Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, resim ted s dcerkou takovy problem. Jsou ji cerstve tri roky. Za par tydnu nastupuje do skolky.
No, abych presla k tomu problemu. Odjakziva byla zvykla si sama hrat, moc me k nicemu nepotrebovala (krome cteni), byla fakt hezky samostatna, je normalne zvykla, ze ji i pres noc hlida moje mamka. Vzdycky jsem se ji snazila hodne venovat, vymyslet ruzne cinnosti, chodit ven, zapojovat ji do dennich cinnosti a hezky nam to fungovalo. Treba jsem varila a ona si prohlizela knizky nebo „pomahala“.
To se ted zmenilo a u VSEHO potrebuje moji asistenci, nic ji nebavi, nezaujme, nudi se.. Nejak nevim co s tim. Nejsem schopna ani uvarit, protoze me vola a vyvadi. Neda si do pusy ani piti sama, vysiluje kdyz ji ho nepodam a nedam az do pusy
. Hracky ji nebavi, modelina jedine kdyz to delam za ni, nejspokojenejsi je venku a nekdy teda ani to ne. Fakt nechapu co se zmenilo, jako bych mela doma jine dite. Nemate nekdo radu, zkusenost?
Mně tohle začala dělat čtyřletá když se měla narodit mladší. Možná stres z blížící se školky, urvat maminku pro sebe dokud může? U nás zabírá laskavé, ale pevné „ne, nebudu ti obouvat botičky, umíš to sama“ ale zároveň hodně času jen pro ni, laskavosti, pochopení, tulení. Přijetí toho, že se cítí nejistá, ale neustupování ve věcech vlastní samoobsluhy, nebo hraní - když mám čas, vyhovím a hraju si s ní, když čas nemám (vařím, pracuju, kojím mladší…) tak je úplně jedno jak moc budeš vyvádět, já teď prostě nemůžu. Zlepšuje se to pomalu
mladší má rok a je to trochu lepší, ale spí s náma už zas i starší ![]()
Neustupovala bych. Prostě teď něco dělám, musíš vydržet. Pití ať si vezme sama. Ona to zkouší, co si může dovolit.
Myslím že dítě a jeho psychika se pořád mění. Takže kontrmelec v chování můžeš ještě zažít několikrát.
Do školky bych ji dala, může ji to prospět.. bude tam mít podněty učitelka bude třeba asistovat nebo pokud bude smíšená třída nějaká starší holčička.
Nejsi těhotná? nebo nenarodilo se Vám další dítě tohle chování je clekem běžné v těchto situacích?
Myslím že je právě naopak důležité tu školku zkusit aby se odstřihla.
My měli zase jiný problém ve školce ale taky se to srovnalo.
Jestli jsi ji zocelovala od miminka, tak ted to proste muze chtit dohnat, to se stava.
Kazdopadne piti az do pusy bych ji fakt nedavala.
@Lucie_Sx hele ja jedu od miminka hodne kontaktni rodicivstvi, hodne tulim, uspavam, nikdy jsem nenechavala vyrvat ani nic podobneho. Jsme na sebe hodne napojeny. Ale proste v tom hrani byla vzdycky samostatna, kreativni..
Nikdy jsem nemela pocit, ze se nemuzu nikam hnout.. Mela jsem pocit, ze vi, ze kdykoli potrebuje, tak jsem hned za rohem. Ted se to cele otocilo a ja nevim proc, protoze jsem fakt myslela, ze t pozornosti z me strany ma dostatek.. Asi jsem se mylila.. A tehotna nejsem, zadna zmena neni, jen ta skolka a to si myslim, ze stejne uplne nechape co se bude dit ![]()
@ludmilaadamkova nejsem tehotna ani nemame doma miminko. O to vic to nechapu. Uprimne skolku vidim momentalne jako velkou zachranu, uz je to narocny. Dost casto koncime proste u televize ![]()
@klenott píše:
@Lucie_Sx hele ja jedu od miminka hodne kontaktni rodicivstvi, hodne tulim, uspavam, nikdy jsem nenechavala vyrvat ani nic podobneho. Jsme na sebe hodne napojeny. Ale proste v tom hrani byla vzdycky samostatna, kreativni..
Nikdy jsem nemela pocit, ze se nemuzu nikam hnout.. Mela jsem pocit, ze vi, ze kdykoli potrebuje, tak jsem hned za rohem. Ted se to cele otocilo a ja nevim proc, protoze jsem fakt myslela, ze t pozornosti z me strany ma dostatek.. Asi jsem se mylila.. A tehotna nejsem, zadna zmena neni, jen ta skolka a to si myslim, ze stejne uplne nechape co se bude dit
V pohode, to z dotazu neplynulo.
Tak bych to brala jako obdobi. Na me se nedavno nejmladsi taky trochu navesila, z niceho nic.
Ony jsou ty kontaktni deti dost vnimave, tezko rict, na co zrovna reaguji.
Ale tem scenam fakt neustupuj. Pochovej, potul, ale neskakej jako pes.
Syn má tyhle fáze občas taky a to je jinak ve školce zvyklý už od roka. Protože je to dítě, které, bohužel, kvůli všemu dělalo hysterickou scénu, tak se každé moje odmítnutí pomoci neobešlo bez řevu. Když už to trvalo dlouho, řešila jsem to s psycholožkou. A řekla mi jediné. Pomoct mu a neodmítat, chce se jen prostě ujistit, že je tady máma pro něj i přesto, že se pomalu vydává na svou cestu. Samozřejmě v určitých mezích.
Hele, možná je to naopak dukaz toho, že už se s tebou doma nudí a nastal ten pravý čas na skolku.. taky mi kolem těch tří let prisel kluk hůř zabavitelny.
Z nějakého důvodu potřebuje tvoji pozornost! Já bych ji neodmítala, vyhověla. Jak psala @Aduš8 - dítě si nevymyslí, aby matku deptalo, „zkoušelo“, ale aby bylo ujištěno, že je 100% přijímáno.
Tim odmítáním, neustupovánim sice dítě pochopí, že máma nevyhoví, ale problem se překlopí do jiné roviny. Problemy později a hlavně v pubertě!