Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tohle není úplně definice stalkera, ale…Mě se stala divná věc s nějakým chlapem, kterej nás tímhle způsobem sledoval s dcerou v kočárku. Ona mu mávala, je hrozně přátelská a on šel za námi. Když jsme se zastavili že pes cural tak on zastavil taky. Malá se na něj furt culila, já ho měla za zády. A když to udělal potřetí, tak jsem čapla psa, nabrala rychlost a nastesti na zastávce viděla známou tak jsem se jí chytla… Nejspíš to nic nebylo, ale bylo to vrcholně nepříjemný.
Mně se stalo, ze jsem na agresivního řidiče ukázala prostřednicek a on pak za mnou různé krouzil uličkami ve vesnici. Co ti budu povídat, pocit to byl strašný a bylo to vždycky jako z hororu, pokaždé se objevil oo chvíli tam, kam jsem zahynula, když jsem se ho snažila setrast, podle auta mám podezření ze to byl chlap z vedlejší ulice, musel tk tam totiž znát, jinak by nemohl tušit, kde kterou ulici vyjedu, protože za mnou jezdil pomalu. Měla jsem v autě ještě 4 letou dcerku, nechodici
no nakonec jsem mu ujela a jela jsem úplně do vedlejší vesnice a pak už za mnou nejel, ale jako vyléčilo mě to, že radši nikdy už nebudu na nikoho nic ukazovat, i když agresivní byl on, ale člověk neví, na jakého magora může natrefit ![]()
Kdyby se na mne nekdo takto nalepil tak bych asi zamirila do nejblizsiho obchodu, nebo zavolala manzelovi (nebo komukoliv, i jen naoko) a hlasite potvrdila ze ‚za par minut uz budu na miste a jestli uz tam taky bude‘ a sla nekde k lavicce.
V aute bych v nejhorsim pripade zamirila nekde k nejblizsi policejni stanici, kdybych se auta nemohla zbavit. Zaparkovat pred stanici, vystoupit, a pochybuju ze by zaparkoval taky.
V rodném městě jsem často chodila pěšky po dloouhé ulici kde nebylo kam uhnout. Jednou se za mnou táhlo auto, tak jsem se otočila a šla zpátky, tzn. on by musel couvat, nebo přejet do druhého pruhu.
Kdyby mě někdo sledoval v autě, snažila bych se zaparkovat někde kde je hodně lidí a nejlíp kamery, třeba u obchoďáku, nadraží.
Uplne stalker ne, ale 2× se mi stalo, že jsem potkávala v obchodě jednoho muže a ten kolem mě projel po cestě domu asi 5×. Bydlím na malém městě, takže mě sledoval, tohle se stalo 2× behem jednoho roku, zahnula jsem vzdy, tam kde byl zákaz vjezdu a nazdar. Hnusnej pocit.
Tak já mám dvě příhody.
Bylo mi asi 10-12 a do školy sem jezdil na kole, možná takové 4 kilometry a kolo si zamykal blízko školy. Bydleli sme na vesnici. No a jednou po škole jsme tuším s tátou jeli někam do zubaře nebo kde tak pro mě přijel z práce autem, a jeli jsme do zubaře. Pak domu, a bylo zhruba 6 večer a já šel proto kolo, abych další den nemusel ráno pěšky, táta odjížděl totiž na služebku takže mě nemohl ráno hodit. No a tak si odpoledne jdu po vesnici, a takovýma polnima cestama, no a už sem byl kousek od uličky kde sou baráky, ale tak na dohled, asi půl kilometru možná víc. No a přejelo kolem mě pomalu červené auto, a zastavilo, já už věděl, že je zle, auto měla stříbrné okna, že nešlo vidět dovnitř, stáhlo se okénko a nějaký :pankac na mě vzadu z auta, že chlapečku, pojď si vzít kousek čokolády, ve mně by se krve nedorezal, ale dělal sem fotbal a atletiku, tak sem začal utíkat, auto za mnou jelo, ale jak sem rychle utíkal, tak oni než se otočili atd já už byl mezi baráky a prelezl plot začal zvonit, vylezl nějaký děda, říkám ať volá policii že tam sou fetaci a únosci děti
, no dědek absolutně nezájem, nechápal, asi nechtěl ani chápat. Tak sem ho poprosil, jestli můžu u nich na zahradě počkat chvíli, tak sem tam asi hodinu seděl, a pak se vydal pro to kolo. No a potkal sem kámoše poprosil sem ať mě doprovodí domu, a my to objitdeli úplně z druhé strany vesnice, prostě cesta 4km byla tak 15km, no dorazil sem domu až za tmy, teď sem byl ještě sám doma, fotr někde 400km od baráku, myslel sem, že mě trefí, hodně blbě se mi ten večer spalo. A myslím si že to byli nějací unaseci děti, nebo lidi co unaseji děti na orgány.
Druhá story, asi o rok později. A docela nedaleko toho prvního místa. Vencim si takhle psa, jsem na mostě nad dálnici, a za mnou auto, a nelíbilo se mi že když bylo kousek odemme zastavilo, no a já už z té historky předtím, sem měl strach, tak sem začal utikat z kopce dolů po cestě, auto za mnou, no já pustil psa a utíkal přes louku tam už autem nemohli tak slyším brzdy, a nějaký mužský hlas, já mu nadbehnu, a asi 300m od baráku už sem volal o pomoc, naštěstí vyběhl táta, z dálky, a oni už nebezeli ale šli, a tátovi řekli že jsem po nich házel kameny z mostu na té dálnici. Volala se i policie, táta se zarucil že já takové věci nedělám, byl sem slušne dítě, no a to je celé. Nějak se to pak řešilo že tam pod mostem byl motorest u té dálnice a bylo vidět, že na tom mostě byli dva, a bez psa atd.
Nic příjemného to ale není když jste sami, malé dítě, a prakticky není ani kam utéct. Jsem rád, že to na mě nezanechalo nějaký strach nebo tak, ale od té doby sem nesnášel chodit pěšky, hlavně na naší vesnici. Dneska nemám problémy chodit pěšky. Ale všude jezdím autem.
Stalo se vám někdy, že se na vás někdo přilepil na ulici a „následoval“ vás celou cestu? Nebo když jste někde jeli autem, tak se na vás nalepilo auto a následovalo vás celou cestu? Jak v takové situaci zareagovat? Sama bych se neubránila a než by někdo přijel, tak by se mohlo stát cokoliv.
Příspěvek upraven 16.06.24 v 15:44