Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Holky má otázka jen zní, může milenec opravdu milovat a být dobrým partnerem?
Co by ne, jen je blbý nechat to na milenecké úrovni a nasazovat partnerům parohy. Možná že jste se skutečně zamilovali, ale ten chlap mi přijde jako hajzlík. Nasáčkovat si domů ženskou jen proto že je taková maková a pak z ní ještě udělat šaška. Ty jeho kecy nežeru.
Příspěvek upraven 22.03.23 v 08:45
Tak ať se rozejde s tou slečnou a je s tebou ne? Jak snadné
Do té doby jsou všechno jenom řeči.
Může. I když osobně se mi úplně nelíbí začátek vztahu v. Tomhle stylu(nevěra).
Otázka ale je, jestli zrovna ten tvůj.
Když ji nemiluje, proč se s ní nerozejde?
To by bylo asi to první, co bych požadovala, kdybych se s ním měla pouštět do nějakého vztahu.
Stejně si myslím, že ji ma na starost o dítě, domácnost atd a tebe prostě na zábavu. Bůhví jestli v tom nějaké větší city vůbec jsou.
@Anonymní píše:
Ahoj dámy, slečny, ženy nebo třeba i muži.
Než mě zde ukamenujete, chtěla bych napsat Vše od začátku.
Našla jsem si milence, někdy listopad-prosinec, ze začátku to byl takový ten kamarád s kterým se zasměju, který mě vyslechne, nic víc. Má přítelkyni necelé roky, už od začátku do ní prý nikdy nebyl zamilovaný, byl s ní, protože je spolehlivá a rozumí si s jeho synem, a on jen nechtěl být sám. (Tak mi to vysvětlil), ale láska tam nikdy nebyla.
No, jenže pak jsme se tak nějak v jednu chvíli setkali a políbili se, oba jsme byli zmatení, ale moc jsme to chtěli. Bylo to asi po 7mém setkání třeba plácnu. Samozřejmě, jsme se spolu později vyspali a on mi řekl, že mě miluje, že se do mě zamiloval. Byl z toho takový skleslý, řekl mi, že v životě zažil tolik zklamání od žen, že si myslel, že už to nepříjde a že právě i proto nedokázal milovat tu svou přítelkyni, ale najednou jsme oba zjistili, že jsme v tom totálně až po uši. Nemůžeme bez sebe vydržet jediný den, pořád si píšeme a voláme. Jsme spolu jako náctileté děti, blbneme, smějeme se. Mluvit spolu dokážeme hodiny v kuse. Jsem s ním opravdu strašně moc šťastná, ale mám strach ze zklamání. Teď jsme se neviděli pořádně asi týden a on byl úplně hotový, vypisuje mi, jak to nezvládá, jak je nervózní z toho, že není semnou atd.Holky má otázka jen zní, může milenec opravdu milovat a být dobrým partnerem?
Tak když se ptáš jen holek, tak teda odpovídat nebudu, no
![]()
A proč se s ní nerozejde. Navíc ty kecy, doma má přítelkyni a jen ty jsi ta jediná, super.
Nějak jsem z toho nevyrozuměla - a ty jsi zadaná, nebo single?
Tak či tak, ten tvůj Donchuán by to s tou chuděrou doma měl rozhodně ukončit. Nač prodlužovat její ponížení ![]()
A jen taková malá ráda : podle toho jak se chová k bývalým a současným přítelkyním se bude chovat i k tobě. ![]()
Takže abys pak jednou taky nechodila s parohama a on svojí nové roštěnce neříkal, jak tě nemiluje, ale že jsi spolehlivá ![]()
Týden tě nevidí a je z toho hotový ![]()
Nevím, na mě to působí jako takové to rychlé vzplanutí, co stejně rychle ochladne… Když to tak nezvládá, být bez tebe, tak ať se rozejde a nehustí do tebe takový kecy.. To je o ničem, když nic neudělá. A ano, jste jak puberťáci.
No ježišmarjá, šup šup, utíkej ho zachránit, chudáčka životem zklamaného, včera bylo pozdě!
To je dobrej křivák, nastěhovat si domů ženskou, jen aby o něj a jeho dítě bylo postaráno. Ona mu pere ty trenky, co u tebe stahuje. Sen všech žen! ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj dámy, slečny, ženy nebo třeba i muži.
