Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já mám teda v tomhle zlatého muže, ale píšeš že byt ti koupili vaši, takže je tvůj, sbal mu kufry, pokud s ním být nechceš, vykopni ho a pokud chceš vztah udržet tak mu dej nůž na krk ať se chlapec začne chovat tak jak by měl
Ja se s podobnym typem rozvedla po 10 letech manzelstvi. Jemu vadili i mi rodice a pratele…
Pokud nepomuze promluvit si a zvlsfnes zit sama, vypakuj ho z bytu. Ulevi se ti a brzy budes zase usmevava a sportujici holcina ![]()
@Gabulle píše:
Já mám teda v tomhle zlatého muže, ale píšeš že byt ti koupili vaši, takže je tvůj, sbal mu kufry, pokud s ním být nechceš, vykopni ho a pokud chceš vztah udržet tak mu dej nůž na krk ať se chlapec začne chovat tak jak by měl
Nejhorší je to, že už několikrát jsme o tom mluvili, pokaždé to odkejve a pak stejně na to kašle. Vidím z něj, že má ze mě prostě legraci.
Nevím už jakým způsobem mu říct, že tohle už legrace není.
Zbavovala tss, máš obrovskou výhodu, máš svůj byt, doufám, že je psaný na tebe, máš rodiče, máš brigády a máš úžasnou šikovnou malou holčičku. Pokud s ním nechceš být, běž za vašima, prober to s nima, a jeho nakopej. Urážet tě nemá nikdo, nikdo na to nemá právo. a říct o mém dvouletém dítěti jho vlastní otec, že je nic neumí, letěl by. Co nás ženský vede k tomu, že sebou necháme takhle orat?
A co komunikace? Zkusila sis s nim promluvit a rict mu co te trapi? Chlapovi naznaky a nebo cekani na rozjasneni nestaci, potrebuji kopanec /komunikaci primou bez naznaku ![]()
Tak šancí evidentně dostal dost a jestliže ho nemiluješ, tak ho vykopej- protože to co on předvádí, láska rozhodně není
@terinka4444 píše:
Zbavovala tss, máš obrovskou výhodu, máš svůj byt, doufám, že je psaný na tebe, máš rodiče, máš brigády a máš úžasnou šikovnou malou holčičku. Pokud s ním nechceš být, běž za vašima, prober to s nima, a jeho nakopej. Urážet tě nemá nikdo, nikdo na to nemá právo. a říct o mém dvouletém dítěti jho vlastní otec, že je nic neumí, letěl by. Co nás ženský vede k tomu, že sebou necháme takhle orat?
To je dobrá otázka, to netuším. Nevím, kdy jsem se „naučila“ takhle se podřizovat, přitom vždy jsem „vyčnívala“..
![]()
Naši ho mají extra v oblibě, ale už to opadá, mamce jsem leccos řekla, vídáme se často
Bydlí od nás kousek.
A ano, byt je psaný pouze na mě.
Ne nadarmo každé kamarádce která se vdává, píši den před slávou : Od zítra se z Tebe stává oficiální uklízečka, kuchařka, matka jeho dětí a secuální pomůcka. To samozřejmě platí i na Tebe.
Tvůj chlap tě má přesně tam kde tě chtěl nejspíš mít… zahnal tě do kouta a potichu deptá.
Musíš říct DOST, on si je Tebou moc jistej a ztratil k tobě jakoukoli úctu jako k osobě samotné… bere tě jako součást každodenního života. Zkus se kouknout jak se chová jeho otec k jeho máme, zda to někde neokoukal.
Hele já nevim, osobní zkušenost nemam ale začala bych dělat přesně to, co popisuješ ve svém článku, a pokud mu nevoní prádlo tak ať si ho vypere sám, pračka není jen pro ženský, prostě bych rezignovala.
Ještě jedna otázka : Naco on tě „dostal“? jen na vzhled? Nebo proč spolu máte dítě když nemáte nic společného?
