Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
AnnaP píše:
Ahoj holky,
včera jsem zjistila, že jsem těhotná. Už jsem těhotná byla a nedopadlo to dobře- ve třetím měsíci zjistili chlapečkovi rozštěpovou vadu, která není slučitelná se životem a musela jsem jít na potrat. Čekala jsem teď 7 měsíců než se to znovu povedlo, tolik jsem se těšila. No a teď se konečně zadařilo a já místo radosti cítím jen strach. Hrozně se bojím, že se zase něco stane, že bude zase něco špatně. Co mám dělat? Jak se toho pocitu zbavit?
Ahoj tak jsme na tom stejně (ve 13tt taky rozštěpová vada)Já jsem 6 měsíců po a zatím se nezadařilo, taky mám obavu z dalšího těhotenství víckrát už bych to zažít nechtěla,ale zase se snažím na to nemyslet a strašně se těším na těhotenství,je pravda, že až otěhotním tak pocity budou asi jiné,ale teď jsem s tím vnitřně smířená,přeji ti ať těhotenství dopadne dobře a dočkáš se zdravého miminka ![]()
Danny841 píše:AnnaP píše:Ahoj tak jsme na tom stejně (ve 13tt taky rozštěpová vada)Já jsem 6 měsíců po a zatím se nezadařilo, taky mám obavu z dalšího těhotenství víckrát už bych to zažít nechtěla,ale zase se snažím na to nemyslet a strašně se těším na těhotenství,je pravda, že až otěhotním tak pocity budou asi jiné,ale teď jsem s tím vnitřně smířená,přeji ti ať těhotenství dopadne dobře a dočkáš se zdravého miminka
Ahoj holky,
včera jsem zjistila, že jsem těhotná. Už jsem těhotná byla a nedopadlo to dobře- ve třetím měsíci zjistili chlapečkovi rozštěpovou vadu, která není slučitelná se životem a musela jsem jít na potrat. Čekala jsem teď 7 měsíců než se to znovu povedlo, tolik jsem se těšila. No a teď se konečně zadařilo a já místo radosti cítím jen strach. Hrozně se bojím, že se zase něco stane, že bude zase něco špatně. Co mám dělat? Jak se toho pocitu zbavit?
No já čekala než otěhotním 7 měsíců – byli to šílený nervy, aby se povedlo – tak strašně jsem se těšila. Když jsem to zjistila byla jsem tak půl dne štěstím bez sebe, jenže pak začaly obavy a ty stále nepřestávají. Je fakt, že nejspíš do screeningu budu na nervy pořád- jenže jak to mám vydržet- nemůžu ani spát. Pořád na to musím myslet. Jediný co mi pomáhá je něco dělat a nemyslet na to. Jenže co pořád dělat… Říkám si jen, už jsem si tím prošla tak to teď prostě musí být dobrý…
Jinak ti držím moc palce ať se brzy zadaří a pak ať je hlavně vše v pořádku.
Ono se nemá cenu nervovat když bude něco špatně tak se stím bohužel nedá nic dělat(to už obě víme
)Ale pravděpodobnost je jak říkal genetik 90% že se nebude nic takového opakovat, musíš se nějak zabavit a myslet na něco jiného a po screeningu si to už začneš pomalu užívat, i když narozením miminka ten strach nekončí ten trvá celý život ![]()
Danny841 píše:
Ono se nemá cenu nervovat když bude něco špatně tak se stím bohužel nedá nic dělat(to už obě víme)Ale pravděpodobnost je jak říkal genetik 90% že se nebude nic takového opakovat, musíš se nějak zabavit a myslet na něco jiného a po screeningu si to už začneš pomalu užívat, i když narozením miminka ten strach nekončí ten trvá celý život
No mě genetička řekla, že možnost aby se to opakovalo znovu je skoro nepravděpodobná. Jenže stále je tam to slovo SKORO…
Ale máš pravdu v tom, že ať se stane cokoli nic se s tím dělat nedá. Takže jen doufat a věřit, že vše bude v pořádku.
Ahoj holky, také bych se ráda podělila s mým strachem…ve zkratce…jsem v 30tt.Do této doby jsem byla v klidu…vše jinak probíhá tak jak má…a najednou se mi vynořil strach co po porodu…jelikož jsem ted často rozladěná, jako že chvíli se směju pak jsem podrážděná až bych z toho brečela, tak mi to zřejmě vyvolalo ten strach. Kdysi jsem se dočetala a od někoho asi zaslechla, že po porodu může být ta laktoza a nemůžu se toho zbavit…mám strach aby se mi ty hormony zklidnili abych neohrozila nějak miminko a tak…a pak samozřejmě z toho že na to myslím a říkám si ty vole nech toho tak z toho mám špatný pocit a ten strach…asi si to dělám sama…snažím se jezdit mezi kamarádky, ale s tímto se jim nechci svěřit aby na mě nekoukali jak na blázna…co mám dělat. Gynekologovi se to taky bojím říct aby mě neposlal někam na psychárnu…
asi to moc řeším co? přitom mám skvělého přítele, kterému jsem řekla že se bojím toho a toho a on mi řkel neboj…ale nějak to nepomáhá
![]()