Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Máte někdo doma "vysoce citlivé dítě"?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.10.22 23:04
Hele, já mám podobnou dcerku, ale neřekla bych, že je vysoce citlivá. Rozhodně ne na zvuky. Ale zase mě hodně oslovila Teorie typů a ona je klasické SJ - hodně vychází ze zkušeností (na hřišti ji pleskne dítě, ještě týdny se jiným dětem vyhýná obloukem. Tuhle se nějak škrábla o přezku helmy na odrážedlo, od té doby ji nemůžu donutit ji zkusit, i když jsem ji povolila, i když trvám na tom, že bez helmy nemůže jezdit), trvá jí, než očíhne, jak to v kolektivu chodí a zapojí se, než si zvykne na lidi kolem… Na jednu stranu na mě není nijak závislá, je samostatná, ráda dělá věci sama, klidně ode mě někam odejde - ale jakmile na ni někdo promluví, je jak vyděšený králíček, úplně ztuhne…
Ze školky mám osypky, budu dbát na maximální možnou přípravu a adaptaci. Ale jinak jsem optimistická, věřím, že čím víc bude mít zkušeností na porovnání, čím víc bude vědět, jak na situace reagovat (třeba, že když pozdraví, strhne na sebe méně pozornosti než když nepozdraví, což jí vynese přednášku od prodavačky a kolektivi zákazníků), tím líp všechno bude zvládat… Zatím se mi osvědčilo o věcech hodně mluvit, vyhledávat podobné situace v pohádkách, hrách a hlavně to nelámat a dát jí čas, aby to všechno uzrálo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.22 23:20
@Anonymní píše:
Synovi budou za pár dnů 3 roky. Je to běžný kluk, ale již od kojeneckého věku si všímáme zvýšené citlivosti na zvuky. Je to introvert a hlavně opravdu veliký stydlín. Nechce si hrát s jinými dětmi-to asi není divné, ale nechce si hrát ani vedle nich. Třeba když jdeme na písek a někdo tam je řekne mi, že počká až ten chlapeček odejde a pak si tam půjde hrát… Občas, když řeknu že jdeme na hřiště tak se ptá jestli tam budou děti a když řeknu že nevím ale nějaké asi ano tak řekne že by chtěl někam kde žádné nejsou. Nevím o tom že by mu nějaké dítko někdy ublížilo, prostě se jen s ostatními nechce bavit… Sám si hraje hezký,.jezdí stále s auty a vláčky, někomu jako telefonuje. Má slušnou slovní zásobu, a doma mluví stále ale když se ho zeptá někdo koho zna.malo.nebo vůbec tak ani nepipne… Asi dva měsíce zpátky jsem narazila na článek o vysoce citlivých lidech. A synovi zvláštností rázem dávali smysl. Uvažuji o nástupu do školky a tak by mě zajímalo jak vysoce citlivé dítě zvládá běžnou školku tj. kolektiv 25 děti… Ale celkově pokud je tu někdo, kdo takové dítko má, co třeba dětem pomohlo i v jiných než školkovských situacích. Pro rýpali:malý je v pohodě, zdravý kluk, není nezvladatelný nic, naopak šikovný je jen bych ho chtěla vhodné podpořit proto zakládám tuto diskuzi. Zajímají mě zkušenosti. rodicu těchto dětí. Přeci jen citlivých dětí a posléze i dospělých je dle odhadu okolo 15%populace…
Nechej tu situaci žít svým životem, dej tomu čas. U obou děvčat jsou ve školce děti, které si hrají samotné. No, tak si tak hrají. Sem tam se je někdo pokusí zapojit do kolektivu. Někdy se to povede, jindy ne. Žádné přípravy, adaptační procesy a kdoví co bych nedělala… Nejdříve to zkusit běžne a korigovat podle situace.
Taky k životu nepotřebuju hromadu lidí kolem sebe, ideálně jsem ráda sama se sebou, pokud je to možné. Plus kniha nebo časopis. V nekomfortní situaci mi zacne zalehat v uších. Mezi to počítám nepříjemné zvuky, hluk, smrad, řev, hlasitý smích.
