Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Můj muž mi lže v maličkostech, v podstatě z pohodlnosti, ale za to pořád. Jedná se o blbosti, např. Když se ho zeptám, jestli něco zařídil, tak tutově odpoví ano. Já se pak dozvím, že se na to vykašlal a v tu chvíli ho seřvu, proč mi lže. On se ještě tváří dotčeně a dělá ze mě hysterku, vždyť jde o blbost a může to zařídit zítra! A tohle se děje poměrně často. Někdy se udržím a začnu si z něj dělat srandu, že je jak ulhaný děcko, jindy mě to naštve a nesu to hůř. Vždycky to dopadne tak, že po nějaké době přijde se ztrápeným výrazem, omluví se a řekne, že je blbec. Promluvíme si o tom, já mu vysvětlím, že přece je to zbytečný a když mi narovinu řekne, že se na něco vykašlal a udělá to zítra, tak se přece nic neděje, jen že nesnáším to lhaní. A je to chvíli v pohodě, než začne lhát znova. Nutno podotknout, že je trochu prokrastinator, rad veci do nekonecna odklada a nerad resi. Ja jsem doma ten manažer, jinak bychom nepřežili
jinak je to uzasnej chlap, skvelej partak a kamos, ostatni naše nešvary bereme s humorem, ale kvuli tomuto se neustale hadame, porad dokola lez- hadka - usmirovani.
Jestli mate damy nektera radu, jak s tim nalozit, rada si poslechnu.
@Ka kač píše:
Můj muž mi lže v maličkostech, v podstatě z pohodlnosti, ale za to pořád. Jedná se o blbosti, např. Když se ho zeptám, jestli něco zařídil, tak tutově odpoví ano. Já se pak dozvím, že se na to vykašlal a v tu chvíli ho seřvu, proč mi lže. On se ještě tváří dotčeně a dělá ze mě hysterku, vždyť jde o blbost a může to zařídit zítra! A tohle se děje poměrně často. Někdy se udržím a začnu si z něj dělat srandu, že je jak ulhaný děcko, jindy mě to naštve a nesu to hůř. Vždycky to dopadne tak, že po nějaké době přijde se ztrápeným výrazem, omluví se a řekne, že je blbec. Promluvíme si o tom, já mu vysvětlím, že přece je to zbytečný a když mi narovinu řekne, že se na něco vykašlal a udělá to zítra, tak se přece nic neděje, jen že nesnáším to lhaní. A je to chvíli v pohodě, než začne lhát znova. Nutno podotknout, že je trochu prokrastinator, rad veci do nekonecna odklada a nerad resi. Ja jsem doma ten manažer, jinak bychom nepřežilijinak je to uzasnej chlap, skvelej partak a kamos, ostatni naše nešvary bereme s humorem, ale kvuli tomuto se neustale hadame, porad dokola lez- hadka - usmirovani.
Jestli mate damy nektera radu, jak s tim nalozit, rada si poslechnu.
tak se s ním nehádej a ber ho jakej je.. ty seš velitel a generál a o holt je zase laxní.. doplňujete se.. si představ, kdyby měl stejnou pvahu jako ty, se sežerete úplně ![]()
A neuháníš ho moc s těma ůkolama? Neustále připomínání udělej tohleto tamhleto ho může vést ke lhaní, aby měl od tebe klid.
@Ka kač V partnerství to často bývá o toleranci nesouladu v nedůležitých věcech výměnou za spolehlivost partnera ve věcech podstatných.
Pokud byl takový manžel i před svatbou, pak mu to těžko vyčítat. takového sis ho brala.
Dá se s tím ale pracovat, aby to lhaní, které je úplně zbytečné, postupně omezil až odboural.
Vždy, když se bude jednat o lehce ověřitelnou věc, a on ti zalže, tak mu řekni.,,Opravdu miláčku? Udělals to? Pojď se na to společně podívat." A když to nebude, tak řekni, že ti nevadí, že to není, ale že ti neřekl pravdu, že tě mrzí. Pěkně v klidu, ať nemá strach ti příště narovinu říct, že to neudělal.
Naopak, když to bude splněno, tak ho pochval, zalichoť mu, dopřej mu nějakou odměnu… Každej chlap je ješitnej a má to rád.
Postupem času by na takový přístup měl reagovat tím, že začne více věcí plnit a méně lhát. A tím budeš mít zpola vyhráno.
