I když manžela miluju, mám pocit že pro mě existuje jen syn.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Myslim, ze to je prirozene, taky jsem mela k miminkům obrovské city, mateřská laska je nejvic. Postupne si ho sedne a clovek zacne opět vnímat i okolní svět 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@teroonka píše: Více
no spoustě maminek to nepřestává, ani když má syn 35 - zajímavé, že to funguje jen tehdy, když je potomek syn
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Syna i manžela mám víceméně na stejném místě. Jako jsem věnovala čas dítěti, vždy jsme měli i čas pro sebe. Rozhodně bych ho neodsunula, ala Dal jsi mi dítě, už tě nepotrebuju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@stinga píše: Více
Já si právě spíš nevhodně rýpla, vím že jde o miminko, jak psala zakladatelka, ale máš úplnou pravdu. No, v mizivém procentu jde i o dceru, ke které má matka nezdravě upnutou vazbu. Ale u zakladatelky se snad vše ustálí a láska nepřeroste v nezdravý vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zpočátku je to asi normální a pochopitelný pud k bezbrannému uzlíčku (i když někdo cítí opak, únavu, poporodní depresi apod.), o tom mluvit osobně nemohu,
ale nekritická láska dobrá není a když žena odsune partnera totálně na druhou kolej, tak se to většinou té rodině časem dost vymstí… v mnoha směrech.. klidně milenkou a rozvodem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No to není úplně dobrý přístup pokud nechceš aby se manžel začal věnovat nějaké jiné.
Jako samozřejmě, že miminko zabere spoustu času a práce, ale odsunout manžela na poslední kolej není úplně dobrý řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@JancaS84 píše: Více
Občas trápilo bříško, zoubky, nejaky neklid, manžel bral automaticky, že se více budu věnovat dítěti, nebo se snažil pomoct. Ale aby treba snad az spal manžel na gauči, jen protože spalo dite vedle me v posteli, to fakt ne. Manžela jsem mela dřív než dítě a oba by měli být v rovině 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Za mě, je to úplně v pohodě. 
Mateřská láska, navíc ještě procházející poporodní hormonální změnou, je přirozenou součástí života snad každé novopečené maminky. 
Ale neboj, všechno se časem přizpůsobí i jiným členům rodiny. A taťka, pokud je alespoň trochu empatický, tak počká až budeš zase „v kondici” a pak si to spolu všechno užijete tak, jako dřív. 
A to vám opravdu moc přeju, protože s dítětem, to už prý nikdy nemůže být, tak jako dřív. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ano, měla jsem to tak u obou dětí, ale po krátkém čase se to srovnalo a bylo třeba zase do svého středobodu zpět přijmout i manžela. (Po x letech jsme se rozvedli z jiných důvodů, pro případné rýpaly.)
My jsme si spíš ten středobod udělali sami pro sebe, my tři a pak čtyři po dalším porodu a spíš jsme odsunuli ten zbytek příbuzných. Prostě jsme si to s miminky užili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Nemela, vubec mi nedelalo problem nechavat syna hlidat od zacatku na jakoukoliv dobu a synovi taky ne, byla jsem taka krkavci matka, ale samozrejme jsem ho milovala, vzdycky jsem trpela kdyz mel nejak zdravotni problemy atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ano, mam to tak a zůstalo tak uz bohužel. Vím že to je spatne, snazim se vědomě manžela všímat a taky s emu věnovat, i kdyz to teda s dítětem moc nejde ani ve třech letech, hlídání žádné nemame. Ale je to proto ze vim ze bych mela, vubec to tak necítím a bojím se ze to je poznat. Co s tím nadělám, proste mi to v té hlave tak preskocilo. Nejsem na syna upnuta v tom smyslu ze bych byla pořád s nim, od dvou a půl chodi do skupinky, pracuju, nemam naprosto nic proti aby byl nekdy cely den s tátou, naopak to podporuju a rada si uziju svuj cas. Ale lásku cítím proste uz jen k nemu. Všichni ostatní jsou mi v zásadě ukradeni.
- Citovat
- Upravit
@Černá Madonna píše: Více
Děkuju to jsem potřebovala slyšet:smiling_face_with3_hearts:
Tatínek je úžasnej, furt chválí jak jsme šikovný, jak se o ně o oba hezky starám a je spokojený.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Holky, že nejsem jediná?
Mám pocit jako by po porodu pro mě existoval jenom syn. Jsem s ním prakticky furt. I když občas babi s dědou pohlídá.
I když manžela miluju, mám pocit že pro mě existuje jen syn.
Věnuju se jen synovi, trávím čas jen s ním. Nevím jak to popsat. Má to někdo podobně nebo je to začátek špatné separace?