Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Místo pro život - nejsem šťastná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.5.19 23:11
Já ti neporadím, kde se mi nelíbí, tam si nezvyknu. Možná by mohlo pomoct se přestěhovat v rámci Prahy, ale někam, kde se ti lokálně bude líbit, kde je dobrá atmosféra toho místa. Třeba Vinohrady, Dejvice, nebo i levnější lokalita, ale příjemná. Pak budeš mít alespoň svoje malé zázemí, kde se budeš cítit dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.5.19 23:19
Mám to stejně. V Praze se mi také nelíbilo, po 2 letech jsem to vzdala a vrátila se zpět do rodného města. Jenže tady to nesnáším, je to takové menší město. Asi nejlepši bude odstěhovat se asi půl hodiny od rodného města, do trochu většího města. I když nejvíce jsem přirostla k Anglii, ale tam je stěhování asi nereálný bohužel.
- Citovat
- Upravit
Lalelale
7.5.19 23:34
To nevím. Žiju v zahraničí, nejsem doma ani tady, ani v ČR. Nic mi nechybí, všechno mám, a stejně nejsem spokojená. Ale z mého pohledu je hodina a půl cesty doopravdy nic, co bych za to dala. Jeden čas jsem v naší metropoli hodinu a půl jezdila do práce 
odcizit se kvůli tak maličké vzdálenosti s rodiči mi přijde zvláštní. Jsi si jistá, že kdybyste v tom rodném městě zůstali, tak by ty vztahy neupadaly tak jako tak? Kdykoliv jedu z ČR, taky mám takový divný pocit, že o strašně moc věcí přicházím, že nemůžu vídat příbuzné, kteří mě pokaždé strašně rádi vidí. Ale prostý fakt je ten, že dokud jsem žila za humny, tak si na mě nikdo vlastně skoro nevzpomněl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.5.19 23:46
A ja patrim k tem co to zapichli a vratili se do rodneho mesta po patnacti letech. Hodne delalo to, ze si partner nasel stejne placenou praci, kamaradi se taky nasli, dalsi vyhodou je cela rodina po ruce, minusy absence obchodu 
(koupit diteti kvalitni boty je na puldenni vylet do vetsiho mesta), mene kultury a chybi mi moje kamosky (neomezene volani to jisti). Musim rict, ze nelituji, plusy porad prevysuji minusy.
- Citovat
- Upravit
9.5.19 12:00
Zakladatelka: nevim, ale z tveho prispevku nemam dojem, ze pocit tve zivotni nespokojenosti prameni v tom kde bydlis. A i kdyby ses prestehovala do rodne vesnice, tak to zrejme nic nevyresi. Asi bych se vic zameril na vztahy s detma pripadne bych poradne makl na tom, aby te tva prace bavila. Vzhledem k tomu jake mas/mate prijmy urcite muzes zacit delat neco smysluplneho co te bude uspokojovat.
ps: pises, ze te prace nebavi, tak mi prijde, ze ty se vlastne jen nudis a nevis co se zivotem, protoze mas vlastne uplne vsechno nac si vzpomenes a zadne problemy nemas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.19 12:08
Přijde mi divné - když přišly děti, jsi nemohla být delší dobu třeba u rodičů? Třeba 14 dní co dva/tři měsíce? Pak by sis ověřila, zda ti je líp tam nebo tady. Já pocházím z malého města - vždy tam na léto jedu na 14 dní na dovolenou. První týden jsem unešen a hned bych měnil a koncem dovolené mě to maloměšťáctví (jak mají potřebu furt kecat jiným do života, řešit sebevětší kravinu, vše řeší strašně sobecky s ohledem jen na sebe a jsou jim ukradené nějaké vyšší cíle, nebo hodnoty) totálně ubíjí a těším se na anonymní a trochu hipstersko/snobsko/liberální Prahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.19 12:09
@Chytrak píše:
Zakladatelka: nevim, ale z tveho prispevku nemam dojem, ze pocit tve zivotni nespokojenosti prameni v tom kde bydlis. A i kdyby ses prestehovala do rodne vesnice, tak to zrejme nic nevyresi. Asi bych se vic zameril na vztahy s detma pripadne bych poradne makl na tom, aby te tva prace bavila. Vzhledem k tomu jake mas/mate prijmy urcite muzes zacit delat neco smysluplneho co te bude uspokojovat.ps: pises, ze te prace nebavi, tak mi prijde, ze ty se vlastne jen nudis a nevis co se zivotem, protoze mas vlastne uplne vsechno nac si vzpomenes a zadne problemy nemas
Souhlasím, pálí jí dobré bydlo. ALe člověk má směřovat k tomu aby byl šťastný, a i když by jiný řekl - co si stěžuješ, je to kravina, tak to neznamená, že by se neměl snažit najít rovnováhu. Jen se zamyslet, zda ji spíš nehledat v sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.19 13:26
To se asi nedá vysvětlit, pro někoho je místo, kde žije strašně důležité. Důležitější než kolektiv v práci, kamarádi. Dá se samozřejmě přežít, ale k naprosté spokojenosti a vnitřnímu klidu to dobré místo prostě potřebuje. Rovnováha v sobě se blbě hledá, když se člověk cítí vykořeněný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.20 16:23
Jak to dopadlo?