A že je to jak učit psa čurat? Je no… Však chlapi jsou trochu zvířata…
Já myslím, že už je holt taková povaha a moc toho s ním nezmůžeš. Měla jsem takového bývalého a bylo to s ním v tomto ubíjející. Jestli po tobě nechce, abys lhala lidem ve svém okolí, protože on už jim lhal a bylo by blbý, kdybys to prokecla, tak jsi na tom ještě dobře ![]()
Někteří lidé jsou takový chorobní drobno-lháři, pár jich znám. Pokud je to jen o hloupostech, pak bych se zkusila tolik nenervovat. A můžeš vyzkoušet kontrolu pravdivosti - příklad „stavil ses dnes v tom bankomatu?“ „jistě“ „a můžeš mi prosím půjčit/dát dva litry?“ nebo „už jsi volal mamce?“ „jasně“ „a co říkala ohledně xxx?“. Většinou jak se zeptáš na detaily, tak z toho tihle kecálci vycouvají anebo se sami nachytají na vlastní slova ![]()
Jsem si vzpoměla, jak teta (má syna pěkně užvaněnýho) jednou říká: „už jsi vrátil sousedce ty dvě kila?“ on „jasně mami“. „Tak super, skoč k ní prosím půjčit dvě vajíčka, když už nejste na nože“
To jste měli vidět, jak se zatvářil ![]()
@Ka kač píše:
Můj muž mi lže v maličkostech, v podstatě z pohodlnosti, ale za to pořád. Jedná se o blbosti, např. Když se ho zeptám, jestli něco zařídil, tak tutově odpoví ano. Já se pak dozvím, že se na to vykašlal a v tu chvíli ho seřvu, proč mi lže. On se ještě tváří dotčeně a dělá ze mě hysterku, vždyť jde o blbost a může to zařídit zítra! A tohle se děje poměrně často. Někdy se udržím a začnu si z něj dělat srandu, že je jak ulhaný děcko, jindy mě to naštve a nesu to hůř. Vždycky to dopadne tak, že po nějaké době přijde se ztrápeným výrazem, omluví se a řekne, že je blbec. Promluvíme si o tom, já mu vysvětlím, že přece je to zbytečný a když mi narovinu řekne, že se na něco vykašlal a udělá to zítra, tak se přece nic neděje, jen že nesnáším to lhaní. A je to chvíli v pohodě, než začne lhát znova. Nutno podotknout, že je trochu prokrastinator, rad veci do nekonecna odklada a nerad resi. Ja jsem doma ten manažer, jinak bychom nepřežilijinak je to uzasnej chlap, skvelej partak a kamos, ostatni naše nešvary bereme s humorem, ale kvuli tomuto se neustale hadame, porad dokola lez- hadka - usmirovani.
Jestli mate damy nektera radu, jak s tim nalozit, rada si poslechnu.
Pokud je jinak úžasnej, nechala bych to asi být ![]()
Neptala bych se přímo, jen bych mu to připomínala.
@Premek_Orac píše:
@Ka kač V partnerství to často bývá o toleranci nesouladu v nedůležitých věcech výměnou za spolehlivost partnera ve věcech podstatných.
Pokud byl takový manžel i před svatbou, pak mu to těžko vyčítat. takového sis ho brala.
Dá se s tím ale pracovat, aby to lhaní, které je úplně zbytečné, postupně omezil až odboural.
Vždy, když se bude jednat o lehce ověřitelnou věc, a on ti zalže, tak mu řekni.,,Opravdu miláčku? Udělals to? Pojď se na to společně podívat." A když to nebude, tak řekni, že ti nevadí, že to není, ale že ti neřekl pravdu, že tě mrzí. Pěkně v klidu, ať nemá strach ti příště narovinu říct, že to neudělal.
Naopak, když to bude splněno, tak ho pochval, zalichoť mu, dopřej mu nějakou odměnu… Každej chlap je ješitnej a má to rád.
Postupem času by na takový přístup měl reagovat tím, že začne více věcí plnit a méně lhát. A tím budeš mít zpola vyhráno.
A že je to jak učit psa čurat? Je no… Však chlapi jsou trochu zvířata…
![]()
ale jo no asi jo.. jen bych byla totálně unavená z toho mít doma třetí děcko.. to už je lepší ty podružnosti jako platby, nákupy a výchovu dělat sama a jemu nechat velké problémy typu ozonová díra a mír ve světě ![]()
Jak zaznělo, chorobný drobno-lhář. Jsem taky a je to nepříjemné. Člověk často zalže nechtěně, prostě nechce toho druhého zklamat. Ale asi by mi vadila ta jeho reakce že jsi hysterka. Já se z toho většinou složím sama a nadávám si a snažím se příště si na to dát pozor.