Tak, máte dítě, mluvilas s ním někdy o tom, cos tu zrovna psala?
Příspěvek upraven 28.10.13 v 21:09
@Haku píše:
A co komunikace? Zkusila sis s nim promluvit a rict mu co te trapi? Chlapovi naznaky a nebo cekani na rozjasneni nestaci, potrebuji kopanec /komunikaci primou bez naznaku
Mluvila jsem s ním nesčetněkrát. Když mluvím, dokáže mi říct, at se vypovídám a jsem zase v klidu.
Sedí u pc a od monitoru se třeba ani neotočí, nebo leží na gauči, já něco začnu říkat, on si zívne a otočí se zády. To člověka tak schodí, urazí, poníží ![]()
Já na lidi neumím být takhle hnusná, ponižovat ostatní..Nevím, kde se to v něm bere taková zloba. ![]()
Přitom kolikrát je i fajn, jedeme na výlet, jdeme na zmrzku, ale to jsou třeba dvě hodiny z celého dne.
@Anix píše:
Ne nadarmo každé kamarádce která se vdává, píši den před slávou : Od zítra se z Tebe stává oficiální uklízečka, kuchařka, matka jeho dětí a secuální pomůcka. To samozřejmě platí i na Tebe.
Tvůj chlap tě má přesně tam kde tě chtěl nejspíš mít… zahnal tě do kouta a potichu deptá.
Musíš říct DOST, on si je Tebou moc jistej a ztratil k tobě jakoukoli úctu jako k osobě samotné… bere tě jako součást každodenního života. Zkus se kouknout jak se chová jeho otec k jeho máme, zda to někde neokoukal.
Hele já nevim, osobní zkušenost nemam ale začala bych dělat přesně to, co popisuješ ve svém článku, a pokud mu nevoní prádlo tak ať si ho vypere sám, pračka není jen pro ženský, prostě bych rezignovala.
Ještě jedna otázka : Naco on tě „dostal“? jen na vzhled? Nebo proč spolu máte dítě když nemáte nic společného?
Nějak nevím, co ti odpovědět. Když jsme se poznali měli jsme společné přátele, společně jsme se chodili bavit, pořídili si právě psa. Malá byla naprosto neplánovaná. A dostal mě na vzhled, na to, že byl zábavný, chytrý ![]()
Zakladatelko být v tvé situaci, tak se buď pokusím naposledy zabojovat. Pořádně si s partnerem promluv a pokud OBA budete chtít, tak se zkuste snažit, kvůli dceři i vám. Jinak se rozejděte, máš parádní příležitost díky vlastnímu bytu.
Mě na tohle pomohl až další chlap, jak píšeš, že cizí se chovají líp… jednou jsem to jednomu řekla, a ten mi vysvětlil jakou mám cenu a že mám říct dost. pomohl mi k životnímu restartu, akorát jsem to měla lehčí než, bez dětí.
přeju ti, ať jsi co nejdříve šťastná!
No vypadá to že si ponižováním tebe zvedá svoje sebevědomí..
prostě se asi smiř s tím žes pro sebe hmátla s výběrem partnera vedle..to až si připustíš tak budeš vědět co dělat a jestli ti stojí za to bojovat a měnit někoho a nebo to necháš plynout a rozplynout
Omlouvám se, že budu psát anonymně, ale musí to ze mě okamžitě ven!

Jdu se Vám, holky svěřit, protože už jsem na konci sil, jak již napovídá název diskuze.
Jsem mladá maminka dvouleté, konkretizovat nějak extra nechci, snad nevadí.
S partnerem jsme spolu pět let, svoji nejsme, po přečtení si možná řeknete - díky bohu.
Ani nějak nevím kde bych měla začít, aby to mělo hlavu a patu. Mám toho v hlavě a na jazyku teď tolik..