Než mě zde ukamenujete, chtěla bych napsat Vše od začátku.
Našla jsem si milence, někdy listopad-prosinec, ze začátku to byl takový ten kamarád s kterým se zasměju, který mě vyslechne, nic víc. Má přítelkyni necelé roky, už od začátku do ní prý nikdy nebyl zamilovaný, byl s ní, protože je spolehlivá a rozumí si s jeho synem, a on jen nechtěl být sám. (Tak mi to vysvětlil), ale láska tam nikdy nebyla.
No, jenže pak jsme se tak nějak v jednu chvíli setkali a políbili se, oba jsme byli zmatení, ale moc jsme to chtěli. Bylo to asi po 7mém setkání třeba plácnu. Samozřejmě, jsme se spolu později vyspali a on mi řekl, že mě miluje, že se do mě zamiloval. Byl z toho takový skleslý, řekl mi, že v životě zažil tolik zklamání od žen, že si myslel, že už to nepříjde a že právě i proto nedokázal milovat tu svou přítelkyni, ale najednou jsme oba zjistili, že jsme v tom totálně až po uši. Nemůžeme bez sebe vydržet jediný den, pořád si píšeme a voláme. Jsme spolu jako náctileté děti, blbneme, smějeme se. Mluvit spolu dokážeme hodiny v kuse. Jsem s ním opravdu strašně moc šťastná, ale mám strach ze zklamání. Teď jsme se neviděli pořádně asi týden a on byl úplně hotový, vypisuje mi, jak to nezvládá, jak je nervózní z toho, že není semnou atd.Holky má otázka jen zní, může milenec opravdu milovat a být dobrým partnerem?
At ji necha..a jde k tobe. Kdyby byl zenaty a meli deti tak te kamenuji at ho nechas, ale takhle? Hura do nej.
@Michelle_M píše:
No ježišmarjá, šup šup, utíkej ho zachránit, chudáčka životem zklamaného, včera bylo pozdě!To je dobrej křivák, nastěhovat si domů ženskou, jen aby o něj a jeho dítě bylo postaráno. Ona mu pere ty trenky, co u tebe stahuje. Sen všech žen!
A co? Jeji boj. Spolu jen zij, i nemaji nic moc spolecneho. Klidne se muze dat di kupy se zakladatelkou.
Jasný, žijí spolu jen jako kamarádi aby on nebyl sám. Určitě spolu ani nespí. Tomu sama nevěříš že?
S nikým takovým bych si vztah nezačínala.
Ahoj dámy, slečny, ženy nebo třeba i muži.
Než mě zde ukamenujete, chtěla bych napsat Vše od začátku.
Našla jsem si milence, někdy listopad-prosinec, ze začátku to byl takový ten kamarád s kterým se zasměju, který mě vyslechne, nic víc. Má přítelkyni necelé roky, už od začátku do ní prý nikdy nebyl zamilovaný, byl s ní, protože je spolehlivá a rozumí si s jeho synem, a on jen nechtěl být sám. (Tak mi to vysvětlil), ale láska tam nikdy nebyla.
No, jenže pak jsme se tak nějak v jednu chvíli setkali a políbili se, oba jsme byli zmatení, ale moc jsme to chtěli. Bylo to asi po 7mém setkání třeba plácnu. Samozřejmě, jsme se spolu později vyspali a on mi řekl, že mě miluje, že se do mě zamiloval. Byl z toho takový skleslý, řekl mi, že v životě zažil tolik zklamání od žen, že si myslel, že už to nepříjde a že právě i proto nedokázal milovat tu svou přítelkyni, ale najednou jsme oba zjistili, že jsme v tom totálně až po uši. Nemůžeme bez sebe vydržet jediný den, pořád si píšeme a voláme. Jsme spolu jako náctileté děti, blbneme, smějeme se. Mluvit spolu dokážeme hodiny v kuse. Jsem s ním opravdu strašně moc šťastná, ale mám strach ze zklamání. Teď jsme se neviděli pořádně asi týden a on byl úplně hotový, vypisuje mi, jak to nezvládá, jak je nervózní z toho, že není semnou atd.
Holky má otázka jen zní, může milenec opravdu milovat a být dobrým partnerem?