Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Znám pár párů, kteří spolu byli jen skrz děti. Měli každý svůj život, ale bydleli společně. Pár let se to dalo, pak už ne.
@Anonymní píše: Více
Vlastně jsi popsala něco, co u manžela bylo vždy, jen jsi to přehlížela, takže se vlastně nijak nezměnil. Že jsi s ním sla do druhého dítěte nebylo chytre rozhodnutí, to už jsi totiž věděla, na čem jsi.
Jak reaguje na to, když mu řekneš to, co se ti nelíbí?
Ještě k tomu, je nejhorší že on tvrdí jak mě miluje, že by nikdy neodešel ani skrz děti a mě.
Já nevím tohle není láska když člověk dokáže křičet na partnera skrz hlouposti a být vulgární a urážet ho a pak dělá jakoby nic nebo se omluví a jede dál ![]()
Nic není nikde dokonale to všichni víme.
Taky nechci udělat v životě chybu že dětem takhle ublížim a dostaneme se na nějaký totální bod že by nebyl ani na rohlík, když ty děti mají opravdu vše a s tatem mají super vztah. S výchovou jsme taky občas bojovali že byly neshody ale nic velkýho, bych řekla.
Ale nechci dávat prostě dětem vzor toho jak se chová tatínek občas k mamince (To mě úplně ubíjí ), ale zas taky nechci aby to vzniklo jen na popud mé vnitřní jiné touhy psychického klidu.
@Anonymní píše: Více
Pokud je to nějakou dobu, nepomohlo si o tom promluvit, pak asi nemá smysl spolu zůstávat. Viditelně spolu žít příště nemůžete ![]()
@Trojlístek
Vlastně jsi to napsala, co si občas také říkám že jsem přehlížela tyhle věci.
Ale kolikrát mí známí říkají tohle je hrozné jak se k tobě chová, kdyť takový nebyl.
Je opravdu hodně náladový a je to děsný.
Reakce je občas dost zvláštní když myslíš že ti bude lip tak bež, nebo také začni u sebe.
Ano opravdu neumím udržet a být neustále milá když to není opětováno, ale jsem já ta která to řeší. Manžel je schopný se vzbudit a dělat že nic obejmout mě dát mě pusu a říct promiň, moc si to bereš jsi přecitlivělá.
Přitom si nemyslím, že řeším hlouposti jsem celkem trvďák ![]()
Ale samozdrejme jsou dny kdy sedmém pořešíme bude to lepší, ale tuhle povahu už člověk nezmění, alespon si myslím že u mě určitě ne. ![]()
@Anonymní píše: Více
Znaky manipulace a narcismu.
Vulgární nadávání je tabu, to nesmí existovat v ideálně žádné míře, ani malé, ani velké.
Jsem s manželem více jak dvacet let, nikdy ke mně nebyl vulgární.
Celkově se před dětmi nenapadame ani nehadanme, to si necháváme až u toho nejsou, v rámci jakési debaty cože se to stalo a jak a proč se to stalo a co s tím.
Když se takto člověk naučí komunikovat hned na začátku a to ani nemusíte být manzele ještě, tak k nějakému ponižování přeci nemůže docházet.
Když to nejde, tak jít dál…
@Smls11 řekla bych mu zcela vážně, že si myslím, že mi bude líp.
@Anonymní píše: Více
Nikde to není v pohodě, ale musi se to už od začátku nějak nastavit.
I u nás jsou lepší a horší dny, ale akceptovat jeden druhého bez urážek a nadávek je nutnost.
Druhá věc, je jak by to viděl on, kdyby měl možnost se k tomu vyjádřit.
Oba dva máte podíl na situaci, která vznikla.
