Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Už nevím co mám dělat. S manželem jsme spolu 15 let a máme 4 leté dítě. Už to trvá delší dobu, asi tak 2 roky co si s manželem nemám co říct a skoro vůbec spolu ani nespíme, je mu je to však uplně jedno. Má takovou povahu. Já se snažím pořád s ním o něčem komunikovat, vymýšlet rozhovor, ale on sotva odpoví.
Naše večery jsou takové, že přijde z práce, navečeří se, pohraje si s dítětem a jde koukat na televizi. Když mu řeknu, proč na mě nemluví, tak mi odpoví, že neví co by mi pořád říkal. Další věc je, že ztratil o všechno zájem, nemá žádného koníčka, nic ho nebaví. Je spokojený být stále doma. O sexu u nás nemůže být řeč, spíme spolu tak 2× do měsíce a to ještě z mojí iniciativy. Problém je v tom, že já už s ním ani spát nechci, začíná mi být odporný jako chlap. Nevím, kde je chyba, já se snažím, ale jemu je všechno jedno. Má svůj svět. Prosím poradte co mám dělat s člověkem, který se takto chová, dříve takový nebyl a já už nemůžu.
Potkala jsem bývalého kolegu se kterým si dobře rozumím, občas se spolu sejdem na večeři a máme si stále co povídat, je uplně jiný než manžel. Začínám na něj čím dál více myslet a i mě dost fyzicky přitahuje. Nevím vůbec co mám dělat. Prosím o názory.
Řekla bych manželovi na rovinu, že z jeho strany cítím tak velký nezájem o mou osobu a náš společný život, až je to pro mě neúnosné. A že je zde veliké riziko, že se zamiluji a budu chtít odejít. Může se podle toho zařídit - začít se snažit pracovat na vašem společném životě nebo se na to vykašlat… ale bude to od tebe fér. Protože upřímně, jsi na nejlepší cestě zaháčkovat se jinde a chtít vaše manželství rozbít.
Agato, já jsem už mu to kolikrát říkala, ale on mi řekl, že nevidí žádný problém, že to tak není a at mu dám s těmi řečmi pokoj…
bojím se, že se zamiluji do kolegy a bude další problém, nevím, zda by to bylo vzájemné, je mi s ním moc dobře.
Rekla bych mu proc se k tobe tak chova…ja bych toto nevydrzela nevedet.Vzdy se manzela svyho ptam, protoze je taky pbcas nemluvny. A vymyslim vetsinou ja tema, a nebo spise z neho musim tahat vse co chci vedet, nemluvi sam, musim pokladat otazky. Ale tak nejak jsem si zvykla docela..A pokazdy mu reknu ze me to vadi ze z nej musim vse tahat.
Skoro jako bys popisovala mého manžela. Já jsem se skutečně zamilovala někde jinde, ale neměla jsem odvahu odejít. Tři roky jsme se v tom plácali, chodila jsem k psychologovi, ke kartářce, do manželské poradny, ale nic z toho mi nepomohlo. Dala jsem tomu čas a nakonec jsem pochopila, že všude je něco, nikdo není ideální a teď máme s manželem skoro tříletou holčičku a vše je OK.
Byla to životní zkušenost, která nám oběma otevřela oči. Tím ale nechci říct, že bych nevěru někomu doporučovala. Nemusí to totiž dopadnout tak dobře jako u nás.
Večernice, na to bych mu řekla, že mi je líto, že to nevidí, ale já problém vidím a veliký. Víš, pokud druhý nechce, tak na vztahu nic sama nezměníš. Je to potom jen a jen o tobě, jak si to v sobě nastavíš. Sama za sebe si myslím, že žít po boku člověka, který mě v podstatě ignoruje (tak to vnímám z tvého psaní) je horší, než žít sama. A že pokud potkáš někoho (a nejsi od toho daleko
, kdo v tobě vzbudí touhu a navíc ji bude opětovat, dáš manželovi vale.
