osobně volila psychoterapii, tam se to dá hezky projít (osobní zkušenost). Postupně zkus snižovat své nároky na sebe (odtud často pramení i vysoké nároky na své okolí). Napadá mě obklopovat se lidmi, kteří mají v sobě vnitřní klid a trochu jiný přístup a můžou tě v mnohém inspirovat. A ptej se sama sobě, proč tak moc potřebuješ mít perfektně uklizeno, uvařeno atd. Ono to totiž dost pravděpodobně pochází z toho, že ti chyběla z primární rodiny pozornost, zájem a pochvala a dostatek lásky…sama vím o čem mluvím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 09:57
@Dea.Centaurea píše:
Otázkou je, zda Tvůj přísný režim ještě přináší nějaké efektivní výsledky (kladný vzor ve smylu, máma místo toho aby si večer sedla k televizi ještě hezky poskládá prádlo a odpočívá až má opravdu hotovo) nebo zda se mění na puntičkářskou obsesi a pak jde spíš již o negativní efekty (pulírování kuchyně místo věnování se manželovi, koukání do zrcadla na nedostatečně vytočené řasy místo přípravy společné snídaně). No a co s tím? V první řadě, zkus vnímat lidi kolem sebe, zda na to již nezačali reagovat negativně. Zda děti nekomentují Tvoji činnost „máma již zase…“ nebo muž „už toho nech,… nepřeháníš to trochu?“ Jasně, je hezké od návštěvy slyšet obdivné „jé vy to tady máte jako ze škatulky, jak jste to se dvěma dětma dokázali“ „to jseš skvělá, že to zvládáš“, ale jen ty víš, zda to úsilí za tím není na škodu Tobě i rodině. Já jsem kupříkladu workoholik. Co v 26tt podruhé těhu skončil o víkendu na kapačkách s podezřením na předčasný rozjezd porodu z přetížení. I netěhu člověk se může přetížit, hlavně psychicky a může to zanechat negativní vliv na celé rodině. Urči si priority, klidně si jednotlivé aspekty života oboduj (uklizená domácnost, svůj vzhled, čistota, děti, manžel) a až za den dosáhneš dost bodů, tak přestaň a věnuj se již jen tomu, co Tě baví, co chtějí děti, manžel. Abych byla dobrá máma/hospodyně/žena, musím mít svěšené prádlo (2b), uklizený stůl (3b), vytrhané obočí (1b), číst si s dětma hodinu denně (5b), udělat manželovi večeři (4b), lesknoucí se zrcadlo v kuchyni (1b). Hele dosáhla jsem 15b za den, mám splněno tak teď jdeme všichni ven a zbytek se do dalšího dne nepo*ere. U mě taky fungují vzory z výchovy v tom, ke všemu přistupovat zodpovědně, nic si nezjednodušovat, vše zvládnout, pracovat efektivně a naplno. Jen si sama musím určit hranice pro sebe a svoji rodinu tak, aby to nebylo na jejich úkor. Teď málem bylo. Tak to hlavně nepřepal, abys vždy měla namysli tu největší prioritu, zdraví sebe i své rodiny, fyzické ale i to psychické.
Přijde mi, ze co popisuješ, není příliš zdravé řešení nebo pohled na věc.
Mama je dobra mama i když večer neposklada prádlo a udělá to až ráno, nebo ještě lip, to taky někdy udělá tata. Jenže tahle mamka je asi z padesátých let, protože se má hlavně věnovat manželovi, dětem, pak kuchyni, a ona sama je na konci všech těch priorit.
Budovat si domaci prace, aby toho neudelala příliš, nebo nedelala jenom to, mi taky připadá spis jak z příručky pro obsedantne kompulzivní rodiče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 10:21
Ahoj,
mít na sebe takové nároky je velmi skličující, protože té dokonalosti, kterou si představuješ, dosáhnou nikdy nemůžeš. Žádný člověk není dokonalý, ale pokud jde třeba o dítě, tak věř, že pro něj jsi tou nejlepší mámou na světě prostě ty. Včetně chyb, které děláš, včetně nedokonalostí, které máš ty nebo vaše domácnost.
