Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ehm, asi jeden večer?
ale byli jsme zajištění, manželé, uz v rozumném veku. Moc nebylo co vlastne řešit.
Já jsem jenom cca měsíc před početím začala užívat kyselinu listovou
A spočítali jsme si, jak to budeme zrhuba zvládat finančně, až budu doma a to bylo všechno. Věci jsme nakupovali v průběhu těhotenství, nějak nevím, co dál by se mělo řešit předem. Navíc za dva roky na byt asi těžko našetří ne?
My věděli na začátku, že oba miminko chceme, takže jsme postupně šetřili. Zařizovali, abychom měli hotovo. Já postupně upravovala váhu a pořešila zdravotní problémy, které se naskytly, abych byla připravená. A pak jsme si prostě řekli, že už se nebudeme chránit.
Hezky si to všechno naplánuješ a pak Vám nepůjde počít a najednou se budeš hroutit. Já chtěla před dítětem svatbu a větší byt, ale nebylo to prostě tak, teď to máme a budem se snažit o miminko.
Neresili
, ale myslim ze prvotni vydaje jsme meli kolem 30 000, zalezi jake ma clovek naroky… Kocarek a veskery nabytek jsme jeli koupit do Polska, uplne ty stejne veci jako u nas sezenes o dost levneji. A nektere obleceni hlavne napodoma jsem nakoupila na bazarku. Jinak ono to mimi zase toho tolik nepotrebuje
… Jo a teda ja kojila, ale kamoska rikala ze je UM vychazelo mesicne pres 2000…
První syn byl „nehoda“ takže sme předem neřešili vůbec nic. Výbava nestojí milion aby sme na ni museli šetřit 2 roky předem, všechno se nakoupili postupně během těhotenství. U druhého sem akorát začla brát listovku, když sme si řekli, že by bylo fajn uvažovat o druhém, brala sem ji 8 měsíců než se zadařilo, ale jinak sme neplánovali nic, už sem v 7. měsíci a výbavu zatím žádnou nemáme (po prvním sem všechno dala pryč).
Tak potomek není auto aby jsi zašla do krámu a bylo. Ono to může být hned a nebo taky ne.
Popravdě? Vůbec
v té době jsme s přítelem ještě žili odděleně 100km od sebe a vídali se jen o víkendech. Prcek byl neplánovaný. No a teď žijeme pohromadě zatím v nájmu, šetříme na hypo, máme ročního syna a nikdy bych neměnila. Sice jsem si to všechno taky plánovala jinak, ale osud tomu chtěl taky jinak a udělal si to podle svého. Takže za mě nema cenu cokoliv a jakkoliv plánovat
![]()
Tak my chtěli prvně dítě do určitýho věku, svatbu, zařízené bydlení(čti vlastní dům a zahradu), nějakou rezervu, kdyby náhodou a mít nestesovat se současnou prací.
Věk už jsme dávno přešvihli, vdaná nejsem, žijeme v podnájmu, rezervu máme a současnou práci mám taky pořád. Naplánovat si to můžeš jak chceš, ale jestli to výjde, je věc druhá.
V dnešní době se to všechno moc řeší
. I když to chápu… my první dítě naplánovali, byl to šok, zvládli jsme to, ty výdaje na výbavu byli kolem 30-40tis. S malým dítětem jsme se zvládli vzít i udělat rekonstrukci, bylo to náročnější ale nelituji. Teď už mi tu lítají dvě děti
. Jsem ráda, že jsem je měla poměrně brzy (na dnešní dobu) protože mám na ně dost energie nejen já ale i moji rodiče jsou úžasni babi a děda
.
@Anonymní píše:
Dobrý den, s přítelem jsme se rozhodli že bychom se asi za dva roky pokusili o nase prvni mimčo. Šetřím na výdaje, přítel na byt… Jak dlouho před samotným početím jste začli vážně řešit pořízení potomka??? Na co by se měl člověk připravit?
Ahoj,
dvouletá přípravka je docela hodně svědomitá, u nás tak dlouhý proces neproběhl. U první jsme si řekli na začátku ovulace, brala jsem listovku sotva týden a otěhotněla jsem na první dobrou (já listovka a vit E a muž jen vit E) a u druhé jsme o tom věděli od porodu prví, takže také ty dva roky (ale u mě to bylo v tom, že jsem neprodávala a neposouvala dál věci po dceři, nakupovala jsem i neutrálně - třeba autosedačku apod.) a u druhé jsem už měsíc dopředu brala listovku a muž vit E a opět na první dobrou. U obou jsme měli i zdravou stravu u první jsem byla i pár let vegankou ![]()
U obou jsme měli našetřeno a druhá dcera se nám narodila i do domečku u první jsme teprve hledali kde se usadíme a stěhovali jsme se sní. ![]()
Ale nějakou přípravu jak na Olympiádu jsme nedělali a početí bylo u první dcery spíše spontální, že jsme si řekli, že to zkusíme a ono to vyšlo (ačkoli jsme byli zaražení jak prdi, protože nás to oba hodně vylekalo a zaskočilo, že je to prostě opravdu realita a vážně je to tady) u druhé jsme už tak nějak dopředu plánovali.
Spíše než nakupování něčeho, tak bych odkládala už peníze na výbavičku, zajímala se o stravu, řešila bydlení - zda jsem tam kde chci být a zapustit kořeny, řešila bych asi i práci zda mám smlouvu na neurčito, jakou bych pak měla třeba i mateřskou a tak. ![]()
*EDIT - otěhotněla jsem cíleně rok po prvním porodu, takže příprava do otěhotnění byla roční, pak devítiměsíční už s pupkem ![]()
Příspěvek upraven 19.02.19 v 12:56
Byli jsme manželé, máme kde bydlet a oba jsme měli práci. A nějaké úspory byly.
Neblbni takhle brzy, pak vám to nepůjde..
Jinak bych asi měla jasně vyřešené bydlení.
Nijak, měli jsme pořešený víceméně bydlení a peníze (ale tak to člověk chce mít i kdyby děti neplánoval, nijak jsme to nespojovali) a jednoho dne jsme se prostě přestali chránit, s tím že žádná křeč, buď to vyjde nebo ne, za nějaký cca tři roky potom se narodila dcera. Mezitím jsme se i vzali, už jsem byla těhotná - tím že jsme dítě nijak neplánovali, pouze jsme mu cíleně nebránili, tak se nám to tak sešlo.
Nikdy jsme se nesnažili, dva roky se nic nedělo, pak ZT, a pak dcera - s lehkou hlavou, nehrotili jsme to, do CARu bychom stejně nešli, spíš bychom asi časem adoptovali (což možná uděláme i tak).
Dobrý den, s přítelem jsme se rozhodli že bychom se asi za dva roky pokusili o nase prvni mimčo. Šetřím na výdaje, přítel na byt… Jak dlouho před samotným početím jste začli vážně řešit pořízení potomka??? Na co by se měl člověk připravit?