Pamatuji si přesně, jak jsem byla v 7.tride a učitelka tam po komisi ječela, fakt řvala, pamatuji se i na její příjmení. Tak jsem si zacpala uši a ona proč to jako děláš, co si to dovoluješ, že jsem nevychovaný smrad, přitom já nic, bokem a potichu 
už přesně nevím co jsem jí odpověděla, něco ve smyslu, že jsem na řvaní citlivá, tak toho nechala (možná si myslela, ze jsem týrané dítě, nevím). Prostě jsem senzitivní jedinec a nejlepší pro mě je, když mi někdo něco ne vnucuje a nejsem v nějakém rušném prostředí. Nemám ráda koncerty, fandění na fotbale, hokeji. Nemám ráda shluky lidí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.22 23:24
Přitom se společnosti nevyhýbám, pracuji s lidmi a mezi lidmi, ale jak mi někdo leze do mé komfortní zóny, k mému pracovnímu stolu, tak to mi vadí. To může jen velmi málo kolegů. Slovy jedna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.22 23:27
Ze svého okolí často slyším, že jsem citlivý a senzitivní jedinec. Jsem i malé a drobné postavy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.22 23:35
@Trojlístek Souhlasím, ale tu adaptaci na školku bych teda nevynechávala - nemyslím, nějak okolo toho vyvádět, ale já třeba budu chtít, aby dcera věděla, kam jde, aby předem viděla prostředí, abych s ní aspoň zpočátku byla moct být a mohla jít třeba dřív (chápu, že tohle je ošidné vůči ostatním dětem). Ideálně aby tam chodil někdo, koho už bude znát, nebo se třeba domluvit s pár maminkami a párkrát se sejít s dětmi na hřišti (u nás celkem dobře funguje sousedská komunita)… Kamarádka nic moc předem neudělala a celkově chytly školku, kde se s tím nemažou, a to sžívání je peklo pro všechny. Teda aby to neznelo, že ji kritizuju, třeba by nic z toho, co navrhuju, stejně nepomohlo, ale neudělat nic mi přijde jako blbější varianta…
Jinak by mě zajímalo, jestli si dokážeš z dětství vybavit, co by Ti pomohlo v některých nových situacích. Z pohledu dítěte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.22 23:47
@Ba-stet mně paradoxně nejvíce rozhodily ty přípravy, to vím zcela jistě. Ty tanečky kolem. Potažmo adaptace.
Mamka mi taky, chtěla všemožně pomáhat, tím mi škodila. Já tu nervozu z ní cítila. Prostě citlivost.
Jako dítě jsem byla nemocniční dítě. Vrozené vady ledvin, oči. Mne nejvíce vadilo, když se mamka do něčeho začala montovat. Mně nevadilo, ze si mě tam nikdo nevšímá. Jsem si kreslila, to mi vydrželo celé dny. Byly tam nepříjemné situace, brání krve, cevkovani, samotná operace, JIP, ale mně stačilo vysvětlit co se bude dít, proč se to děje a pohoda. Jak se tam dostala mamka, tak jsem spustila divadlo.
Kdybys tohle chtěla pro mě dělat, tak ti fakt nepoděkuji. Chci mít klid, ne se socializovat, vadilo by mi to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.22 23:50
@Ba-stet nikdy jsem nechtěla vnucene kamarádky mamkou. Natož ty co znám. K čemu to, když je znám chtěla jsem jen jednu, ideálně tu, o které nebude nikdo nic vědět 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.22 23:52
@Trojlístek Jasný, to naprosto chápu. Já třeba nechci dceru socializovat ve smyslu ji s někým seznamovat nebo dokonce nutit se zapojovat. To taky nesnáším. Ale přesně chci, aby věděla, co se bude dít, uměla si představit, kam jde. Ne, že zápis bude online a jednoho dne ji povedu někam, kde vůbec neví, jak to vypadá, nebudeme vědět, jestli půjde domů za hodinu nebo po obědě, apod. Možná jsem to napsala dramaticky, ale já vlastně přesně chci, aby věděla, co se bude dít… Jinak je mi jasný, že nervozita se přenáší. Mám bláznivého psa z útulku, ten mě na to trénuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.22 23:53
Já bych hlavně ze stavu ve 3 letech nepredikovala celý budoucí život.
