Moje dětství

29
24.7.16 12:05

Moje dětství

Později pochopíte proč je to v této kategorii. Napsala jsem to do deníčku a budu v nich i pokračovat jen bych chtěla znát váš názor na tohle co si přečtete :) Děkuji

Ráda bych se s vámi podělila o své životní příběhy. Na to že je mi 20 let tak jsem toho prožila už víc než dost a možná toužím po tom, podělit se o svoje pravdivé příběhy s vámi. Občas trochu pozměním pouze jména kvůli anonymitě. Ale jinak vše co napíši bude pravdivé. Takže teď už vám jen přeji příjemné čtení :)
Jestli mám začít opravdu od začátku tak začnu tedy u svého dětství.
VAROVÁNÍ:článek může obsahovat text, který není pro slabé povahy(a pro děti už vůbec ne)

Jako malá jsem žila s matkou i s otcem. Měla jsem to přesně obráceně než většina z vás. Měl jsem raději tatínka než „maminku“ A proč? To se dozvíte v následujících řádcích.
Na co si vzpomínám bylo to, že když jsem zlobila, tak mi matka vzala všechny moje oblíbené hračky, nacpala je do pytle a dala je do sklepa. Táta se většinou ustrnul a pro hračky došel a vrátil mi je, když viděl jak jsem z toho byla nešťastná. Táta na mě snad nikdy nestáhnul ruku ale matka mě bila. Tenkrát ještě snad pouze vařečkou.
To co si opravdu pamatuji z dětství kdy jsem byla malinká je to, jak táta se jednoho krásného dne naštval a odešel. Pamatuji si, jak jsme byly na předsíni a táta prohodil něco ve smyslu-už to dál nehodlám snášet. A chtěl odejít. Já se chytla jeho nohavice a nechtěla jsem ho pustit. Chtěla jsem jít s ním ale samozřejmě jsem nemohla. Táta nějaký čas bydlel u babičky(nebyla a není to moje pravá babička ale když jsem byla malá, dělala mi chůvu-ale je jak vlastní-mimochodem, babičko-jí říkám do dnes :D )
Později se přestěhoval zpět ke své bývalé manželce(s kterou mimochodem žije dones).
Léta plynuly, čas běžel a ze mě se stal „puberťák“. Nebyla jsem puberťák v pravém slova smyslu. Spíše jsem byla hodné dítě které ostatní děti šikanovaly. A proč? No nejspíše proto, že jsem z domova byla tak zdeptaná že jsem s nikým nemluvila a nechávala je ať se po mě vozí(dnes už život beru úplně jinak a naštěstí dávno nejsem typ co si do něčeho nechá mluvit a nebojím se říct svůj názor nahlas).Možná to také bylo tím, že jsem doslova smrděla kouřem z cigaret-ne protože bych kouřila jako to dělá dnešní mládež, ale proto že matka byla silná kuřačka a kouřila mi doma přímo pod nosem!
Tudíž to ze mě šlo cítit-z mého oblečení, z vlasů-no prostě ze všeho co jsem měla na sobě. Smáli se mi, kvůli tomu co jsem nosila za oblečení protože matka nebyla schopná mi koupit nějaké nové nebo alespoň hezky vypadající.
A jak to vypadalo doma? „Po škole rovnou domu!“ Tahle věta zazněla každý den než jsem šla do školy. po škole jsem musela jít rovnou domu a ven jsem skoro nesměla. možná občas na dvě hodiny ale někdy ani to ne. Musela jsem doma uklízet-a to nejen svůj pokoj ale celý byt. Musela jsem psát za trest do sešity věty nebo souvětí třeba 500× nebo i 1000× abych si zapamatovala co jsem provedla.(většinou když jsem dostala špatnou známku a nebo jsem neuklidila).Samozřejmě mi to, že jsem nesměla ven, dělalo problém a tak jsem utíkala z domova. Třeba po škole jsem si šla ke kámošce místo domů-protože nebyla žádná jiná možnost jak se ven dostat. A nebo mi táta zaplatil(tuto větu uslyšíte často protože to tak vždy bylo, vše mi platil táta-matka si možná tak kupovala cigarety)dramaťák. No a já samozřejmě místo abych na něj chodila, i když mě docela bavil, tak jsem chodila lítat ven. Svoboda byla lepší.
