Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Já bych ji to dala jako zadání, ať se má čím zabývat..
Ať okoukne rakev, restaurací, urnu, udělá seznam hostů..
Někdo cestuje na internetu, někdo plánuje pohřeb..
A myslím si, že to je taková povaha, možná chce vic pozornosti?
@Svetluska55 píše: Více
Kremaci ne, vůbec ne, ona se toho bojí. Jen do země.
A víc pozornosti? Možná. Možný je všechno. Když ji někdo pochválí za něco, jen tak mimochodem, tak jde to málem vyhlásit rozhlasem. Ale vystavena být nechce, nebo jak budu já chtít, ale netrvá na tom. Alespoň to. Kdysi neexistovala jiná možnost, jen že musí být. Ted od toho upustila.
No tak těžko jí budeš takové myšlenky a řeči zakazovat, že
když ji to baví, ať to klidně sepíše, za pár let se ti to může hodit…
jedna moje babička o tom mluvila snad 10let, jo, bylo to otravné, ale máš jí zalepit pusu nebo dát seznam dovolených témat? ![]()
snažila bych se mimo to ji i motivovat k jiným věcem, třeba naplánovat nějaké výlety, pokud ráda cestuje, průběžně nějaké kino, procházky, aby se zaměstnala…
Buď tolerantní, prostě už je to stará dáma se zdravotními problémy, psychika asi taky nic moc, možná náběh na stařeckou demenci. Moje babi s dědou mě od určitého stavu naučili, že nejlepší je vše jim odkývat, usmívat se u toho a víc neřešit. Pokud mluví o tom, co vše chce na pohřbu, taky bych jí řekla, ať si ho klidně naplánuje a našetří na něj
Není to nic neobvyklého, můj táta si udělal náhrobek už v padesáti a pořád je mezi námi
![]()
@unuděná píše: Více
Našetřeno má ona už snad 10 let. U nás si lidé běžně dávájí dělat náhrobky zaživa. Taky často dají vytesat své jméno a datum narození, pak se jen dopíše datum úmrtí. To nechce, stejně se to tam pak musí dopsat, lepší udělat při jednom. Že by se cítila už být v tom hrobě, když by tam předčasně svítílo její jméno.
@Anonymní píše: Více
Ale o tohle vůbec nejde
Jak ti tu radí jiné, klidně jí řekni, ať ti vše sepíše na papír, že se pak pokusíš udělat to podle jejího přání. Ona bude zaměstnaná, dá ti pokoj s těmi řečmi a bude ![]()
@Lucy75 píše: Více
No, já bydlím celkem daleko, takže nevím. Do kina nepůjde, protože tam dlouho nevydrží sedět na místě a jí se kde co nelíbí. Má dobrou kamarádku ze školy, tak s tou občas na procházku jde. Vadí jí slunce, vadí jí vítr, nezvládne dlouhou cestu vlakem ani autobusem. Chodívala cvičit do Klubu důchodu, už nechodí. Prý trpěla na močáky. Klub organizoval různé soutěže pro seniory a posezení, tanec. Už nebyla dlouho, protože lidé tam chodili s nachlazením a chřipkou a ona si pravidelně něco odnesla. Klidně si to mohla přinést taky od nějakého doktora, protože každý týden někam chodí.
@Anonymní píše: Více
Je prostě stará a unavená. Kdo ví, jak na tom jednou budeme my. Neuděláš s tím nic.
Naše babička po smrti dědy často opakovala slova. Už abych tady nebyla. V tomhle hraje roli hodně psychika a zdravotní stav. V 89 letech zkolabovala a změnilo se jí myšlení. Asi trochu nastoupila i demence. Svým způsobem jí to pomohlo. Přestala řešit otázku smrti a dožila se 95 let kdy zemřela v době covidu. Obecně si ale myslím, že myšlenky na smrt pronásleduje většinu starých lidí, kteří začnou plánovat co bude až tu nebudou.
Zajímavý koníček.