Můj syn celé roky ve školce v tichosti stavěl stavebnice, moc se nezapojoval, první rok ani moc nemluvil, na besídkách třikrát otevřel pusu a jinak si to tam odstál. Doma si stěžoval na hluk, na hlasité děti, na děti, které jsou neohleduplné a různě do ostatních vráží apod. Vyhýbal se jakémukoliv bližšímu kontaktu, nebylo mu to příjemné. Na hřištích ostatní toleroval, ale nechal na sebe mluvit děti a nijak nereagoval, dělal hluchého.
Před nástupem do školy jsem se hodně bála. No a teď mám třeťáka, který už se i popral, při vyučování se nebojí říct třídě nějaké zajímavosti i je úspěšný v recitačních soutěžích, učitelka si už i postěžovala, že mu musí pořád dávat práci navíc, jinak je hned hotový a potom si chce povídat a ruší ostatní děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.22 00:23
@Ba-stet píše:
@Trojlístek Jasný, to naprosto chápu. Já třeba nechci dceru socializovat ve smyslu ji s někým seznamovat nebo dokonce nutit se zapojovat. To taky nesnáším. Ale přesně chci, aby věděla, co se bude dít, uměla si představit, kam jde. Ne, že zápis bude online a jednoho dne ji povedu někam, kde vůbec neví, jak to vypadá, nebudeme vědět, jestli půjde domů za hodinu nebo po obědě, apod. Možná jsem to napsala dramaticky, ale já vlastně přesně chci, aby věděla, co se bude dít… Jinak je mi jasný, že nervozita se přenáší. Mám bláznivého psa z útulku, ten mě na to trénuje
Taky máme fenku z útulku, už 15 let. Já ti nevím, do školky se přirozeně těší každé dítě a téměř pokaždé je z toho fiasko.
Straší dcera školku protrpěla, ve škole je šťastná, následky nemá, nic nám nevyčítá. Řekla bych, že i ona je spíše senzitivní dítě, má to dokonce černé na bílém v kartě od doktorky, ale znám citlivější jedince.
Mladší si užívala už 2× týdně jesle a školku teď bere docela přirozeně. Už je v předškolní třídě.
Oběma jsme vysvětlily, že mamka a taťka chodí do práce, aby byly peníze třeba na hračky ano, starší dcera dostala po půl roce zvládnuté školky velkého mluvícího ponika, moc ho chtěla, prostě úplatek. Ta hajtra fialová plastová snad dvoukilova stala přes 2000 Kč a ještě zpívá a mluví něco ve smyslu, že přátelství je magické a pojď nauč mě létat.
Na zápisu nebyla ani jedna, v tu dobu byly nemocné. Ráno jsme přišly, s mladší stále chodím, zpočátku scény, starší rvala futra do každého pololetí, s mladší je to méně dramatické. Ta scény nedělala a nedělá.
A prostě rodiče chodí do prace, malé děti do školky, větší do školy, dělají tam to a to. A oběma to stačilo. Prostě běžná součást života.
To co prožívá tvá kamarádka je celkem běžná situace a já bych se nehrozila.
Jsem i zastánce dávat od počátku na celý den. Jako mně prakticky nic jiného ani nezbylo, ale zase třeba známá taky furt adaptuje, na půl dne a na den a efekt to nemá. Dítě je druhý rok ve školce a pořád scény a ona pořád ustupuje, to taky není dobré. On kluk dobře ví, co na maminku funguje, přitom on tam netruchlí.
Když jsem třeba přišla do nové práce, tak jsem si prožívala solidní vnitřní peklíčko. I jakékoli další nové situace a prostředí, ale dokážu to ustát po svém. Více si hledím svého okolí pozoruji z povzdálí, kolegy poznávám postupně, s málo kým si tykam, vadí mi, když někdo nedodržuje etiketu, dojde nová mladsi kolegyně o 15 let, vlastně mě vůbec nezná a hned mi tyká, tak na to jsem enormně citlivá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.22 00:31
Jinak citliví jedinci své okolí velmi dobře vnímají, všímají si takových věcí, o kterých ostatní nemají nejmenší ponětí. To jen tak vypadá, že nevnímaji.
