Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Myslim si, ze manzel je emocne nezraly. Protoze emocne zraly muz nenecha svou zenu padnout na hubu a jeste po ni pozadovat volnost. Pauzu si muze par dat kdyz spolu chodi a ne manzel a otec hodit zene na hrb chod vseho a starost o dite a on si bude uzivat.
Pokud neni ani schopny si s tebou promluvit a probrat situaci, tak skutecne nezralost je na miste.
Asi to zni jednoduse a velmi tvrde, ale asi bych jej opustila. To pokazde kdyz bude mit chut n volnost vas hodi pres palubu, ze se na to neciti?
V minulosti to udelal opakovane ikdyz jste spolu nemeli dite.
Takhle se problemy neresi, utect. Myslim ze tento scenar by se opakoval i v budoucnosti.
S člověkem, kterému rodina a dítě zničily zivot bych vážně nebyla a nezvazovala bych o nápravě vztahu. S člověkem ktery si už 2× nebyl jisty a je s tebou zřejmě jen z toho duvidu, ze ma jistotu, ze ho vzdy vezmes zpet, bych nebyla. O takovýho bych si ani kolo neoprela.
Trochu jiný pribeh - po rozvodu jsem poznala přítele, po case se k nam nastehoval. Po určité době mi zacal vycitat, ze bez nas by mu bylo lip ( mam 2 děti), ze by mu zbylo vic peněz atd. Nedrzela jsem ho, dala jsem mu možnost volby odejit. Nikdy nesel, ale opakoval to tak casto, az jsem ho vykopla sama.
Dnes mám partnera, který si mr váží, má nas rad a penize ani jine investice nevycita. Tim chci rict, ze na tebe čeká lepsi
Upřímně Ti řeknu, že já to s mužem taky nemám lehké, taky se hádáme a myslím, že už ho ráda nemám, ale zatím držím, protože jako otec je skvělý a syn ho zbožňuje. Pokud by si syna nevšímal a nestaral se o něj, tak nemám důvod cokoliv trpět, nebo zachraňovat. Anonym 2
Nemyslím že manželská poradna, ale jemu by určitě bodl psycholog, protože očividně má nějaký „svůj“ problém…
teď je otázka, jestli on si nějaký problém připustí, a bude ochotný tam jít…
pokud on si to v sobě nevyřeší, tak bych řekla je zbytečné se o něco pokoušet a něco zachraňovat…
Možná jsi mu i dala zbytečně moc volnosti… měla jsi ho zkusit zapřáhnout hned po narození syna. Je to závazek vás obou a životní změna pro oba, ne jen pro tebe. ![]()
Ano to jsem chtela taky napsat. Bude tam daleko hlubsi problem.
Evidentne emocni nezralost a hlavne asi problem prijmout zodpovednost. Tohle jiste prameni z rodiny odkud je.
Pokud je ochoten na tom zamakat muze se to zmenit. Pokud ne, bohuzel samo od sebe se nic nezlepsi.
Takový chlap nestojí za nic. A ty jsi zbytečně moc hodna v tom, jak se mu snažíš co nejvíce ulevit od povinnosti. Jednou je taky táta, tak ať se snaží. A kdyz ho rodinný život unavuje a chce si žít po svém, tak ať si jde. Bez nej ti bude lépe. Ale určitě bych nebyla pro společne bydlení. Aby to pak neskončilo tak, ze on si bude chodit za ženskými, užívat si volný čas a k tobě se staví na oběd, vyprat si a ty, protože na me z toho co jsi napsala působis jako hodna a ze by jsi se rozdala, mu budeš pořad pomáhat a ulevovat. Dobre si to vymyslel, ale za me kdyz si chce žít život bez rodiny, tak ať se taky o sebe stará a jde si do nějakého bytu sám. Nenech se sebou cloumat. Držím palce ![]()
Jeho návrh dopřává volnost akorát jemu. Takže on si bude žít jak chce a ty se nikam nedostaneš protože ti nepohlídá dítě. Takže pokud chceš souhlasit tak si nastavte pravidla který večery budeš mít volno ty, kdy se bude věnovat synovi, který den kdo pere, žehlí, jak to bude s vařením, úklidem které prostory budou společné a zatím mě toho víc nenapadá a on si to možná ještě rozmyslí. Myslím si že počítá s tím že mu zůstane veškerý servis a jako bonus svoboda. Drž se.
