Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Tak koukám, že jste diskusi obnovily … já se nakonec po diskusi s naší pediatričkou objednala u MUDr. Peřiny, který nás odeslal do Arpidy. Jindra stejně nespolupracoval, řval, jen když fyzioterapeutku viděl. Takže jsem spíš doma zkoušela cviky, které ho budou bavit, než abych ho nutila dělat něco, co nechce a co se mu příčí - samozřejmě v konzultaci s oběma. Bu´d jak buď, péče u neorologa skončila a naše dra jeho závěr komentovala s radostí (nemám šajn, co ty latinský pojmy popisujou), že není důvod, aby docházel na jakoukoli rehabilitaci. Nechodí, ale lítá jak blázen, leze po žebříku jak čamrda a vzteká se, když ho nenechám samotného jíst … ![]()
Opakuji, v žádném případě nechci znevažovat práci paní doktorky, a těžko říct, do jaké míry bylo či nebylo cvičení přínosné … po bitvě každý generál … ![]()
…obnovuji tuto diskusi:
K paní doktorce nás poslal pediatr kvůli predikci hlavičky ve dvou měsících. Paní doktorka na něm nenechala nit suchou a oznámila, že jsme přišli za 5 min. dvanáct. Věřila jsem jí a ani jsem neřešila její strohý přístup. Poctivě jsme cvičili 4× denně. Prostě jsem musela v tu chvíli vždy přepnout z role ustrašené maminky do role „fyzioterapeutky“ ve víře, že je to nezbytné. Do třech týdnů se nám hlavička srovnala, ale paní doktorka si našla zase něco jiného. Máme prý asymetrii páteře, takže cvičíme už 3 cviky 4 x denně. Pokaždé na kontrole nás přijala jiná sestra. Někdy milejší, jindy bezkompromisní. Ve 4 měsících nám jedna z nich oznámila, že je vlastně v pořádku a cvičíme preventivně, aby nezůstal pozadu. Zarazila jsem se, ale poctivě cvičila dál. Jeníček měl někdy opravdu záchvatovité stavy a probouzel se s křikem ze spaní. Když ucítil dezinfekci (se kterou vždy na kontrolách čistili stůl), začal šílet. jeho první slabiky podobné slovíčku „mámámá“ byly vždy v souvislosti se vztekem a vzpurem po cvičení.
Přelom nastal o Vánocích, kdy měl rýmu a kašel, takže jsme na týden vynechali. V tu dobu paradoxně začal s přetáčením na bříško. Po uzdravení jsme začali cvičit nanovo a s přetáčením přestal. Navíc dostal tiky do hlavičky při pasení. Ihned jsem volala né paní doktorce Kolářové, ale neurologovi Peřinovi. Zatím vše posoudil po telefonu jako přetížení ze cvičení a chystáme se tam nyní jít. Každopádně cvičení nechávám zatím být. Na kontrolu do Vojtova centra jdeme také a jsem moc zvědavá, co nám řeknou. Jestli poznají, že necvičí. Protože se mi začal opět krásně přetáčet. Jak jsem byla z této metody nadšená a prosazovala si jí u rodiny, přesto, že mě nikdo nechápal (prý ji mají cvičit jen nemocné děti), tak si začínám myslet, že měla má rodina pravdu. To ale nechám na posouzení odborníkovi, kterému bezmezně věřím a to je právě pan doktor Peřina. Teď si mlátím hlavou o zeď, že jsme k němu nešli hned, ale spoléhali se jen na doktorku Kolářovou. Její preciznost je určitě na místě, ale nevím jestli bezpodmínečně u všech dětí???
Tak neurolog, pan doktor Peřina nám právě potvrdil, že je Jeníček naprosto v pořádku. Vojtovku doporučuje, ale jen nemocným dětem! Podle doktorky Kolářové prý zaostává, má křivá záda, hypotonii a ochablé svalstvo a bude mít obrovské problémy ve vývoji. Podle neurologa je na jeho věk velmi šikovný, má rovná záda, v 5ti měs. se přetáčí na obě strany, na bříšku se krásně napřímí a podsouvá si nožičky a snaží se popolézt! Svaly má také v pořádku…
![]()
Taaaak, výborný postup!!!Kontrola u neurologa, ten napíše indikaci k terapii podle neurologického vyšetření. Necvičte zdravé děti, podle posouzení pediatra!!! ![]()
Ale no tak, paní dr Kolářová je jedna z těch, co u nás Vojtově metodě nejvíc rozumí.
