Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No tak na tři týdny bych si je teda nevzala-a to ani nemusím brát ad.ale zcela určitě bych je brát začala, kdybych ty tři týdny s nimi absolvovala ![]()
Řekni mu na rovinu, že to prostě nezvládneš. Nemusíš být pořád statečná. Mám vypozorováno, že čím vice se člověk snaží všechno zvládnout, tím více na něj nakládají. ![]()
Souhlasila bych jen s týdnem s tím že bych ale vařila to co normálně a pokud nebudou chtít at nejí..jejich problém..
pokud by chlap pořád měl problém tak at si na týden vezme dovolenou on a druhý týden je s níma on…třeba je z téhla stránky nezná a myslí si jak jsou fajn, nebo aspon pochopí že to není med..
S problémy bych se svěřila, takhle si muže myslet že se vymlouváš, když neví jak na tom zdravotně jsi
Tak jsi to manželovi mela říct jak to je, ze jsi vážně nemocná a potřebuješ klid. Tím padem pokud chce mit dítka na návštěvě bude si muset vzít volno a starat se sám. Teda jestli nechce abys skončila v nemocnici. U chlapa s naznacovanim nikam nedojedeš.
A proč budete mít na 3 týdny bratrance, jste nějaký tábor, škola v přírodě nebo zaopatřovací ústav? Ať přijedou s rodiči v neděli na oběd a zmrzku, popř. na víkend, ale takhle se starat o cizí děti, proč?
Co si promluvit s manželem a vysvětlit vážnost situace? Oni chlapi většinou to naznačování nechápou, takže bych mu všechno narovinu vyklopila, jak ti to doktorka řekla. Nedělej u toho hysterii, jen věcně vysvětlit prognózu s tím, že opravdu v rámci zachování duševního zdraví není možné, aby přijeli na tak dlouho.
Jak píše @micta, já bych to nedala i bez AD ![]()
Příspěvek upraven 28.07.14 v 11:39
Dala bych podmínku, že budou v pokoji s dětmi a vám ložnice zůstane. To by bylo asi jediné, co by mi vadilo.
Jinak co by jedli, by mi bylo jedno, klidně bych jim ty párky vařila, na hranolky ať si chodí do města, s tím je práce a nebudu si smradit v bytě. Chipsy bych koupila jedny na přivítanou. Sprcha
no tak bych je to holt první večer naučila, jak si umýt zadek, tím by bylo vyřešeno i toto a že by moje děti místo zeleniny měly občas hamburger, bych taky přešla, však to není pořád.
Tohle bych nedala, neměla jsi říkat ano.. Jestli je u vás manžel chce, nechť se postará on, ještě navíc když ví jak na tom jsi. Tohle mi od něho připadá bezohledný. Zkus to s ním ještě probrat, mě by se i týden zdál moc, ještě když mají takovéhle požadavky..no upřímně..neustupovala bych, ani se spaním, ani s jídlem, rozhodně bych kvůli nim nic neměnila. Když chtějí být u vás, měli by se přizpůsobit.
@Anonymní píše:
Ahoj děvčata. Asi si jdu postěžovat, ale vlastně potřebovala bych i pohled nezaujaté strany. Co byste dělaly? Nebo jsem moc hysterická?S manželem máme krásný vztah, klasika po pár letech manželství. ALE, jakmile se jedná o cokoli s jeho rodinou, nastane dusno, konflikty. Okamžitě musí jít všechno stranou, já, naše děti i on.
Teď na tom nejsem dvakrát dobře psychicky, beru AD, stabilizátory a dokonce i antipsychotika. Byla jsem minulý týden u lékařky, ta mi důrazně řekla, že musím hodně spát, být v klidu a odpočívat, jinak předpokládá hospitalizaci. Chlapovi jsem to naznačila, teda upřímně jsem mu to neřekla takhle „naostro“ aby neměl obavy a nepřeháněl to se starostlivostí.
No a dnes mi oznámil, že k nám přijedou na 3 týdny v srpnu jeho 2 mladší bratranci (10 a 11). Super. Chlap bude hodně v práci a oni tady budou závislí na mně.
Jsou šíleně nesamostatní (například se sami neumí vykoupat, respektive, když tu byli na jarňákách ještě to neuměli, příbor drží jako prase kost atd.). Navíc jsou děsně mlsní a vybíraví. K jídlu jedí jen párky (nekupuji), hranolky, chipsy a občas kuřecí maso, hamburger bez zeleniny. Opravdu nepřeháním. V životě jsem to neviděla, ale je to tak. Normálně bych to zvládla, ale teď mám strach. Navíc to vypadá, že kluci nebudou chtít být v pokoji s našima děckama, tak budou v ložnici a my si postavíme stan nebo budem v pokoji dětí na zemi.![]()
![]()
Nevím, jsem sobec, když to nechci??? Chlapovi jsem to řekla, že ano, ale jen na týden a ten mi začal vyčítat, že je to jeho rodina, v čemž má zase pravdu. Ach jo. Mám pocit, že to nezvládnu a fakt skončím na hospitalizaci. I když takový týden v krizovém centru zní lákavě oproti tomu, co mne čeká. Vysvětlovat našim děckám, že kluci mají hranolky a oni zeleninu apod.