NO hlavne, pokud chce volnost, at plati alimenty nebo se pul tydne stara o ecko. Jako ten je vycuranej. nechce nic, ale ten zavazek uz je na svete. rekni ze fajn, ze konecne si odpocines, kdyz se budete v peci o dite stridat.
Příspěvek upraven 24.10.16 v 07:35
Já bych řekla, že tvůj muž potřebuje narazit na realitu a pořádně zjistit, že se svět nebude točit podle jeho nálady. Jestli si chce žít svůj život, tak ať si sbalí věci a jde si ho žít někam do nájmu. Nebo jak si to představuje. Nastěhuje si do toho svýho vedlejšího pokoje taky svoji kuchyň, koupelnu, pračku…? Asi těžko, že? Takže leda ho.no svůj život. Na takový slinty bych tak měla náladu když mám doma malý dítě ![]()
Nevim v tomhle aby dite vyrustalo je rozhodne nevhodne.
Rozdelene pokoje. Tata doma nic nedela. Nestara se o ne.
Příspěvek upraven 24.10.16 v 07:36
Nemůžu říct, že by se manžel vůbec nestaral o syna. Ale nedělá to rád a syn o zřejmě vycítí, protože k němu nemá žádné zvláštní pouto. Nejraději je se mnou, pak dlouho nic, pak s babičkou a pak možná s manželem.
Sama jsem z rozvedené rodiny a vím, jak tím dítě trpí, takže mám snahu to nějak zachovat. Samozřejmě nechci, aby se chlap nějak šíleně trápil a tím trpěl i malý. Už jsem si říkala, že bych i nějakou tu milenku překousla, kdyby chlap zůstal s rodinou a staral se. Nějak nevěřím, že by někdo chtěl nemocnou strhanou ženskou s malým dítětem.
Leda nějaký blázen. To bych raději zůstala sama. Otázka je, jak to budu dávat vzhledem k nemoci, financím a k tomu, že tady v okolí fakt nikoho nemáme, takže bych byla úplně na všechno sama.
Teď už vím, že byla chyba ho nezapřáhnout hned. Ale měla jsem pocit, že mám dost sil, manžel byl z každého úkolu akorát protivný, tak jsem šla cestou nejmenšího odporu. Bohužel to bylo asi špatně.
Anonymní zakladatekla
Radu nemám
Ale to si bude i sám prát, vařit, nakupovat, žehlit a střídat se v úklidu „společných prostor“ jako koupelna atd.? „Měl by, chlapec“
![]()
@Anonymní píše:
Nemůžu říct, že by se manžel vůbec nestaral o syna. Ale nedělá to rád a syn o zřejmě vycítí, protože k němu nemá žádné zvláštní pouto. Nejraději je se mnou, pak dlouho nic, pak s babičkou a pak možná s manželem.
Sama jsem z rozvedené rodiny a vím, jak tím dítě trpí, takže mám snahu to nějak zachovat. Samozřejmě nechci, aby se chlap nějak šíleně trápil a tím trpěl i malý. Už jsem si říkala, že bych i nějakou tu milenku překousla, kdyby chlap zůstal s rodinou a staral se. Nějak nevěřím, že by někdo chtěl nemocnou strhanou ženskou s malým dítětem.Leda nějaký blázen. To bych raději zůstala sama. Otázka je, jak to budu dávat vzhledem k nemoci, financím a k tomu, že tady v okolí fakt nikoho nemáme, takže bych byla úplně na všechno sama.