když matka zjistila, že jsem utekla ven tak mě ztřískala. a to bohužel doslova(no dostávala jsem i za jiné věci) ale o vařečce si můžete nechat jen zdát. No možná tak jednou.To mě našla u baráku na dvoře s kamarády. Přišla tam. Chytla mě za vlasy(před nima) vzala vařečku a doslova jí o mě roztřískala na tři kousky. Kamarádi smaozřejmě koukali ale to já už ani moc nevnímala. Jen jsem vnímala to, jak to bolí a pak mě s rukou v mých vlasech odtáhla domů. To bylo vařečkou. Bývalo to ale daleko horší.
Mlátila mě doma páskem s kovovýma cvočkama.(když si teď na všechno tohle vzpomínám-nenávidím jí ještě víc) Jednou mě nahnala do koupelny a tam mě tak seřezala že jsem uklouzla a měla jsem naseknutí ret o vanu(ještě že ne hlavu-to by mě zajímalo jak by to u doktora vysvětlovala).A co udělala potom, když jsem začla hrozně brečet? Samozřejmě že jsem brečela tak nahlas aby to někdo slyšel ale skrze zdi to prostě nikdo neslyšel. Hodila mě do vany a pustila na mě ledovou sprchu abych přestala brečet.(když si to tak vybavuji opravdu matka nebyla normální).
K tátovy jsem měla jezdit 1× za 14 dní na víkend. A matka mě tam ani nechtěla pouštět za trest. U táty jsem se měla vždy krásně. A to se jí nelíbilo. Když mi táta koupil telefon/mp3 přehrávač/walkmann/foťák apod tak ona mi to vždy zabavila. Prostě mi ty věci od něj sebrala. A navíc díky tátovy jsem jezdila na letní tábory(zaplať pánbuh za to) a i když jsem nebyla nikdy u moře tak jsem byla rád že se aspoň někam podívám. Táta mi patil školní pomůcky(i přesto že posílal mámě alimenty-platil tábory, pomůcky a většinu věcí co mi dělali radost).A mimochodem.Tomu že jsem jezdila na tábory (po ČR).Tomu matka říkala že mi táta dává „nadstandart“ pěkné co? Tata mi zaplatil tábor a ještě za to dostal vynadáno. :D
Abychom se trochu posunuli.
Co si ještě ze svého dětství pamatuji, bylo to že matka měla kámošku která měla doma snad dvanáct koček a manžela(němce). Když mě s ním nechali samotnou tak (teď se mi to nebude psát lehce) mě svlékal a strkal mi dolů ruku a tužku nebo propisku.Ano je to tak opravdu se to stalo a nevymýšlím si.Snad mi ho i dával do ruky ale já tyhle vzpomínky vytěsnila. mimochodem ta její povedená kamarádka a ten její úchylnej manžel jsou spolu dodnes. samozřejmě jsem o tom jako dítě nikomu neřekla. Jak už to tak bývá. Vždy jsem se zhrozila toho, když mě s nim nechali samotnou. To byl případ číslo 1.
A teď případ číslo 2.
Bohužel to nebyl jediný flustrující zážitek z dětství. Když mi bylo kolem 10ti let, pozval mě k sobě jeden kluk(myslím že byl ze školy-bylo mu 15) a já protože jsem byla ráda že se semnou alespoň někdo kamarádí tak jsem prostě šla. A co myslíte že následovalo?
Tenhle kluk se mě pokusil znásilnit.(když na to myslím dnes, tak si říkám že opravdu stejně jako matka nebyl normální).Přišli jsme k němu domu a on zamknul dveře. Posadili jsme se do kuchyně ke stolu. Naproti sobě. A psali jsme si vzkazy na papírek.(nevím proč jsme to takhle dělali) Prostě jsem byla hloupoučká a naivní. Pak mě pozval do svého pokoje a tam mi zavázal oči. Položil mě na postel a dál si to už umíte určitě představit. Na začátku jste se dočetli, že se mě POKUSIL znásilnit. A to slovo je tam proto, že jsem prostě byla ještě dítě a když to řeknu hodně blbě tak se do mě nevešel.
Tenhle příběh měl bohužel ještě dohru.Ale ne fyzickou ale psychickou:Bohužel jsem to řekla „své kamarádce“ a ta to vyslepičila před barákem matce. A co udělala matka? Zahrála si na hodnou maminku co se bojí o své dítě a zalarmovala policii. Takže jsem to musela probírat i s dalšími lidmi a opravdu mi to nebylo příjemné! Aby toho nebylo málo, policie přišla za mnou až do školy. Vytáhli si mě ze třídy uprostřed vyučování. Tudíž se to dozvěděla celá škola. Akorát (jak už to tak bývá) tak se dozvěděli trochu zkreslený příběh než pravdu. Místo aby se dozvěděli(teď nevím co je lepší) že se mě pokusil znásilnit, tak jen že jsem s ním spala.No v tu chvíli jsem byla považovaná možná za ku**ičku. Takové slovo radši ani psát nebudu ale umíte si to živě představit. V deseti letech, dobré co? Škola mi samozřejmě moc nešla. A hlavní příčinou byla šikana. Protože se do mě neustále někdo navážel a já neměla na učení ani klid ani pomyšlení.
