Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Mně to přijde teda jako běžné projevy stáří. Myslím tím, že svoje babičky a dědečky taky neutrácíme (vím, že není možnost, ale…) jen proto, že jsou pomalejší, učůrávaj, nosej pleny a jsou protivní. Podle mě ji něco bolí, tak bych zvážila medikaci. Nemyslím si, že to bude trvat dlouho…
Ten pejsek trpí. Opravdu se trápí. Takže ano. Já bych ji nechala uspat.
@Anonymní píše:
Ahojky.Už takové tři měsíce si nevím rady. Mám fenku jezevčíka, které je 15 let a 6 měsíců. V létě byla na trhání a čištění zoubků, narkózu přežila i když prodělala epileptický záchvat, vše dopadlo dobře.
Jenže poslední tři měsíce se hodně změnila. Chuť k jídlu má, ale začala mit problém s močovým měchýřem. Už měla několik antibiotik a nic ji nepomáhá. Dlouho jí trvá než se vyčůrá a ještě dyl než se vykadí, někdy v moči má krev. Jediné vyšetření, které by pomohlo, tak buď uspat a podívat se přes močovou trubici dovnitř, nebo rozříznnout přes břicho.
Doma nosí pleny, protože se počůrává. V poslední době začala být agresivní, tedy jenom když ji chceme utřít tlapky, nebo zvednout. Tak zabrečí, nebo hned zaútočí a kouše. Dříve běhala, milovala pískací hračky a teď nic. Pořád jen spí a nejraději vyhledává samotu, občas se přijde pomazlit.
Už je pomalu slepá, na jednom oku má velký zákal. Někdy si ani nepamatuje, kdo je kdo. Nebo nám přijde, že má Alzheimra.. Taky občas spadne zadníma nožkama, že neudrží rovnováhu. Někdy přepadne dopředu a dá si na čumu.
Je to s ní těžké, na procházky nejde jit, protože jenom 15 minut stojíme před vchodem, než se vůbec vyčůrá a pak jde jak hlemýžď s učůrává…
Pořád přemýšlím, co s ní… Je to moje sluníčko a mám strach z té bolesti až tu nebude.. Ale zase ji nechci trápit…
Měl jste někdo něco podobného?
nechte si ty hezké vzpomínky.. jí není opravdu dobře a bude jí hůř a hůř, jen se trápí..
hodně sil
Všem děkuji za Vaše zprávy, projevy a pochopení.
S veterinářem jsem tohle konzultovala. Když mě viděla čtyřnožka po týdnu, měla šílenou radost a vět. mi řekla, ze5tohle není rozhodně nemocný pes. Jenže močový měchýř léčíme dva měsíce antibiotiky a žádná změna není. Příčina prý musí být někde tam, protože má pryč celou dělohu i s tříselní kýlou. A na operaci si moc netroufá, kvůli věku a též kvůli poslední narkoze, která nebyla pro ni dobrá, nejhorší bylo to probuzení. Týden nežrala a jen brečela bolestí.
Už to není to moje sluníčko co bývalo, nemá radost z ničeho, no možná tak z jídla.
Na vet. docházíme 2× týdně a za ty dva měsíce jsme tam nechali kolem 13tis., tak co bychom neudělali pro svoje miláčky, ale spíše mi přijde, že je to bez efektu a že spíše ji stresuji než pomáhám.
Uvidím jak se to bude vyvýjet v lednu a co vet… Ale už mi ji je líto a je mi líto, že nevím jak ji pomoct…
Děkuji za Vaše názory a Vaše psaní
Ať se vám všem i Vaším chlupáčkům v novém roce daří ![]()
@Rézina7 vět kecá, promiň. Držím pěsti. Náš to čeká znovu, to rozhodování
@Anonymní píše:
Ahojky.Už takové tři měsíce si nevím rady. Mám fenku jezevčíka, které je 15 let a 6 měsíců. V létě byla na trhání a čištění zoubků, narkózu přežila i když prodělala epileptický záchvat, vše dopadlo dobře.
Jenže poslední tři měsíce se hodně změnila. Chuť k jídlu má, ale začala mit problém s močovým měchýřem. Už měla několik antibiotik a nic ji nepomáhá. Dlouho jí trvá než se vyčůrá a ještě dyl než se vykadí, někdy v moči má krev. Jediné vyšetření, které by pomohlo, tak buď uspat a podívat se přes močovou trubici dovnitř, nebo rozříznnout přes břicho.
Doma nosí pleny, protože se počůrává. V poslední době začala být agresivní, tedy jenom když ji chceme utřít tlapky, nebo zvednout. Tak zabrečí, nebo hned zaútočí a kouše. Dříve běhala, milovala pískací hračky a teď nic. Pořád jen spí a nejraději vyhledává samotu, občas se přijde pomazlit.
Už je pomalu slepá, na jednom oku má velký zákal. Někdy si ani nepamatuje, kdo je kdo. Nebo nám přijde, že má Alzheimra.. Taky občas spadne zadníma nožkama, že neudrží rovnováhu. Někdy přepadne dopředu a dá si na čumu.
