Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, potřebuji se někomu svěřit. Je mi 26 s manželem jsem 7 let, z toho 2 roky manželka a máme roční dceru. Dřív jsme byli šťastní, manžel se ke mně choval slušně, dávali jsme si pusy na dobrou noc, byli jsme si nejlepšími kamarády. Je fakt, že už před svatbou se mi nelíbilo, jak mluví se svou matkou, ale ke mně se choval hezky, tak jsem tenhle varovný signál nechala být. Víc hádat jsme se začali po koupi a hlavně rekonstrukci našeho domu, manžel je ten typ, co nechce nic vybírat, na všechno dost času, hlavní je stihnout pivo v hospodě…a gauč. Krátce po svatbě jsem otěhotněla, myslela jsem si, že začne nejšťastnější období v našem v životě… Hádky se ale stupňovaly, mezi 5-9 měsícem byl schopný na mě řvát, že jsem rozmazlená kráva přímo před mými rodiči… řval na mě v obchodě, že jsem blbá kráva, co umí jen utrácet jeho prachy…když bylo potřeba přenést kameny, tak na mě řval na ulici před sousedy, at si to odtahám, že on na mě se.. (byla jsem v 8 měsíci a na rizikovém těhu). Ted fungujeme jako spolubydlící, řekla jsem mu, že se mnou takhle mluvit nebude, ale vždy to zabere na týden a pak to začne znovu…se sexem je to bída a když už tak musím začínat já. Kontroluje moje výdaje a vyčítá mi každou utracenou korunu. Jako otec je ale skvělý, malá ho zbožňuje a je fakt, že má dobrou práci a nemusím se bát, že nebudu mít na jídlo atd.
Hádky jsou u nás několikrát do týdne, jinak dusno, nejhorší je, že malá to všechno poslouchá. Navrhla jsem už 2×, že nás objednám do manželské poradny, ale to odmítá. Je fakt, že občas si promluvíme, řekneme si, že nám to takhle nevyhovuje a že se budeme snažit to změnit, ale za 1. vždy to vydrží jen chvíli a za 2. HLAVNĚ se začínám bát, že už ho nemiluju a že už ani já nechci manželství zachránit, to jeho chování mě prostě odmilovalo
Tak co teď?? Mám ho opustit a zůstat sama s ročním dítětem? V téhle předražené době? Navíc bych musela manžela vyplatit z baráku, rekonstrukce šla z jeho peněz (prodal svůj byt, co koupil ještě svobodný a peníze dal do baráku). Fakt nevím co dál…
Hlavně si odpověz otázku, zda bys chtěla poznat ještě někoho jiného a mit s ním děti. Pokud je tvá odpověď ano, tak neváhej. Teď se to nezdá, sle jeti to a jednou ti taky bude 40…
Jsi mladá, tvůj chlap je sobec a sebestředný magor.
Chápu, že se nyní cítíš v pasti, protože máš pocit, že od manžela nemůžeš odejít, že tě svazují finance atd.
Ale opravdu chceš v tomhle vychovávat svojí dceru? Teď je ještě malá, ale co až bude starší? Tatínek bude před ní řvát na maminku, že je „líná kráva“ a celkově tě ponižovat.. Jaký vzorec pak vtiskneš vlastní dceři? Že jednou, až bude dospělá, má zatnout zuby a nechat manžela, ať si s ní dělá cokoliv (řvát, možná později i fyzicky týrat), že je to prostě normální? Tohle opravdu chceš?
Odejdi od něj! Finančně to nebude hitparáda, ale postupně získáš zpátky svoje sebevědomí. Časem půjdeš do práce, něco si vyděláš, půjde to. Navíc máš dům. Pokud by to nešlo jinak, i kdybys ho prodala, manžela vyplatila a koupila si malý byt, pořád na tom vyděláš. Svobodu, klid a bez ztráty sebeúcty. A to za to prostě stojí!
