Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Njn, ta magická komunikace, je to takový nenápadný pilíř ve vztahu, na kterém to z velké části stojí.
Oba dva si to uvědomujete, ale jak z toho ven? Navrhovala bych, že mu řekneš to, co jsi nám zde napsala
Musíte spolu začít 1) mluvit, musíte 2) ukázat svůj zájem o toho druhého a opravdu 3) spolu jít ven něco podniknout.
Neexistuje, že přítel teda pokaždé všechny tvoje návrhy zamítne a řekne, že se mu nechce. Jako, může si zato sám a pak se ještě diví. Tohle by měl pochopit, že je málo aktivní. Ať nekam zahodí telefon a jde s tebou ven hned, prostě to přehnaně neplánovat, říct si, teď večer už není takové horko a jdeme ted hned ven, prostě nic neodkládat ![]()
Měli byste na tom vztahu pracovat tak, abyste byli šťastní a spokojení. Ale musíte si to takové udělat sami dva, nikdo jiný to za vás neudělá ![]()
To co popisujete mi tak nějak připomíná našeho syna. Nepomohl ani velice dlouhý a poklidný rozhovor, prostě nepochopil, nebo si nechtěl připustit, že dělá něco špatně. Dnes už jsou od sebe a syna mají ve střídavce. Pokud on nepochopí, že dělá něco špatně, pak asi nepomůže nic.
A nešlo by zkusit se dopředu domluvit na rande - prostě třeba „v úterý v šest máme rande“, takhle si to napsat klidně i do diáře a prostě pak jít na tu procházku, kolo, na pivo, kamkoli? Abyste s tím oba dopředu počítali, měli to naplánované a tím pádem by odpadlo takové to „mně se ale teď vlastně nechce…“?
@Anonymní píše: Více
A říkáš někdy něco pro muže zajímavého? Třeba probíráš filosofii? Kolonizaci Marsu? Nebo něco, co muže zajímá? Zajímáš se o jeho koníčky? Třeba o rybaření? ![]()
@Temná duše píše: Více
Ano ano koníčky máme společné turistika a kolo.
Začátky byly krásné procházky, túry, kolo…a pak to spadlo do takového stereotypu.
No.. my máme taky malé děti a taky to objímání z jeho strany chybí.. není to ono.. ale vím, že je unavený z práce, má toho dost doma, atd.. třeba má nějaký problém který v hlavě řeší a je unavený? nechce tě tím zatěžovat nebo někteří muži jsou tajnůstkáři ve smyslu ne že by někoho měli, ale prostě nesdílí.. to můj je takový nesdílný a občas mi to chybí, ale zvykám si a počítám, že se to zlepší až děti budou větší
@Sedmikráskakrásná píše: Více
Nezlepší…čím, déle to trvá, tím je méně pravděpodobný návrat do původního stavu. Zvyknete si na to oba a ač třeba budete cítit, že to není úplně „normální“ stav a nevyhovuje ani jednomu, velmi pravděpodobně nebudete znát cestu, jak to přirozenou cestou vrátit.
Ale třeba se mýlím a výše popsané se vás týkat nebude.
@Anonymní píše: Více
Holka nejsem, ale dovolim si napsat koment.
Za mě trvá-li ten stav dlouhodobě, horko těžko se to zlepší. Možná, ze začátku se s tím dá nějak pracovat. Ale čím déle se to vleče, zabředáváš do toho víc a víc. Mluvim ze svojí zkušenosti, kdy to vedlo ke konci.
Holky jdu se vyplakat a poradit. Po 4letech naše komunikace na 0, jen provozní věci, děti, jídlo…
Oba si uvědomujeme, že to je špatně, ale jak z toho začarovaného kruhu ven?
Přijdu z práce přítel už je doma a buď spí nebo je na tel. Uvařím kafe, vzbudim ho…nechám ho rozkoukat nebo po spaní není 2× hovorný, zeptám se co v práci, co by chtěl dělat apod.
Někdy jen odsekne nevím, jindy se ptá co bych chtěla já (řeknu třeba procházka, kolo,..)
ale nakonec se buď nevyjádří nebo řekne že se mu nechce. Tak dělám si svoje..je ticho nemluví a já pak už také ne když vidím nezájem.
Za pár dní mi vyčte, že s ním nemluvím, že nic neděláme, neplánujeme.
Kolikrát jsme se domluvili na výletu apod a nakonec s námi nešel.
Kecy o mojí práci ho nezajímají, přátelé tu nemá a s mými známými nemá zájem někam chodit, spolu max večeře nebo kino 1× za 3měsíce.
Nejvíc mi chybí obejmutí, pohlazení, pusa…to vše se zužilo na vábení kvůli sexu.
Jsem nešťastná… zažil někdo? Dostali jste se z toho?