Asi bude opravdu vstřícný krok, aby si ty požadavky sepsala a uložila po konzultaci s tebou na místě, které si v případě doplnění podrobností bude aspoň jedna z vás pamatovat. Moje matka měla podobné projevy. Po nemoci, která ji zastihla jako mámu jedné školačky a dvou předškoláků, nám často vyhrožovala stylem. Jen počkejte, až vám umřu, to teprv uvidíte, to poznáte. To se budete mít špatně. Přežila jak muže, tak moje tchány o řadu let.
Nemyslím si, že nějak tuší konec (pokud teda nemá explicitní lékařskou zprávu s diagnózou), spíš je to pro ni nějaký projekt, taky fakt je, že vyjádřit se k tomu může jen zaživa - ze záhrobí ti těžko bude radit, kde booknout smuteční hostinu nebo jaký kytky. Věk na pohřeb má, tak když jí to nijak nestresuje toto řešit, tak bych ji nechala, ať se vyjádří nebo si to sepíše apod. I mladí lidi si dělají poznámky (nebo řeknou okolí, co chtějí) - vybavuji si Denisu Ciglovou, která měla nějaké přání ohledně pohřbu, vím, že i jeden kluk, co na rakovinu též umřel, měl taky nějaké požadavky, které vyjádřil své rodině ještě před smrtí. Je jasné, že jak jednou umřeš, už nikomu neřekneš, co si přeješ, tak je logické to komunikovat předem - nikdo neví, jestli je to předčasné třeba o deset let nebo je to vcelku za rohem, takže bych ji nechala, ať si to rozebírá - spíš bez tvojí účasti, když ti to dělá zle, ve smyslu, že jí řekneš „je lepší, když si to všechno sepíšeš, já bych mohla něco v budoucnu opomenout“, tím jí dáš prostor k seberealizaci a ty to nebudeš muset poslouchat…
@Anonymní píše: Více
Poustet jednim uchem tam, druhym ven a odkejvat ji vse.
Dle toho, jak se chova bych se obavala, jestlise u ni nehlasi Alzheimer ci jiny ten nemec.
Mám jeden dotaz - mám starší maminku (74 let), která má silnou cukrovku, stoupá jí tlak a je po cévní mozkové příhodě, překonala i rakovinu a poslední dobou mluví o smrti.
Kdyby jen to, ale vypráví o tom tak, jako by to mělo být už zítra. Já vím, že nevíme dne ani hodiny, u starších lidí především, ale nevím. Moje babička od svých 70 pravidelně opakovala, že další oslava už nebude, to je poslední, přitom byla zdravá, ještě v 80 chodila okopávat na pole, zemřela krátce pred 87. narozeninami.
S mámou to začíná být horší, velmi zle jí dělá slunce, v pátek byla v knihovně na sídlišti a po cestě spadla, že prý slunce, jedna známá si to všimla a pomohla jí. Opakuje mi jednu a tu samou větu i 3× a hádá se, že mi to říká prvně. Ale včera mi říkala, že kolik práce budu mít s pohřbem. Jak tam budu muset přijít a všechno domluvit, vidět rakev, aby se mi líbíla, květiny a ne ty levné, ale trochu lepší, všechno zajistit, pak aby mi napadlo udělat pohřební hostinu, třeba v pizzerii na náměstí (přijdou lidé zdaleka), tak ať nejsu za škrta, co nic nedá, musím to všechno obvolat, diktovala koho zvát a koho zas ne. Prý synovce tam nechce mít. Jen proto, že jí nevolají. Já vím, že jednou to přijde, ale takhle to rozebírat, jakoby to očekávala. Je možné, že starý člověk cítí, že se to blíží a připravuje na to blízké? Ta pak moje babička na to připravovala pomalu 20 let. Vím, že se bála smrti, když diagnostikovali rakovinu, tu zvládla. Nevím, co si o tom myslet. Ale dělá jednu botu za druhou, hlavně že bude hezký pohřeb.
Poprosím anonym, chodí sem kamarádka maminky.