Ve 26 si tohle predstav dozivotne…
Takze cim driv do toho riznes, tim lip.
Ahoj, úplně mi mluvíš z duše akorat my měli děti dvě 3lety a 4 lety. Cítila jsem se strašně… Ponižována a k ničemu. Nakonec jsem mu řekla v žádné, že půjdu pryč a sbalim děti a půjdu… On se mi začal smát a kam? Nemáš kam jít… A smál se to jsem už nevydržela sehnala si malý podnájem půjčila si od rodiny panize a sbalil děti a šla… Když zjistil, že je to vážný a ještě ten den podala žádost o rozvod. Hrozně se polekal a přilezl dělala jsem nedobytnou… Prosil volala a chodil zamnou neustále až jsme šli do manželské poradny a on začal chodit k psychologovi… A zjistil, že bezemne a bez dětí nemá nic… Žádost o rozvod se stáhla s výstrahu za dva měsíce jsme bydleli zpět s manželem už je to víc jak tři roky a vše je ok. Občas mi v žádné něco ujede já mu řeknu takhle semnou chceš opravdu mluvit nervů jen mu to řeknu důrazně s ještě víš opravdu s kým mluvíš? A on se stáhne… Funguje nám to
držím ti palce. Manžel mi říkal, že dokud neztratí člověk milovanyho tak nic nepochopí. Že můj odchod mi otevřel oči… Ale nemusí to být všude ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, úplně mi mluvíš z duše akorat my měli děti dvě 3lety a 4 lety. Cítila jsem se strašně… Ponižována a k ničemu. Nakonec jsem mu řekla v žádné, že půjdu pryč a sbalim děti a půjdu… On se mi začal smát a kam? Nemáš kam jít… A smál se to jsem už nevydržela sehnala si malý podnájem půjčila si od rodiny panize a sbalil děti a šla… Když zjistil, že je to vážný a ještě ten den podala žádost o rozvod. Hrozně se polekal a přilezl dělala jsem nedobytnou… Prosil volala a chodil zamnou neustále až jsme šli do manželské poradny a on začal chodit k psychologovi… A zjistil, že bezemne a bez dětí nemá nic… Žádost o rozvod se stáhla s výstrahu za dva měsíce jsme bydleli zpět s manželem už je to víc jak tři roky a vše je ok. Občas mi v žádné něco ujede já mu řeknu takhle semnou chceš opravdu mluvit nervů jen mu to řeknu důrazně s ještě víš opravdu s kým mluvíš? A on se stáhne… Funguje nám todržím ti palce. Manžel mi říkal, že dokud neztratí člověk milovanyho tak nic nepochopí. Že můj odchod mi otevřel oči… Ale nemusí to být všude
Ahoj, klobouk dolů. Jsi silná žena, která ví, co chce. My chlapi jsme po čase někdy fakt na ránu. Pokud v tom není nevěra, tak věřím, že můžete spolu strávit klidně celý život.
Hodně štěstí ![]()
Zivot je prilis kratky, aby ho clovek promrhal s lidmi, se kterymi neni stastny… dum bych prodala, vyplatila manzela a sla treba za rodinou, zacla znovu… bude to tezke, ale podle popisu mas doma fakt darecek…
@Amelia94
Tvůj problém bude že žena která utíká z toxického vztahu se sebestředným sobcem se zpravidla dostane do nového vztahu s podobným sebestředným sobcem. Jako přes kopírák.
Ignorovala jsi signály, které musely být jasné. Ignorovala jsi jak se chová k matce (a tedy ke všem ženám). Dokud nebylo dítě, stále jsi mohla z výběru špatného partnera velmi jednoduše vycouvat. Tu příležitost jsi nerozpoznala. Naivně jsi čekala, že až bude dítě, tak se to zlepší. Svatá prostoto! Příchod dítěte do rodiny může být přínosem ve funkční rodině, ale v nefunkčním vztahu to jen vyhrotí všechny problémy a urychlí katastrofu.
