Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Píšu anonymně, pochopíte proč…S manželem jsme spolu cca 15 let, 7 let zpátky začal víc pít - především pivo, po bytě si ho schovával nebo pil u svých rodičů… 3 roky zpátky uznal problém, docházel na ambulantní návštěvy do jednoho centra. Vracel se s tím, že pít může, když to není moc… Pak tam chodit přestal, že už je to OK.
Jenže je to tady zase… Stále poslouchám, že pije jen kvůli mně. Že domácnost stojí za hovno, se mnou nic není, jen ho omezuji.. Jenže já sama cítím, že už si ho jako člověka nevážím, že už ho vnímám jako provozní část domacnosti (platí výdaje ohledně bydlení,…). Taky poslouchám, že by se alkoholikem stal se mnou každý… Kolikrát se večer pohádáme a on odejde a vrátí se k ránu opilý…
Máme dvě děti (11 a 7 let), které to vidí a on ani kvůli nim není schopny přestat. Děti ho prosí, ať neodchází, ale on pak řve i na ně…Když nepije, tak je to s ním fajn, výlety atd… Ale pro mě už to prostě není chlap, kterého bych milovala… Jen mám asi strach sbalit se a být najednou na vše sama…
Co byste dělali vy?
Ukončila bych to. Časem z něj bude troska, odporná troska, nechtěla bych to mít v přímém přenosu, i kvůli dětem.
Už teď seš na to sama a eště máš na krku alkoholika. A za všechno můžeš ty. Tak co s tím, že jo?
Ahoj, situace je to pro oba bezvýchodná. On nezvládá rodinný život a sex nejspíš taky nemáte. Ty nemáš žádnou oporu a bojuješ s alkoholikem. Říkáš, že pokud nepije, tak je v pohodě. Proč se furt hádáte? Nešlo by ve vztahu něco změnit? Dej mu ještě šanci. Zkuste se k sobě chovat jinak. Začni s tím ty. Nevyčítej mu všechno a nehádej se s nim za každou cenu. Nech ho chvíli dýchat a sleduj, jestli mění přístup i on. Pokud bude stále pít, tak je konec nevyhnutelný. S alkoholem mám kolem sebe celkem zkušenost. Nebudeš to mít lehké. Jeho cíl by měl být, úplně přestat pít. Jinak se k tomu bude v případě problémů stále vracet.
No co bys mela delat
ukoncit to!
Ty v tom vychovavas deti. Ony vse vidi
a do zivota si berou, ze otec je alkoholik a matka bezmocne preslapuje na miste. Co myslis, ze udelaji az povyrostou/ dospeji…svoje „problemy“ budou resit alkoholem, nebo ti daji za vinu, ze tata pije, nebo te obvini proc jsi neco neudelala, atd… to fakt stoji za ty prachy, co plati ![]()
Je tady mnoho diskuzi na toto tema. Nenechala bych v tom vyrustat deti. Existuji i poradny pro rodinne prislusniky alkoholiku, zkuste vyhledat a poradit s tam..
To takhle chcete stravit zbytek zivota? Udela z vas a vasich deti psychicke trosky…
Pomalu bych zacala resit odchod, svereni deti do me pece a spolecny majetek…Je to hrozne, ale nenechte, aby vas stahnul s sebou……
@Anonymní píše:
Píšu anonymně, pochopíte proč…S manželem jsme spolu cca 15 let, 7 let zpátky začal víc pít - především pivo, po bytě si ho schovával nebo pil u svých rodičů… 3 roky zpátky uznal problém, docházel na ambulantní návštěvy do jednoho centra. Vracel se s tím, že pít může, když to není moc… Pak tam chodit přestal, že už je to OK.
Jenže je to tady zase… Stále poslouchám, že pije jen kvůli mně. Že domácnost stojí za hovno, se mnou nic není, jen ho omezuji.. Jenže já sama cítím, že už si ho jako člověka nevážím, že už ho vnímám jako provozní část domacnosti (platí výdaje ohledně bydlení,…). Taky poslouchám, že by se alkoholikem stal se mnou každý… Kolikrát se večer pohádáme a on odejde a vrátí se k ránu opilý…
Máme dvě děti (11 a 7 let), které to vidí a on ani kvůli nim není schopny přestat. Děti ho prosí, ať neodchází, ale on pak řve i na ně…Když nepije, tak je to s ním fajn, výlety atd… Ale pro mě už to prostě není chlap, kterého bych milovala… Jen mám asi strach sbalit se a být najednou na vše sama…
Co byste dělali vy?
Jak tu někdo psal, manžel nezvládá rodinný život. K čemu je doma takový chlap? žít vedle opilce bych opravdu nechtěla.
Krom toho, ze vidí otce chlastat, tak ještě vidí, ze dehonestuje jejich mámu, která si to nechá líbit. A pokud pominu děti (což nejde, ale beru v potaz, ze každý žijeme především svůj vlastní život), tak já bych podobne obviňování nesnesla. Zazila jsem něco podobného (ne s alkoholem) a mj. takovou podobnou cestou u mne pak partner definitivně skončil. Protože nejdříve to bylo „miláčku, promin, vím, ze mam problém a s tebou ho chci řešit“ a na konci „podívej se na sebe, kdo by s tebou chtel..“ dosad si cokoli.