Nechala jsem se až moc unést jeho pěkným vzhledem a nekoukala na společné zájmy, na to, jestli si skutečně máme co říct..
Takže…v životě jsem se moc nenadřela, neznám chození při škole na brigády, apod. Ve všem mě víceméně zabezpečili rodiče, jsem jedináček
Ale po narození malé mi naši koupili byt 4+1, abychom nelezli po podnájmech jako do té doby apod. a jsme víceméně bez dluhů s OV bytem, autem, apod. po této stránce si opravdu nemáme a co stěžovat, ale s partnerem je to o honě, když to tak řeknu naplno..
Po takové době jsem zjistila, že jsme každý z jiného těsta a že si vlastně asi nemáme co říct. Zjišťuji to, co bylo celou dobu naprosto patrné a jasné, ale já jsem to z nějakého důvodu neviděla, nebo nechtěla vidět.
Možná jsem už tak zmagořená, že se třeba nic neděje a vidím bludy, vidím, to co není..ale pochybuji..
Zjišťuji, že jsem vlastně jen podržkrva, uklízečka a pradlena do třetice!
Přijde mi, že pokud to takhle půjde dál, už to nevydržím, zhroutím se, zkolabuji nebo nevím!! Mám RD na tři roky, k tomu mám dvě brigády, starám se o malou a máme velkého psa.
Partner má pouze svoji práci za docela normální plat, ale žádná hitparáda.
Denodenně slýchám jak se nestarám o dceru, jak nic neumí, jaký je lempl, apod. (budou ji dva, umí na wc, pije z hrnečku, atd.)
Ohledně domácnosti to samé, prádlo je málo měkký po aviváži, zmačkaný, takový a makový..už mě to tak s*re! Cokoli udělám, i kdyby sebelépe, nikdy neřekne děkuju, nikdy neřekne že např. oběd byl dobrej, nebo cokoli jiného. Kdy mi naposledy řekl, že mi to sluší? Kdy mě sám od sebe pohladil, přišel ke mě aby mě třeba obejmul? Pfff..
Už opravdu nevím co dál..začala jsem z toho všeho kouřit
Jsem normální usměvavá ženská, jakmile je v práci nebo zabouchne dveře od bytu. Jakmile jsme doma, na vše dělá ksichty, vše má smradlavý, špinavý, apod.
Napadá mě toho tolik…než jsem měla malou, jezdila jsem na kole, na bruslích, na lyžích, začala se učit na snowboardu, žila jsem…
Už dva roky říkám, že bych jela lyžovat, třeba jen na Sternstein, ten máme kousek, ale opět problém..nechce se mu, nemá lyže, apod. S kolem a bruslema to samé..bojím se nejvíc toho, že pokud něco neudělám, i malá bude znát jen počítač a playstation!
Přitom pokaždé jsem ěla chlapy, kterým jsem většinou nestačila sportovně já
Obávám se, že už nemůžu..že už nemůžu vydržet nadále dělat věci v očekávání, že budu aspoň někdy pochválena a že to udělám dobře
Nevěřily by jste, jak moc to vycucává člověku energii! Vím, v hlouby duše vím, že tohle ponižování a věčné urážky a vysmívání se nemám zapotřebí, žádná ženská to nemá zapotřebí!!
Přijde mi k pláči, že cizí chlapy a cizí lidé se ke mě chovají lépe, než vlastní partner, kterému peru, vařím, dělám první poslední..
Nevím, jestli mám nějak „vymyslet“ a udělat abych nebyla jen kus hadru, ale zase sebevědomá ženská, nebo to mám rovnou zabalit..
Protože když o tom tak přemýšlím, tuším, že jde spíš o zvyk na toho druhého, než o lásku..
Děkuju, že jsem se mohla svěřit a vypovídat. A kdyby se tu náááhodou našla nějaká ženská, co utíkala, nebo se zbavovala podobného typu muže.. ráda si nechám poradit.

DĚKUJU!