Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Lásko, nemá to cenu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
15.11.12 21:49
Mám trochu podobnou. Byla jsem skoro 7 let ve vztahu s první láskou (společně jsme už pár let spolu bydleli, ale já šla na školu a nějak se odcizili) a měla silné podezření z nevěry a to hned na dvou frontách. Indície tomu napovídaly dlouho a já ho postavila před hotovou věc a přizná se. Hned jak jsem odjela šel vždy k té dotyčné, i když předtím sliboval, že už nepůjde. No tvrdil, že jsou jen kamarádi a o nic nejde a nikdy mě nepodvedl, ale já nevěřila a odešla. Je to už řada let, on má stálou přítelkyni, já svou rodinu, ale stále občas v duši hlodá červík pochybností, jestli nemluvil pravdu a já nezničila krásný vztah, který mohl pokračovat dál. Možná je to umocněné i tím, že to byla opravdu ta první velká láska, která se prostě nedá zopakovat. Smutné je, že i když se občas vidíme (máme společné přátelé, ale já se odstěhovala cca 250 km daleko, takže to opravdu není často), tak spolu nemůžeme ani mluvit nebo se kouknout do očí - ta bolest tam pořád je a já si připadám jak kdybych vše prožívala znovu.
- Citovat
- Upravit
Anonymos
15.11.12 22:01
Ja se obavam, ze spis ublizujes svemu soucasnemu manzelovi-nejakemu nejsis „hodnemu blbeckovi“, ktereho sis nasla jen kvuli svym touham po diteti a rodine, ale vubec ho nemilujes. 
dalsi klasicky pribeh
- Citovat
- Upravit
Anonymos
15.11.12 22:07
Jo a jeste se pak nekdo potkate, laska vzplane znovu a uteces k nemu. Proste rikam to porad manzelstvi, rodina to je mrtvej koncept dneska. 
- Citovat
- Upravit
15.11.12 22:07
Opustila jsem kluka, který je o 3 roky mladší, měla jsem jednoho syna, tehdejší přítel mu nedokázal dát lásku, pořád ho buzeroval, chtěl chodit po diskotékách a extremne se bavit, já nechtěla, chtěla jsem klid a rodinný život. Beru to tak, že jsme se k sobě nehodili. Oba jsme si ze vztahu odnesli nějaké zkušenosti, je to už 4 roky zpátky. Současného přítele miluji, máme spolu syna a čekáme další miminko. Neměnila bych 
Bývalý přítel nebyl zralý pro rodinu a jelikož se bez problémů stykam s jeho rodinou, tak vím, že pořád nedospěl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.12 22:22
No já opouštěla vztahy jedině z rozumu, spíš nechápu, jaký by měly být ty jiný důvody 
Taky jsem chodila kdysi s mladším, což by nevadilo, to že byl nevyzrálý, to vadilo víc, ale já se umím odmilovat pořádně, žádný fňukání po exech teda nevedu. Nějaké neškodné nostalgické vzpomínky, to jó, ale lepší je jít do nového vztahu s čistým štítem 
A co si o mně myslí exové mne moc netrápí. Jistěže si nemyslí, že jsem dokonalá, dokonalé jsou jejich současné partnerky, aspoň doufám. Tak co zahodit tu pýchu a touhu být slečnou dokonalou i pro toho expartnera, bude se ti líp žít To je jen ve filmech, jak hlavní hrdina truchlí nad ztrátou té pravé lááásky po celý život
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.12 22:54
Jop, opustila jsem bývalého, protože jsem se ve vztahu už jen trápila. bylo toho moc, urážel mě, ponižoval, nechal se živit, tyranizoval mě tím, že mě nenechal spát, cíleně mě třeba budil… a přitom jsem ho pořád milovala. ale rozum převážil.
když jsem si našla současného muže, tak jsme byli jen „friends with benefits“, ovšem otěhotněla jsem. oba jsem už byli těžce zamilovaní, ale já doteď vím, že kdyby nebylo syna, tak bych dala opět přednost rozumu. miluju ho fakt hodně, ale je to prostě jen hodně se hlídající kvartální alkoholik (ne abstinující) a není to úplně jednoduchý. ale kvůli synovi to zkoušíme a zatím to funguje.