Máš pravdu, že to, jak sis to v hlavě vybudovala, může mít kořeny v náročné výchově (kritice, nespokojenosti rodičů v určitém věku), stejně jako to může mít, nebo to mohly podpořit, jiné věci ve tvém životě (třeba i ty sociální sítě, kde i největší lůzři referují o svém dokonalém životě).
Myslím, že bys měla zkusit pracovat na tom, abys sama přijala jako fakt, že nikdo nejsme dokonalí, všichni děláme chyby a že aby bylo šťastné tvé okolí, měla by ses naučit být spokojená a šťastná sama. Pokud by tě myšlenky na tvou,,nedokonalost" trápily silně, doporučil bych psychologa. Díky němu bys získala jiný pohled na sebe sama, možná trochu přeskupila hodnoty či důležitosti ve svém životě a hlavně by to přineslo velikou úlevu tvé hlavě.
PS: Podle toho co píšeš, jsi skvělá máma a většině dětí bych takovou přál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 10:46
@Dea.Centaurea píše:
Otázkou je, zda Tvůj přísný režim ještě přináší nějaké efektivní výsledky (kladný vzor ve smylu, máma místo toho aby si večer sedla k televizi ještě hezky poskládá prádlo a odpočívá až má opravdu hotovo)
Ja bych i s timto byla opatrna, protoze pokud ma clovek cekat s odpocinkem, az bude doma vse hotovo, neodpocine si nikdy
Je to o prioritach. Co je dulezitejsi - mit vycidenou domacnost, nebo spokojene deti a manzela? Asi zadny chlap nerekne: „manzelstvi stoji za prd, vubec na sebe nemame cas, ale byt mame vylestenej a deti chodi v nazehlenych satickach, takze jsem vlastne spokojenej“ detem to taky zacne lezt krkem, ze matka furt jen neco drhne nebo je s kazdym flekem posle se prevlect.
Jsou veci, ktere delegovat nelze - cas straveny s detmi, s manzelem. Pak jsou veci, ktere delegovat lze - hlavne uklid. Pokud te stresuje, ze doma nemas naklizeno, proc si nenajmout na par hodin tydne pani na uklid? Vyporada se s tim nejvetsim bordelem a zbytek je pak jen o udrzovani, nez zase dojde. Je to za me nejefektivnejsi zpusob, jak usporit hromadu casu v prubehu tydne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 11:23
@Lily-of-the-valley píše:
Přijde mi, ze co popisuješ, není příliš zdravé řešení nebo pohled na věc.
Mama je dobra mama i když večer neposklada prádlo a udělá to až ráno, nebo ještě lip, to taky někdy udělá tata. Jenže tahle mamka je asi z padesátých let, protože se má hlavně věnovat manželovi, dětem, pak kuchyni, a ona sama je na konci všech těch priorit.Budovat si domaci prace, aby toho neudelala příliš, nebo nedelala jenom to, mi taky připadá spis jak z příručky pro obsedantne kompulzivní rodiče.
Okej, blbě napsané, byl to příklad, lepší mě nenapadl. Do těch příkladů si každá může dosadit něco svého, to neměl být taxativní výčet, ale demonstrativní, možná jsem volila bez rozmyslu a napsala to příliš stručně, hlavně ať to někdo dočte dokonce. Hele já mám ve skutečnosti doma manžela na rodičáku a chodím do práce, o domácnost se starám v týdnu minimálně a o víkendech se s manželem na pracích podílíme společně. Zakladatelčin příspěvek na mě nepůsobí, že je nutně na vše sama, jen že vše potřebuje mít pod kontrolou. Můj příklad není z mé osobní zkušenosti, ale z rodiny mé kámošky, kde takto dcery šli na svojí mámu aby z ní měli něco víc než jen uklízecí a pulírovací stroj na úklid. Můj odobní příklad je pak o těch prioritách. Ať si to v hlavě srovná podle toho, jak moc její chování má případně vliv na ni samotnou a její rodinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 11:31
@HappyPotato v zásadě souhlasím s řešením, které bych sama být v takové situaci volila. Jen jestli je to řešení pro někoho, kdo jako zakladatelka z příspěvku vyznívá, že by bral jako selhání, protože to nezvládl sám. Mohu se plést a číst v jejím příspěvku něco jiného mezi řádky, sama nejlépe ví, jaká je. Mě ale přijde a setkala jsem se s takovými lidmi v životě, že ty všechny věci co vyjmenovala nepustí ze svých rukou, nedeleguje na někoho jiného, ne proto, že by neměla na koho, ale proto, že má vsugerované, že to vše co nejlépe musí zvládnout sama.
