Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
K dítěti nic necítím
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.12.14 10:20
Seš unavená, nevyspalá a nemáš žádnou vyhlídku na odpočinek. To přejde neboj a mimčo budeš milovat stejně jak prvorozeného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.14 10:23
Laktační psychoza nemusí být jen o tom že bys chtěla dítěti ublížit. Je více stupňů. U tebe může jít o počáteční stadium, nebo prostě o poporodní depresi.
Já jsem tohle měla u prvního dítka, fungovala jsem protože jsem musela, automaticky, měla jsem i své zdravotní problémy, bolesti, takže šílenej stres. Když mu ve 4týdnech omylem špouchla při koupání do nosu voda a dusil se, volali jsme záchranku a já jen seděla a bylo mi to jedno, i jsme měla myšlenky že prostě nebude a všechno to trápení skončí. Nakonec přesně tohle mě zachránilo, dva dny jen já se synem v nemocnici, šílený strach o něho, ale zas kompletní zabezpečení, hodně si se mnou povídali, dodávali sebedůvěru, řešili se mnou problémy..začala jsem mu zpívat ukolébavky a byla jsem pořád s ním, zklidněná. Od té doby bez problémů, miluju ho moc. I jeho mladšího bratra, tam to naskočilo hned.
Je dobře že si uvědomuješ je je něco jinak, asi bych zkusila to probrat s dobrou psycholožkou, ideálně zaměřenou právě na tyto problémy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.14 10:23
Já to měla stejně 
po šedstinedělí to už bylo lepší a po 3.měsíci už bych ho nedala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.14 10:26
A jaky si mela porod? Ja mam dite prvni a mam ji rada, od první chvíle, ale prijde mi, ze tak nejak normálně. Umim o ni mluvit i zle, kdyz je nehodna, kdyz hodne breci nebo pisti, tak me to vysiluje. Nekdy si az říkám, jestli jsem normální, kdyz se nehodlám s ostatními bavit o prdech, kojeni apod.,navic uplne miluju chvíle, kdy si od ni mužu odpočinout. Mala ma 7 mesicu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.14 10:41
S tretim synem jsem mela trochu problem, prvni dva mesice furt rval, po dvou relativne klidnych detech trochu sok. Ale pak se to srovnalo, byl schopen koukat a nervat a je to muj benjaminek mazlicek.
Miminci plac me nikdy nestresoval a povazuju to spis za vyhodu, ze nejsem vycukana, i kdyz jsem zrovna udelala maximum.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.14 10:42
A dítě bylo plánované nebo ne? Jinak si myslím, že za to může to debilní šestinedělí. Já bych ho zrušila. Tři týdny po porodu jsi prostě jako uzlíček nervů. To bude dobrý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.14 10:50
Myslím, že je to normální. Hormony lítají, jsi unavená. Láska přijde pomalu a postupně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.14 11:03
@Anonymní píše:šupajdila bych k psychologovi
Před 3 týdny se mi narodilo mé 2.dítě. bohužel od samého začátku, co se narodil, k němu nic necítím, absolutně nula citu. je mi jedno, když brečí, nehne to se mnou. zdá se mi naopak na obtíž, chtěla bych, abychom byli doma zpátky zase jen tři (se starším dítětem). chci se zeptat, jestli se vám to někomu stalo, zda je to nějaká nepochopitelná hormonální záležitost, a zda se to postupně upraví a já najdu k dítěti cestu (kdy??), nebo je to stav, který se sám nevyřeší, a je třeba najít urychleně psychologa.určitě nejde o nějakou laktační psychozu, nemam nijak myšlenky na to dítěti ublížit.
děkuji
když je Ti fakt fuk, že brečí a pod, tak bych to řešila co nejdřív. Ono aji čím dřív řešíš, tím spíš a rychleji se z toho dostaneš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.12.14 11:46
@Rakosnicek1983 porod byl strašný… nejsem žádné máslo, ten první jsem v pohodě vydržela, a taky určitě nebyl růžový, ale tenhle… být to můj první porod, tak mám jedináčka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.12.14 11:51
@Baby86 plánovaný nebyl, otěhotněla jsem přes HA… první dítě nemá ještě ani rok a půl, takhle brzo jsem určitě druhé dítě nechtěla, ale zase jsem neměla povahu dát ho pryč (na potrat) plus jsem si říkala, že stejně bych později druhé dítě chtěla, tak holt akorát bude dříve..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.12.14 11:51
Ovšem pokud je zakopaný pes tady - že je to dítě neplánované, pak to asi po šestinedělí samo nepřejde, tak jak jsem doufala..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.12.14 11:55
Je mi ho na jednu stranu tak líto, že až brečím, jak to píšu. rozumově vím, že si zaslouží být milovaný, že za nic nemůže, ale prostě to nepřichází. úplný bod mrazu. když si představím, že se něco stane mému staršímu dítěti, jímá mě úplně hrůza, nedá se to ani popsat, ale když si představím, že se něco stane jemu (SIDS například), cítím úlevu a vysvobození… děs, co? jenže co s tím? co s tím, když si s těmihle myšlenkami neumím pomoct? až se mi nechce věřit, že tohle můžou způsobovat hormony.
- Citovat
- Upravit
9.12.14 11:59
Hele teď s tím stejně nic neuděláš, zkus se prostě smířit se situací. Řekni si, že holt necítíš, to co k 1.dítku, ale že zatím to nebudeš řešit, uvidíš časem.)Ono se to nějak vyvrbí. Je i možné, že prvorozeného budeš mít raději, s tím nic neuděláš. Ale časem se to nějak srovná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.14 12:01
Asi poporodní deprese? Mě i kdyby někdo půjčil cizí novorozeně, tak mi rozhodně nebude jedno, že brečí. Možná, zkus se s ním mazlit nahá nebo málo oblečená tělo na tělo, nech ho usnout na svém těle a očuchej si ho (nemyslím tím plínku), snad ty instinkty, které nám jsou dány od zvířat se trochu projeví. Nastěhuj si ho do postele, zvlášť pokud nekojíš. Ono to s tím nemusí souviset, ale taky může, že prostě málo spolu jste a porod byl naprd. Bonding se má dít hned po porodu a českých porodnicích podporován není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Před 3 týdny se mi narodilo mé 2.dítě. bohužel od samého začátku, co se narodil, k němu nic necítím, absolutně nula citu. je mi jedno, když brečí, nehne to se mnou. zdá se mi naopak na obtíž, chtěla bych, abychom byli doma zpátky zase jen tři (se starším dítětem). chci se zeptat, jestli se vám to někomu stalo, zda je to nějaká nepochopitelná hormonální záležitost, a zda se to postupně upraví a já najdu k dítěti cestu (kdy??), nebo je to stav, který se sám nevyřeší, a je třeba najít urychleně psychologa.
určitě nejde o nějakou laktační psychozu, nemam nijak myšlenky na to dítěti ublížit.
děkuji