Mohu mít poporodní depresi?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Poporodní depky
Ahoj, chtěla bych se zeptat… Moje malá (4 měsíce) u mě pořád jen brečí – před jídlem, po jídle, po spaní, po kakání, v náručí, v houpačce… prostě pořád. Nic nezabírá, nevydrží u ničeho ani minutu. Přitom když je s někým jiným, je úplně jiné dítě – klidná, spokojená. U mě jako by si vybíjela všechno. Už jsem z toho psychicky úplně na dně, často brečím, je mi zle, mám pocit, že to nezvládám. Někdy ji miluju a jindy bych ji nejradši neměla. Lidi mi nabízejí hlídání, ale odmítám, protože ji nechci dát z ruky – jenže zároveň už nemůžu.
Tento pocit že ji nezvládám mám od porodnice. Často mám myšlenky že odejdu, že ji bude bezemě líp. Nic mě nebaví, citím se sama. Nedokážu sní být sama doma ale to jsem každý den, vždy se cítím jenom ve stresu. Dneska od rána plakala, měla vše, vůbec nevím proč teda a ja jsem to už nezvládla, nechala jsem ji plakat a ja sama jsem chytla strašný pláč. Přijdu si jako neschopná matka. Od narození jsem měla tento pocit, jenže teď se to zhoršuje a já už nevím jak dál.
Na venek dělám jak je všechno skvělé a vevnitř už vůbec nemůžu.
Napadlo mě jestli nemůžu mít poporodní deprese, nebo už nevím co a jak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Já byla 2,5 měsíce v totálním psychu.Pak jsem na doporučení přestala kojit a konečně si to začala užívat 
. Byla jsem na tom stejně už jsem to psychicky nedávala myslela jsem furt na to že co dělám tak je vše špatně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ona pláče, protože z tebe jako své nejbližší, pečující osoby cítí tenzi, a ty jsi ve stresu z jejího pláče, začarovaný kruh. Prosím tě, zkus si zítra hned zavolat na krizovou linku, najdi si na internetu třeba odkaz na krizové centrum co nejblíže tvého bydliště, poraď se tam! Tohle mi nezní jako obyčejný splín nebo krátkodobé nevyspání a stres. Budeš potřebovat pomoc, připrav se na to a udělej to, pro sebe a hlavně pro tvé dítě, které tě potřebuje! Potřebuje mámu, potřebuje klid a pohodu, to že je ti zle, není tvoje vina, není to ničí vina, ale jen ty máš ve svých rukou první krok, že si řekneš o pomoc!!! Můžeš se svěřit někomu? Mamce, muži, kamarádce..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
S tím hlídáním, může někdo přijet k tobě, abys s ní nebyla pořád sama, ale pomoct ti u vás doma třeba s uspáváním, přebalováním? Nemusí jen chodit ven s kočárem, pokud jsi z toho ještě víc vystresovaná, ale prostě třeba chovat, a ty se v klidu osprchuješ, najíš, dáš si kafe, takhle jezdila mamka za mnou u 1., taky jsem to nedávala, být s ním sama, přesně ty myšlenky, co jsem zas udělala špatně, že brečí ale s kýmkoliv jiným je v klidu, a ještě mi to dávali najevo, že jak nemá brečet když já řvu furt a „nemám důvod když mám zdravý dítě“ 
tuhletu větu bych před čerstvýma matkama v 6nedělí zakázala vypouštět z pusy, to akorát všechno zhorší…ten pocit totálního selhávání a neschopnosti, i když je o dítě postaráno po všech stránkách… znám moc dobře…zkus si na netu najít Úsměv mámy, leccos je tam popsané, já nakonec narazila na moc fajn paní psycholožku, co měla zkušenosti i s homeopatiky, ty mi zachránily spaní, a tím asi i zdravý rozum, který nevyspáním mizel neznámo kam…nebyla jsem schopná spát ani když malýho měl na starosti někdo jiný, a když byl v postýlce u mé postele, budilo mě každý zavrtění aj. zvuky, do postele jsem se bála si ho vzít, no psycho. Takže naprosto rozumím. Já se sice hlídání (vození v kočárku) nebránila, ale byly takový vedra, že to šlo max ve stínu po zahradě, a některý dny ani to ne…ty krizové kontakty viz výše určitě taky nejsou od věci, ale možná by prostě stačilo nebýt na to sama celé dny, pozvat kamarádku, příbuznou nebo kdo se ti na hlídání nabízí k vám, ať mimčo zabaví, ale ty ji máš a vše co dělají na dohled a „pod kontrolou“, jakože pro tvůj pocit, pak postupně ať třeba uspávají v jiné místnosti vedle, ty si sedni třeba s kafem na balkon, terasu, pokud máte, nebo jen k TV, vím jak je těžký vypnout hlavu, taky mi to nešlo, pořád mi tam něco šrotovalo…co bych za tu dobu mohla vše stihnout… Hrabalo mi slušně no - „slyšela“ sem malýho brečet když ho měl chlap v obýváku, i když spal jak zabitej, hned jsem tam letěla, že usnul u TV a neslyšel ho… Myslím, že jsem byla zralá i na antidepresiva, ale ty jsem se bála si nechat dát kvůli kojení, což je blbost a dnes už to vím, u druhého už jsem neváhala, to byl noční nespavec ale potřebovala jsem fungovat… Takže určitě za mě říct si o pomoc, takovou, jakou ty potřebuješ, i kdyby to měl být jen dovoz oběda a vyžehlení plenek, pokec nebo společná procházka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Romana Radošova1 prosím tě, napsala bys mi k tomu něco víc? Mám pocit, že u nás (3m) to taky bude jediné schudne řešení. Jak jsi k tomu dospěla, že to bude tím?
U mě mám pocit, že si ze mě malá dělá prakticky jen dudlík, jinak pořád křičí…
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
Tohle jsem právě řešila z dětskou doktorkou.
Všechno jsem ji pověďela a ona řekla ať zkusím vyřadit kojení, taky jsem si myslela že malej si dělá ze mně dudlík a že jsem špatná mama co neumí uklidnit své dítě.
Ale přestala jsem teda kojit, přešli jsme na sunar a malej už se uklidnil lépe už mi i spal mohli jsem konečně chodit i ven na procházky. Protože z jeho křikem jsme nemohli nikam. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Jinak jsem byla na vše sama moje máma mi nepomohla ani paňimáma, musela jsem se s tím poprat, nebyl den abych nebrečela. Jsem si řekla a dost to už přece nejde tohle tak jsem šla navštívit dětskou lékařku a vše ji řekla. Vím co si prožívaš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
