Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
To je těžké, otec má právo volit svůj výchovný přístup a pokud se s ním nedohodneš, je to blbý, ale budeš se muset smířit s rozdílnými pravidly u něj. A neboj, ono v těch dětech něco z tvé výchovy zůstane. Jinak zrovna to čištění zubů, tam bych se s ním klidně hádala, ale ostatní věci bych nechala plavat.
Prostě otec si může určit pravidla, jaká jsou u něj, podle sebe. A ty se snaž využít času kdy jsou děti u něj a dej se psychicky dohromady. Existují i jiné způsoby než psycholog.
Je toho na tebe moc, no.
A jistě je nefér, že tatínkové si můžou dovolit být tím hodným policajtem, zatímco na maminku tím pádem zbývá role hysterického fizla. Ale to se v menší míře děje i v „celych“ rodinách. Radu nemám. Snad jen, že všechno se dá omluvit, vždyť i matka je jen člověk, ale nevystavovala bych je zbytecne svým slzám a bolesti, v tom musejí být, chudinky, strašně bezmocne. ![]()
@Judy Hopkava ja vim jen to neumim ovladnout… A tatinek je alkoholik, dela si i party doma, taha je po hospodách a deti maji volnost u me ne.. Ja je peskuju a jsem přísná
@Anonymní píše:
@Judy Hopkava ja vim jen to neumim ovladnout… A tatinek je alkoholik, dela si i party doma, taha je po hospodách a deti maji volnost u me ne.. Ja je peskuju a jsem přísná
Snaž se být přísná, ale zároveň nebýt jen přísná a dopřát jim i radost a pocit volnosti.
A v týdnu kdy nejsou s tebou se snaž dát psychicky dohromady, jakkoliv.
Procházela jsem si přesně takovou krizi 4 měsíce zpět. Též věk 6 a 4. Manžel byl hodně v práci a já jsem byla na děti dost sama. Přišlo mi, že čím jsem byla zlejsi, tím víc zlobili, protože si vynucovaly pozornost. Peskovala jsem je ta vše…, Syn je citlivější a hodně se to na něm projevovalo, že nejsem v pohodě. Nebyl ani on. No, pak jsem to jednou večer obrecela a dala jsem se zase dokupy a teď jsme v pohodě. Zkus to taky. Když jsou u táty, tak si odpocni. Jinak hodně by mě štvalo, že si necistí u něj zuby. Bych jim na tom youtubu pustila pohádku Byl jednou jeden život - zuby. To je super, u nás od té doby, co to viděli čistí poctivě a používají i ústní vodu ![]()
Souhlasím s @Mallorka. Mám to podobně. Když je vše na mne, člověk je víc nevrlej a děti jsou pak taky. Když jsem v poho, jsou i ony. Načerpej energii když jsou děti u táty a nestresuj se maličkostmi.
@Mallorka píše:
Procházela jsem si přesně takovou krizi 4 měsíce zpět. Též věk 6 a 4. Manžel byl hodně v práci a já jsem byla na děti dost sama. Přišlo mi, že čím jsem byla zlejsi, tím víc zlobili, protože si vynucovaly pozornost. Peskovala jsem je ta vše…, Syn je citlivější a hodně se to na něm projevovalo, že nejsem v pohodě. Nebyl ani on. No, pak jsem to jednou večer obrecela a dala jsem se zase dokupy a teď jsme v pohodě. Zkus to taky. Když jsou u táty, tak si odpocni. Jinak hodně by mě štvalo, že si necistí u něj zuby. Bych jim na tom youtubu pustila pohádku Byl jednou jeden život - zuby. To je super, u nás od té doby, co to viděli čistí poctivě a používají i ústní vodu
Haha, to jsem taky jednou pouzila na deti co jsem hlidala. ![]()
Ze dneska mám velmi špatný pocit. Jsem už dva týdny doma nemocná. Mám tu obě děti. Dneska už jsem to nevydržela a poslala osmiletého syna pryč.
Už jsem to nevydržela. Doslova jsem mu řekla, ať odejde k prarodičům, nebo jeden z nás nedožije večera.
Pořád mluví. Pořád se pohybuje a pořád něco chce.
„Mami, už jsem vstal. Vidíš mě, teď se umyju, prevleknu a nasnidam. Co si mám dát k snídani? Mám si dát jogurt? Já rád jogurt. Ale co si mám dát do toho jogurtu?“
A mohla bych pokračovat.
Pokud nemá, co by řekl, tak mi třeba pokládá otázky „Mami, máš ráda sýr? Mami, máš ráda surikaty?“
Přišel a minutu po minutě mi líčil celé odpoledne. Pokládá doplňující otázky a když nevím, tak se hádá. Zbaběle jsem se před ním schovala a zamkla.
Už jsem se mu omluvila, teď spolu ležíme, on spí, ale stejně mě to štve.
Slibuju si, že na tom zítra budeme lépe, ale obávám se, že to dopadne stejně.
Jak zvládáte nevypenit, když vám není úplně nejlépe a děti prudí.
Máš právo být občas mrzutá a dítě potřebuje poznat, že se kolem něj netočí svět. Potřebuje se učit ohleduplnosti k druhým a i to, že někdy má druhého nechat chvíli napokoji. Nic si nevyčítej
@Anonymní píše:
Ze dneska mám velmi špatný pocit. Jsem už dva týdny doma nemocná. Mám tu obě děti. Dneska už jsem to nevydržela a poslala osmiletého syna pryč.