Maminka cvičeného chlapečka sama napsala, že cvičením rychle odstranila predilekci hlavičky. A ano, děti, které jednou cvičit začnou, fyzioterapeut nerad pouští z cvičení. Rizikové děti by prostě měly cvičit, dokud nezačnou chodit. Protože se nemusí správný pohybový vzorec zafixovat dostatečně a s další polohou dítěte se zase může vrátit patologie. Tzn. Když se dítě zlepší vleže, může se patologie vrátit, jak si dítě začne sedat. Když se odstraní v poloze v sedě, může se vrátit se stoupáním.
U maminky, co si naposledy stěžuje, vidím chybu v komunikaci sestřiček, doktorky a maminky. To je opravdu škoda. Maminka zjevně ne úplně ví co, proč a jak. A bohužel rychle zapoměla, že jí někde pomohli. A nikdo jí nejspíš netvrdil, že má postižené dítě, ale že má dítě s koordinační poruchou - předpokládám. A co riskuje necvičením snad ví taky. Většinou nic, jen bude mit dítě vadné držení těla a budou ho asi bolet záda… kdo by si pak vzpomínal, že jako malé dítě měl cvičit a necvičil. Nebo třeba hypotonik může mít problémy i jen ve škole a to s držením psacích pomůcek a s uvolněním ruky - to je souvislostí. Je na každém, aby posoudil sám sebe svoje dítě.
Obvoďačku bych pochválila, že dítě s predilekcí pošle na rehabilitaci. Čím dřív se začne, tím dřív se problém odstraní. Jak dlouho by trvalo, než by dítě prošlo rukama neurologa a pak se objednávalo na cvičení? Navíc, pokud se dítě nezdálo Kolářový… ani by mě nenapadlo chodit za neurologem. A opravdu nemyslím, že by mamince řekla, že bude mít postižený dítě a že by nevysvětlila důvod cvičení. Ale asi joo, vystresovaná matka s ubrečeným dítětem a ne sdílná doktorka… to je škoda.
@Aladina
já byla tvrdým zastáncem cvičení a proti dr. Kolářové jsem neměla do určité doby výtku. Dokonce jsem obhajovala její rázný přístup, protože je na místě. Cvičil jsem poctivě a ani mne nenapadlo zaváhat. Ano, maličký plakal, ale to je běžné, nebolelo ho to, víme jak to funguje. Ale když po 3 měsících měl tiky v hlavičce a v pravé ruce, rozhodla jsem se jít k neurologovi. Dr. Kolářová nám pro jistotu zkontrolovala jestli neděláme chybu. Sestřička nám pak řekla, že je úplně zdravý, že cvičíme vlastně preventivně. A to, že necvičením mu neublížím a naopak cvičením mu možná způsobuji tiky, mi řekl až neurolog.
Hypotonický začal být 14 dní po začátku cvičení Vojtovky. 3 týdny po skončení se cvičením nemá ani nejmenší známky hypotonie!!! Při masáži mu najednou bez problémů narovnám nožičky, je uvolněný po celém těle tak, jak to má být. A tiky??? žádné už nejsou. Tohle to jsou fakta. Predikce byla cvičením vyřešená, to je skvělé. Jestli bude mít poté problémy s chůzí, nebude se pohybovat tabulkově, je spoustu jiných možností, jak naučit dítě zdravému pohybu. Budeme preventivně chodit plavat a navíc je to chlapec, tak předpokládám, že bude mít vztah ke sportu jako jeho tatínek.
Ale paní „Keliška“ opět napíše, že se pletete, ale takhle to doopravdy není, vlastně z toho vyzní, že si v podstate vymýšlíte. přeji hezký zbytek dne.
@bobiskovomaminka píše:
@Aladina
já byla tvrdým zastáncem cvičení a proti dr. Kolářové jsem neměla do určité doby výtku. Dokonce jsem obhajovala její rázný přístup, protože je na místě. Cvičil jsem poctivě a ani mne nenapadlo zaváhat. Ano, maličký plakal, ale to je běžné, nebolelo ho to, víme jak to funguje. Ale když po 3 měsících měl tiky v hlavičce a v pravé ruce, rozhodla jsem se jít k neurologovi. Dr. Kolářová nám pro jistotu zkontrolovala jestli neděláme chybu. Sestřička nám pak řekla, že je úplně zdravý, že cvičíme vlastně preventivně. A to, že necvičením mu neublížím a naopak cvičením mu možná způsobuji tiky, mi řekl až neurolog.