Jak vam to prosim dopadlo? Jsem v podobne situaci, take nevim, zda zustat ve velkem meste, nebo se vratit “domu”. Nevim, podle ceho se rozhodnout. Uz jsem se jednou chtela stehovat, ale ze strachu, ze tam nebude s detmi co delat, jsem zustala. Jenze najmy jsou drahe, s muzem to obcas hapruje. Nevim, zda by nebylo lepsi vzit zavdek rodinou, ktera se sice furt hada a vsechny pomlouva, ale aspon bych nebyla s detmi v pripade rozvodu uplne sama. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
Dobrý večer, opakovaně v sobě řeším problém s tím, že nemůžu „přirůst“ k místu, kde bydlím. Do svých 18 let jsem bydlela s rodiči v krajském městě, odkud jsem odešla na studia do Prahy. Během studií jsem vystřídala různé části Prahy (na kolejích, v podnájmech, dočasně ve vlastním…). Když jsme ke konci školy s přítelem (nyní už manželem) řešili, kde bydlet dál - zda zůstat v Praze, nebo se vrátit do našeho rodného kraje - rozhodli jsme se zůstat. Byli jsme mladí, spokojeni s momentálním místem bydlení, vydělávali jsme pěkné peníze (na které bychom v našem rodném kraji nedosáhli)… připadalo nám to tehdy jako jasná volba. Když přišly děti, vystřídali jsme pár pronájmů a nakonec koupili pozemek pro stavbu domu kousek za Prahou. V létě se budeme stěhovat, v dané lokalitě už nějaký čas bydlíme, známe to tu, máme tu přátele. Nicméně za dobu, co máme děti, se mi čím dál více stýská po rodném městě, které mi, zpětně vzato, přijde ideální a rvu si vlasy, co nás to napadlo za hloupost, nevrátit se tam. Nejhorší splíny mám vždycky v době, kdy se tam odtud vracím - byť je cesta „jen“ hodinu a půl, připadá mi to jako věčnost a je to pro mne subjektivně strašně daleko… daleko na to, jen tak se vidět s rodinou, např. aby se rodiče přijeli podívat na děti na představení do školky, aby vzali děti na kroužek, abychom k nim šli na oběd. Mám pocit, že moje vztahy s rodiči to poznamenalo - s mamkou si nesdílíme tolik věcí, často se spousta věcí zbytečně vyhrotí přes telefon / e-mail, ačkoli v osobním kontaktu by to bylo klidnější. Moji nespokojenost asi umocňuje i to, že jsem se v Praze profesně nenalezla, jak jsem doufala… mám tu dobře placenou práci, ale moc mě nebaví. Nadstandardních pražských peněz (rodinné čisté příjmy máme asi 120 tisíc) si už moc nevážím, asi jsem se zhýčkala, a naopak vidím negativa života v Praze - všude daleko (do práce jezdíme 30-60 minut ráno, totéž odpoledne), uspěchanost, smog, kvanta lidí. Kdykoli slyším někoho ze svého okolí, že už má Prahy dost a vrací se do rodného kraje, tak mu tu odvahu udělat tenhle krok tiše závidím. U nás přestěhování nevidím jako reálné, přece jen už tu jsme dlouho a otázka je, jestli si život v rodném městě jen neidealizuju. Ale stejně nad tím stále přemýšlím
Asi musím změnit nastavení ve své hlavě, ale jak na to? Okolí mi tvrdí, že mi pomůže vlastní bydlení (posledních mnoho let jej nemám, vše jsou jen pronájmy), ale já se bojím, co když ne. Připadám si všude vykořeněná - do rodného města už 15 let nepatřím, do Prahy taky ne… Jak se s touhle situací vyrovnat a najít vnitřní klid?