Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky,
rada bych se podelila o jednu vec, kterou jsem si vsimla jiz pred delsi dobou.
Ve spolecnosti lidi jsem takova tisejsi, zakriknuta, neumim si udelat srandu. Samozrejme zalezi, jake to prostredi je, jsou lidi a skupiny lidi, u kterych jsem otevrena a sama sebou, ale kdyz prijdu nekam, kde nikoho neznam a nebo se s temi lidmi necitim dobre, tak jen sedim a stydim se. Neumim se otevrit. Jsem tisejsi, klidnejsi, jenom se smeju. Nevim, jestli to je osobnost a nebo nejaky problem ve mne, jelikoz jsem tak byla vychovavana. Tatka byl dost prisny a nemohla jsem se projevit a mit sve nazory, zaliby atd atd. Byl to teror.
Jak to zjistit a nebo co s tim delat?
@Svacinka612 píše: Více
Zjistíš to jednoduše - když sedíš tiše ve společnosti a je ti to jedno, nebo se cítíš v pohodě, tak je to tvoje osobnost ( ale i ta se časem pomaloučku mění) Když cítíš, že bys něco ráda řekla, zapojila se, ale nemůžeš, nejde to, tak je to výchovou.
Záleží na Tobě jaká skutečně jsi a co Ti vyhovuje. Všichni nemusí být vtipní extroverti, pokud Ti to vyhovuje, není moc co řešit, prostě jsi taková.
Pokud ne a chceš to změnit, musíš s tím něco provést Ty, nikdo jiný to za Tebe neudělá. Cíleně vyhledávat tyto situace a zapojovat se a počítat s tím, že se možná někdy „ztrapníš“ – z toho hlavně nedělat vědu, každému je to jedno a u holek to bývá spíš sympatické. Hlavně se nebát udělat si srandu sama ze sebe, neurážet se a nebrat si všechno osobně.
A jak psala @Oriseka, nějaký společenský katalyzátor se taky může hodit – alkohol, kratom
Nemáš žádný problém. Máš prostě takovou povahu. A má to tak většina lidí. Cítím se sebejistě když mám kolem sebe ty správné lidi, záleží mi vždy na kvalitě, než kvantitě. Ty to máš možná stejně. V průběhu života se to může změnit. Vůbec bych si s tím nedělala těžkou hlavu.
Podle mě nemá cenu to lámat přes koleno. Já jsem taky tišší typ, ale umím to i pořádně rozjet, když jsem mezi svými a cítím se dobře. Ale paradoxně mi to vybíjí mojí sociální baterku a druhý den nepotřebuju mluvit s nikým.
![]()
Jsi introvert no, mám to tak já i většina mých přátel
nauč se s tím žít, každý holt není lev salónů ![]()
Pokud to tobe samotne nevadi, tak proc neco resit? Mnoho lidi vc. me ma lidi jako ty rado. Klidna povaha, spise ticha bytost, to je to, co mam rad
Přijmi se.
@Anonymní píše: Více
Taky mám radši klidnou tichou ženskou, než nějakou uřvanou, která by večně chodila někde na párty.
Dekuji moc za rady!
Ja se spis citim tak, ze bych se rada zapojila, mela lepsi vztahy s lidmi a tak dale, ale mam nejaky blok a nejsem schopna nic rict a nebo mam strach neco rict. Nevim, ale je mozne, ze to jsem proste ja, jen jsem nad tim zacala premyslet, protoze jsem si uvedomila, ze se necitim dobre v takovych situacich.
Dekuji vsem jeste jednou
@Svacinka612 píše: Více
Pokud cítíš, že bys s tím chtěla něco dělat, určitě bych se nebála kontaktovat nějakého terapeuta. Nemusíš k němu docházet pravidelně, třeba po první schůzce usoudíš, že to není nic pro tebe. Ale třeba ti trochu pomůže, poradí, nasměruje, jak se nebát se více otevřít ![]()
@Svacinka612 píše: Více
Pak co ti radi kolegyne, muzes zkusit terapii, hlavne si najdi nekoho dobreho, muze to byt na nekolikaty pokus. Znam par lidi, pro ktere se stala z terapie tak trochu zivotni cesta, ktera nebude mit konce. Spis bych resil, zda jsi ty vnitrne spokojena. Nespokojenost okoli je relativni ![]()
Takhle to mam cely zivot, kdysi me to taky dost trapilo - v podstate bez alkoholu jsem byla ticha jak pena
to uz mi rikaly ucitelky na zakladce. Ted je mi ale 30, mam rodinu a obklopuju se takovými lidmi se kterými je mi dobre.. je to hlavne rodina a sem tam se sejdu s nejakou kamaradkou. Do jine společnosti moc nechodim a kdyz se nekam jde, tak se stejne musim venovat detem, takze ta komunikace nejak neni treba ![]()
Moje povaha je taky taková - jsem tichá, nepotřebuju s nikým komunikovat, nejradši jsem sama, společnosti se vyhýbám. Když už se v nějaké vyskytnu, mluvím tak maximálně se sousedem vedle sebe.
Někdy by se mi hodilo být extrovernější typ, ale holt nejsem no. Tak pracuju s tím, co mi bylo naděleno. Někdy se lidi i diví a mají zájem mě „naučit se bavit“.
Podle mě by terapeut pomohl, ale neudělá z tebe extroverta, spíš tě naučí právě pracovat s tím, co máš, a přijmout to a poradí, jak se mezi lidmi pohybovat.