@Ka kač píše:
Můj muž mi lže v maličkostech, v podstatě z pohodlnosti, ale za to pořád. Jedná se o blbosti, např. Když se ho zeptám, jestli něco zařídil, tak tutově odpoví ano. Já se pak dozvím, že se na to vykašlal a v tu chvíli ho seřvu, proč mi lže. On se ještě tváří dotčeně a dělá ze mě hysterku, vždyť jde o blbost a může to zařídit zítra! A tohle se děje poměrně často. Někdy se udržím a začnu si z něj dělat srandu, že je jak ulhaný děcko, jindy mě to naštve a nesu to hůř. Vždycky to dopadne tak, že po nějaké době přijde se ztrápeným výrazem, omluví se a řekne, že je blbec. Promluvíme si o tom, já mu vysvětlím, že přece je to zbytečný a když mi narovinu řekne, že se na něco vykašlal a udělá to zítra, tak se přece nic neděje, jen že nesnáším to lhaní. A je to chvíli v pohodě, než začne lhát znova. Nutno podotknout, že je trochu prokrastinator, rad veci do nekonecna odklada a nerad resi. Ja jsem doma ten manažer, jinak bychom nepřežilijinak je to uzasnej chlap, skvelej partak a kamos, ostatni naše nešvary bereme s humorem, ale kvuli tomuto se neustale hadame, porad dokola lez- hadka - usmirovani.
Jestli mate damy nektera radu, jak s tim nalozit, rada si poslechnu.
Jak ja ti rozumim, chodila jsem 3 roky s chronickym lharem. Lhal klidne i o pocasi venku, ale dost casto aby se nemusel zodpovidat z ruzych rpusvihu, malerku nebo prave te prokastinaci.
Rikas, ze jses u vas manazer a ze vzdy na sevchno dohlednes, aby to bylo zarizene.
Musim ti rict, ze tohle je pro lidi jako tvuj manzel velice pohodlne. Ty mu vlastne umoznujes aby fungoval timto zpusobem. On svou zodpovednost prevalcovava na tebe, vsak ty uz si na to dohlednes, ty to mozna zaridis i za nej, kdyz ti dojdou nervy…
Na to neexistuje asi lepsi recept, nez manzela nechat v tom poradne vymachat, takova je pravda. Nekontroluj ho, neptej se ho a uvidis, co se stane.
Samozrejme, nenechavej ho delat zadne klicove veci pro tebe a deti, nech ho vymachat ve vecech, ktere se tykaji primarne jeho.
@Ka kač jsem ráda, že v tom nejsem sama… Mám super chlapa, v důležitých věcech je na něj spoleh… ale jak se jedná o kraviny či maličkosti, tak špekuluje.. Mě to teda dokáže vytočit do vrtule, že když o nic nejde, proč má potřebu si vymýšlet ![]()
Popravdě? Pokud je jinak v pohodě, tak bych se prostě o účty a jiné důležitosti starala já
Proč mu dávat „úkoly“, které vím, že nedá a pak mu za to jebat boudu?
U nás taky důležité věci zařizuju já a to, že si donekonečna odkládá jeho vlastní věci je jeho boj. Ušetřili sme si hodně nervů oba a je klid.
Jinak co se týče „lhaní“, tak u nás zafungovalo právě to, že jsem mu nedávala nesplnitelné úkoly plus věta „dělej si co chceš, ale krá*vu ze mě nedělej“ ![]()
tuhle jsem mu pořídila triko s nápisem „jdu pozdě, ale sluší mi to“
moc se mu líbí.
Jo, a s tím jeho „na všechno je času dost“ jsem se naučila mu důležité termíny říkat třeba o hodinu dřív. Prostě jdu cestou nejmenšího odporu, mám dost vlastních problémů, abych si vytvářela nějaké další ![]()
@Mar__tanka1983 píše:
Popravdě? Pokud je jinak v pohodě, tak bych se prostě o účty a jiné důležitosti starala jáProč mu dávat „úkoly“, které vím, že nedá a pak mu za to jebat boudu?
U nás taky důležité věci zařizuju já a to, že si donekonečna odkládá jeho vlastní věci je jeho boj. Ušetřili sme si hodně nervů oba a je klid.
Jinak co se týče „lhaní“, tak u nás zafungovalo právě to, že jsem mu nedávala nesplnitelné úkoly plus věta „dělej si co chceš, ale krá*vu ze mě nedělej“
Popravdě? To funguje, když někoho z rodiny něco nebaví, tak to dělá někdo jiný? U nás tedy ne. To ti závidím. U nás by to skončilo tím, že by nedělal nikdo nic a to včetně mě.
@jdukolem ne nemyslím si, že ho moc úkoluju, v tomhle jsme oba spíš pohodáři, ale ono to není jen o splněných úkolech, je to o drobnostech typu: „Zlato, to tys sežral tu čokoládu na vaření?“ ![]()
@Premek_Orac
jj taky to občas říkám, že chlapa si musí člověk vycvičit
Snažím se s ním o tom mluvit, ovšem pravda je taková, že občas fakt snadno vypěním…
Jinak díky všem za příspěvky, teď mám pocit, že je to vlastně blbina oproti tomu, co jiní ve vztahu řeší.
Když si hrábnu do svědomí, asi bych se měla vyvarovat těm výbuchům, hodit se do klidu a řešit to s ním trpělivě pořád dokola, jak s tím děckem.. jenom nevím, co na to muj temperament ![]()