Kamarádka manžela z lázní

Ahoj,
jdu si pro radu, jelikož jsem tak trochu moc v koncích a nenapadá mě, jak se zachovat.
Pokusím se co nejstručněji popsat náš vztah a problémy v něm.

Jsme spolu s manželem 15 let, máme děti ve školním věku.
Vždy jsme měli docela hezký vztah, ne žádné miláčkování, ale ani podvádění nebo podobné excesy.
Ale pohádat jsme se uměli teda bravurně .

Nás problém se vysktl nyní v létě. Zamilovala jsem se do jednoho pána. Manželovi jsem řekla, dříve než došlo k intimnímu sblížení mezi mnou a milencem, že máme asi problém, že je tu někdo, kdo se do mě zamiloval a já ho mám taky ráda. Manžel se jen zeptal, o koho jde - jméno jsem neřekla. Za měsíc se situace opakovala. Manžel neprojevil sebemenší zájem situaci nějak řešit, byl lhostejný, tak jsem z jeho chování usoudila, že mě již nemá rád a s milencem se sblížila úplně - to celé trvalo tak 4 měsíce. Do té doby mezi námi bylo vše jen na kamarádské úrovni.
Po dalších dvou měsících, kdy už jsem tuhle situaci neunesla, jsem se manželovi ke všemu přiznala.
On se právě vrátil z 14 denního pobytu v lázních. Po mém přiznání mi sdělil, že i on se s někým seznámil (během jeho pobytu jsem mu psala, že je volný, ať dělá, co uzná za vhodné).
Tohle vše se událo koncem listopadu, začátkem prosince.
Chvíli jsme si takhle žili, já se dál stýkala s milencem, on si dopisoval a telefonoval s dotyčnou. Najednou jsme se spolu s manželem dokázali smát, povídat si - prapodivné jakože kamarádství či co?
Jednou ovšem mezi námi došlo k fyzickému sblížení (do té doby jsme spolu nespali). Za střízliva a já to po pár dnech ukončila s milencem. Pochopila jsem, že mám manžela stále ráda, že o něj nechci přijít, rozbít rodinu. Navíc jsem neuměla spát se dvěmi muži najednou . Měla jsem v hlavě totální chaos.

On si dál dopisoval, volal a jednou strávil den se svou „kamarádkou“.
Dotyčná je z 400km vzdáleného města, k setkání došlo, když byla u známých na návštěvě. Manžel mi o jejich setkání vyprávěl, dokonce jsme se ten den spolu milovali. Mezi jím a ní k sexu prý nedošlo. Četla jsem jejich korespondenci, takže asi opravdu ne.
A nyní k tomu, co mě trápí.
Mezi mnou a milencem je konec, ale on na mne stále nemůže zapomenout, takže mi občas napíše email, já mu slušně odpovím. Manžel to ví, nevadí mu to.
Během svátků jsme se s manželem dohodli, že se k sobě pokusíme vrátit, nejen kvůli dětem, že si navzájem odpustíme.
Já chtěla víc pozornosti (to bylo to, co mě k nevěře dohnalo), on zase jiné podmínky. Na všem jsme se dohodli.
Během svátků přestal tolik komunikovat s dotyčnou slečnou (je bezdětná, o pár let mladší než já - ukazoval mi i její fotku, vím co dělá, jak se jmenuje a že má přítele), ona se urazila a psala mu uražené sms.
Na to on nereagoval, ale říkal mi, že je z toho smutný, že si myslel, že můžou být kamarádi. Ona se kvůli němu chtěla rozejít s tím svým, ale on jí to rozmlouval, že to nemá smysl.
Od té doby byli bez kontaktu, je to tak 14 dní.
No ovšem je to pár dní, co za mnou sám přišel a řekl mi, že ji napsal a že mu „odpustila“ a jsou spolu jako kamarádi znovu v kontaktu.
Vím vím, ale nedalo mi to a vlezla jsem mu do mobilu (ano, důvěra ještě není tam, kde by měla být) a opravdu si píšou jako kámoši o tom, jaký měl kdo den a podobné věci. Žádné důvěrné oslovování jako na začátku (protože na začátku jí říkal vílo, sluníčko a podobně), strohé, ale přitom vcelku milé sms.
Jenže já nejsem schopna jejich kamarádství tolerovat. Prostě chci, aby mu nechyběla, aby se na ni vykašlal sám ze své vůle. Aby na ni zapomněl, čehož očividně není schopen.
Tvrdí, že mu pomohla v době, kdy jsem se mu přiznala ke svému prohřešku. Že nebýt jí, tak by asi začal pít nebo něco podobného.
Oni se moc nebavili o tom, co se mezi námi dělo, spíše šlo o jeho ego, sebevědomí, že když jsem uklouzla já, tak on mi to takhle vracel.
Prý se ze začátku nadchl, že by z toho třeba někdy i mohl být vztah, ale jakmile se rozdělili, tak věděl, že nikdy nebude, že ji má opravdu jen jako psychickou podporu.
A já nevím, co s tím ?
Vím, že jsem udělala daleko horší věc, že bych měla mlčet a tiše vyčkávat, ale když já to nevydržím.
Při každé jeho sms, která mu přijde, se mi zhoupne žaludek.
Já bych mu ráda tohle kamarádství dopřála, ale co když je v tom třeba něco víc?

Tak se ptám, mám to raději ukončit, vzdát?
Už jsem mu napsala sms, že to raději balím (důvody jsem mu napsala). On jen, že ho to mrzí, ale že je to má volba a on ji respektuje. Z toho usuzuji, že ona je pro něj zřejmě víc, než si on sám myslí.
Nechci mu dávat ultimátum, dělal by to tajně a to by bylo horší, nechci ho tlačit do kouta.
Achjo.
Jsem bezradná, je to zamotaná situace, vím, že mnohem větším hříšníkem jsem já, ale jejich začáteční korespodence taky nebyla úplně v pořádku a to manžel o milenci ještě nic netušil - tedy jen to, že tu někdo je, ale nic víc.
Nevím si s tím rady, ale vůbec ne.

Jestli to někdo dočetl do konce, tak obrovské díky a pokud mi k tomu má co říci, pak ještě větší.
A prosím rýpalky, nesuďte mou nevěru - důvody rozepisovat nebudu, ale i manžel přiznal, sám od sebe, kus své viny . Nebo snad mé špehování, vím, že se to nedělá, ale hoď kamenem - o tom diskuze není a ani nechci, aby byla .
Děkuji za respektování!

Dejme tomu Zuzana a adminům díky za zachování anonymity!