Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hodně dlouhou dobu jsem tu nebyla, ale cítím, že mám potřebu ze sebe vyventilovat tento problém a zároveň vás požádat o názor. Žiji se svou 6letou dcerou, její otec se na ní ihned po porodu vykašlal a od té doby ji neviděl. Jinak mám ještě dvě dospělé děti, které jsou už samostatné. Věkově jsem již „za zenitem“, přesto jsem se snažila s někým seznámit a dceři najít náhradního tatínka. Před půl rokem jsem se přes seznamku (hledala jsem vážný vztah) seznámila s jedním, padli jsme si ihned do oka. Měli jsme podobný náhled na život a tak celkově tam přeskočila ta pomyslná jiskra. Bylo mi hlavně sympatické, že má o tři roky starší dceru než mám já. Při druhém a třetím setkání se mi však začal svěřovat s tím, že mi lhal…že je ještě ženatý, že mu je o 5 let víc a že se jmenuje jinak. Dost mě to zaskočilo…, ale na druhou stranu jsem si říkala, že mi to řekl téměř hned…a že ho asi zřejmě trochu hlodalo svědomí. Vysvětlil to tím, že ho manželka delší dobu podvádí a že si chtěl na seznamkách anonymně tak trochu užívat a že to prý na seznamkách dělá skoro každý chlap. A pravdu mi říká proto, že o mne nechce přijít a že nečekal, že to tak mezi námi zajiskří. No, byla jsem z toho hodně v rozpacích. Nicméně jsem do toho šla. Postupně jsme se sbližovali, jezdili po výletech, seznámila jsem ho se svojí dcerou. Párkrát vzal i on svoji dceru, ale setkání moc dobře nedopadlo. Jeho dcera začala hodně žárlit a mé dcery si vůbec nevšímala. Nyní je to tak, že s manželkou již 5 měsíců nežije. Domluvili se, že budou mít mladší dceru ve střídavé péči po týdnu. Starší dcera je již dospělá a bydlí v RD s ním. Kamenem úrazu je to, že ta jeho 9letá dcera má pocit, že jí krademe tatínka. Chápu to, že to pro ní musí být hodně smutný, když se rodiče rozchází a představuji si, co se musí honit v její nevinné dušičce, ale na druhou stranu si říkám, jak k tomu přijdu já…já vstupovala do vztahu čestně s vyřešenou minulostí… Nyní když jí má týden ve střídavé péči, tak se nevídáme… Nejhorší je, že jeho manželka má milence tajně (je také ženatý), ale to samozřejmě jejich děti nevědí. Takže já jsem vlastně pravděpodobně ten viditelný rozvračeč rodiny… Je mi z toho smutno a nevím, zda mám mít trpělivost a doufat, že se něco změní… a nebo jestli to ukončit. Doufám, že má můj příspěvek hlavu a patu… ![]()
Mě v mých 10 letech také mrcha ukradla tatínka, bohužel se to na mě hodně podepsalo. Ale víš co, musela jsem si zvyknout, nic jiného mi nezbývalo. Ta devítiletá si zvykne taky.
Takže raději z toho vycouvat, abych já nebyla za tu mrchu, která krade tatínka. Největším paradoxem je, že když by v tom inzerátu měl uvedeno, že je ženatý, tak bych do toho nikdy nešla… Jsem v tomhle ohledu dost zásadová a pak se zamotám to tohoto příběhu… ach jo…
Neber to tak, že chci být sprostá, ale když jsi tak zásadová, tak proč jsi pak po jeho přiznání nevycouvala.
Ono být zásadová, když to člověk vidí na papíře(monitoru) je děsně lehké, ale proč šla ta zásadovost pryč, když ti to teda řekl?
Pokud k tomu můžu ještě něco dodat, já bych jako horší brala to, že ti celou dobu lhal.
To mi přijde ještě horší než to, že podváděl manželku.
Já věřím tomu, že to manželství bylo nefunkční a že se někdy prostě stane, ale celé ty okolnosti mi zavání tím, že on není celkově moc pevný charakter.
