Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Lituji, že jsem otěhotněla
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
17.3.26 12:34
@Anonymní píše: Více
Absolutně pro toto nemám pochopení, i když to asi vyplývá z vašeho psychického stavu. Nesnášíte dítě, které nosíte pod srdcem, už dávno bych se objednala k psychiatrovi, to je to co potřebujete udělat. Je mi dítěte líto.
- Citovat
- Upravit
17.3.26 12:40
Psychiatr, okamžitě… těhotenství je hormonální bouře a pokud jsi už nějaké deprese měla, tak se to snadno „probudí“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.26 12:41
Na tvem miste bych vyhledala psychiatra. Je to velka zmena v zivote, hlavne hormonalni, je to caste, takove pocity mit a je mozne, ze samy prejdou. Ale pokud jsi mela uz driv problemy, tak je to pro telo zatez, takze to tyto stavy mize spustit. Na 10 let to nebude, klidek, nevim, co presne delas, ale od dcou let i driv se da sehnat detska skupina, pokud zustanes u jednoho ditete, tak te to nijak moc limitovat v kariere nemusi. Hlavne klid. S tou dietou se to nesmi prehnat, proc chodis x km denne? Nemelas driv nejakou poruchu prijmu potravy? Ja tedy pri dodrzovani dia diety taky docela zhubla, ale energie jsem mela dost z tech proteinu, ktere prevazovaly. At tyhle stavy brzo prejdou a neboj se vyhledat pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.26 12:44
Urcite najdi odbornika. Tehotenstvi je pro nekoho opravdu narocne obdobi. Nechej si pomoct
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.26 12:48
Pracovat nemůžeš kvůli únavě, ale 15 km procházku chodíš každý den. Vtipné, opravdu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.26 12:48
Pomáhá, se tak neprožívat a nelitovat. Kdybys nemohla otěhotnět, zas bys šílela, že nemůžeš otěhotnět. „Svůj klid“ bys stejně neměla. Pokud máš sklony, tvoje mysl si důvod k problému vždy najde. Musíš se naučit s tím pracovat, poznat se. Tak to ber, že máš náročné období a řeš jen to podstatné. Nevím, na co vstávat v 5, když nechodíš do práce a nevím, na co chodit 5-15 km procházky a hubnout. Zaměř se na to, abys jedla, spala a víc netřeba. Nevolnosti brzo ustoupí a chlap vypadá, že se postará. K psychiatrovi běž okamžitě, protože teď už nejde jen o tebe, máš odpovědnost k dalšímu člověku. To dáš. Už to že to sem píšeš, tomu napovídá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.26 12:50
Urychleně psychiatr. Není se za co stydět. A jako těhotná tak dlouhé směny myslím ani dělat nesmíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.26 12:51
Ahoj, to je mi upřímně líto, nebudu tě soudit. Doporučila bych urychleně vyhledat odbornou pomoc. Hormony dají v těhotenství pěkně zabrat, takže věřím, že se teď můžeš cítit opravdu mizerně. Ale prosím, nevěš hlavu, já věřím, že mateřství sice ženě rozhodně obrátí svět vzhůru nohama, ale taky dá tomu tvému světu nový rozměr a smysl. I já jsem ve 14. týdnu, otěhotněla jsem absolutně neplánovaně a taky mám někdy strach, co bude, občas mě taktéž přepadnou chmury. Taky se cítím vesměs celou dobu těhotenství fyzicky příšerně, extrémní únavy, neschopenka, veškeré nepříjemné příznaky, na které by si člověk vzpomněl, mám. Ale to malé za to přece nemůže, tak se snažím být co nejvíc v pohodě, aby se cítilo v bezpečí. Říká se, že druhý trimestr může vést k velkému zlepšení stavu, tak doufám, že se ti co nejdříve aspoň maličko uleví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.26 12:52
@Okta píše: Více
To je super napsat tohle člověku se sklony k depresím, opravdu. 
Světě div se, člověk, který trpí těmito problémy, si svůj stav opravdu dobrovolně nevybírá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.26 12:53
Jdi k psychiatrovi. Normální to není. Může ti napsat nějaká antidepresiva.
