Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Hrozně jsem si přála druhé dítě. Manžel mě ve všem podporuje a pomáhá, tak vím, že to zvládneme. Ale když jsem teď těhotná, najednou se bojím, že dvě děti nezvládnu. Malému nebudou ani dva roky, až se malé narodí. Navíc budu mít rizikové, protože jsem po císaři a s břichem bych ho neměla nosit, ale nemáme výtah, tahám ho po schodech, do autosedačky, do jídelní židličky a to ještě nemám pupek. On chodí spát v devět a ráno v devět vstává, prostě pohodička. Najednou si nejsem jistá, že zvládnu v noci vstávat k miminku. U prvního je to sradna. Když ti přes den usne, zdřímneš si taky, ale se dvěma dětmi to nepůjde. Ale jsem si naprosto jistá, že až se malé narodí a uvidím ho, tak to zvládnu. Vem si, že budeš nadopovaná hormony a prostě nastartovaná se o něj starat, takže to zvládneš. Jak píšeš, chlapa máš super, pomůže, podpoří tě a malá už je velká, bude pomáhat a bude ráda za sourozence. A dvě děti jsou lepší, máš šanci, že se aspoň jedno povede a bude ti oporou ve stáří a pro děti je dobré nevyrůstat jako jedináčci. Být tebou, nebála bych se toho. Nikdy jsem si neuměla představit, že mě v noci,,něco" bude budit a když se to stalo realitou, zvládala jsem to.
@Fialovákoala po císaři tak brzy druhé? No, tak hlavně abys nemusela jít ležet do nemocnice…chudák to starší.. ![]()
Bez svatby do dítěte nejdu, to jsem zapoměla dopsat, partner právě jak jezdí do španělska, chystá nějaký překvápko prý
takže nezjistuji.
Ano, maturitu jsem zmákla, a při dceři Bc.
Já teda musim říct, že pan doktor chválil jaká jsem mladá a pružná, že to půjde samo a skutečně celé těhu v pohodě a porod trval tři hodinky. Jen mě poté zašívaly uvnitř, to teda bylo…
![]()
Partner u porodu byl.
Můj názor na věc je takový, že největší dar, co svému dítěti můžeš dát, je sourozenec. Neváhala bych.
PS: a nemusíš mrně ani učit stát, ani sedět, když se nechá, naučí se to samo.
@Anonymní píše:
Bez svatby do dítěte nejdu, to jsem zapoměla dopsat, partner právě jak jezdí do španělska, chystá nějaký překvápko prýtakže nezjistuji.
Ano, maturitu jsem zmákla, a při dceři Bc.
Tak to jsi šikulka. Gratuluju a přeju hodně štěstí.
Dítě se učí sedět, stát, chodit samo. S mluvením se mu taky nemusíš extra věnovat. Takže všechny tvé výmluvy jsou jen výmluvy.
Osobně… nedovedu si představit, že bych měla jen jedno dítě. Mám 2 a je to minimum.
Měla jsem takový pocit, že nebudu druhé dítě milovat tak jako první. Myslela jsem si, že jsem veškerou lásku už dala dcerce a žádná další mi nezbyla.
Přitom když budeme mít další dítátko, taky bude z nás a bude dokonalé
a budeme ho muset milovat stejně.
Bylo by to přiměřeně někdy když bude v první třídě, což už zas bude pomáhat, snad ![]()
No vyhoda je ze prej to druhy uz nemusis tolik ucit tak jako to prvni, jelikoz to druhy to prej vsechno obkouka a jsou pry sikovnejsi
Nikdy jsem nechtěla jedináčka, ale s myšlenkama na druhé dítě jsem bojovala taky. Nejsem nijak extra mateřský typ, dcera mi dala dost zabrat a s manželem nám to kdovíjak neklape. Do druhého jsem nakonec šla s poměrně malým rozdílem, bylo mi jasné, že jak se vrátím do práce, tak už na mateřskou znovu nekývnu.
