Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Je nejistý kup od začátku do konce. Na to všechno přijdeš až do toho vlitneš.
Hele, jestli víš, že na to finančně nemáte, tak to by měl být hodně velký důvod si hormony nechat na pár let ještě,,v klidu". Je ti 20, času máš dost. A když se do toho nechce ani chlapovi… nač to dělat. Pokud máš touhu po dítěti, zkus si občas nějaký miminko na chvíli půjčit, když tam máte takový babyboom.
třeba si to i rozmyslíš
zaplaťte půjčky, uzivejte života.
Jinak já rodila první ve 23 letech, zpětně vím, že bych to zvládla i mladší a možná bych do toho i šla, ale není důvod spěchat. Jako 30 už je to takový nahnuty, ale jsem zpět ráda, že jsem si aspoň do 23 mohla užívat volnost, zábavu, noční život atd.
@Jihiro píše:
Zdravím všechny maminky, těhotné i ty které o miminku teprve přemýšlí jako já. Abych se dostala co nejrychleji k mému dotazu. Je mi 20 a příteli 30. Žijeme spolu více než rok. Z toho pár měsíců žijeme spolu " ve vlastním". Poslední dobou je kolem mě babyboom a já tak nějak začala uvažovat že bych možná i to miminko chtěla. Problém je v tom že přítel se na to ještě necítí. Samozřejmě ho nechci do ničeho nutit. Ale tak nějak se mi líbí představa mít miminko. Nevíte někdo jak se té touhy po mimču zbavit? Mám dobrou práci která mě hodně baví a vím že z mateřské a přítelovi výplaty bychom prostě miminko nezvládli protože musíme platit nájem, máme půjčky na které jde každý měsíc 5 tisíc. Asi se mnou hážou hormony nebo je to vnitřní tlak z toho když člověk kouká že okolo už mimča mají a jak je to skvělé. Moje otázka zní… Byla některá z vás ve 20 připravená na roli matky? A jak touhu po miminku v sobě zabít?![]()
Připravena můžeš být klidně od 18 let, já se těšila od 15 let, ráda jsem vozila bratranky v kočáru a později zabavovala. Proto jsem se těšila pak na svoje, ale bylo mi jasné, že bez financí to prostě nejde ![]()
@Jihiro píše:
Zdravím všechny maminky, těhotné i ty které o miminku teprve přemýšlí jako já. Abych se dostala co nejrychleji k mému dotazu. Je mi 20 a příteli 30. Žijeme spolu více než rok. Z toho pár měsíců žijeme spolu " ve vlastním". Poslední dobou je kolem mě babyboom a já tak nějak začala uvažovat že bych možná i to miminko chtěla. Problém je v tom že přítel se na to ještě necítí. Samozřejmě ho nechci do ničeho nutit. Ale tak nějak se mi líbí představa mít miminko. Nevíte někdo jak se té touhy po mimču zbavit? Mám dobrou práci která mě hodně baví a vím že z mateřské a přítelovi výplaty bychom prostě miminko nezvládli protože musíme platit nájem, máme půjčky na které jde každý měsíc 5 tisíc. Asi se mnou hážou hormony nebo je to vnitřní tlak z toho když člověk kouká že okolo už mimča mají a jak je to skvělé. Moje otázka zní… Byla některá z vás ve 20 připravená na roli matky? A jak touhu po miminku v sobě zabít?![]()
Ja otehotnela neplanovane v 19 a na roli mamy jsem se naštelovala pomerne rychle, ve chvili, kdy jsme se tehdy s manzelem rozhodli, ze ano, ze do toho jdeme. Ja vedela vzdycky, ze deti chci, akorat to prislo driv.
Ale ja mela zazemi a nemusela jsem se bat, ze bychom to nezvladli.
Byt tebou, touhu po diteti se nesnazim zabit, jen si to rozumove obhajit a odlozit.. ![]()
Ahoj,
tak na svoji otázku si musíš nejlépe odpovědět ty sama. ![]()
A myslím, že s takovou myšlenkou, že chceš zabít svoji touhu po miminku, je to asi jasné.
