Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To mě je tě líto, radu bych ti dala, odejit od něj pryč
tohle se přeci nedělá
Měla si jít na policii. A pryč od něj. Nejsi jeho boxovací pytel přece.
Přesně uvažuješ, jako moje babička. Ta se nechala od dědka bít, ponižovat, dědek jak byl furt ožralý tak otevřel i skříň a pochcával pravidelně nové vyžehledné povlečení, aby si doma udržel své velení.
Bez peněz nic nezmůžeš. Jestli chceš odejít, budeš potřebovat tak 60 tisíc na kauci, první nájmy, jídlo atd, než se vyřeší rozvod a další.
A když jsi odešla a pak ses za 2 dny vrátila, jsi byla u rodičů? Tam nemůžeš?
@Aslei šla bych hned, kdyby bylo kam. Nezvládla bych to ale finančně. Nechci ublížit dětěm, jsou pro mě vším.
Musela bych i nadále splácet půl hypotéky, nájem atd…
@Kelsey píše:
Měla si jít na policii. A pryč od něj. Nejsi jeho boxovací pytel přece.
Jít k lékaři a tam mu oznámit, co se ti stalo, také si pořiď fotky pro budoucí třeba rozvod.
Aspoň tě ošetří a dají případné léky.
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji poradit, už nevím kam dál. Včera mě manžel zbil před našim 8 letým synem. Mám ještě 6 letou dceru, ta to naštěstí neviděla ale syn ano, stál vedle. Navíc to nebylo poprvé. Jsme s manželem 11 let. Manžel mě poprvé zbil, když jsem byla poprvé těhotná, ale ustála jsem to.Od té doby to udělal cca každý rok 1.Včera mě pěstí dal do hlavy, mám bouli, bolí mě až ucho, kopl mě do zad, udělal modřinu na noze atd…nevím, jak se mi to podařilo ale před synem jsem to ustála, ani jsem nebřečela, jen jsem se otočila a šla pryč. Syn šel za mnou, na nic se neptal, prostě jsme si začali povídat úplně o něčem jiném a byl naštěstí v pohodě. Moc často se doma ani nehádáme, skoro vůbec. Včera byl nesnesitelný, už když přišel z práce a já mu řekla, proč se chová jak debil, protože se tak z prominutí choval a on na mě vystartoval. Ještě na mě venku řval, že jsem píč…,krááv… atd…no ostuda před sousedy děs. Od té doby s ním nemluvím a ani mluvit nechci, je mě z něho na blití. Nesnesu ho vedle sebe. Chtěla jsem se už rozvést, ale vyhrožuje mi, že mi sebere děti atd…Navíc, nemám kam jít, máme dluhy ( hypotéku ) atd…sama s dětmi bych to nezvládla. Navíc děti jsou na nás obou dost závislé a myslím, že hodně těžce by to nesli. Dobře se učí, baví je to a tohle by je určitě zničilo. Jednou jsem se už s nimi odstěhovala ale nesli to tak těžce, že jsem za dva dny byla zpátky. Manžel si myslí, že je nejlepší borec a má ve všem pravdu. Když se omluví za půl roku to udělá zase.Nic na něj neplatí, rozhovory už vůbec né. Co mám dělat?říkám si, že odejdu až děti budou velké a samostatné, ale to ještě chvíli potrvá. A co je paradox:když nedojde k ničemu takovému, jsme super rodinka, jezdíme na výlety, jsme spolu všichni štastný a máme se fajn.Sama tomu nerozumím.![]()
![]()
![]()
![]()
Děkuji za přečtení až do konce.
Okamžitě zajet na pohotovost (abys měla v ruce zdravotní správu), na Policii nahlásit, že tě napadl (podat trestní oznámení). Sjednej si schůzku s právníkem, aby ti poradit ohledně rozvodu a hlavně dětí. A hlavně, ODEJDI, určitě je někdo, kdo ti pomůže.