Určitě ale nesouhlasím s tím, že nejdřív má být vše hotovo, až pak se má odpočívat. Jde jen o to, pokud je povaha jaká se zdá, že je, aby si nějak určila unosné hranice a nescvokla se z toho. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 11:52
@Dea.Centaurea píše:
@HappyPotato v zásadě souhlasím s řešením, které bych sama být v takové situaci volila. Jen jestli je to řešení pro někoho, kdo jako zakladatelka z příspěvku vyznívá, že by bral jako selhání, protože to nezvládl sám. Mohu se plést a číst v jejím příspěvku něco jiného mezi řádky, sama nejlépe ví, jaká je. Mě ale přijde a setkala jsem se s takovými lidmi v životě, že ty všechny věci co vyjmenovala nepustí ze svých rukou, nedeleguje na někoho jiného, ne proto, že by neměla na koho, ale proto, že má vsugerované, že to vše co nejlépe musí zvládnout sama.Určitě ale nesouhlasím s tím, že nejdřív má být vše hotovo, až pak se má odpočívat. Jde jen o to, pokud je povaha jaká se zdá, že je, aby si nějak určila unosné hranice a nescvokla se z toho.
Rozumim, mela jsem takovou znamou. V praci se hroutila, jak nic nestiha a je neustale ve stresu - kdyz doma nelitala kolem decek, litala kolem baraku. Kdyz jsem se ji zeptala, proc si nenajme pani na uklid (penez meli vic nez dost), rekla, ze by se hanbou propadla, kdyby ji nekdo musel pomahat s jeji domacnosti 
taky par let na to kompletne vyhorela a doted bere AD.
Chapu, ze je to nekterym proti srsti, budou mit pocit, ze selhaly. Jenze co je lepsi - selhat jako hospodynka, nebo selhat jako manzelka a matka? Protoze nervni matka pred zhroucením rozhodne neni neco, z ceho by deti skakaly radosti. Mnohem radeji budou mit doma bordel, pripadne cizi pani, co jim tam dvakrat tydne prijde poklidit, nez matku, co je neustale odbyva, protoze lita kolem baraku jak hadr na holi. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 11:53
@Ernais a když bys nebyla my bedně, tak se nesesypeš? 
A nepřipadá ti to divný, že nevaříš kvůli tomu, abys měla všechno katalogové, neměla bordel, atd.? Když pořád dokola denně uklízíš a chceš mít všechno katalogové a sterilní, co pak teda uklízí paní na úklid?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj holky.
Minule jsem slyšela takovou informaci, že to, jak k nám v dětství mluví rodiče se stane naším vnitřním hlasem do dospělosti. No a já jsem na sebe hrozně přísná. Došlo mi to až teď, když mi to řekl partner. Pořád chci být dokonalá a to ve všem a když to nejde, jsem na sebe hrozně naštvaná. Když vařím, musí to být perfektní. Když se starám o děti, to jak se oblékám, češu, maluju, jak uklízím. Zkrátka mám ráda vše načančané a pod kontrolou. S dvěma dětmi to pro mě ale začíná být nemožné. V hlavě mi furt jedou výčitky typu “nejsi dobrá máma, protože si s nimi nehraješ celý den v kuse”. Nejsi dobrá, protože nemáš tak velký dům jako vidíš na instagramu. Jsem z toho už unavená, jak je na mě ten můj vnitřní hlas protivný, přísný a zlý. Máte s tím někdo zkušenost? Jak se s tím dá bojovat? Jak se mít ráda i nedokonalá? Jak si zamilovat doma trochu bordel a neobviňovat se od rána do večera, že nevypadám jak z magazínu a u toho si celý den nehraji s dětmi?