pokud nejsi ve vztahu spokojená, nemůže to skončit jinak než koncem. takže je to buď teď nebo někdy v budoucnu. pro můj mozek je to jasný výpočet - radši teď. ale moc nechápu, co v tvým případě je „opuštění z rozumu“ 
kvůli dítěti? ale ten můžeš mít i s mladým partnerem. i s výrazně mladším partnerem… i s partnerem, který ještě před dvěma měsíci o dítěti nechtěl ani slyšet. jsou různý životní příběhy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.12 23:03
Stalo. Je to už deset let a chodili jsme spolu měsíc Jenže já už tehdy věděla, že je to sukničkář, tak jsem to odpískala už na začátku (předtím jsem ho skoro rok tajně milovala). Ještě dneska na něj občas myslím a když ho náhodou jednou za pár let potkám, tak si připadám jako poblázněná pubertačka (motýlci v břiše, rudnu, nenacházím slova) 
Prostě chemie funguje i po těch letech, ale doma bych ho rozhodně nechtěla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.12 23:40
A nejsou to spis romanticke vzpominky na prvni velkou lasku? Na takove to prvni obdobi zamilovanosti, kdy hormony blazni a vsechno je ruzove? A mozna v tom soucasnem vztahu uz nastoupila kazdodenni realita, do toho tehotenske hormony…
No a zamilovanost je kraaasna, ale ja si tak nejak myslim, ze dlouhodobe vztahy by bylo lepsi stavet na rozumu…jako nerikam, ze „chladne“ vypocitat a k tomu druhemu nic necitit, ale i rozumne zvazit, jestli se k sobe hodite, mate stejne cile, stejne hodnoty…
Ono totiz zamilovanost a laska neni to same
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.11.12 23:44
Ahoj, tak já se tak nějak shoduju s posledním přízpěvkem. Měla jsem vícero vsztahů. Velkou dětskou lásku, pak pár menších vztahů, které jsme ukončila vždy já a taky z rozumu. Dost často tam převládl strach z budoucnosti. Byl ajsme mladá. A u jednoho vzdálenost a to že byl o moc starší. Pak přišel on, mého srdce šampion. Tebkrát. Milovala jsme ho. Ale podvedl mě a opustil. Truchlila jsem dlouho. Možná i teĎ ho mám pořád v srdci docela hluboko zarytého. Ale sozčasného manžela miluju tak nějak jinak. Máme krásnou cerku, milujeme se. Jsem šťastná. Sice kdykoliv o svém ex slyším, tak rudnu a zrychlí se mi dech. Asi v rdci stále zůstal. Ale už bych s ním rodinu a děti nechtěla mít, jako tenkrát. Není spolehlivý a nerozumněli jsme si spolu moc. Leda tak v posteli. To bylo jediné. A to pro život nestačí.
Taky si na něj občas spolenu. Ale netruchlím už po něm. A jsem šťastná, že jsme našla toho současného. Bez něj by jsme neměli krásnou dcerku.
Za mně se na to vybodni. Byla to tvá velká láska, ale neměla by budoucnost. Ten současný je ten pravý. TEda pokud si to myslíš. A na toho ex už nemyslí. Má už svůj život a své partnerky.
A znáš to, už nikdy nebude přetrhnutá niť bez uzlíku. Nedělalo by to dobrotu.
- Citovat
- Upravit
15.11.12 23:44
A jinak…jo, obcas mam takove myslenky v hlave, a to jsme se s ex rozesli fakt ve zlym a uz je to dost davno…Ale clovek na to spatne postupne zapomina a pak si vzpomene na ty pubertacke zacatky, kdy bylo vsechno nadherne…a pak se proplesknu a uvedomim si, jaky poklad mam vedle sebe a je mi zase dobre 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.11.12 00:21
Jo, taky mě to občas napadne a stává se mi, že když je (myslím tím dva exy) vidím, mám motýlky v břiše pořád. Je mi to samotný trapné, když mám v náručí roční dcerku, ale je to tak Chemie je chemie Ale svýho chlapa nedám za nic na světě a nikdy bych neměnila 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.11.12 08:44
Ublížila jsem mu tak, že jsem mu začala vykládat, jak to mezi náma nemá cenu a ty společné sny bourala. A pak se s ním rozešla.
@panenka87 píše:
A muzu se zeptat, jak jsi mu ublizila?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.11.12 08:47
Tak to bacha jo?
Jsem už jednou rozvedená a k mladému zajíčkovi jsem se vlastně tenkrát přivinula, protože jsem citově strádala. Proto to ve mě zůstalo. Můj muž je úžasný chlap, žádný hodný blbeček. Miluju ho, jsem spokojená. Ale prostě vzpomínky v hlouby duše zůstaly.
Ukamenuj mě za to!
Jsem už jednou rozvedená a k mladému zajíčkovi jsem se vlastně tenkrát přivinula, protože jsem citově strádala. Proto to ve mě zůstalo. Můj muž je úžasný chlap, žádný hodný blbeček. Miluju ho, jsem spokojená. Ale prostě vzpomínky v hlouby duše zůstaly.
Ukamenuj mě za to!
@Anonymos píše:
Ja se obavam, ze spis ublizujes svemu soucasnemu manzelovi-nejakemu nejsis „hodnemu blbeckovi“, ktereho sis nasla jen kvuli svym touham po diteti a rodine, ale vubec ho nemilujes.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Stalo se vám někdy, že jste opustili vztah z rozumu? Mě ano. A i když jsem se nedávno vdala, čekáme miminko a mám vše, po čem jsem vždy toužila, tak si pořád vyčítám, že jsem opustila lásku. Opustila proto, že byl mladý. A já chtěla rodinu, dospělý vztah se vším všudy…Nepochopil mě tenkrát, jak jinak. Studoval vysokou, já bydlela sama a vydělávala si. CHodil ke mě, prostě jsem si užívala ty růžové dny. Bavili jsme se o tom, jak spolu utečeme do velkého města až odpromuje, jak začneme jinak…bylo to tak krásné. A teď, i když se vyhýbám místům, kde bychom se mohli setkat, tak ho mám pořád v hlavě. Asi možná proto, že takto pro mě vypadala láska-ze začátku zakázané(chodili jsme spolu na tajno, kvůli věku a okolí),pak velká slova, milování, kytky, společné chvilky, bláhové plány…Ublížila jsem mu, moc jsme mu ublížila, vím. Ale já musela. Pořád se uklidňuji tím, že to snad pochopí, až bude budovat svou budoucnost.Snad si na mě jednou vzpomene v dobrém. Pořád si myslím, že mi nemůže přijít na jméno. Sama sebe se ptám, proč mě to vlastně trápí? Ach jo…
Máte taky takové myšlenky, které máte ukryty hluboko v sobě?