Hypotonický začal být 14 dní po začátku cvičení Vojtovky. 3 týdny po skončení se cvičením nemá ani nejmenší známky hypotonie!!! Při masáži mu najednou bez problémů narovnám nožičky, je uvolněný po celém těle tak, jak to má být. A tiky??? žádné už nejsou. Tohle to jsou fakta. Predikce byla cvičením vyřešená, to je skvělé. Jestli bude mít poté problémy s chůzí, nebude se pohybovat tabulkově, je spoustu jiných možností, jak naučit dítě zdravému pohybu. Budeme preventivně chodit plavat a navíc je to chlapec, tak předpokládám, že bude mít vztah ke sportu jako jeho tatínek.
Já se tě nechtěla dotknout, vážně. A pokud sestra i dr Kolářová řekla, že je malej v pohodě, tak není o čem diskutovat. Ani nechci schazovat všechny neurology. Ani jsem na tebe nechtěla reagovat - spíš mě mrzelo, že už nevidíš to dobré, že měl malý důvod cvičit.
Naše mladší dítě má taky kontraindikaci ke dvičení Vojtovky, která samosebou není všehomocná. Ale shazování rehabek a lidí, který tomu vážně rozumí, mě vadí.
Ať je malý zdravý.
Ani bych na tebe nereagovala, spíš mě popíchl ten slepý výkřik anonymního pisatele-pisatelky. ![]()
@Aladina
vždyť si rozumíme
ať cvičí děti, co to potřebují, je to dobrá věc. Kolářová je nejlepší. Někomu to prospěje, ale nám to fakt nesedlo…Vojtovka asi nebude pro každého. Ještě že to není jediná možnost. Čemu člověk uvěří, za tím by měl stát, což je správné. Je ale zapotřebí být otevřen i novým možnostem, protože to může být pro něho přínosem. Tím by se měla řídit i paní doktorka a neindikovat tuto metodu každému dítěti, které přijde. Ale ono by potom její podnikání nebylo tolik výnosné, když má právě „Vojtovo centrum“
To je jediné co proti ní mám ![]()
Hlavně ať se děťátku daří, přeji hodně sil, je to dřina pro obě strany
![]()
…od včerejšího dne zde zmizela jedna konfrontace s JKČB:(…marně ji zde hledám…byla to negativní reakce na práci paní doktorky. Je opravdu možné, že jsou na veřejných serverech mazány názory, které se někomu nehodí!!!
Mohu se zeptat, kde je můj názor na reakci, že jsem spolkla podle JKČB šalamounovo hovno a paní JKČB nazvala Abecedou? Velmni směšný přístup k názorům a obraně!!! Jsem rozčarovaná, pokud odlišné názory jdou do koše!
Nechápu proč někdo maže mé příspěvky, jen jsem se ptala Joli 80, jaké má vzdělání a praxi, že tu tak „odborně“ radí..
Dobrý den, názory jsou tu různé a já jsem se rozhodla také přispět. Cvičili jsme s dvojčaty rok a půl, čtyřikrát denně, právě u paní Kolářové. V nemocnici na nás nejdříve skoro zapomněla, kdybych se neozvala, tak vlastně ani neměla zájem. Při první kontrole u ní řekla o jednom z dvojčat, že má „náběh“ na mozkovou obrnu, že se může stát, že bude hodně špatně chodit. Nakonec se toto nepotvrdilo a neuroložka řekla, že tam ani trochu nevidí tuto diagnozu. Paní Kolářová nás akorát dost vyděsila, což si myslím, že je zbytečné, už tak jsme si užili své (kluci se narodili ve 30 + 7, oba málem umřeli). Jestli to bylo kvůli tomu, abychom cvičili, nevím. Já jsem důsledná, takže bych cvičila i tak, vždyť děti jsou vysněné, takže pro ně udělám všechno. Kvůli cvičení jsme přes rok nejezdili ani na návštěvy, nikam (stejně jsme nemohli kvůli snížené imunitě), ale opravdu by to ani jinak nešlo, 2 hodiny čistého času denně jen cvičení. Ale vyplatilo se, to chci zdůraznit. Jen mne zarazilo, že asi po 14 - 15 měsících jsme cvičit přestali (už jsem na to neměla sílu a neviděla jsem pokroky), v centru to nepoznali a naopak nás chválili. Podle mne nás zbytečně drželi do roka a půl, je vidět, že za to od pojišťovny dostávají hezké peníze. To chování sestřiček a paní Kolářové, musím souhlasit, že záleželo na sestřičce a paní Kolářová je dost odměřená. Zezačátku jsem z toho byla ve stresu, ale pak (uklidněná neuroložkou) už jsem si z toho nic nedělala.