@Anonymní píše:
@Aslei šla bych hned, kdyby bylo kam. Nezvládla bych to ale finančně. Nechci ublížit dětěm, jsou pro mě vším.Musela bych i nadále splácet půl hypotéky, nájem atd…
Tak to je těžké pomáhat, bez peněz, nemáš kam jít. Začni ulívat peníze bokem pro případný útěk. A děti to přežijí, já také musela přežít, když táta odešel. ![]()
Tak to je síla, to je vzor pro děti? syn už není úplně malý, snažila bych se mu toto vysvětlit, že to není v pořádku.
@Anonymní píše:
@Aslei šla bych hned, kdyby bylo kam. Nezvládla bych to ale finančně. Nechci ublížit dětěm, jsou pro mě vším.Musela bych i nadále splácet půl hypotéky, nájem atd…
A to on vi a zjevne toho vyuziva co?
Co zkusit manželskou poradnu?? Nebo prostě sebrat odvahu a odejít. Moc mě to mrzí ![]()
@Anonymní píše:
@Aslei šla bych hned, kdyby bylo kam. Nezvládla bych to ale finančně. Nechci ublížit dětěm, jsou pro mě vším.Musela bych i nadále splácet půl hypotéky, nájem atd…
Nejvíc dětem ubližuješ tím, že musí být toho svědky. Nesou si do života takový šrám, že takový ti manžel nedokáže udělat. Je tak smutné, že finanční závislost a horda dalších výmluv ženy dovede k tak absolutní slepotě. I kdybys byla v azyláku, vše je lepší, než otec, co mlátí mámu a sprostě jí nadává. Všechno!!
@Anonymní píše:
@Aslei šla bych hned, kdyby bylo kam. Nezvládla bych to ale finančně. Nechci ublížit dětěm, jsou pro mě vším.Musela bych i nadále splácet půl hypotéky, nájem atd…
Tak jestli si myslíš, že je pro děti lepší být s tátou, který mlátí mámu, tak zůstaň. Aby časem děti také pár ran nekoupily. ![]()
Ahoj, potřebuji poradit, už nevím kam dál. Včera mě manžel zbil před našim 8 letým synem. Mám ještě 6 letou dceru, ta to naštěstí neviděla ale syn ano, stál vedle. Navíc to nebylo poprvé. Jsme s manželem 11 let. Manžel mě poprvé zbil, když jsem byla poprvé těhotná, ale ustála jsem to.Od té doby to udělal cca každý rok 1.Včera mě pěstí dal do hlavy, mám bouli, bolí mě až ucho, kopl mě do zad, udělal modřinu na noze atd…nevím, jak se mi to podařilo ale před synem jsem to ustála, ani jsem nebřečela, jen jsem se otočila a šla pryč. Syn šel za mnou, na nic se neptal, prostě jsme si začali povídat úplně o něčem jiném a byl naštěstí v pohodě. Moc často se doma ani nehádáme, skoro vůbec. Včera byl nesnesitelný, už když přišel z práce a já mu řekla, proč se chová jak debil, protože se tak z prominutí choval a on na mě vystartoval. Ještě na mě venku řval, že jsem píč…,krááv… atd…no ostuda před sousedy děs. Od té doby s ním nemluvím a ani mluvit nechci, je mě z něho na blití. Nesnesu ho vedle sebe. Chtěla jsem se už rozvést, ale vyhrožuje mi, že mi sebere děti atd…Navíc, nemám kam jít, máme dluhy ( hypotéku ) atd…sama s dětmi bych to nezvládla. Navíc děti jsou na nás obou dost závislé a myslím, že hodně těžce by to nesli. Dobře se učí, baví je to a tohle by je určitě zničilo. Jednou jsem se už s nimi odstěhovala ale nesli to tak těžce, že jsem za dva dny byla zpátky. Manžel si myslí, že je nejlepší borec a má ve všem pravdu. Když se omluví za půl roku to udělá zase.Nic na něj neplatí, rozhovory už vůbec né. Co mám dělat? říkám si, že odejdu až děti budou velké a samostatné, ale to ještě chvíli potrvá. A co je paradox:když nedojde k ničemu takovému, jsme super rodinka, jezdíme na výlety, jsme spolu všichni štastný a máme se fajn.Sama tomu nerozumím.
Děkuji za přečtení až do konce. 