Ta potřeba pomsty na seznamce, rozvod až když někoho našel, místo toho, aby to řešil hned…
Ty holce je devet, rozpadla se ji rodina, jeji jistota. Stridava pece, pro dite masakr. Celej jeji zivot se obratil naruby.Do toho ty, cizi zenska s cizi holkou.Ona ma pravo citit se, jak se citi. Pokud na to nemas nervy a trpelivost, vycouvej.
Ale ty jsi ta mrcha, co ji krade tatínka
devítiletou těžko bude zajímat, jak složité to bylo. Navíc souhlasím s @Sany80s - tvé chování tedy o zasadovosti moc nevypovídá
Řešít pocit viny, který je tvůj problém a nikoliv jeho. Milenec jeho manželky přeci jejich rodinu nijak nenarušuje, tak přoč ta nevraživost a pocitr nespravedlnosti. Oni si rozbili rodinu již dávno, ale je na tobě, zda jim v tom musíš asistovat.
Já si nemyslím, že jsi mrcha. Mně se stalo něco podobného, také tvrdil, že už je rozvedený, ale na první schůzce přiznal, že rozvod je teprve v plánu…
No, rovněž jsem ustoupila ze svých zásad, protože už spolu v té době téměř rok nežili. My jsme se ale sladili s jeho dítětem velmi pěkně, kdyby mě ale nepřijal, zabalím to…
@ajna no, vycouvat jsi z toho mohla ve chvíli, kdy ti řekl, že lhal a že je ženatý… to byla ta správná doba, kdy bys mohla odejít s čistým štítem…
Takhle má ta holčička vlastně pravdu… kradeš jí tatínka… takovému dítěti to jinak nevysvětlíš, z jeho pohledu to tak opravdu je… zvaž, jestli ti on za to vůbec stojí… i když se spolu dáte dohromady, začnete spolu žít, nebude to asi zrovna lehké, to děvče už teď je výrazně proti tobě, při každodenním soužití to bude daleko horší… věřím, že kdybyste se seznámili, až by on s ní žil delší dobu sám, možná by to brala o fous lépe…
Já bych si raději hledala někoho bezdětného…
Já nevím, já bych asi tu trpělivost měla… Jste spolu půl roku, myslím, že ještě máte čas na to se scházet, randit, není potřeba to hrotit nějak dál. S ohledem na obě děti. A že jsi ty ta „mrcha“, s tím se prostě nedá nic dělat, to už tak je. Pokud je tvůj přítel fajn slušný chlap a máte se rádi, tak bych to vydržela.
Ono v tomto věku je to se seznamováním hodně těžký a zřejmě jsem si říkala, že tam nějaká naděje do budoucna je. Asi jsem z toho měla vycouvat hned, asi máte pravdu, ale někdy se člověk zamotá do situace… ani neví jak. Cíleně jsem ženatého chlapa opravdu nehledala a žádnému dítěti jsem ubližovat nechtěla. On se rozcházet nechce, ale asi jiné východisko nevidím…
Meli by jste se zacit vidat i kdyz ma dceru. Jak jsi ma na tebe udelat lepsi nazor kdyz s ni netravis cas? Chovala bych se k ni jako k vlastni a jeji nevrazivost prehlizela, pokud se to nezlepsi tak uvidis dal..
Viděli jsme se dohromady asi 3×, chovala se navenek normálně, říkala mi teto, ale pak to ventiluje u své maminky a ta to zas ventiluje na něj… on to pak přehodnotil, že ona to špatně nese a tudíž jsou naše společná setkání omezená. Takže místo, abychom se vídali častěji, tak je to naopak. No a moje dcera se zas na něj pořáda ptá, kdy přijde… a já nevím, co jí na to odpovědět. Je to pro mě začarovaný kruh.
@ajna právě proto, že ta možnost seznámení už není taková, tak bych vydržela. Vždyť o co jde? S manželkou jsou od sebe ne tvojí vinou, tak kde je problém? Dcera si časem zvykne.