Mě vždycky zajímá na příběhu formulace, že něco přišlo a on se změnil. Tím něčím může být přestěhování, změna práce, příchod dítěte, uvědomění si stereotypu a vlastní nespokojenosti nad tím, že žiju jinak, než chci, dál to často je i nemoc, zkrátka podle mě ta formulace partner se změnil je hodně nepřesná. Správně bych řekla, že s příchodem jiného způsobu života, vývoje vztahu a nástupem nových podmínek se spíš ten člověk začal chovat tak, jaký skutečně je. Bohužel podle téhle teorie tudíž vlastně nikdy nevíme, koho si bereme. Přesvědčila jsem se o tom na několika mně dobře známých manželských párech. Přišlo něco jiného, co tu ještě nebylo, a z dosud normálně fungujícího partnera se stal člověk, s nímž nebylo možno žádným způsobem vyjít. Ano, lidi se taky mění svými léty, svou zkušenosti, tím, kam v životě došli, co dokázali, někomu stačí přežívat v podnájmu či u rodičů a víkend propít, klidně je takový ve dvaceti i ve čtyřiceti. Někdo se v práci rozkouká, má nápady, postoupí i platově, někdo zase jde za svým cílem v koníčku, jiný žije pro rodinu, pokud ji má s kým založit, snaží se ji zabezpečit, když se rozrůstá, třeba lepším bydlením. Ale když přijde nějaká zásadní životní změna, nevíme vlastně ani my, co s námi udělá. Takže trochu se člověk vybarví vlastními životními zkušenostmi a pěkně se může vybarvit razantní změnou. Která přišla a on ji nečekal. Neumí v ní žít, a tak kolem sebe kope. A okolí trpí. Protože bohužel se musíme i negativním událostem umět postavit a poprat se s nimi. Nejhorší je, že ten druhý neví, co má dělat. Když to nechá, trpí a ztrácí roky marným čekáním, zda se to změní. Nevíme nic dopředu, takže spíš je to ztráta času. Někdy lidi prostě musejí jít od sebe. Co tak koukám, je to druhé spíš řešení.
Na tvém místě bych si nějaký ten jeho agresivní výlev nahrála a pak mu to pustila někdy, až se bude chovat jako mílius a bude se chtít cicmat. A zeptala bych se ho, zda by on měl dobrý pocit, kdyby se někdo takhle choval k němu.
Pokud by to nepomohlo, sehnala bych odbornou pomoc.
@Sadman píše: Více
To je trollolloo. Vše po hmotné nouzi v pořádku
Píše jak tatar.
@karkarka
Holky co jste tak negativní? Kde se ve vás to zlo bere? ![]()
Dobrý den,
..jak je člověk na mateřské vidi zase očima jinak to asi všechny maminky nějak známe. Když jsme se vídali ještě před dětmi doma s práce doma vínko, pivko, film ňejaky sedánek nevidela jsem nic moc špatně na partnerství.


Máme s manželem osmileté manželství spolu dvě dětičky ( 6 let a 2 roky)
Když jsme se seznámili hodně jela chemie a vše bylo naprosto dokonale láska, úcta atd..byly jsme pro sebe jako oba stvoření, myslela jsem že lepšího člověka už nejde potkat a on to stejné.
Ale je to už pár let co se z mého manžela stal naprostý buran
Další věc jediná konkrétní byla že manžel nebyl nikdy na dovolené to jsem si říkala že třeba nějak s detmi přejde, no moc to nepreslo co se týče moře a někam dál ani prd..pro něj to jsou zbytečně peníze
jinak vyletujeme na jednodeni výlety s dětmi zoo atd. Není problém
Ale stim, že manžel neustále mě někde zhazuje a cítím se jako jeho další,,třetí dítě,,
Několikrát bylo téma na to jak se chová vede k neúspěchu, neříkam že to je na denim pořádku, ale velmi často dá se říct když někam jedeme všichni společně je sním neustálý nějaký stres co bude zase špatně
Manžel směňuje takže když jsme doma s dětmi máme děsnou pohodu prostě sami.
Už se to ve mě za tolik let hromadí že vůbec nevím co dál.
Za chvíli půjdu do práce říkám si že bude zase třeba lip, ale moc tomu naději nedávám.
Máte někdo podobnou zkušenost dokázali jste žít s partnerem, který si vás občas opravdu na tolik neváží a byla snim jen skrz ty dětičky?
Máme střechu nad hlavou, krásný domeček a vše po hmotné nouzi v pořádku.
Abych spadla s dětmi na nějakou nulu a někde začít sama nedovedu představit, jak vůbec začít s dětmi nemám kam jít, ikdyby ta nouze měla nastat.