Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky, potřebuji se spíš vypovídat…přítel v práci, dcerka spí a já sedím a přemýšlím.
Hned na úvod bych chtěla říci, že jsem strašně ráda, jaký vztah má dcerka k prarodičům, má je strašně moc ráda a hlavně babi. A to je právě důvod mého přemýšlení. Když jsme u nich, nebo přijede babi k nám, tak chce být dcerka jen a jen s ní, babi se od ní nesmí hnout ani o píď, když se bouchne běží k babi. Nejsem to já za kým jde a právě to mě přivedlo k myšlení, co když má babičku radši víc než mě. Už i oni říkají, že je to už závislost a že jim kolikrát přijde, že to je jejich dítě. Dost mě to vzalo a prostě nevím co s tím. Když jsme doma, tak je vše normální, chce se mazlit, hrát si, smějeme se…ale sotva se ukáže babi, já neexistuju
Měl někdo něco podobného? Je mi z toho všeho až do breku…
![]()
Taky doma neexistuju, kdyz je doma tata
hormony funguji, bud rada, ze mate babi, vsak oni jsou rozmazlovaci a my rodice vychovavame
![]()
A jak je stará? Mně to připadá úplně normální, vida je třeba často, ale pořád oni jsou ti, co odjedou, co tam nejsou pořád, tak si ten čas s nimi užívá na maximum
zvlášť jestli má s babi pěkný vztah budovaný od malička. Časem to bude výhoda, dobře snese hlídání atd. (Nejspíš, taky to není záruka).
Myslím si, že to bude v klidu
naše dcerka je taky jata po babičce. Když přijedou.. chce být nejvíc s nima..ale dělá to i když jsem s kamarádkou třeba..chce s ní jít za ruku..vše od ní podávat a ode mě nic.. vsechno teta nebo babi
asi bych to brala vážně, kdyby se ptala na babi pořád.. A od tebe nechtěla nic i když tam neni ![]()
@Bebeluska8 Malé ted bude 13 měsíců, jo chodíme k nim velmi často a prakticky mi ze začátku se vším pomáhala.
@Diana69 tak naštěstí, když jsme doma, tak je skoro pořád semnou…Ale když přijdeme tam, tak bych mohla i na víkend odject a jí by to bylo asi jedno, možná by to ani nezaregistrovala.. Nevím… ![]()
@Si_Si20 buďte ráda..mám to samé doma:) je to fakt super, že vydrží i u někoho jiného:) aspon hlídání nebude problém.. A kdyby jste odešla.. nebojte se..ona by si vzpomnela ![]()
@Si_Si20 píše:
@Bebeluska8 Malé ted bude 13 měsíců, jo chodíme k nim velmi často a prakticky mi ze začátku se vším pomáhala.
Může to být i období, potřeba větší socializace, rozvíjet a budovat i jiné vztahy. Vím, že to není úplně lehké přijmout. Já jsem na tohle „min citlivá“, nikdy mě to úplně extra netrapilo, ale dodnes si pamatuju, jak jsem syna dala na hlídání babičce na víkend. Mohlo mu být taky tak 13 měsíců. No člověk čeká aspoň slzičku na odchod a ono nic, dítě spokojené. A scéna byla naopak, když jsem si ho vyzvedavala
dneska se tomu směju, tehdy mě to trochu vzalo, večer byl protivný, evidentně se mu nechtělo domů. Ale ono to je těžké, babička mu věnuje každou minutu, pořád něco vymýšlí, dovolí i co já ne (teda s mírou, když něco vyloženě zakážu, tak to respektuje). Doma je to jiné, musím vařit, uklízet, plnime povinnosti (dojít na nákup atd), netoci se vše kolem něj. Jinak se to ale s časem upravilo, dodnes je s babičkou moc rád, ale už není nešťastný, když jedeme od babi domů, a celkově ji nemusí mít pořád u sebe, když přijde. Ale jako pořád je babi trochu za hvězdu, holt od ní neslyší tak často „ted ne miláčku, musím vařit“ atd.
@Bebeluska8 Jsem ráda, že to tak není jen u mě, možná jsem jen až moc přecitlivělá, přeci jen první dítě. Zítra si jí možná odvezou na celý víkend a taky jsem z toho špatná, ještě uvidíme no. Ale jinak máte pravdu, co se týče vaření apod. To je u nás úplně to samé..
@Diana69 No doufám, poslední dobou na to myslím fakt často a je mi z toho na nic, tak snad to přejde ![]()
Můj syn to tak měl taky. 13-18 měsíců šílená závislost na babičce jak popisuješ. Pak to přešlo
teď má rád Babi normálně a s bolistkami letí ke mě. Neboj, jsi jeho máma, jsi nenahraditelná.
@Si_Si20 píše:
@Bebeluska8 Jsem ráda, že to tak není jen u mě, možná jsem jen až moc přecitlivělá, přeci jen první dítě. Zítra si jí možná odvezou na celý víkend a taky jsem z toho špatná, ještě uvidíme no. Ale jinak máte pravdu, co se týče vaření apod. To je u nás úplně to samé..
Jsem si jistá, že to fakt není žádná výjimka. No, na víkend se radši připravte psychicky, i na ten návrat - taky se může stát to, co mně. Ale časem si to sedlo, při hlídání se na mě pak často ptal, dokonce začal plakat při mém odchodu, tak jsem se musela začít v tichosti vytrácet, zatímco ho někdo zabavil
Podle mě jsou to různé fáze vývoje. Ale hlavně klid, maminka je a navždy bude jen jedna ![]()
Ne - má ráda i tebe, i babičku. Babičky si užije víc, tak to holt dává víc na jevo. Lásky k lidem není omezené množství, to že má ráda i jiné členy rodiny než tebe je dobře a neumenšuje to její lásku k tobě.
Základní průšvih je ovšem v tvé vlastní nejsitotě a nedostatku sebevědomí, že tě rozhodí fakt, že tvoje dcera má dobré vztahy se svou babičkou a máš pocit, že tě to ohrožuje.
Začni se učit mít ráda sebe samu, být sama se sebou v pohodě. Protože pokud to nezvládneš, nepodaří se ti ani předat nějaké zdravé sebepřijetí tvé dceři, protože nevíš jak - to co ji říkáš není úplně směrodatné - prostě převezme to, jak se sama k sobě vztahuješ a chováš.