Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím
Nevím a komu se svěřit, jelikož nikdo v mém okolí tohle nezažíva, kamarádky bezdětné a bez partnera. S manželem máme za sebou 2 nevydařené IVF, vidím a cítím že nás to hodně poznamenalo, bohuzel z jeho strany vlastní děti nebudou tak jsme museli využít dárce, ano na začátku byl problém ale pak když zjistil že je to naše jediná cesta tak souhlasil
za to si ho velmi vážím. Mame sice zamrazene ale změnila jsem práci právě kvůli tomu abych přišla na jiné myšlenky, a taky že došli finance. Ale jak jsem již zmínila hodně nás to poznamenalo, za poslední dobu akorát slyším že nemame potomka
jelikož naše rodiny neví co mame za sebou. A že by si ho strašně přáli, ja taky ale cítím taky že nemám síly na to čekat dalsi nevydařený pokus už z posledního pokusu jsem byla hodně špatná. Manželovi jsem to i řekla že nejspíš do dalšího pokusu nechci jít, byl a je na mě naštvaný. Já ho chápu ale ve vnitř sem to vzdala, ale odcizili jsme se. Neřekla bych že nás tohle rozdělí ale bylo už mi předhozeno abych šla jinam.
Já vím že manželství je o kompromisech ale oba tak nějak jsme to celé vzdali
Asi jsem nerozuměla úplně všemu, ale zkusím Ti odpovědět. Nejsi inkubátor a pokud si to někdo myslí, měla bys mu to vysvětlit. S manželem jste snad i z jiných důvodů, než kvůli plození..
@Olejnicka Kolik je vám oběma roků? Asi jste ze všeho vyčerpaný. Co si chvíli odpočinout, cestovat, věnovat se koníčkům, nebo jen tak v pohodě odpočívat a děti chvíli neřešit?
Jinak chápu manžela, že děti chce, tak ho mrzí, že se ti nechce do dalšího pokusu.
Pokud ty jsi OK, co zkusit jen IUI s dárcem? Není to zdaleka tak náročné, fyzicky ani finančně…
Nepíšeš, kolik vám je. Ale pokud vám netáhne na 40, někdy je potřeba dát si pauzu. nikoliv od manželství, ale od plození potomka, prostě třeba rok vypustit a nic neřešit, užívat si, jet na parádní dovolenou… Byť nejsem zastánce názoru jeďte na dovolenou a zázrak se stane, tak někdy si pořádně vyčistit hlavu je potřeba. My se o první dítě snažili šest let a rozhodně to celé nebylo intenzivní lítání po doktorech. Pamatuju asi na rok a půl, kdy jsme prostě nedělali nic (krom běžného sexu, ale ani ten nestačil). Sebrali jsme se a skoro na měsíc jeli se stanem na Island… kupodivu zpět na to vzpomínám jako na moc hezkou dobu, jenom my dva.
Ale ano, taky znám v okolí případ, kdy on chtěl moc a jí už došly síly a neustáli to. Viděno okem nezúčastěného, víc jsem viděla chybu v přílišném tlaku z jeho strany, kdy ji nenechal vydechnout, bylo jim sotva třicet.
My ti tu těžko poradíme. Záleží, jak si to představuješ do budoucna. Děti pořád chceš nebo bys raději byla v klidu s manželem a bez dětí? Nebo se o děti pokusit s jiným partnerem? Nebo zůstat sama?
To bych si v prvé řadě ujasnila a pak podle toho začala jednat. Říct manželovi, jak to vidíš. A společně si promluvit, zda se vaše budoucí zájmy ještě vůbec protnou.
Kdyby ti příbuzní misto natlaku radši obcas drželi huby
Taky mam deti po x letech a dvou ivf, tak si dokazu představit, cim procházíte… Každý pár to bohužel neustoji… Vyhledejte nejakou odbornou pomoc. I v ivf centru vam urcite poradi, na koho se konkrétně obrátit. A jestli vam neni 40, tak bych si dala treba na rok pauzu. Jedte nekam na dovolenou. Srovnáte si myslenky a treba si o tom jeste v klidu promluvite..
@Olejnicka já byla v podobné situaci. Dítě jsem moc chtěla, IVF několikrát neúspěšné kvůli mým zdravotním důvodům. Nakonec máme dítě, o které se jeho bio rodiče nemůžou starat. Kdyby manžel najednou řekl, že dítě nechce. Odešla bychom něho. Dítě máme a jsme velmi šťastní.
Rozumim tomu spravne, ze problem s plodnosti je na strane manzela a on je nastvany, ze nechces jit do dalsiho pokusu, ktery Te poskozuje psychicky i fyzicky? Tak to teda dekuju pekne za takoveho manzela. ![]()
@Thomassss píše:
My ti tu těžko poradíme. Záleží, jak si to představuješ do budoucna. Děti pořád chceš nebo bys raději byla v klidu s manželem a bez dětí? Nebo se o děti pokusit s jiným partnerem? Nebo zůstat sama?
To bych si v prvé řadě ujasnila a pak podle toho začala jednat. Říct manželovi, jak to vidíš. A společně si promluvit, zda se vaše budoucí zájmy ještě vůbec protnou.