Měla jsem už tak odklad.Byla jsem rozená v listopadu a ještě k tomu jsem jako malinká měla roštěp horního patra(v puse).Takže jsem šla do školy o dva roky později. A matka ještě tenkrát chtěla abych si zopakovala třídu. Naštěstí jsem ji neopakovala-díky za to tátovi.
Ve dvanácti letech matka usoudila že jsem prý problémové dítě. Umístila mě do SVP-středisko výchovné péče.(to je takové zařízení pro děti se špatným chováním ale není to diagnostický ústav-je to na žádost rodičů a nebo je to povině dané soudem, dítěti ještě jako poslední náprava před diagnosťákem)Pobyt byl na tři měsíce.
Zařízení mělo své konzultace-skupinové, s psychologem, s pedagogem. Abych jen dodala-v závěrečný zprávě stálo že jsem bezproblémové dítě a nemám tam co dělat. No popravdě se mi tam líbilo víc než u matky. Nikdo mě nebil, chodili jsme ven, povídali jsme si, někdo si mě všímal. Jediný kdo mi chyběl byl můj táta. Na návštěvy do SVP jednou za týden mohli přijet rodiče. Na 2 hodiny si vás mohli vzít ven a nebo tam být s vámi na pokoji. Matka přijela jen jednou. Celou dobu se mnou seděla jen na pokoji.Snad mi tenkrát i přivezla palačinky(a to bylo asi jediný pěkný co pro mě udělala).Celou dobu jsem se z pokoje nehnula. Akorát mě zkritizovala a odjela.Na další konzultace jsem si výslovně přála aby nejezdila. Jezdil jen táta. A zaplať pánbůh za to. Táta mě vždy vzal ven.Vzal mě na pizzu koupil mi plno jídla a sladkostí a nějaké časopisy. Prostě plnou tašku něčeho, co jsem spotřebovávala do doby než přijel a koupil mi zase něco nového. Aby jste rozuměli. Ne táta nebyl nějak bohatý. Byl to pracující důchodce!
Do dnes ho obdivuji jak to zvládal a nikdy, bych svého tátu za nikoho a za nic na světě nevyměnila. Celý pobyt mi bylo smutno. Chtěla jsem k tátovy. A řešila to s psychologem.Byla to příležitost jak něco změnit. Stále jsem opakovala že nechci jít k mámě a že bych chtěla bydlet u táty.(radši bych šla do dětského domova než se vrátit k mámě) No a táta se nakonec ustrnul a domluvil se se svojí manželkou(opravdu to muselo být hodně těžké ji přemluvit) a vzal si mě k sobě. Tím končí jedna kapitola mého života.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Doufám že jste si příběh užili a trochu to pocítili ty věci a vzpomínky z mé strany. Občas to nikdo z nás v životě nemá lehké. Ale musíme se naučit svojí minulost zvládat. I když je to občas opravdu těžké. Někdo se narodí do dobré rodiny, někdo do špatné. Já kupříkladu nikdy nebyla u moře a toužím se tam podívat jelikož to stále v životě nemám jednoduché, tak jsem tam ještě nebyla.Ale věřím tomu že jednou se tam podívám. V dalších mých denících se dozvíte proč tomu tak je. Nestydím se říci, že můj život je vskutku originální a zajímavý. Možná z toho jednou udělám knížku, co myslíte? :D Celý život je vlastně o tom něčemu věřit a za něčím jít. Já tenkrát věřila tomu, že půjdu k tátovy, tak moc-až se to najednou stalo. A o tom život je. Běžte si za svým. Neřešte co vám říkají ostatní. A i když kolikrát jdete proti proudu.Tak ale stále běžte a věřte tomu co děláte, věřte tomu, že to čeho chcete docílit dosáhnete.
Přeji hodně štěstí a VĚŘTE :roll:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
29
24.7.16 12:21