Už jsem to nevydržela. Doslova jsem mu řekla, ať odejde k prarodičům, nebo jeden z nás nedožije večera.
Pořád mluví. Pořád se pohybuje a pořád něco chce.
„Mami, už jsem vstal. Vidíš mě, teď se umyju, prevleknu a nasnidam. Co si mám dát k snídani? Mám si dát jogurt? Já rád jogurt. Ale co si mám dát do toho jogurtu?“
A mohla bych pokračovat.
Pokud nemá, co by řekl, tak mi třeba pokládá otázky „Mami, máš ráda sýr? Mami, máš ráda surikaty?“
Přišel a minutu po minutě mi líčil celé odpoledne. Pokládá doplňující otázky a když nevím, tak se hádá. Zbaběle jsem se před ním schovala a zamkla.
Už jsem se mu omluvila, teď spolu ležíme, on spí, ale stejně mě to štve.
Slibuju si, že na tom zítra budeme lépe, ale obávám se, že to dopadne stejně.
Jak zvládáte nevypenit, když vám není úplně nejlépe a děti prudí.
Holka, já jsem zdravá, hlídám vnouče a kdyby se vešlo do babyboxu, tak ho tam narvu a zabouchnu
K tomu to vedro, ven se dá až večer, pusu nezavře, pořád něco - horko, pít, čůrat, pustit pohádku, tuhle ne, kde mám… Fakt už počítám minuty, kdy usne ![]()
Já mam obcas směrem k detem taky takové hlášky, ale my se tomu spolu zasmějem, možná to chce nebrat to tak vážně. Taky mi nepřijde vůbec špatné třeba poprosit dítě, aby na mě nemluvilo, že mi není dobře. Tříletého posilam po obědě do pokoje (už nespí), abych si odpocla a žádnou újmu z toho nemá, ani já výčitky. Programu má jinak dost, ale máma nemůže jet pořád na plný plyn, tím učím to dítě i odpočívat, což je do života taky důležité.
@Anett.taa proseb proběhlo několik. Vydrží půl minuty a přijde, že mi chce „jen něco říct“.
@Anonymní píše:
@Anett.taa proseb proběhlo několik. Vydrží půl minuty a přijde, že mi chce „jen něco říct“.
Za pár let z něj budeš páčit každé slovo. Tohle je ta lepší varianta. Ale chápu, že jsi z toho vyčerpaná.
Usmivam se, protoze zavidim, ze ti dite hlasi (chce ti udelat radost?), ze se umylo a prevliklo. Tady je to kazdodenni tlaceni, aby vsechno udelal a aby jedl.
Ale taky ti rozumim, protoze muj taky od rana do vecera pusu nezavre a ma vylevy, ze bych ho nejradsi poslala hodne daleko… Taky vysvetleni a prosba o ticho nepomaha.
Inu, drzim nam vsem takovym palce…
Zdravím vás a jdu si pro radu i se vypovidat. Jsem sama na 2 deti 6 let a 4 roky, deti jsou zlaté, klasicke zlobeni, hlavně starší je zlato, snaží se stara se o mladší. Jen ma poruchu učení a nekdy taky proste nerozumi kdo co chce. S otcem deti nejsem. Mame stridavou peci tyden a tyden. On je neučí, dá jim mobil, pusti youtu.be na tv a jsou vetsinou samostatne jednotky. Kdyz uz tak delaji kraviny, on ma auto tak vic výletů jak ja co ho nemam. Casto se hadame ohledne vychovy. Ja se snazim je necemu naucit, mam pocit ze jsou jak neandrtalci. Musim je hodně ucit, to co deti v jejich veku umi, oni ne. Casto je napominam, docela peskuju, chci at jsou slusne at je nenapominam, ze maji poděkovat, ze po wc si umyt ruce atd atd, takove ty zaklady. S nim si čisti i zuby jen večer, pritom vi ze se cisti i rano. Pry mu doma brečí ze jsem prisna.. Coz je možné jsou citlivky a dost casto se kvuli bkbostem rozbreci a uráží… Jen chci at jsou vychovane, chytre a sikovne coz jsou, ale musi se to podporovat. Ted ale jsem protivna, co zkazi nebo neudela, tak je sjedu, ze se nesnaží, zestarsi to ve skole bude mít tezky, jestli se nebude snazit.. Pritom je to snad nejsnazivejsi clovicek, mam pocit, ze je nekdy svym chovanim schazuju. Vim vse si uvedomuji, ale neumim s tim pracovat. Tim ze jsem si prosla zlem,, bitim, alkoholikem, stalkingem.. tak se hroutim, casto i pred detmi brecim, svadim to na to ze me treba boli bricho, nebo kdyz zlobi, tak se zhroutim a reknu ze mi je jen lito jak zlobi pak se jim omlouvám ze jsem zlá. A prostě se v tom placam. Mam tak zniceny myšlení a neumim to ovladnout. Na psychology atd nemam kam a kdy se dostat. A penize taky. Ale jak se sebou bojovat. Nechci at si mysli ze u tatinka je dobre, zábava, mobily zadny prisnosti a u me jen peskovani. Už jsem z toho vycerpana