Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tohle je hrozná situace, vnímám to jako zradu na Tobě a rodině.Ani nechápu, za co ty peníze utratil, to přece musí někde vyplout najevo.Hovořím jen za sebe, ale do strašného existenčního průšvihu stahuje Tebe a děti.Pokud by ses ale rozvedla, utáhneš to? A jak to zařídit s hypotékou na dům?
@Burj Chalifa píše:
Tohle je hrozná situace, vnímám to jako zradu na Tobě a rodině.Ani nechápu, za co ty peníze utratil, to přece musí někde vyplout najevo.Hovořím jen za sebe, ale do strašného existenčního průšvihu stahuje Tebe a děti.Pokud by ses ale rozvedla, utáhneš to? A jak to zařídit s hypotékou na dům?
Píše že i teď vše platí sama že ji už dlouho nedal ani korunu tak asi by to zvládla.
Horší by to bylo v případě nemoci kdy by nemohla do práce.
Ano, bez váhání bych se rozvedla.
Ovšem problém je, že ty dluhy jsou již za manželství, takže od toho mít pokoj nebudeš.
Já jsem za to, že skoro vše se dá řešit a to třeba včetně nevěry-za určitých okolností.
Ale finančně se tímto způsobem ničit ve vztahu nechá jen blázen.
No tak možná, že to poprvé, když ti to tajil, bych mu ještě odpustila. Nejsem si tím jistá. Ale za další, když ti zablokovali účet, to by byla konečná. To už by jel jak fretka. A vůbec by mě nezajímalo, co by s ním bylo. Nejvíc na světě nenávidím lhaní. Může se stát, že se dostane do problémů. Ale měl přijít, říct to a snažit se to vyřešit. U vás je to ale pořád dokola, ani necekne a tobě chodí po baráku exekutoři. A evidentně to jinak do budoucna ani nebude. A ani náhodou bych netáhla všechno sama. On vidí, že to jde a nechá tě v tom, bude sekat další dluhy. A navíc, když někomu nemůžu věřit, nemůžu s ním ani žít.
@Celeste97 píše:
Píše že i teď vše platí sama že ji už dlouho nedal ani korunu tak asi by to zvládla.Horší by to bylo v případě nemoci kdy by nemohla do práce.
Ano, to je pravda.Na jednu stranu by rozvodem shodila závaží muže, na stranu druhou by na vše, i na domácnost a děti byla úplně sama. Možná poradí někdo, kdo v takové smutné situaci byl.Ale je to strašný podraz. Důvěra už není.
No, řekla bych že v tom jedete tak nějak oba. Ty sis nevšimla, že si celé roky žijete nad poměry? Že utratite víc, než si vydělate? Jak jsi mohla po první, druhé, třetí exekuci věřit, že je to v pořádku a neověřit si to? Opatření jste udělali, takže bych byla pro to, pokusit se vztah zachránit.
Dům je psaný na mě, kupovali jsme ho loni, předtím jsme tu byli několik let v nájmu a každým nájmem se ukrajovala částka z prodejní ceny, byli jsme tak domluveni s pánem, co nám ten dům stavěl. Musela se teda vyřídit hypotéka, abychom doplatili zbytek peněz při koupi domu, hypo je jen na mě, kdyby posuzovali i jeho, tak by ji kvůli těm dluhům neschválili. Já mám ale velký plat, takže jsem na hypo dosáhla (1 mil. kč).
Zvládla bych to sama, zvládám to i teď sama, je to sice od výplaty k výplatě, ušetřím s bídou 1000-2000 kč měsíčně, ale k tomu živím chlapa, od kterého nemám ani korunu.
Co hlavně řeším je, co by bylo s ním, kdybychom se rozvedli, dům bych musela asi prodat, nějakou část mu dát, ale vzhledem k tomu, že mu z jeho výplaty nezbývá vůbec nic a je teď závislý na mně, nevím, jak by se uživil.. ![]()
Příspěvek upraven 04.07.18 v 20:39
@Monchichik píše:
No tak možná, že to poprvé, když ti to tajil, bych mu ještě odpustila. Nejsem si tím jistá. Ale za další, když ti zablokovali účet, to by byla konečná. To už by jel jak fretka. A vůbec by mě nezajímalo, co by s ním bylo. Nejvíc na světě nenávidím lhaní. Může se stát, že se dostane do problémů. Ale měl přijít, říct to a snažit se to vyřešit. U vás je to ale pořád dokola, ani necekne a tobě chodí po baráku exekutoři. A evidentně to jinak do budoucna ani nebude. A ani náhodou bych netáhla všechno sama. On vidí, že to jde a nechá tě v tom, bude sekat další dluhy. A navíc, když někomu nemůžu věřit, nemůžu s ním ani žít.
přesně.
