Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Domluvíte se, že dítě bude tvoje starost a on se bude zapojovat jenom, když bude chtít. To ho uklidní.
@Sisika9 píše:
Vyber si, jestli chceš víc dítě nebo chlapa
Když ho nechá, tak nemusí mít ani jedno. Ono sehnat chlapa na dítě asi nebude nic lehkého.
@asddsa píše:
Domluvíte se, že dítě bude tvoje starost a on se bude zapojovat jenom, když bude chtít. To ho uklidní.
Tohle jsem zkousela, rekla jsem to. Nepomohlo. Dokonce jsem mu rekla, ze kdyz to nepujde, tak proste od nas muze odejit. To rekl, ze by nikdy neudelal… Nejvic me desi to, ze proste stresuje. Nespi, pri kazdem sexu to vidim, jak se boji.. ale pry ze to pro me udela.. ale to asi neni ta nejlepsi cesta? ![]()
@Anonymní píše:
Tohle jsem zkousela, rekla jsem to. Nepomohlo. Dokonce jsem mu rekla, ze kdyz to nepujde, tak proste od nas muze odejit. To rekl, ze by nikdy neudelal… Nejvic me desi to, ze proste stresuje. Nespi, pri kazdem sexu to vidim, jak se boji.. ale pry ze to pro me udela.. ale to asi neni ta nejlepsi cesta?
No, aby bylo dítě, tak nějak musí chtít oba, můj názor.
Takže už to tady padlo. Buď dítě chcete a v tom případě bych ho nestresoval a odešel. Nebo prostě nakonec dáte přednost partnerovi a v tom případě bych mu to řekl a už nikdy to téma nevytahoval.
Být partnerem, jdu na vazektomii.
Já jsem s partnerem přes rok, na dítěti jsme se dohodli, že za rok a půl. Už párkrát se mi stalo, že jsem se probudila z noční můry, kdy jsem byla těhotná, a nemohla na potrat, kvůli vysokému týdnu. Jako do „našeho“ domluveneho termínu daleko, ale stejně v téhle situaci, pokud se to nezmění, budu muset termín posunout
a cizí děti mám taky na pár desítek minut pohledání ráda
…jinak první myšlenka, když jsem měla zpoždění byla, najít nejbližší porodnici, kde mi dají potratovou pilulku. Rozumově bych to dítě mít mohla (je mi 30, zdědila jsem byt) ale prostě první myšlenka je interupce
on jako chlap to má o tolik těžší, a fascinuje mě, že spolu spíte bez ochrany
to mi přijde šílený ![]()
@asddsa píše:
Domluvíte se, že dítě bude tvoje starost a on se bude zapojovat jenom, když bude chtít. To ho uklidní.
Z toho se za chvíli zblázní..
Chlap je sobec, znal situaci a tohle udelal je to slaboch ![]()
@Anonymní píše:
Tohle jsem zkousela, rekla jsem to. Nepomohlo. Dokonce jsem mu rekla, ze kdyz to nepujde, tak proste od nas muze odejit. To rekl, ze by nikdy neudelal… Nejvic me desi to, ze proste stresuje. Nespi, pri kazdem sexu to vidim, jak se boji.. ale pry ze to pro me udela.. ale to asi neni ta nejlepsi cesta?
Takže si vybíráš dítě před chlapem. Tak jen doufám, že bydlíš ve svém ![]()
@Vejanek píše:
Z toho se za chvíli zblázní..
Chlap je sobec, znal situaci a tohle udelal je to slaboch
Slaboch, lol. Typická odpověď ženské, co si myslí, že chlapi jsou roboti. Mimochodem tenhle přístup bude odpovědnej za velkou část rozvodů.
@neznamnick píše:
No, aby bylo dítě, tak nějak musí chtít oba, můj názor.Takže už to tady padlo. Buď dítě chcete a v tom případě bych ho nestresoval a odešel. Nebo prostě nakonec dáte přednost partnerovi a v tom případě bych mu to řekl a už nikdy to téma nevytahoval.
Být partnerem, jdu na vazektomii.
Já být tou partnerkou tak beru nohy na ramena.
@Vejanek píše:
Já být tou partnerkou tak beru nohy na ramena.
Však to píšu, je to férová možnost.
@Sisika9 píše:
Takže si vybíráš dítě před chlapem. Tak jen doufám, že bydlíš ve svém
Nevybiram, miluju ho. Jsem v situaci, kdy nevim, co delat. Jsem z toho nestastna…
@neznamnick píše:
Slaboch, lol. Typická odpověď ženské, co si myslí, že chlapi jsou roboti. Mimochodem tenhle přístup bude odpovědnej za velkou část rozvodů.
Ňákej chytrej, ona mu rekla ze decka chtit bude… noo?? Co
Ahoj, s manzelem jsem od zacatku mluvila o tom, ze chci deti. Rikal ze jo, ale cekal, ze nejak asi k tomu dospeje a kdyz prislo ted po x letech na vec (je nam 30), tak zjistil, ze k tomu porad nedospel, a ze asi ani nedospeje… o rozchodu nechce ani slyset, ze kvuli me dite mit bude, ale ja ho nechci do niceho tlacit, ale zaroven dite chci a uz tak si pripadam stara a desi me, kolik mam kolem sebe znamych, kterym se dite proste nedari.. ze zacatku, kdyz jsem rekla, ze teda do toho chci jit, tak prestal mit o me zajem, jakoze nechtel ani se mnou spat…ted uz jsme o kousek dale a spi se mnou, i neprerusovane, ale vidim jak se trapi, v noci nemuze usnout, pak se porad budi, je z toho na prasky
a ja vlastne taky
nevim, co delat. Vzdy jsem dite chtela, vzdy o tom vedel. Predstava, ze ustoupim a nebudu mit deti je pro me silena, ale snazim se s tim taky nejak srovnavat.. a zaroven se s tim srovnat nechci
co delat? Nejaka poradna? Nejake prasky na uklidneni? Jinak dite nechce kvuli toho, ze je vlastne sobec - sam to potvrdil. Nerad se o nekoho stara, nesnasi kdyz deti krici/breci a tak. Zaroven o me se stara ukazkove a jsem presvedcena, ze by byl ukazkovy tatinek. I s mladsimi detmi z rodiny si rozumi, hraje si s nimi a dela blbosti, ale to je pry jen na chvili, tak to jde.. prijde mi, ze sam nedospel a nechce ani dospet
co s tim?