Mám psychické potíže?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 15.06.19 21:39
Mám psychické potíže?

Ahoj, prosím o anonym, hodně osobních údajů.
V poslední době se mi honí hlavou různé věci a tak nějak si nemůžu ujasnit, jestli to je kvůli tomu, co se mi v životě děje, nebo už mi lidově řečeno „hrabe“.
Před rokem a půl jsem se rozvedla, vztah s bývalým nebyl v pořádku, byli jsme takoví spolubydlící s výhodami - pořádně žádné společné zájmy, oddělené finance, pořádně jsme nefungovali ani v domácnosti - prostě naprd. Chyby byly samozřejmě i z mojí strany a u soudu po cca třičtvrtě roce vážné krize už jsem byla prakticky srovnaná s tím, že to holt nevyšlo a půjdem si každý dál svou cestou… pár dní po rozvodu jsem se ale dozvěděla, že mi exmanžel v hodně věcech lhal a dlouhodobě mě podváděl. Zatímco já se snažila změnit a řešila, co dělám špatně, on už měl mnoho měsíců před rozvodem novou partnerku, které sliboval svatbu a dítě…
A od té doby se to se mnou táhne. Zařídila jsem se po svém, našla si nové bydlení, nějak jsem se vzpamatovala a mám i nový vztah, ale všeho se v hloubi duše hrozně bojím a pořád kvůli tomu vidím na partnerovi nějaké chyby… Strašně bych se chtěla ze svých předchozích chyb poučit a v něčem se to určitě daří, s novým partnerem se hodně bavíme o tom, co si kdo jak představuje, o budoucnosti, v domácnosti fungujeme, zkrátka v něčem jsem lepší partnerka než jsem byla předtím. On se taky hodně snaží a velkou část času jsem šťastná, vděčná, že jsem potkala báječného chlapa… ale někdy prostě jako by přišel „mrak“ a trápím se, že partner dělá nebo nedělá to či ono - už se to dotklo snad všech oblastí, že si mě málo všímá mezi přáteli, že nemáme dost sexu, že nemá dost rád mého psa, že mě příliš kritizuje, že se mnou málo počítá do budoucna, že škudlí peníze stejně jako bývalý… že tohle nebo tamto. V takové situaci mám prostě fakt jen černé myšlenky a vidím ten vztah úplně beznadějně, už jsem se s ním jednou i skoro rozešla, on nevěřil vlastním očím, co se děje, utěšil mě a pak to zase bylo v pořádku… Když se z toho „proberu“, nechápu, co jsem řešila, protože přítel toho opravdu pro mě dělá hodně po všech stránkách, je pozorný, chválí mě, trávíme spolu čas, bavíme se o rodině, vybrali jsme spolu pozemek, teď projíždíme projekty na domy a řešíme, co a jak… Pravda je, že máme každý trochu jinou povahu a někdy to tam zaskřípe, ale zase se spolu nasmějeme, máme spoustu zážitků, prostě je to jinak hrozně fajn. Ale tyhle moje „mraky“ to dost kazí, jsem pak protivná, partner nechápe, co mi vadí, když se snaží a je pak mezi námi zkrátka blbá nálada. Převážně mám tyhle „mraky“ jen ohledně toho vztahu, jinak ne, i když teď řeším i změnu práce a taky jsem měla chvíle, kdy jsem měla pocit, že už bude jenom hůř a že půjde všechno do kopru.
Jedna kamarádka už mi řekla, že bych si možná měla požádat o doporučení k psychologovi, že se jí to moc nezdá. Byla jsem tedy už pár měsíců zpět na jednom sezení u soukromé psychoterapeutky a ta mi řekla, že mít strach je v mojí situaci normální, že se to bude zlepšovat a časem se to urovná. Ale u klinického psychologa jsem nikdy nebyla, neměla jsem pocit, že bych to potřebovala… Kde je ta hranice, kdy je to ještě nějaký běžný splín jako následek okolností a kdy by se měl radši člověk nechat vyšetřit?

Reakce:
Uživatel je onlineRavedd
Zasloužilá kecalka 771 příspěvků 15.06.19 22:10

Zajdi k psychologovi ;) vyslechne tě, poradí jak se se vším srovnat případně tě nasmeruje trochu jinam :kytka: :hug: nemyslím že je to psychická porucha nebo něco takovýho jen se toho občas nakupi moc a vyhledat pomoc není žádná ostuda :)