Je mi líto dítěte i tvého partnera. Snad to budeš řešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.26 12:54
To jsou hormony, já taky byla v těhotenství strašně unavena, dve ze tří navíc rizikové, pak se to podepíše na psychice. Najdi si psychologa, je pravděpodobné že se ti k tomu po porodu nabalí i poporodní deprese a to muze být nebezpečné.
Je to hodně změn najednou, někdo to prostě sám nezvládne no, to neni žádná ostuda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.3.26 12:55
@Neboj píše: Více
Super nesuper, píše, že se ji příčí jít k psychiatrovi a pro to já pochopení prostě nemám. Právě pro to, že má k tomu sklony tak měla už dávno jednat. Je mi líto hlavně toho dítěte!
- Citovat
- Upravit
17.3.26 12:55
@Neboj píše: Více
Vždyť tam nic o tom, že si to dobrovolně vybírá, nestojí.
A ano, pokud má člověk sklony, tak spouštěčem zhoršení může být cokoliv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.26 12:57
@Anonymní píše: Více
Jo, to můžeš posoudit ty jako psychicky zdravý člověk, ale u lidí s depresemi je to trošku složitější. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Krvácení mimo cyklus při braní antikoncepce
- 03.09.26
- Anonymní
Chloprothixen 50 mg
- 07.09.26
- Anonymní
Očkování živou vakcínou
- 04.09.26
- Anonymní
Menstruační problém
- 31.08.26
- Anonymní
Dobrý den.
Jdu se svěřit se svým problémem.
Letos jsme chtěli se snoubencem řešit vlastní bydlení a hlavně svatbu. Dítěti jsme se nebránili, ovšem nečekala jsem, že se to povede hned, už kvůli mým problémům - nepravidelný cyklus (40-60 dní), cykly často bez ovulace, špatné výsledky progesteronu od doby vysazení antikoncepce (před 8 lety). Po pozitivním testu jsem byla nadšená, cítila jsem se šťastná a spokojená. Kvůli diabetu v rodině jsem už v 8tt podstoupila test na cukrovku. Lačná mi nevyšla, po hodině i dvou výsledky ok. Nemohla jsem sehnat diabetologii. Nakonec jsem sehnala, ale první návštěva tam byla až ve 13tt. Měřím se - lačná je najednou ok, po hodině jak kdy - někdy 4,9 jindy 8,8. Sladké jsem omezila, začala jsem dietu, ale skoro nic mi nechutná. Jsem absolutně bez chuti, vstávám v 5, ale jím z donucení (až když je mi na zvracení) kolem 10-11, ale to si zobnu jen třeba kousek sýra a k tomu pár plátků okurky a pak si dám až oběd. Odpoledne chodím na procházky, 5-15 km, jak se mi chce a hubnu. Večeře - dva kousky večerního chleba s žervé a šunkou a rajčata. A tím končím. Jediné, čeho jsem se nevzdala, je slazené kafe s mlékem.
Nejsem šťastná. Jsem unavená, nemohu chodit kvůli tomu do práce (15 h směny, náročné na pozornost a já usínala…), ale doktor říkal, že by se to mělo zlepšit. Teď jsem 14tt a cítím se pořád stejně.
Lituji toho, že jsem nešla na potrat, dokud byla možnost. Tak moc jsem si dítě přála a najednou obrat o 180 stupňů a já to malé cosi nesnáším. Nervy v kýblu, nejdřív brečím, proč jsem nešla na potrat a pak zase brečím, že co kdybych o to mimi náhodou přišla.
Už jako dítě jsem měla deprese a v dospělosti úzkosti, teď jsem byla konečně 2 roky v „pohodě“ a příčí se mi jít znovu k psychiatrovi.
Už jsem přemýšlela nad posunutím svatby, že bych dala dítě po porodu hned k adopci v nemocnici přes ten utajený porod, jenže snoubenec si to nedokáže představit.
Nedokážu si představit, jaké to bude. Přijdu o vše. O práci, o peníze, o svůj klid. Práci, kterou miluji, opustím na minimálně 10 let, než se bude děcko schopné vypravit samo do školy..
Zažila jste některá z vás taky takové či podobné pocity a jak to dopadlo? Jaké to pak bylo po porodu se sžívat s mimčem, které jste vlastně „nechtěly“?