Teď už vím, že byla chyba ho nezapřáhnout hned. Ale měla jsem pocit, že mám dost sil, manžel byl z každého úkolu akorát protivný, tak jsem šla cestou nejmenšího odporu. Bohužel to bylo asi špatně.
Anonymní zakladatekla
no ano a toto je potreba mu rict. ano, chces volnost, ale dopo a kus odpo jsi v praci, pak masd dite. ja ho hlidam, kdyz jsi v praci. po vecerech budu chodit ven, na brigadu, cokoliv. Stejne tak nemoc ditete, stridame se nebo zaplatis moji peci. Holka, zacni bojovat. i za to, aby mu doslo, ze tohle proste ne.
Zakladstelko, ty jseš teda taky případ. Prekousnes milenku, hlavně, když zůstane? Tak teď uz chápu, proč si s tebou zahrává a mává s tebou, jak chce. Začni u sebe a pak res manžela ![]()
Dobré ráno,
Jsme oba introverti, melancholicky ladění a dost se uzavíráme do sebe. Když navrhnu, abychom si něco vyříkali, manžel zarytě mlčí nebo mi vše odkýve, ale pak se chová naprosto jinak.
omlouvám se za anonymitu, je to pro mě velmi citlivé téma.
S manželem máme už delší dobu krizi, řekla bych, že trvá necelý rok. Začala krátce po narození syna. Manžel se na miminko velmi těšil a v těhotenství mi byl velkou oporou. Po porodu se ale jeho chování změnilo. Veškerá péče o rodinu ho neskutečně obtěžovala, byl protivný, pořád chtěl víc času pro sebe. Zpočátku jsem mu to dopřávala, chodil několikrát týdně sportovat, o víkendu měl alespoň půl dne jen pro sebe. V noci jsem ho neobtěžovala vstáváním k malému, vše jsem si dělala sama. Jenže pak přišly zdravotní problémy, které mě donutily říct si o pomoc. To ovšem manžela značeně znechutilo. Řekl, že chtěl mít naopak ještě víc času na sebe, protože má prý z rodinného života deprese, nic ho netěší a potřebuje energii čerpat jinde. Nicméně kvůli mé nemoci prostě pomáhat musel. Od té doby se jeho chování ke mě otočilo o 180 stupňů. Okřikování, nadávání, neustálé peskování, výčitky jak mu rodina zkazila život. Snažila jsem se mu opět poskytnout v rámci možností víc času na zábavu, ale nepomáhá to. Nehádáme se, protože to neumíme
Nedávno přišel s tím, že bychom si možná od sebe měli odpočinout. Bydlet budeme nadále spolu, protože ani jeden nemá kam jít. Ale prostě si budeme moct dělat co chceme. Řekla jsem, že tomu nerozumím, vždyť syn je nás obou a máme přece stejnou povinnost se o něj starat. Z manžela vylezlo, že už nechce dále žít rodinný život, protože se trápí, nic ho netěší, uvažuje i o sebevraždě (!). Neví, jestli chce s námi být nebo ne. Prý se prostě přestěhuje do vedlejšího pokoje, nebude překážet a bude si žít svým životem. Taky si rozdělíme účty a na můj bude chodit rodičák, ze kterého budu žít já a syn a na jeho bude chodit jeho výplata, ze které bude žít on plus platit byt.
Jsem z toho trošku v šoku, nevím, jak na takový výmysl reagovat, neumím si představit, jak by to mohlo fungovat.
Ještě bych měla napsat, že jsme spolu 5 let, z toho 2 roky manželé a už když jsme spolu chodili, 2× se se mnou „rozešel“, protože nevěděl, jestli chce se mnou být nebo ne. V okolí bydliště nemáme žádné přátele ani známé.
Co myslíte? Má to šanci na záchranu? Mám něco dělat? Nejsem typ, který hned všechno vzdává, chci nám dát ještě šanci. Jenže tak nějak netuším, co teď udělat. Napadl mě pouze psycholog nebo manželská poradna.