Já vím že mi tu holky neporadite tak jak bych potřebovala ale chtěla jsem se svěřit, a děkuji asi tohle sem potřebovala tak nějak slyšet. Vše si ujasnit, děti chceme oba ale u mě to už není na prvním místě. Manžel už mi jednou řekl že život bez dětí si nedokáže představit. Zeptala jsem se ho co se stane když budeme bez dětí, tak bylo at v tom případě jdu za nekym jiným
představuje si spokojenou rodinu. A já nechci trpět jako před tím, jelikož po posledním pokusu nebyl zrovna mě oporou, nakonec sem to byla ta která vše hroti. Chci si s ním o tom všem promluvit a ujasnit jak a co dál, chci mít spokojený vztah ale ne na úkor toho že budu celý život běhat jen po centrech asistované reprodukce a ze života nebudeme mít nic.
@cernaselma píše:
Rozumim tomu spravne, ze problem s plodnosti je na strane manzela a on je nastvany, ze nechces jit do dalsiho pokusu, ktery Te poskozuje psychicky i fyzicky? Tak to teda dekuju pekne za takoveho manzela.
Nutit jí nemůže a nátlak z jeho strany rozhodně není na místě, ale mají zamražená embrya, dali do toho spoustu peněz, nervů, energie a mají naději, že by z toho jejich miminko mohlo být. On by se měl určitě uklidnit a přestat jí do čehokoliv tlačit, ale ona by k němu měla být upřímná, říct mu, jak si to do budoucna představuje, nebo třeba říct, že potřebuje půl roku klid a pak se můžou pobavit o tom, co dál. A pokud to chtít zkusit nebude, měly by se tedy jejich cesty rozejít, aby on i ona měli šanci v životě dosáhnout toho, co chtějí.
@cernaselma píše:
Rozumim tomu spravne, ze problem s plodnosti je na strane manzela a on je nastvany, ze nechces jit do dalsiho pokusu, ktery Te poskozuje psychicky i fyzicky? Tak to teda dekuju pekne za takoveho manzela.
Ano problém na straně manžela bohužel
už to tak je. Bojím se dalšího pokusu jelikož nikdo nakonec neví jak to dopadne. Buď spolu zůstaneme nebo se naše cesty rozdělí ![]()
@Olejnicka píše:
Já vím že mi tu holky neporadite tak jak bych potřebovala ale chtěla jsem se svěřit, a děkuji asi tohle sem potřebovala tak nějak slyšet. Vše si ujasnit, děti chceme oba ale u mě to už není na prvním místě. Manžel už mi jednou řekl že život bez dětí si nedokáže představit. Zeptala jsem se ho co se stane když budeme bez dětí, tak bylo at v tom případě jdu za nekym jinýmpředstavuje si spokojenou rodinu. A já nechci trpět jako před tím, jelikož po posledním pokusu nebyl zrovna mě oporou, nakonec sem to byla ta která vše hroti. Chci si s ním o tom všem promluvit a ujasnit jak a co dál, chci mít spokojený vztah ale ne na úkor toho že budu celý život běhat jen po centrech asistované reprodukce a ze života nebudeme mít nic.
Já vím, tohle je hrozná situace, taky jsme v podobné byli. U nás by to naše manželství neustálo. Reprodukční problém byl na straně manžela, ale on byl ten, kdo řekl, že když to nepůjde, holt budeme bez dětí. A s tím já bych se asi smířit nedokázala (raději bych i adopci, než bezdětný život). Takže já v tomto trošku soucítím s tvým manželem. Ale platí, že tě nesmí do ničeho nutit, je to tvé tělo a ty vše podstupuješ, takže je rozhodnutí na tobě. Ale opravdu by bylo fér k němu to s ním pořádně probrat.
@Olejnicka píše:
Já vím že mi tu holky neporadite tak jak bych potřebovala ale chtěla jsem se svěřit, a děkuji asi tohle sem potřebovala tak nějak slyšet. Vše si ujasnit, děti chceme oba ale u mě to už není na prvním místě. Manžel už mi jednou řekl že život bez dětí si nedokáže představit. Zeptala jsem se ho co se stane když budeme bez dětí, tak bylo at v tom případě jdu za nekym jinýmpředstavuje si spokojenou rodinu. A já nechci trpět jako před tím, jelikož po posledním pokusu nebyl zrovna mě oporou, nakonec sem to byla ta která vše hroti. Chci si s ním o tom všem promluvit a ujasnit jak a co dál, chci mít spokojený vztah ale ne na úkor toho že budu celý život běhat jen po centrech asistované reprodukce a ze života nebudeme mít nic.
Takže je problém u manžela, ty podstupujes náročné procedury a on tě ani nepodrzi…co mi to jen připomíná…no, děti máme, ale už jsme rozvedení.
Nechci znít jako sobec, vím jaké to pro něj. Kdyby tohle bylo u mě tak s ním už dávno nejsem at je raději s tou která děti může mít. Vždy sem se ohlížela na ostatní než na sebe, chtěla jsem a chci aby byl spokojený. Jak bylo již zmíněno nezaslouží si aby nevěděl to co cítím já takže, si s ním musím ještě jednou promluvit…