Je to s ní těžké, na procházky nejde jit, protože jenom 15 minut stojíme před vchodem, než se vůbec vyčůrá a pak jde jak hlemýžď s učůrává…
Pořád přemýšlím, co s ní… Je to moje sluníčko a mám strach z té bolesti až tu nebude.. Ale zase ji nechci trápit…
Měl jste někdo něco podobného?
tohle musíš poznat ty sama jak ten pes žije a pokud vidíš že se trápí, má bolesti tak co z života má. jen přežívá a čeká na smrt. V tohle mají zvířata výhodu, člověk jim od toho umí pomoct. pes když dá najevo bolest tak už fakt trpí
navíc tady už je problém i s vyčuráním a kdo ví jak moc to bolí ![]()
@Rézina7 dočítám a vet nerad přichází o kšeft takže ten rozhodně nebude radit ukončení ![]()
@Rézina7 píše:
Všem děkuji za Vaše zprávy, projevy a pochopení.S veterinářem jsem tohle konzultovala. Když mě viděla čtyřnožka po týdnu, měla šílenou radost a vět. mi řekla, ze5tohle není rozhodně nemocný pes. Jenže močový měchýř léčíme dva měsíce antibiotiky a žádná změna není. Příčina prý musí být někde tam, protože má pryč celou dělohu i s tříselní kýlou. A na operaci si moc netroufá, kvůli věku a též kvůli poslední narkoze, která nebyla pro ni dobrá, nejhorší bylo to probuzení. Týden nežrala a jen brečela bolestí.
Už to není to moje sluníčko co bývalo, nemá radost z ničeho, no možná tak z jídla.
Na vet. docházíme 2× týdně a za ty dva měsíce jsme tam nechali kolem 13tis., tak co bychom neudělali pro svoje miláčky, ale spíše mi přijde, že je to bez efektu a že spíše ji stresuji než pomáhám.
Uvidím jak se to bude vyvýjet v lednu a co vet… Ale už mi ji je líto a je mi líto, že nevím jak ji pomoct…
Děkuji za Vaše názory a Vaše psaníAť se vám všem i Vaším chlupáčkům v novém roce daří
I hodně trpící pes, když uvidí svého člověka po delší době, se vybičuje k velkému vítání. Ono se není čemu divit. Tomu zvířeti je mizerně a k tomu ještě nemá svého pána. A jak se ten pán objeví, tak to zvíře má šílenou radost. Ono má chvíli pocit, že bude všechno v pořádku, že to ten člověk spraví, že mu bude dobře. Takže je schopno vyskočit, vrtět ocasem, prostě všechno…a pak přijde zas tak krutá realita, kdy tam sice má pána, ale je mu pořád zle. Pokud není, jak tomu zvířeti ulevit (léky na bolest…), nedej se obalamutit chvilkovým štěstím. Dívej se na to, jak se chová běžně. A jestli je vidět, že jí není dobře. A není, jak jí pomoci…neprodlužuj to. Vždycky, když jsem musela udělat takové rozhodnutí, tak jsem si říkala, jestli by to zvíře opravdu chtělo, abych ho vezla na veterinu (nebo čekala na veterináře) až ve chvíli, kdy už bolestí opravdu šílí. Stojí jen minuta takové bolesti za pár dní navíc, které jsme tomu zvířeti dali?
Domluvila bych se s vet na úlevu od bolesti a pokud by to byl problém, tak uspání, očividně se trápí a má bolesti, proto je protivná a agresivní.. ![]()
Já bych určitě stav pejska zkonzultovala ještě s jiným vet.
Pokud trpí, což mi podle popisu přijde, tak bych to neprodlužovala. Osobně doufám, že až na tom bude špatně můj pes, tak v sobě najdu tu sílu to ukončit včas.
@g.sandova píše:
@Rézina7 vět kecá, promiň. Držím pěsti. Náš to čeká znovu, to rozhodování
ano, veterinářka vidí dobrou příležitost výdělku,
já bych pejska už uspala, jen se trápí, a lepší to nebude, nemá žádnou radost ze života, a to, že po vás vyjíždí, znamená, že má bolesti
@Dobrej_tym píše:
Mně to přijde teda jako běžné projevy stáří. Myslím tím, že svoje babičky a dědečky taky neutrácíme (vím, že není možnost, ale…) jen proto, že jsou pomalejší, učůrávaj, nosej pleny a jsou protivní. Podle mě ji něco bolí, tak bych zvážila medikaci. Nemyslím si, že to bude trvat dlouho…
píšeš nesmysly, člověk není pes, a někdy i ten člověk by raději už nebyl
Ano, s předchozím pejskem. Byli jsme domluvení s veterinářkou, že jakmile se přehoupneme do stavu, kdy bychom ho jen trápili, paní veterinářka nám řekne a necháme ho jít. Co bylo léčitelné, s tím jsme mu chtěli pomoci. Ale trápit jsme ho nikdy nechtěli.
Jeho odchod bolel hodně, ale vědomí, že jsem ho tu sobecky držela a jeho poslední dny a týdny byly jen samá bolest, to by mě bolelo a trápilo daleko déle a více… Tak co se zkusit poradit s veterinářem, jaký na to má názor on?