Motoriku to dítě učit nemusíš, naučí se samo. Mladší dost okouká i od staršího sourozence. U toho mluvení se člověk trochu zapojit musí, ale žádná tragedie to podle mě není. Do čeho se vůbec nechce mě je nespaní a neustálý řev mimina. No a pak první vzdor, který mi doma právě začíná u dcery, ten bych si taky nemusela zrovna užívat dvakrát.
Já teda musím říct, že dcerka byla téměř perfektní, že by nějak extrémně plakala, nebo zlobila. Spíš naopak, přijde mi jakoby tenkrát tušila, že je mi devatenáct a nemám páru co s ní ![]()
@Anonymní píše:
Měla jsem takový pocit, že nebudu druhé dítě milovat tak jako první. Myslela jsem si, že jsem veškerou lásku už dala dcerce a žádná další mi nezbyla.
Přitom když budeme mít další dítátko, taky bude z nás a bude dokonaléa budeme ho muset milovat stejně.
Bylo by to přiměřeně někdy když bude v první třídě, což už zas bude pomáhat, snad
takové pocity jsem měla taky.. dcera už pak taky samostatná a moc se mi nechtělo do druhého..ale viděla jsem na ní že potřebuje parťáka a mě chytli mateřské pudy. Takže rozum a výmluvy šli nějak stranou a mám dvě děti.. a jde to - mám obě ráda stejněm teď máme klučíka..je to super. Ségra bráchu miluje a nedá na něj dopustit
![]()
Ahoj,
prosím budu psát anonymně.
Jdu se Vám nějak vypovídat, protože nevím s kým to probrat, kdo by byl ve stejné situaci
Abych to nějak uvedla, jsme mladý pár, máme čtyřletou holčičku, manžele zatím nejsme, vztah nám klape bez větších problémů, vyjdeme si vstříc, jsme nějak tak sladění a když nejsme, respektujeme, máme malého psíka a jsme bezdlužní, žijeme v bytě 3+1 v mém OV, partner se před dvěma měsíci rozhodl, že začne jezdit kamionem, tzn. 8dní pryč, tři dny doma. My s dcerkou jsme doma sehraní, pomáhá, čekala jsem větší hrůzu, a finančně jsme si polepšili, dosud jsem pracovala na HPP u známného v bufetu, ale nějak jsme se dohodli, že nepotřebujeme abych pracovala jako šílená, tam jsem skutečně byla od nevidím do nevidím, a můžu si dovolit být doma. Ale netuším co doma dělat
znovu učit chodit, mluvit, sedět, stát..
Takže hledáme alternativu… Předevčírem mi chlap řekl, upozornuji, že on byl vždy zastánce toho, že jedno dítě a stačí, absolutně proti. A právě předevčírem mi řekl, že si můžeme dovolit dvě děti a aby nebyla malá sama.
Měla jsem jí k maturitě, žádný med, řešili jsme bydlení, každou kačku, ale ustáli jsme to. Vím, že druhé těhu bych si užila lépe.. předtím jsem byla náctiletá, vyplesklá ze všeho…ale bojuji s tím, že nevím, zda jsem ochotná absolvovat to vše znovu
Přeci jen s malou je to už pohodlné, většinu umí, je šikulka.
Jednoho dne se ale nechci probudit ve čtyřiceti, dítě z domu a být sama. Chci aby se scházela velká rodina..
Ale bojuji s tím, vše kupovat dvakrát, aby nežárlili, neprali se..
Upozornuji, že jsem jedináček, partner ze tří, tuším, že jsem naprogramovaná na jedno dítě
Píši sem hlavně proto, abych zjistila od holek, co tu mají více dětí než jedno, jak žijete? Jak dovolené? Máte čas na sebe?
Spoustu mých kamarádek má dvě děti, a žijí pohodově.. to mě nějak tak uklidnuje.
To víte, že ve skrytu duše bych chtěla…ale už vím do čeho bych šla (porod)…

Děkuji mnohokrát za vyslechnutí.