Já svou citlivost a senzitivní vnímání beru velmi pozitivně. Dokážu navnímat a vyhodnotit i pro me, mou rodinu nevhodné lidi. Nikdy se na mě nelepili lempli a zoufalci, to senzitivní člověk dokáže skvěle odfiltrovat. Samé pozitiva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ounou
5.10.22 07:41
Synovi budou 3 v prosinci. Nevím, jestli je vysoce citlivý, ale kolektiv taky nevyhledává. Se mnou a dalšími příbuznými mluví od rána do večera, pokud ho osloví někdo, koho moc nezná či cizí, neřekne (až na jednu vyjímku) ani slovo a ideálně se za mě ještě schová.
Do školky jsem ho dala od září na 3 dny v týdnu a zvládá to. Ale jde o soukromou školu-2 tety na max. 10 dětí. Funguje tam úplně normálně, zvykal si první den. Ale celý předchozí rok jsem do toho zařízení s ním chodila 1× týdně na kroužek-právě kvůli zvyku.
Školka mu pomohla v tom, že se už cizích dětí nebojí a jde mezi ně i sám (nebaví se s nimi, ale před školkou by se ani neodvážil tam jít).
Co mu taky vadí-velký cvrkot lidí, hluk (paradoxně ne zbíječka kousek od něj). Např. včera v herničce, když tam jeden chlapeček křičel a druhý se rozbrečel, mi přišel říct, že chce domů, že je tam velký hluk (počkali jsme a nešli jsme, pokud to aspoň trochu jde, snažím se, aby těm situacím úplně nepodléhá ).
Beru to tak, že každý je jiný-pokud si chce hrát spíš vedle dětí než s nimi, ať to dělá. A uvidíme, jestli se to věkem změní.
- Citovat
- Upravit
5.10.22 08:02
@Trojlístek píše:
Jinak citliví jedinci své okolí velmi dobře vnímají, všímají si takových věcí, o kterých ostatní nemají nejmenší ponětí. To jen tak vypadá, že nevnímaji.
Já svou citlivost a senzitivní vnímání beru velmi pozitivně. Dokážu navnímat a vyhodnotit i pro me, mou rodinu nevhodné lidi. Nikdy se na mě nelepili lempli a zoufalci, to senzitivní člověk dokáže skvěle odfiltrovat. Samé pozitiva
Zajímavé… Hodně se v tom poznávám. I jako dítě, byla jsem hodně podobná… Tak jsem se dozvěděla, že jsem asi senzitivni… Citlivá, to jsem, to vím. A je pravda, že mám štěstí na lidi kolem sebe. I na životní cestu… Mě se vždy nějak dobře daří ve všem, vždy se mi v životě vše vyřeší… Jestli to je taky s tím nějak spojené 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Synovi budou za pár dnů 3 roky. Je to běžný kluk, ale již od kojeneckého věku si všímáme zvýšené citlivosti na zvuky. Je to introvert a hlavně opravdu veliký stydlín. Nechce si hrát s jinými dětmi-to asi není divné, ale nechce si hrát ani vedle nich. Třeba když jdeme na písek a někdo tam je řekne mi, že počká až ten chlapeček odejde a pak si tam půjde hrát… Občas, když řeknu že jdeme na hřiště tak se ptá jestli tam budou děti a když řeknu že nevím ale nějaké asi ano tak řekne že by chtěl někam kde žádné nejsou. Nevím o tom že by mu nějaké dítko někdy ublížilo, prostě se jen s ostatními nechce bavit… Sám si hraje hezký,.jezdí stále s auty a vláčky, někomu jako telefonuje. Má slušnou slovní zásobu, a doma mluví stále ale když se ho zeptá někdo koho zna.malo.nebo vůbec tak ani nepipne… Asi dva měsíce zpátky jsem narazila na článek o vysoce citlivých lidech. A synovi zvláštností rázem dávali smysl. Uvažuji o nástupu do školky a tak by mě zajímalo jak vysoce citlivé dítě zvládá běžnou školku tj. kolektiv 25 děti… Ale celkově pokud je tu někdo, kdo takové dítko má, co třeba dětem pomohlo i v jiných než školkovských situacích. Pro rýpali:malý je v pohodě, zdravý kluk, není nezvladatelný nic, naopak šikovný je jen bych ho chtěla vhodné podpořit proto zakládám tuto diskuzi. Zajímají mě zkušenosti. rodicu těchto dětí. Přeci jen citlivých dětí a posléze i dospělých je dle odhadu okolo 15%populace…