@Anduli píše:
Dům je psaný na mě, kupovali jsme ho loni, předtím jsme tu byli několik let v nájmu a každým nájmem se ukrajovala částka z prodejní ceny, byli jsme tak domluveni s pánem, co nám ten dům stavěl. Musela se teda vyřídit hypotéka, abychom doplatili zbytek peněz při koupi domu, hypo je jen na mě, kdyby posuzovali i jeho, tak by ji kvůli těm dluhům neschválili. Já mám ale velký plat, takže jsem na hypo dosáhla (1 mil.kč).
Zvládla bych to sama, zvládám to i teď sama, je to sice od výplaty k výplatě, ušetřím s bídou 1000-2000 kč měsíčně, ale k tomu živím chlapa, od kterého nemám ani korunu.
Co hlavně řeším je, co by bylo s ním, kdybychom se rozvedli, dům bych musela asi prodat, nějakou část mu dát, ale vzhledem k tomu, že mu z jeho výplaty nezbývá vůbec nic a je teď závislý na mně, nevím, jak by se uživil..
máš velmi rozumný pohled na věc a patrně je to nejlepší řešení.
@terien píše:
No, řekla bych že v tom jedete tak nějak oba. Ty sis nevšimla, že si celé roky žijete nad poměry? Že utratite víc, než si vydělate? Jak jsi mohla po první, druhé, třetí exekuci věřit, že je to v pořádku a neověřit si to? Opatření jste udělali, takže bych byla pro to, pokusit se vztah zachránit.
My jsme si nežili nad poměry, žili jsme si normálně, dovolená jednou za 5 let v chorvatsku mi nepřijde jako nějaký luxus.
A když to 15 let fungovalo bez problémů a pak se on dostal do potíží kvůli podnikání, o kterých mi neřekl (každý máme svůj účet), tak jsem to prostě netušila. Takže se ohrazuji proti tomu, že v tom jedu s ním, když on vše přede mnou tajil a tvářil se úplně normálně, neměla jsem důvod mu nevěřit, ze začátku teda, když se to stalo poprvé…pak už to jelo jedno za druhým a ta důvěra je prostě pryč.
Osobne nesnasim lhare. Bohuzel plno lidi porad lze a clovek musi vahat, kdy zrovna mozna rikaji pravdu a kdy lzou. Problem proste je, ze lhari se neda verit ani dobry den.
Mit to doma bych nedal.
@Anonymní píše:
My jsme si nežili nad poměry, žili jsme si normálně, dovolená jednou za 5 let v chorvatsku mi nepřijde jako nějaký luxus.A když to 15 let fungovalo bez problémů a pak se on dostal do potíží kvůli podnikání, o kterých mi neřekl (každý máme svůj účet), tak jsem to prostě netušila. Takže se ohrazuji proti tomu, že v tom jedu s ním, když on vše přede mnou tajil a tvářil se úplně normálně, neměla jsem důvod mu nevěřit, ze začátku teda, když se to stalo poprvé…pak už to jelo jedno za druhým a ta důvěra je prostě pryč.
Tak jestli máš svědomí opravdu čistý, nedokážu si představit s takovým člověkem dál být ![]()
@terien píše:
Tak jestli máš svědomí opravdu čistý, nedokážu si představit s takovým člověkem dál být
Já si to taky neumím představit právě, ale brzdí mě v tom udělat to rozhodnutí děti a taky těch 20 společných let.. Ted jsme měli mít všechno už vybudované, děti pomalu odrůstají, měli jsme si užívat života. Místo toho mám pocit, že jsme (jsem) zase na začátku a jedu od nuly..a sama.. ![]()
A seš si naprosto jistá, že dluhy jsou jen z podnikání?
Kamarádka řešila něco podobného a vylezlo z toho, že hrál automaty ![]()
Hele já vůbec nevím. Ve vedlejši diskuzi paní řeší rozvod, protože je těhotná s dvojčaty, jedno malé dítě doma a pán se zamiloval jinde… Tak tam je to jasný…
Tohle je uff, já nevím…
Ahoj,
potřebuju náhled někoho nestranného na naši rodinnou situaci.