Nějak nevím jakou si představuješ radu. Asi to už lepší nebude, pokud nereaguje manžel na prosby ani výhružky a nechce nic měnit. Ostatně za těch 15 let ho asi znáš ve všech směrech. Jsou dva směry buď to vydržet a takhle se v tom plácat do smrti nebo si najít jiný vztah a rozvod, případně rozvod bez jiného vztahu. To záleží na tom jak moc se toužíš ho „zbavit“. Nic jiného mě nenapadá a zda o Tebe kolega stojí? Tak kdyby nestál tak by s tebou asi nechodil na večeře. To by mě manžel hnal kdybych chodila po večeřích s kolegama ![]()
Jájo to je u nás to samé, ale tvůj manžel nemá žádný zájem? můj už nechce jet ani na výlet, jít na procházku, chce být je doma. a sex spolu taky vlastně žádný nemáme, přijdu si, že žiji s bráchou, už mě to nějak ubíjí, jsem z toho nešťastná a manželovi je to jedno, má svůj svět, kolikrát ani nevnímá, že mu něco říkám, jen to odkýve a když se zeptám, tak neví, že jsem něco povídala. to bych ho pak zabila.
@večernice40 píše:
Tam by nikdy nešel
Tak to je pak těžký a bude muset začít komunikovat s tebou ![]()
@Bohulinka píše:
Nějak nevím jakou si představuješ radu. Asi to už lepší nebude, pokud nereaguje manžel na prosby ani výhružky a nechce nic měnit. Ostatně za těch 15 let ho asi znáš ve všech směrech. Jsou dva směry buď to vydržet a takhle se v tom plácat do smrti nebo si najít jiný vztah a rozvod, případně rozvod bez jiného vztahu. To záleží na tom jak moc se toužíš ho „zbavit“. Nic jiného mě nenapadá a zda o Tebe kolega stojí? Tak kdyby nestál tak by s tebou asi nechodil na večeře. To by mě manžel hnal kdybych chodila po večeřích s kolegama
Manžel to neví, kolega mě bere asi jako kolegyni se kterou si dobře popovídá, mi máme totiž pořád o čem. no já jen nevím co mám dělat, bojím se, že se zamilovávám do kolegy a co pak.sama být s malým dítětem nechci, to je pak hodně složité.
@Aghata píše:
Večernice, na to bych mu řekla, že mi je líto, že to nevidí, ale já problém vidím a veliký. Víš, pokud druhý nechce, tak na vztahu nic sama nezměníš. Je to potom jen a jen o tobě, jak si to v sobě nastavíš. Sama za sebe si myslím, že žít po boku člověka, který mě v podstatě ignoruje (tak to vnímám z tvého psaní) je horší, než žít sama. A že pokud potkáš někoho (a nejsi od toho daleko, kdo v tobě vzbudí touhu a navíc ji bude opětovat, dáš manželovi vale.
Agato, právě, že se bojím, že se zamilovávám. na kolegu totiž začínám stále myslet. vidím, že jsou chlapi i jiní než co mám doma, hodně si i píšeme, ale jen na kamarádské bázi, nevím, zda on je do mě zamilovaný. no to bude pruser, ale co nadělám, když doma se nechce nic změnit.
@Anonymní píše:
Skoro jako bys popisovala mého manžela. Já jsem se skutečně zamilovala někde jinde, ale neměla jsem odvahu odejít. Tři roky jsme se v tom plácali, chodila jsem k psychologovi, ke kartářce, do manželské poradny, ale nic z toho mi nepomohlo. Dala jsem tomu čas a nakonec jsem pochopila, že všude je něco, nikdo není ideální a teď máme s manželem skoro tříletou holčičku a vše je OK.
Byla to životní zkušenost, která nám oběma otevřela oči. Tím ale nechci říct, že bych nevěru někomu doporučovala. Nemusí to totiž dopadnout tak dobře jako u nás.
pomohla ti kartářka? ty jsi měla nějakého přítele? a to pak zlepšilo tvůj vztah s manželem?
Co treba si najit spolecny konicek, o kterem se budete bavit, nebo ta poradna ![]()