Včera bylo pozdě. Už dávno by měl rozvodové papíry na stole. Sám říká, že rodinný život stojí zaprd, váš vztah taky, tak na co vychovávat děti vedle alkoholika? Děti už jsou dost velké na to, abys mohla plně pracovat a uživit vás i bez jeho podpory (navíc chlast leze do peněz slušně, takže si bez něj dost možná i polepšíš). Ty ses stala klasickou spoluzávislou osobou a pokud z toho nedokážeš vystoupit, nejlepší bude sama se zajít poradit do nějakého krizového centra ![]()
Já od takového odešla, to není člověk pro život. Bude vám lépe a hlavně budete žít v klidu ![]()
@LukeR1 píše:Šanci,? Alkoholikovi? Proč? On sám evidentně problém nevidí, takže to nemá smysl
Ahoj, situace je to pro oba bezvýchodná. On nezvládá rodinný život a sex nejspíš taky nemáte. Ty nemáš žádnou oporu a bojuješ s alkoholikem. Říkáš, že pokud nepije, tak je v pohodě. Proč se furt hádáte? Nešlo by ve vztahu něco změnit? Dej mu ještě šanci. Zkuste se k sobě chovat jinak. Začni s tím ty. Nevyčítej mu všechno a nehádej se s nim za každou cenu. Nech ho chvíli dýchat a sleduj, jestli mění přístup i on. Pokud bude stále pít, tak je konec nevyhnutelný. S alkoholem mám kolem sebe celkem zkušenost. Nebudeš to mít lehké. Jeho cíl by měl být, úplně přestat pít. Jinak se k tomu bude v případě problémů stále vracet.
Hlavně si myslím, že potřebuje svůj problém s pitím na někoho hodit, protože sám sobě nepřizná, že má problém a že za takový problém si může každý sám, proto říká, že pije kvůli tobě apod., takže tohle si určitě neber k srdci. A pokud si problém nepřizná, asi ani není naděje, že by se to zlepšilo…
@martina.se píše: Šanci,? Alkoholikovi? Proč? On sám evidentně problém nevidí, takže to nemá smysl
Přesně, může mu dát sto šanci a bude to furt to samý.
@LukeR1 píše:
Ahoj, situace je to pro oba bezvýchodná. On nezvládá rodinný život a sex nejspíš taky nemáte. Ty nemáš žádnou oporu a bojuješ s alkoholikem. Říkáš, že pokud nepije, tak je v pohodě. Proč se furt hádáte? Nešlo by ve vztahu něco změnit? Dej mu ještě šanci. Zkuste se k sobě chovat jinak. Začni s tím ty. Nevyčítej mu všechno a nehádej se s nim za každou cenu. Nech ho chvíli dýchat a sleduj, jestli mění přístup i on. Pokud bude stále pít, tak je konec nevyhnutelný. S alkoholem mám kolem sebe celkem zkušenost. Nebudeš to mít lehké. Jeho cíl by měl být, úplně přestat pít. Jinak se k tomu bude v případě problémů stále vracet.
A ty si myslíš, že za dobu těch alkoholových excesí těch šancí už nedostal dost??? Vím o čem mluvím - měla jsem otce alkoholika, takže můžu mluvit z pozice dítěte vyrůstající v takovém prostředí.
Pokud ten člověk není schopný přestat pít alespoň kvůli dětem, které to vnímají opravdu hodně, tak je to u mě bezohledný, nezodpovědný, egocentrický hňu. p, který neumí uznat svou chybu a hází ji na ostatní - kdybys mě k tomu svým chováním nenutila, tak nepiju (jak typické - tuhle větu v různým obměnách, ale se stejným významem, jsem doma slyšela x-krát).
Za největší kravinu (s prominutím) v tvém příspěvku považuji větu, že zakladatelka má jako první změnit své chování.. WTF
Tak chlap chlastá, jako důsledek toho se manželce hnusí, ale změnit se má první ona
![]()
A ty zakladatelko odejdi. Nemá to opravdu smysl. Pokud on sám s tím nebude chtít nic udělat, ty ho opravdu nespasíš. Mysli na děti a nenechej je v tom vyrůstat. Prosím tě za ty děti, seber odvahu a odejdi. Držím ti palce, ať tu odvahu najdeš co nejdřív.
![]()
Píšu anonymně, pochopíte proč…
S manželem jsme spolu cca 15 let, 7 let zpátky začal víc pít - především pivo, po bytě si ho schovával nebo pil u svých rodičů… 3 roky zpátky uznal problém, docházel na ambulantní návštěvy do jednoho centra. Vracel se s tím, že pít může, když to není moc… Pak tam chodit přestal, že už je to OK.
Jenže je to tady zase… Stále poslouchám, že pije jen kvůli mně. Že domácnost stojí za hovno, se mnou nic není, jen ho omezuji.. Jenže já sama cítím, že už si ho jako člověka nevážím, že už ho vnímám jako provozní část domacnosti (platí výdaje ohledně bydlení,…). Taky poslouchám, že by se alkoholikem stal se mnou každý… Kolikrát se večer pohádáme a on odejde a vrátí se k ránu opilý…
Máme dvě děti (11 a 7 let), které to vidí a on ani kvůli nim není schopny přestat. Děti ho prosí, ať neodchází, ale on pak řve i na ně…
Když nepije, tak je to s ním fajn, výlety atd… Ale pro mě už to prostě není chlap, kterého bych milovala… Jen mám asi strach sbalit se a být najednou na vše sama…
Co byste dělali vy?