LAlezane
Ukecaná baba ;) 1222 příspěvků 15.06.19 22:28

Nevím. Radit v tomhle je ošemetný, nikdo tě pořádně nezná :nevim:
Za sebe můžu říct, začínám teď fungovat v novém vztahu podobně jako ty, starý trval x let… A mám to dost podobně. Chvilku vidím na příteli všechno super, pak váhám, jestli to vlastně funguje a jestli nás spojuje dost věcí… Je to chlap, za kterým bych stopro nešla před deseti lety, jenže já se za tu dobu taky změnila a jeho vlastnosti mi vlastně vyhovují… jen nevím, jaké to bude s tím žít…
Přesně, málem jsem to párkrát odpískala, jindy to vidím možná až moc růžově… v hodně věcech mě „poznamenal“ bývalý a i když se mi to zatím daří udržet v mezích rozumných domluv, což chlap naštěstí bere v pohodě, tak… je to divný…
Nicméně ne, k psychologovi jsem se fakt nechystala a nechystám. Chodila jsem kdysi na dvouletou terapii a můžu říct, že co mě tam dohnalo, byl zatraceně odlišnej stav :D Tohle jsou v podstatě prkotiny. Nejistota?
Já to tak aspoň beru… s tím, že dokud se člověk nebojí do toho jít, tak aspoň ví, že ještě neumřel… :)
A mimochodem, na „doporučení známých“ pozor. V době největší krize mi několik lidí, kterým jsem se doslova sypala před očima, včetně mojí mámy a mého expřítele, tvrdilo, že podle jejich názoru rozhodně žádnou pomoc nepotřebuju… Zato posledních několik let, kdy jsem na sobě hodně zamakala, mám doporučení na psychiatra od mamky na stole několikrát ročně :D
Nevím, dokud je to „mrak“ a ty dokonce i rozumíš, co se děje, tak podle mého nejsi žádný kandidát na vyšetření a terapie… :) Můžeš jít, neublíží ti to, můžeš si srovnat v hlavě, v čem pochybuješ… Ale že bys to vyloženě potřebovala? Jak říkám, hádat je v tomhle strašně „chybový“ a já si netroufám to soudit, ale osobní dojem? Mně to nepřipadá. :mavam:

Ou
Echt Kelišová 8120 příspěvků 15.06.19 22:41

Jseš tak normálně neurotická. To je každej druhej.

Bez toho aby se to přehouplo do kritérií, které už spadají do diagnoz. Ale protože nemáš úplně mechanismy, jak tu úzkost vespod kompenzovat, tak hrozí, že při krizi už do nějaké té poruchy spadneš.

Nejjednodušší je začít chodit na psychoterapii. Pokud ta psychoterapeutka měla reálný certifikovaný výcvik, tak klinický psycholog ti nenabídne nic moc odlišného a pokud ta psychoterapeutka na tebe působila dobře, tak se s ní určitě můžeš domluvit na troše seberozvoje a zvládání úzkostí.
Pokud normálně spíš, normálně jíš a nemáš moc velké záchvaty ničeho, tak jako tak nemáš nárok na hrazenou péči od pojišťovny, ale mrkni se na poradnu pro rodinu ve tvém okolí, jestli nemají nějako seberozvojovou/růstovou skupinu - to by bylo asi nejúčinější řešení tvé situaci.

A nebo to zkus zvládat svépomocí

Začni tím, že si začneš psát deník. Vždycky večer si udělaj 15 minut pro sebe, uvař si nějaký dobrý čaj nebo nějaké studené pití, pusť si příjemnou hudbu, co máš ráda a spíš tě uklidńuje a začni sepisovat jak ses ten den cítila a co se ti takhle na večer honí hlavou. Vždycky jednou týdně se vrať k tomu co si do té doby napsala a zhodnoť to, jak to vidíš teď, jeslti se něco změnilo, co funguje co ne. To samé dělej po měsíci a po roce.

Zároveň při tom můžeš sledoat, jestli čirou náhodou tvoje výkyvy nálad nesouvisí s hormonálním cyklem - na to je nejlepší nějaká aplikace do mobilu, kam si vždycky zaneseš když si všimneš, že jsi více než obvykle úzksotná/podrážděná/vzteklá/bez energie a podobně - fajn je třeba clue https://helloclue.com/

Pokud by to souviselo s cyklem, tak stojí za to užívat drmek nebo inositol a sledovat, jestli se to srovná.

Dobré je taky naučit se víc vnímat a rozumět emocím a projevům svého těla -je na to skvělá, jemná a příjemná metoda tzv. focusing.

http://focusing.cz/

Vydej se někam na seminář, všichni lektoři jsou kvalifikovaní a příčetní.

Případně se mrkni na koncept všímavosti/mindfullnes

http://praveted.info/

Z lektorů mindfullness je skvlěý třeba Šimon Grimmich.

Editte
Zasloužilá kecalka 524 příspěvků 16.06.19 05:48

Mam to podobne zakladatelko. Vsimla jsem si, ze ty mraky mivam pred MS.
@Ou Ac neni ta rada pro me, zkusim si to zapisovat, protoze kdyz ten mrak prijde, zapominam na vse hezke. Ten denik mi aspon pripomene spoustu veci. Dekuji za tip.

Váš příspěvek
Reklama