Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak hádky před dítětem nejsou nic moc. ale rozhodně bych nejprve vyřešila távající vztah dřív, než bych se vrhla do nového..
@slavuska1 : jsem si vedoma, ze to delame spatne.. ja se nechci hadat, ale nektery veci me proste fakt vytacej.. proc bych mela vsechno tolerovat a on nic… prave si rikam jestli by kazdymu nebylo vyrazne lip, kdyby byl kazdej zvlast… kdyz uz chtel ten vztah zkusit, mel by tomu taky i neco obetovat… a ne ze se obetovat budu jen ja a on si bude delat co chce… to mi taky prijde docela nefer..
Měla bys to zkusit. Nemá cenu být v nefunkčním vztahu ani kvůli dítěti. Teď máš malé dítě, ale až bude větší bude vnímat že to není v pořádku a pak to bude daleko těžší.
Jenze ja mam proste porad silene blbej pocit z toho… jak na me pak bude ta jeho rodina koukat, ze jsem rozvratila rodinu kvuli jinymu.. tyjo je to fakt tezky :-/ on bude ten chudacek ukrivdenej… jenze ve skutecnosti si myslim, ze on na to ceka, abych se uz zbalila a tahla a on si zase mohl zit ten svuj starej poklidnej zivot…
Tohle nemá cenu. Rozejdi se s tímhle partnerem a i kdyby to náhodou nevyšlo s tím druhým, tak najdeš určitě někoho dalšího. Ale bude to rozhodně lepší pro tebe i tvé dítě. Takový život - pořád jen z hádky do hádky, tě stejně dřív nebo později omrzí a odejdeš. A lepší dřív, než později. ![]()
Tak hlavně byla celkem blbost pořizovat si dítě s někým koho skoro neznám, a ted když už víš že to nebude „láska na celý život“ tak bych to ukončila a hledala štěstí jinde. Ale jak píše @slavuska1 tak nejdřív ukončit první vztah.
@Anonymní píše:
Jenze ja mam proste porad silene blbej pocit z toho… jak na me pak bude ta jeho rodina koukat, ze jsem rozvratila rodinu kvuli jinymu.. tyjo je to fakt tezky :-/ on bude ten chudacek ukrivdenej… jenze ve skutecnosti si myslim, ze on na to ceka, abych se uz zbalila a tahla a on si zase mohl zit ten svuj starej poklidnej zivot…
Nemůžeš se ohlížet na jeho rodinu, to nedělej. A o tom „novém“ partnerovi přece nikdo nemusí nějakou dobu vědět…
@lovesmile přesně tak vždyt hned nemusíš říkat že odcházíš za jiným, prostě vám to nefunguje a je normální že si za čas někoho najdeš a nikdo nemusí vědět že už ho máš ![]()
Na rodinu se neodhlížejí vždy budeš ta špatná ať je to jak chce. Znám to z vlastní zkušenosti.
@Zupa : ale my se znali, byl to kamarad… jen se projevil az potom co mala prisla na svet, v ty nejvic blby dobe, kdy jsme naopak meli bejt stastna rodina… ja to dite nechtela, ale zas bych asi neumela zit s tim, ze jsem sla na potrat… mam nadhernou holcicku v tom, ze mame spolu dite problem nevidim, problem je v tom, ze spolu nedokazeme zit… a to sorry, ale to se muze stat kazdymu i po letech vztahu
To Je pravda o tom novém partnerovi nikdo vedět nemusí. A pokuď prcek neumí mluvit tak se to dlouho dozvědět nemusí ![]()
Milá zakladatelko, dokud je dcerka malá je snaží odejít od někoho, koho nemiluješ. Nemá cenu si ničit život „jen kvůli dětem“. Určitě nechceš, aby malá vyrůstala v prostředí, kde slyší jen hádky, výčitky..aby viděla, jak ošklivě se může muž k ženě chovat (pak by si zafixovala, že takové chování muže k ženě je normální) a tak. I ty máš právo na svůj život, prožít jej šťastně, milovat a být milována.
Neodcházej kvůli tomu druhému, ale kvůli sobě a vlastně i kvůli své dceři.
Ahoj holky, resim si v sobe takovej problem… porad jsem to odsouvala tam nekam do zadu ve svy hlave, ale zacina to byt cim dal tryznivejsi…
Byla jsem po hodne bourlivem a bolestivem rozchodu, tak jsem si lecila bolave srdicko… a ejhle prisla jsem do jinyho stavu, ten dotycny byl o neco starsi a mel uz pocit, ze na dite ma cas a tak me presvedcil, ze si ho nechame… presvedcil me, ze se o nas postara a ze nas zabezpeci, tak jsme si rekli, ze to spolu zkusime kdyz uz cekame rodinu… jen jak cas plynul, zjistili jsme ze si vlastne vubec nerozumime… a nejhorsi to bylo kdyz se mala narodila, proste jen hadky, hadky, hadky, neustale jsme na ostri noze a me uz to nebavi… on neni schopen udelat jakejkoliv ustupek nebo kompromis.. nekolikrat mi rekl, ze at mu dam cislo uctu a muzu jit, ale nadruhou stranu nedej boze kdyz chci nekam jit tak silenej problem, ze malou ani neuvidi apod… no proste jen prudi… ale k veci…
Nekoho jsem potkala a silene jsem se zamilovala… a ted resim problem co mam delat… mam blok, protoze mame dite a ja ji nechci brat tatu, ale zase si rikam jestli mam byt s clovekem, kteryho nemiluju a nebo s nekym koho jo… porad nejak nemuzu prijit na to co bych tim krokem ziskala nebo ztratila… musim upozornit, ze s tim druhym zatim nic nebylo az na par kaficek a prochazek, mam moralni blok, ze i presto, ze se s otcem meho ditete nemilujeme tak bych ho tim podvedla… ma nekdo podobnou nebo stejnou zkusenost? doufam, ze jsem to trochu pochopitelne sepsala a omlouvam se za anonym, mam tu par kamaradek a nerada bych, aby se mu to doneslo…