Nejsi sobec. Jako já nemám nic proti návštěvám, ale snažíme se doma na nich dohodnout společně. Kolik je vašim dětem? 10 a 11 letý smráďata by mi rozhodně nediktovali, kde chtěj spát. Prostě by spali ve stanu oni a nebo s dětma v pokojíčku. K jídlu bych jim nic extra nevyvářela. Prostě buď s ní to co je a nebo mají smůlu. Praktikuju to tak i se svým dítětem, protože jinak bychom jedli dokolečka krupičku, rajskou a svíčkovou.
Řekni na rovinu manželovi jak to s tebou je. takhle to vypadá, že se vymlouváš. a udivuje mě, že nezvládají hygienu v takovém věku.
a na tři týdny bych si tedy nevzala ani náhodou, to mi přijde hodně. týden je norma, ale tři ne. ty taky dáváš jim své děti na tři týdny?
Vůbec bych ze sebe nedělala hrdinku a manželovi řekla, že teď to fakt nejde, že potřebuješ klid a žádný rozlamcaný synovce hlídat nebudeš. Pokud je tu nutně potřebuje mít na 3 týdny (
) tak ať si vezme dovolenoua stará se o ně. a že nebudou chtít bejt v pokoji s vašima děckama?? A vy budete spát na zemi? Proboha!
Myslím, že je to o tom jak to máte nastavené doma, trošku mi přijde, že se bojíš s mužem mluvit narovinu..ale proč? bojíš se ho nebo máš nějaký jiný důvod?
Ač bez psychických potíží, po 3 týdnech s takovým materiálem bych byla hospitalizována taky. Rodina nerodina, zdraví je přednější. Takže synovce ano, ale na týden - a budou fungovat podle pravidel, žádné speciální vymýšlení. Jí se to, co je na stole - nechceš jíst, nejez. Týden bez sprchy vydrží, ať si je pak rodiče doma ze špíny oloupou. Spát budou tam, kde jim určíte vy - žádné vystěhovávání z ložnice. Podmínky sdělit roidčům kluků předem - pokud nechtějí, nemusí jezdit.
Ahoj děvčata. Asi si jdu postěžovat, ale vlastně potřebovala bych i pohled nezaujaté strany. Co byste dělaly? Nebo jsem moc hysterická?
S manželem máme krásný vztah, klasika po pár letech manželství. ALE, jakmile se jedná o cokoli s jeho rodinou, nastane dusno, konflikty. Okamžitě musí jít všechno stranou, já, naše děti i on.
. Chlapovi jsem to naznačila, teda upřímně jsem mu to neřekla takhle „naostro“ aby neměl obavy a nepřeháněl to se starostlivostí.


Teď na tom nejsem dvakrát dobře psychicky, beru AD, stabilizátory a dokonce i antipsychotika. Byla jsem minulý týden u lékařky, ta mi důrazně řekla, že musím hodně spát, být v klidu a odpočívat, jinak předpokládá hospitalizaci
No a dnes mi oznámil, že k nám přijedou na 3 týdny v srpnu jeho 2 mladší bratranci (10 a 11). Super. Chlap bude hodně v práci a oni tady budou závislí na mně.
Jsou šíleně nesamostatní (například se sami neumí vykoupat, respektive, když tu byli na jarňákách ještě to neuměli, příbor drží jako prase kost atd.). Navíc jsou děsně mlsní a vybíraví. K jídlu jedí jen párky (nekupuji), hranolky, chipsy a občas kuřecí maso, hamburger bez zeleniny. Opravdu nepřeháním. V životě jsem to neviděla, ale je to tak. Normálně bych to zvládla, ale teď mám strach. Navíc to vypadá, že kluci nebudou chtít být v pokoji s našima děckama, tak budou v ložnici a my si postavíme stan nebo budem v pokoji dětí na zemi.
Nevím, jsem sobec, když to nechci??? Chlapovi jsem to řekla, že ano, ale jen na týden a ten mi začal vyčítat, že je to jeho rodina, v čemž má zase pravdu. Ach jo. Mám pocit, že to nezvládnu a fakt skončím na hospitalizaci. I když takový týden v krizovém centru zní lákavě oproti tomu, co mne čeká. Vysvětlovat našim děckám, že kluci mají hranolky a oni zeleninu apod.