Tak oba dva - šup do manželské poradny. Ale vymez mu mantinely, které nesmí překročit. Pokud to opravdu nikam nepovede, pak rychle pryč od sebe. Bez hádek, bez stresů, klidně. Jeho maminka Ti možná pomůže, promluv s ní. Pokud on je jako otec skvělý, je to velká výhoda: jistě bude možná střídavá péče o dceru, nebo udržet nepřerušený kontakt s otcem.
Nepřemýšlej už nad tím že je to teď špatné. Začni si v mysli budovat záchranný člun, na kterém odplujete z toho toxického vlivu, který Tě ničí. Rozmysli si co chceš a řeš do detailů ty praktické věci: Majetek, bydlení. Chceš ten dům? Je ve společném jmění manželů, nebo jenom Tvůj? Je možné převést dům na dceru? Nebo se ten dům prodá? Nebo jej chce on a vyplatí Tě?
Musíš být vždy dva kroky před ním. V okamžiku kdy se mu v mozku vylíhne nějaká skvělá myšlenka, Ty už musíš mít v té věci dávno jasno: musíš předem vědět, musíš mít tu možnost už předem probranou s právníkem nebo s realitním makléřem, nebo s jeho maminkou. Už musíš být rozhodnutá zda tím směrem chceš nebo nechceš postupovat. Chlap zpravidla je v těchto situacích ve vleku událostí. Nedopřej mu aby se vzpamatoval a začal s kamarády u piva vymýšlet vlastní scénáře.
Jsi silná. Bude to jak chceš Ty.
Začni do té poradny chodit sama - neptořebujete tam chodit s manželem. Když budeš mít prostor pro sebe si srovnat věci a promyslet co dělat jinak - třeba jak řešit konflikty konstruktvněji.
Když ty budeš na jeho výpady reagovat jinak, on nebude moci pokračovat tak, jako vždycky.
Zároveń když uvidí, že ty se měníš, tak pokud je jen trošku příčetný, tak mu dojde, že i on by měl vyndat hlavu ze své vzteklé perdele.
A když se ukáže, že je nepříčetný, tak ti možnost srovnat si myšlenky v podpůrném prostředí pomůže rozmyslet si věci a případně najít dobrou cestu ven.
Ze zkušenosti, rozchodem nevyhrožuj, ale udělej to a uvidíš jak to té poradny půjde rád.
Jak se partneři začnou ponižovat, je to pro mne konečná. Těžko se pak už přes to přenáší.
@Anonymní píše:
Ze zkušenosti, rozchodem nevyhrožuj, ale udělej to a uvidíš jak to té poradny půjde rád.
Přesně tak, udělat to jakkoli, ale odejít. Dokud chlap nevidí realitu, nechápe. Bohužel to tak dost často bývá…
Že se vždycky ti chlapi změní, až když jsou ženský těhotný.
jinak ne, nebyla bych s chlapem, který na mě před moji rodinou řve, že jsem kráva. Však to viděli sami ne, by ti nepomohli? Do dvou let dítěte má povinnost platit výživné i na tebe, pak bych šla do práce.
@Netopýr1 píše: Že se vždycky ti chlapi změní, až když jsou ženský těhotný.jinak ne, nebyla bych s chlapem, který na mě před moji rodinou řve, že jsem kráva. Však to viděli sami ne, by ti nepomohli? Do dvou let dítěte má povinnost platit výživné i na tebe, pak bych šla do práce.
Jak píše @Tala20, asi se projevil už dřív, ale já varovný signály ignorovala. Řešily jsme rekonstrukci, svatbu, hypotéku, pojištění a do toho jsem pracovala na plný úvazek a studovala VŠ. NejKamarádce jsem se svěřila už před svatbou, že se bojím, jak se ke mně bude jednou chovat, když vidím jeho chování k mámě, ale on se ted ke mně chová ještě mnohem hůř než k ní…Nevím, kdy u něj nastala změna, proč…
![]()