Poslala jsem to jako deníček ;) akorát to chvíli trvá než to schválí tak jsem se o to už ted chtěla podělit :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1590
24.7.16 12:21

???

A kdy bude druhý díl?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3409
24.7.16 12:23

Jaký máš vztah dnes se svojí matkou? A co tatínek?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
29
24.7.16 12:23

@Tecumseh No až budu mít chut ho napsat :) A také záleží na tom jestli tenhle díl zaujal :D

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1590
24.7.16 12:24
@JanetSw píše:
@Tecumseh No až budu mít chut ho napsat :) A také záleží na tom jestli tenhle díl zaujal :D

Určitě zaujal, sice smutné, ale zajímavé čtení, rád se dozvím víc.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
597
24.7.16 12:24

Nechci hodnotit tvůj příběh, jen mě zaráží, jak vidíš otce jako boha a matku jako ďábla. On odešel, i když viděl, že chování tvé mámy k tobě není úplně ok a nechal tě tam a šel k bývalce, nezájem o tebe, to že ti kupoval věci bylo jen, aby si vykompenzoval pocity viny, nevím, tak jak je příběh sepsaný, takhle to na mě působí, matka ať udělá cokoliv, je to špatně, kdyby neupekla palačinky, bylo by to špatně, že nemá zájem, kdyby nezavolala policajty, házela by na tebe bobek, prostě dělala, co mohla, asi to neuměla líp :nevim: neomlouvám ji, jen se ti snažím ukázat, že to není černo(matka)bílé(otec). Proč si tě nevzal rovnou? Proč tě nechával s ní, když to byla taková stvůra?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
29
24.7.16 12:27
@Lamátko píše:
Jaký máš vztah dnes se svojí matkou? A co tatínek?
¨Tak táta mi ve všem pomáhá(to se dozvíte z dalších dílů) a s matkou se prostě nevídám o tom ještě pak něco psát budu ale ve zkratce se s ní nevídám a ona mě taky netouží kontaktovat i když na mě kontakt má. S ní to nemá cenu
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6534
24.7.16 12:29

@iggy.piggy vidím to stejně :nevim:

Zakladatelko, budu upřímná. Mně se tvůj příběh nijak zvlášť nedotkl. Proč tvůj otec odešel bez tebe? Proč jsi sama nebojovala za to, abys mohla bydlet s ním? :think:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
29
24.7.16 12:32
@Tableta píše:
@iggy.piggy vidím to stejně :nevim:Zakladatelko, budu upřímná. Mně se tvůj příběh nijak zvlášť nedotkl. Proč tvůj otec odešel bez tebe? Proč jsi sama nebojovala za to, abys mohla bydlet s ním? :think:

Nevím proč odešel beze mě byla jsem malinká. To si člověk nepamatuje ale navíc si myslím že matka mu mě dát vubec nechtěla. Nakonec o mě bojoval soudem.Ale to víš že jsem bojovala za to abych s ním mohla být. Jenže jsem byla tenkrát malá a nebylo to jednoduchý. kolikrát jsem matce řikala že s ní nechci žít ale s tátou..Neposlouchala mě. Jen mi občas vyhrožovala že mi sbalí kufry a postaví je tátovy za dveře. Ale nikdy to neudělala. A táta také věděl že k němu chci jenže jeho manželka nechtěla. Až když mi hrozilo že pujdu do dětského domova tak svolila

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
511
24.7.16 12:44

Hodně drsný začátek života, tohle si žádné dítě nezaslouží. :(
Jen k taťkovi mne v průběhu čtení napadlo, jestli si jej také trochu neidealizuješ. Nechal tě v tom, kupovat a platit, vzít čas od času někam… to tě bohužel nezachránilo před situacemi, do kterých ses vůbec neměla a možná ani nemusela dostat…
O „matce“ raději vůbec nemluvím. Se mi kudla v kapse otevírá. :(