Protože, když se opravdu cítíš, se stát maminkou, tak si nepřeješ nic jiného, než aby jsi se jí co nejdříve stala. ![]()
@Lucie_Sx píše:
Co takhle svatba, princezno…?
Myslíš, že svatba je v životě to nejdůležitější? ![]()
Naše matky a babičky se v tomhle věku běžně stávaly matkami. Jenže tenkrát dívka ve dvaceti byla „ženou“. Dneska je dívka spíše pubertačkou i když její dvacet dávno pryč.
K tomu máš partnera, který se necití na to být otcem a nemusí pěkně dlouho. Hrozí, že bys mohla skončit sama. A být dvacetiletá samoživitelka není dneska žádné terno. A ani svatba nezajistí, že se tak nestane. Bohužel.
Touhu po dítěti klidně odsuň na pozdější roky. Nic ti až tak neuteče.
@Lucie_Sx píše:
Co takhle svatba, princezno…?
Svatba je zbytečnost. Manželství přináší víc potenciálních problémů než užitku.
Ja bych si možná udělala symbolicky nějakou pěknou oslavu na louce, u ohně, v oblíbené hospůdce či kdekoliv by mi bylo milé, ale na ten právní akt bych se vyprdla.
@Alexandria Nixia píše:
Naše matky a babičky se v tomhle věku běžně stávaly matkami. Jenže tenkrát dívka ve dvaceti byla „ženou“. Dneska je dívka spíše pubertačkou i když její dvacet dávno pryč.K tomu máš partnera, který se necití na to být otcem a nemusí pěkně dlouho. Hrozí, že bys mohla skončit sama. A být dvacetiletá samoživitelka není dneska žádné terno. A ani svatba nezajistí, že se tak nestane. Bohužel.
Touhu po dítěti klidně odsuň na pozdější roky. Nic ti až tak neuteče.
Co znamená být pubertackou? já zapochybovala, že jsem puberta komu až těsně před 40. Nicméně chod rodiny a práci jsem zvládla dávno předtím.
@Rebelja Rebelkovatá Ja naopak svatbu povazuju za dost podstatnou, protoze ten pocit “jistoty” muze dat vyniknout vlastnostem, ktere by se jinak neprojevily. A ja se diky tomu rozvedla a neporidila si s dotycnym dite. Taky jsou fajn veci jako narok na stejnou zivotni uroven, pripadne vdovsky a sirotci duchod, a vubec to, ze to s tebou dotycny mysli vazne.
@Jihiro Podle me ses akorat otrepala ze skoly a premyslis, co tak se sebou, a hledas nejakou napln zivota. A kdyz se kolem tehotni, tak te logicky napadne to same.
@Afrikana píše:
@Rebelja Rebelkovatá Ja naopak svatbu povazuju za dost podstatnou, protoze ten pocit “jistoty” muze dat vyniknout vlastnostem, ktere by se jinak neprojevily. A ja se diky tomu rozvedla a neporidila si s dotycnym dite. Taky jsou fajn veci jako narok na stejnou zivotni uroven, pripadne vdovsky a sirotci duchod, a vubec to, ze to s tebou dotycny mysli vazne.
No, manželství ti nezaručuje vůbec nic. Rozvod může nastat vždy. A už vidím, jak někdo vymáhá stejnou životní úroveň ve fungujícím manželství soudně. To stejné pak nejspíš spěje k rozvodu. Sirotčí důchod snad na manželství nezávisí. Na vdkvsky je nárok je za určitých okolností, jinak jen omezenou dobu. Zato v manželství, kde není rozděleno sjm, ručí druhý z manželů za dluhy třetím stranám… Coz je někdy důvod velkého průseru.
@Afrikana Já mám školu už víc než dva roky hotovou. Jak píšu, mám dlouhodobě dobrou práci kterou mám ráda
![]()
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Smazáno na žádost