Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@medunka23 píše:
Asi bych to prozačátek řešila promluvou jako @Apaji, promluva a vysvětlení co a jak a vrácení hračky pokud to bylo poprvé a začala bych jí nenápadně hlídat, jestli si něco opět nepřinesla a pokud by nepřestala, zašla bych za tím odborníkem.
tak nějak…My jsme to taky prvně řešili vrácením a důraznější domluvou, plus ten trest…A čekali, jestli se to bude opakovat…Psychologa bych kontaktovala až při recidivě.
@SlecnaSally taky jsem to udělala. na návštěvě. taky mi bylo asi 6-7let, pamatuju si to doteď. Dostala jsem na zadek plus mi naši vysvětlili co a jak. A nikdy jsem už nekradla. že nební nutné to ted řešit s odborníkem
@SlecnaSally Dej jí na politiku, bude ministryní, ba možná dokonce premiérkou!
Ale vážně - pokud necítí vinu, poté cos jí to vysvětlila, tak dětským psychologem nic nezkazíš.
@pe-terka píše:
to je zvláštní, nemá bratr nějakou poruchu osobnosti? Stejně je to zajímavé, děti ze stejného „vrhu“, a každé je povahově úplně jiné
ze zkušenosti od mužovi rodiny to až tak zvláštní není, muž i jeho ségra naprosto zodpovědní, samostatní, dokázali se postarat o sebe, pomáhali finančně mámě a jejich brácha naprostý opak, stejná výchova a všechno a je z něj takový hajzlíček.
@pe-terka píše:
to je zvláštní, nemá bratr nějakou poruchu osobnosti? Stejně je to zajímavé, děti ze stejného „vrhu“, a každé je povahově úplně jiné
Nevím, ale co se vrátil z kriminálu, našel si fajn holku, oženil se, dneska je to táta od rodiny. Vypadá to, že seká dobrotu, už víc jak deset let. Ale jeho život do třiceti let byl pravé peklo, hlavně pro nás jako pro rodinu. Krádeže, drogy, zbraně, gamblerství, mafie, opravdu peklo. Dokonce jsme se všichni kvůli němu stěhovali do jiného města, v rodném se nám nedobře žilo.
@medunka23 njn…To mi připomíná, když jsme se na fakultě v psychologii učili, co a jakou měrou determinuje charakter…Názory odborníků nejsou jednoznačné, někdo tvrdí, že je to 50/50 (vrozené, výchova), někdo že vrozené aspekty převládají až ze 70%. No žádná sranda to rodičovství ![]()
@pe-terka no přesně, proto obdivuju všechny, který si adoptujou děti, tam fakt nevíš co tam v tý rodině bylo. Brácha je přesný otisk jejich otce i přesto, že se tchyně snažila seč mohla a čím je starší, tím to je vidět víc a víc.
Anonym z pochopitelných důvodů.
Jako dítě jsem párkrát taky něco ukradla. Maličkosti, dvakrát peníze rodinným příslušníkům
Jednu maličkost rodiče odhalili a bylo z toho pěkné tóčo. Ty peníze ale následovaly až potom… Sama nevím proč jsem to tehdy dělala, asi dětská zvědavost, touha po něčem co nemám… Netuším. S odborníkem to nikdy nikdo neřešil a je ze mě slušný člověk. S dcerkou bych si promluvila a byla obezřetná, prozatím
Taky jsem jako malé dítě kradl ale v dospělosti to na mě žádné následky nezanechalo.
Popravdě kvůli pár hračkám řešit psychologa se mi zdá velmi hysterická reakce. Samozřejmě hlídat aby se to již neopakovalo (bude si příště dávat víc bacha abys to nezjistila:-)
Myslím, že jste to vyřešila adekvátně a správně.
Většina dětí to zkusí, není to hned potřeba vidět tragicky, ale je dobré to řešit.
Nejjednodušší vysvětlení je, že úplně nemusí chápat koncept toho, že někdo něco vlastní a nikdo jiný mu to nesmí vzít.
Další možnost je prostá touha po něčem a zvědavost, co se stane, když to vezme - hra se zakázaným - to je nejčastější motivace takového toho vzájemného se vyhecování ukrást něco v obchodě, nebo jít k někomu na zahradu na třešně.
Dlouhodobé, opakované krádeže dětí mohou ukazovat na nějaký hlubší problém, dítě často bere cizí věci, může to souviset s tím, že má pocit (je jedno, jestli oprávněný nebo neoprávněný z hlediska dospělého, to dítě to tak prostě může cítit), že na jeho potřeby není brán zřetel, že nikdy nedostane to co chce, nebo má pocit že potřebuje. No a tak si to zkusí vzít samo.
Až v takovém případě má smysl hledat odbornou pomoc, ale pak spíše pro celou rodinu, protože jde o složitější symptom a není jen „polámané“ dítě.
@medunka23 píše:
@pe-terka no přesně, proto obdivuju všechny, který si adoptujou děti, tam fakt nevíš co tam v tý rodině bylo. Brácha je přesný otisk jejich otce i přesto, že se tchyně snažila seč mohla a čím je starší, tím to je vidět víc a víc.
Jj, máš pravdu…Na druhou stranu, „zajíc z pytle“ může vyskočit i ve vlastní rodině, člověk neví, co se kde třeba vyhrabe po pra - dědečkovi
Třeba já bych se musela zbláznit, ze strany mého vlastního táty byli - jsou všichni velmi zvláštní (alkohol). Já jsem zapřísáhlý abstinent a dospívající děti taky vypadají, že to mají v hlavě srovnaný (ťukám!)
Příspěvek upraven 14.10.16 v 21:06
@Anonymní píše:
Nevím, ale co se vrátil z kriminálu, našel si fajn holku, oženil se, dneska je to táta od rodiny. Vypadá to, že seká dobrotu, už víc jak deset let. Ale jeho život do třiceti let byl pravé peklo, hlavně pro nás jako pro rodinu. Krádeže, drogy, zbraně, gamblerství, mafie, opravdu peklo. Dokonce jsme se všichni kvůli němu stěhovali do jiného města, v rodném se nám nedobře žilo.
Chápu, muselo to být hrozné…Doufám, že se opravdu napravil (bylo by asi zajímavé znát ten impuls, kdy se to stalo), a že jeho žena netrpí…Já bych měla z takového partnera strach, obdivuji ji ![]()
Ja jsem kradla, kdyz jsem byla na druhym stupni zakladky. „Naucila“ me to kamaradka a protoze jsem byla z chude rodiny (mamka samozivitelka a my tri deti), tak se mi zalibilo, ze muzu mit vse, co ostatni. Nejsem za to na sebe hrda, proto anonym
na stredni me to zase rychle preslo. Uz bych to nikdy neudelala, jsem normalni matka od rodiny. Nedelala bych z toho tragedii, mozna kdyby se to opakovalo- kvuli diagnoze tveho bratra…
Sestra kamarádky kradla dost často, peníze, ve velkém mnoźství. Párkrát ukradla i mě jakési náušnice, kosmetiku, nálepky atd. Nikdo to s ní nikdy neresil, jejich to měli na háku. Její sestra je slušná a v životě nic takového neudělala.
Určitě řešit zavčasu než pak mít doma tohle
začíná to blbostma, ajakmlie nepochopí, že je to pey čáru, bude jí to připadat ok. A pokud je ke všemu bratr kleptoman, pak bych se radila s psychologem, kdyby se siruace opkovala ![]()
Anonym prosím nechat nebo smazat!
Já se taky přiznám, v 5 třídě mě tři spolužačky „navlekly“ do krádeží v obchodě. Šlo o bonbony apod. Nemám nejmenší tušení, proč jsem na to tenkrát kývla. Jsem hrozný strašpytel, ani dobrý pocit jsem z toho neměla. Jednu z nich pak chytla ochranka a volali policii, ona i rodiče tehdy měli velký problém. Toho jsem se hodně lekla a už nikdy jsem nic neudělala. Ovšem jsou i opačné případy. Ta, kterou tenkrát chytly je podivínka asi dodnes. V 17 utekla od rodičů a žila s 50letým chlapem, brala drogy, kdo ví, jak se ji daří dneska a jak to dopadlo.