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
597
24.7.16 12:45

@JanetSw ach jo neměla jsi to vůbec jednoduché, zažilas spoustu hnusu, velké JanetSw přeji spoustu síly se se všemi těmi dénony vyrovnat a malou Janetku bych nejraději objala a od všeho uchránila :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
29
24.7.16 12:47
@aliko píše:
Hodně drsný začátek života, tohle si žádné dítě nezaslouží. :(
Jen k taťkovi mne v průběhu čtení napadlo, jestli si jej také trochu neidealizuješ. Nechal tě v tom, kupovat a platit, vzít čas od času někam… to tě bohužel nezachránilo před situacemi, do kterých ses vůbec neměla a možná ani nemusela dostat…
O „matce“ raději vůbec nemluvím. Se mi kudla v kapse otevírá. :(

No neidealizuju ;) Tata mi pomáhá dodnes i když má jen důchod. Ano bylo to hrozné ale já už to neřeším ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
74
24.7.16 12:57

@Tableta Nejde o to, že tě zakladatelky příběh nijak zvlášť nechytl, ale promiň, jak může malé dítě bojovat o to, aby si jí vzal otec? To, že ho preferuje nad matkou je patrné, neboť se k ní choval vždy mnohem lépe než matka, proto mu odpustí i to, že nebojoval o ní od začátku ( nevíme proč). Možná se chování matky zhoršilo ještě více po jeho odchodu a nevěděl, že je to až tak hrozné :nevim: Neznáme podrobnosti ani důvody chování otce. Spíš nechápu, že tady některé nepochopí, že matka se ke své malé dceři chovala naprosto příšerně, takové bití a teror je prostě neomluvitelný. Díky tomu si vypěstovala nesnášenlivost své vlastní dcery, která jí potřebovala, potřebovala mít prostě jen pohodové dětství a bezpečné zázemí. Nedivím se, že i kdyby matka snesla teď zakladatelce modré z nebe, pohled na ní už u své dcery nezmění. Znám případ podobné matky, která se chovala podobně a ještě se tahala po nocích s chlapi a nechávala malé děti samotné doma. Nakonec děti skončily v dětském domově a musely se o sebe do života postarat sami. Matka jim nikdy nepomohla, nedala žádnou lásku a nakonec jako stará skončila v nemocnici, kde museli kontaktovat příbuzné a její syn se dostavil za lékařem. Lékař mu začal vyčítat, že je matka zanedbaná a že se o ní nestará. Syn se s ledovým klidem obrátil k lékaři a řekl mu : " Moje matka? To je moje matka jen podle rodného listu, skutečnou matkou přestala být, když mě a setru nechala napospas a nikdy se o nás nestarala, naopak, díky ní jsme si prošli peklem. Tak mi řekněte jediný důvod, proč bych se teď měl starat já?" Doktor nevěděl, co nato říct. :nevim: Myslím, že právě z dětství si toho neseme spoustu do života a špatné zkušenosti se pak odrážejí v „dospělém“ fungování. Já jsem vděčná zato, že jsem měla krásné dětství a takové teď dopřávám i svým dětem, aby mohly být silné sebevědomé osobnosti a dokázaly se poprat se všemi nástrahami života ( bez pošramocené psychiky z dětství).

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6534
24.7.16 13:05

@napokec pro pána, ale vždyť já nijak neobhajuju její matku! Její chování je pro mě hyneismus. Mně se zkrátka nelíbí, jak je to napsáno. Jde z toho hodně cítit mladý věk zakladatelky (sama jsem jen o pár let starší), a nevzbuzuje to ve mně moc emocí, protože po těchto šílených „zkušenostech“ zakladatelky bych čekala, že se bude vyjadřovat dospěleji. Jinak jasně, ze začátku byla malinká, ale třeba v 10 letech už teda malá nebyla. Neuvedla, v kolika letech byla v diagnosťáku, takže tipuju ve 14? To mi taky málo nepřijde. Samozřejmě, to co si prožila, bych nepřála ani největšímu nepříteli, nemělo by se to stávat. Dál už se k tomu nebudu vyjadřovat, vede to k hádkám.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová