Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Krásný den maminky,
jdu si pro radu zkušeným ženám. Před měsícem jsem poznala muže svých snů, po delší době když jsem byla sama a vše si srovnala, přišel on. Tajemný, krásný, milý, chytrý. Poprvé ve svých 27-letech jsem si sedla z někoho na zadek. Myslím, že nadšení bylo vzájemné, intenzita komunikace a schůzek tomu nasvědčovala. Jenže můj Mr. Grey byl asi po 3 týdnech od rozchodu po 2,5 létem vztahu. Mluvil o tom tak, že to bylo jeho rozhodnutí, že necítil, že ona je ta pravá, že by s ní chtěl mít rodinu, že se hodně hádali. Sám mi řekl, že ví že je pro mě moc riskantní a že v tuto chvíli není schopný ženě dát to, co by chtěl. Na druhou stranu mi snad 100× opakoval, jak jsem úžasná, jak dlouho nikoho takového nepoznal, že krásnější ženu nikdy neměl. I jeho velká romantická gesta tomu nasvědčovala. Jenže 4 dny zpět jsem začala cítit, že je něco jinak, najednou odpovídal stroze, pomalu rozkazem mi dal, že se v pondělí uvidíme. V sobotu za mnou chtěl jet a v půlce cesty to otočil a omluvil se, že to s mnou nesouvisí, ale že prostě teď nemůže. Vyměnili jsme si pár zpráv, ptala jsem se zda je v tom ex, jestli se k ní vrací a on, že v žádném případě ne. Ale že to neznamená, že když mě teď nechce vidět, že už mě nikdy nechce vidět. Včera odpoledne jsem mu poslala email o tom, že jsme každý v tuto chvíli někde jinde a že ho prosím, aby mi dovolil ukončit naší komunikaci a schůzky. Nechtěla jsem, aby mi odpovídal. Email jsem četla kamarádovi, řekl mi, že jsem z toho odešla jako dáma, že jsem mu nic nevyčítala a napsala jsem to moc rozumně. Vím, že je to vše správné rozhodnutí, že jsem učinila snad ten nejtěžší krok, jaký člověk může udělat. Největším důkazem lásky je nechat druhého jít svoji vlastní cestou…Nechtěla jsem, abych mu udělala převoznici. Vím, že je možné, že má v sobě zmatek, že toho je na něho rychlé vše. Spíš mě zajímá, jestli se ozve ještě někdy…:( Je to hrdý Beran, ambiciozní, není to žádný zakřikly chlap.
Máte někdo podobnou zkušenost? Moc Vám děkuji za každou odpověď…
Krásný den
Pacinka ![]()
Podle mě si udělala dobře, nech ho jít, pokud bude ten pravý, příjde sám!
No, jestli se ozve, to ti tady asi nikdo neřekne, ale být tebou, tak mu teď dám na nějakou dobu „oddych“, čas, aby se srovnal s předchozím vztahem, aby byl chvíli sám a urovnal si v hlavě, co chce dál.
@Pacinka27 že jsi to ukončila byl krok správnou cestou a být tebou bych na něj zapomněla. Bývalá partnerka dle jeho slov nebyla pro něj ta pravá a tobě jasně řekl, že ti není schopen dát to, co bys chtěla. Takže pan „vysněný“ je spíš pan zmatený a měl by si nejdříve ujasnit, zda je schopen vztahu, do té doby neplést holkám, jako ty, hlavu ![]()
Jo proto jsem to udělala, protože každý ví, že si vždy musíme pomoci hlavně sami sobě:-(…Určitě ho nechci už já nijak kontaktovat. Na to jsem i já moc hrdá a byla bych za blázna, potom co jsem mu napsala, aby mě nekontaktoval. Spíš bych opravdu chtěla vědět, jestli se tohle někomu stalo a muž potom přišel. Jsem Blíženec a ten když se zamiluje, tak to už je co říct. Opravdu jsem po více než 5 letech měla pocit, že mi někdo otevřel srdce…
Projevila jsem mu pár lichotek, ale nikdy jsem neřekla to, že to je pro mě takto moc silné…
Řekl mi, že v tuto chvíli mi není schopný dát ženě, to co bych chtěla. Zároveň mi řekl zajímavou věc, která mě asi doteď zaráží. Měl narozeniny, byli jsme druhý den spolu a on zvedl skleničku a říká:" Tak na ty moje narozeniny, letos poznám osudovou ženu, cítím že je to rok změn, můj rok. A nebo už jsem ji poznal?" A přitom se mi díval do očí… ![]()
@Susen35 @lovesmile @NaimaCloudy Moc děkuji za Vaší reakci, zapomněla jsem Vás předtím zmínit:-) ![]()
@Pacinka27 Není zač. ![]()
Pokud to má být ten pravý, tak si k sobě nějak cestu najdete. ![]()
@Pacinka27, já to znám z úhlu té zmatené, tak ti to můžu přiblížit takhle. Taky mi přišel do života úžasný chlap, jenže já v zé době byla rozpolcená, zmatená, nasr. aná na všechny mužský světa. Bylo mi s ním sice hezky, ale věděla jsem, že když něco začneme, brzy to i skončí. Prostě jsem nebyla zralá na další vztah. Tak jsem ho mírně odpálkovala. On se ozval po půl roce jako kamarád, povídali jsme po telefonu, domluvili si schůzku. Vše v rovině přátelství. Jenže po tom půl roce už asi byla nějaká vhodná doba nebo co, já ho moc ráda slyšela, následně i viděla, následně pozvala k sobě a… už tam zůstal ![]()
Jsme spolu sedm let, máme dvě děti a pěkné manželství. Kdybych tenkrát do toho vztahu vlítla hned a nepřipravená, byli bychom spolu tak týden nebo dva, já prostě nemohla…
Tím jsem chtěla říct, že on to možná cítí stejně jako tehdy já. Radu, co dělat nemám, jen jiný úhel pohledu…
Z taktického hlediska jsi postupovala správně, kdybys mu řekla, co píšeš v úvodu, utekl by. I kdyby se ozval, musíš trochu kličkovat, ne běžet naproti ![]()
Jsi dobrá, žes to takhle „ukončila“ a odešla se vztyčenou hlavou
. Přesně jak píší ostatní, pokud bude chtít, ozve se ![]()
Asi před dvěma lety jsem prožívala totéž, jen s tím rozdílem že já jsem zadaná, bylo to na mě tak silné kafe že jej nemůžu z hlavy dostat dodnes, myslím na něj každý den, téměř každou chvíli, ale rozhodla jsem se zůstat s přítelem. Odmítla sem jej uplně stejně jako ty, ale on to nesl těžce, když jsme se opravdu zcela náhodou potkali, choval se egoisticky a uraženě, dokonce mi pak psal že mi nikdy nevěřil a urážel mě, i přesto že mě to zklamalo, jsem si jistá že z něj mluvila bolest, každopádně mi tím pomohl kontakt utnout uplně. Jsem si jistá že ačkoliv je téměř na druhý straně zeměkoule myslí na mě stejně jako já na něj, ale už nikdy nesebere ani jeden z nás odvahu aby jsme se tomu druhému ozvali..ale ten pocit že on byl ten pravý, ten ve mě zůstane na vždycky. ![]()
@Pacinka27 píše: Řekl mi, že v tuto chvíli mi není schopný dát ženě, to co bych chtěla. Zároveň mi řekl zajímavou věc, která mě asi doteď zaráží. Měl narozeniny, byli jsme druhý den spolu a on zvedl skleničku a říká:" Tak na ty moje narozeniny, letos poznám osudovou ženu, cítím že je to rok změn, můj rok. A nebo už jsem ji poznal?" A přitom se mi díval do očí…
Myslím si to samé, jen nevím s tou dobou, tím časem.. Podle mě každý potřebujeme jinou dobu dostat se z toho, záleží na povaze, na intenzitě vztahu, délce vztahu, zkušenostech..
@KPKristy píše:
@Pacinka27, já to znám z úhlu té zmatené, tak ti to můžu přiblížit takhle. Taky mi přišel do života úžasný chlap, jenže já v zé době byla rozpolcená, zmatená, nasr. aná na všechny mužský světa. Bylo mi s ním sice hezky, ale věděla jsem, že když něco začneme, brzy to i skončí. Prostě jsem nebyla zralá na další vztah. Tak jsem ho mírně odpálkovala. On se ozval po půl roce jako kamarád, povídali jsme po telefonu, domluvili si schůzku. Vše v rovině přátelství. Jenže po tom půl roce už asi byla nějaká vhodná doba nebo co, já ho moc ráda slyšela, následně i viděla, následně pozvala k sobě a… už tam zůstal
Jsme spolu sedm let, máme dvě děti a pěkné manželství. Kdybych tenkrát do toho vztahu vlítla hned a nepřipravená, byli bychom spolu tak týden nebo dva, já prostě nemohla…Tím jsem chtěla říct, že on to možná cítí stejně jako tehdy já. Radu, co dělat nemám, jen jiný úhel pohledu…
@lovesmile @KPKristy @Pedro 00 Moc děkuji, za tenhle hezký příběh. Úplně mi to dodalo nového odhodlání. Jsem moc zvědavá, co bude dál. Nejhorší asi je, že moje nejlepší kamarádka a jeho dobrý kamarád se dávají dohromady v tuto chvíli. Což je pro mě o to víc těžší:-(…Pokud přijde, udělám z něho toho nejšťastnějšího chlapa, pokud ne, nezměním to:-(…ale je to v jeho chvíli teď na něm. A vím moc dobře, že pokud bych setrvala dál v jeho blízkosti, akorát by se to otočilo proti mně…:-( ![]()