Jsem s manželem 20 let, máme dvě pubertální děti, před pár lety jsme se přestěhovali do nového domu. Všechno bylo celkem fajn, žili jsme si tak nějak normálně, občas hádka kvůli blbosti, pak zase období klidu. Před asi 4 lety jsem ale náhodou zjistila, že manžel dluží nějaké peníze, že si půjčil přes Essox a nesplácel, obálky přede mnou tajil. Pak to ale nějak splatil, mi tvrdil, že je to vyřízené, splacené, další obálky jsem už neobjevila. Ale jednoho dne jsem zjistila, že mám zablokovaný účet, že na něj mám exekuci. Bylo to jen „pár tisíc“, které mi hned dal, účet se odblokoval a chvíli byl klid. Za pár měsíců se to ale opakovalo, opět jsem měla bloknutý účet, navíc v práci mi účetní říkala, že do dat. schránky přišel dopis, že mi mají strhávat nějakou částku z výplaty kvůli další jeho exekuci. Tohle se během 3 let opakovalo ještě asi 3×…
Loni skončil pracovat jako OSVČ a začal pracovat u jedné firmy. Asi půl roku byl klid, on se dušoval, že je všechno zaplacené, že nic dalšího už nemá. Já kráva mu věřila, však je to můj manžel, věřila jsem mu, že pro to udělal maximum, aby rodina byla v pohodě a zajištěná… Šok přišel v únoru, kdy jsem měla zrovna dovolenou, protože děti mely jarní prázdniny. Jedno dopoledne u nás zvonili nějací chlapi a ptali se, jestli je manžel doma, že si přijeli pro (moje) auto a musí taky projít dům…exekutoři. Já byla absolutně v šoku, děti mi doma brečely, co se to děje, proč nám ti pánové chodí po domě a všechno olepují… Měl dluh u Homekreditu přes 400 tisíc… Naštěstí má rodiče, co mají úspory, takže ten dluh za něj zaplatili, za syna se mi omluvili, že to nechápou.. Takže pro auto jsem si do týdne jela přes půl republiky a manžel se tvářil v pohodě, že je to vyřešeno a jedeme dál.. Ve mně ten šílený traumatizující a ponižující zážitek ale zůstal, při té vzpomínce je mi pořád zle i po půl roce..
To ale není všechno, sotva se zaplatil tento dluh, přišel k němu do firmy dopis z finančáku, že mu budou strhávat skoro celou výplatu, nechají mu jen nezabavitelné minimum, což dělá asi 10 tisíc. Jenže ty on musí splácet rodičům, kteří netuší, že má ještě dluh u FÚ a asi by je to už zabilo tohle vědět, jsou to už staří lidé
A aby toho nebylo málo, tak jsem měla v dubnu opět zablokovaný účet kvůli dalším nějakým starým exekucím. On si půjčil někde u kamaráda a ty peníze mi dal, aby mi účet odblokovali. A tímto to považuje za vyřízené, že já nejsem nijak v mínusu, když mi ty peníze přece dal!
Jenže já už jsem úplně vyřízená z toho, čekám, co se kde zase objeví, než jedu na nákup, koukám se na účet, jestli je vše v pohodě a nebudu mít u pokladny trapas s odmítnutou kartou..ráno se budím s hrůzou, co se zase stane..je to strašný život tohle.
Půl roku táhnu celou domácnost úplně sama - hypotéka, elektřina, co čtvrt roku voda, děti obědy ve škole, nafta na cestu do práce, jídlo, kroužky…prostě všechno platím úplně sama, on mi nedává ani korunu. Zatím to dávám, mám slušný plat, ale děsím se toho, že by se mi něco stalo, musela bych jít třeba na nemocenskou, jak bychom všechno poplatili??
A teď otázka - byly byste s takovým chlapem? 15 let byl fajn, zodpovědný, o nic jsem se nemusela starat a pak přišel nějaký zlom u něj v práci, zakázky nebyly, dostal se do nějaké pasti a neřešil to se mnou a padal hlouběji do bahna.. Jsem s ním celý svůj dospělý život, od 18, on je o pár let starší. Neumím si představit s ním zůstat a tohle všechno zažívat, ale ani si neumím představit ho opustit, co by s ním bylo? Je to otec mých dětí, které ho mají rády a on má rád je…
Mám právo se rozvést nebo mu mám dát ještě šanci a věřit mu, že tohle už je opravdu poslední kostlivec? Nechala jsem si ho prolustrovat na Exekutorské komoře a nic dalšího tam teď aktuálně není… a taky jsme si loni v srpnu nechali udělat zůžení SJM, takže od toho srpna jsou jeho dluhy jen jeho dluhy, takže aspoň takto jsem krytá… ALe ta důvěra…lhal mi v tolika věcech..postupně jsem se od kamarádů dozvídala tu pravdu..
Nevím, co dělat, všechno se mi to honí v hlavě.
Omlouvám se za román…
Prosím o zachování anonymity z pochopitelných důvodů…