Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý večer, zakládám diskuzi, protože se potřebuji někde svěřit a přitom o tom nerikat nikomu známému, jelikož se za to stydím. Přesto si myslím, že se jedná o vcelku normální věc. Jde o to, že se mi začal líbit kolega v práci a jsem samozřejmě zadaná a budeme se s přítelem brát. Po všech směrech nám to vcelku klape, i když není to 100%, ale vím, že lepšího chlapa bych nenašla. Nikdy jsme ale mezi sebou neměli kdoví jak vášnivý vztah a tak mi to samozřejmě chybí. Tudíž když to mezi mnou a kolegou jiskří, tak se mi to líbí, ale zase to není nic, co bych chtěla překračovat. Mně se spíš líbí jen ta představa, jak že by k necemu melo skutečně dojít, ale kdyby k tomu mělo dojít, tak bych na to neměla a ani bych to nechtěla. Čas od času se mi takto naci chlapi líbí, ale to přece nejsem jediná, coto tak má ne? Nikdy bych ale svymu snoubenci nechtěla ublížit, i když kdyby znal moje myšlenky, určitě by ho to stvalo, ale říct si jen tak nemysli na někoho, to není tak jednoduchý. Jak se s tím srovnávate vy? Osobně podvádět nikdy nechci, takže to beru jen jako svoje vnitřní malé boje, ale ty představy jsou někdy tak strašně lákavý…
A proč si nenajdeš na vztah někoho, koho oopravdy miluješ nemáš „jen ráda“. Myslím, že v tomhle je zakopán pes. Když jsi s někým, koho fakt miluješ, tak tyhle myšlenky nemáš a může kolem tebe chodit 1000 chlapů.
Máš dvě možnosti:
vdát se tak napůl z rozumu s tím, že tyto myšlenky budou přicházet
nebo
hledat chlapa, do kterého se zamiluješ
@Rosebery píše:
A proč si nenajdeš na vztah někoho, koho oopravdy miluješ nemáš „jen ráda“. Myslím, že v tomhle je zakopán pes. Když jsi s někým, koho fakt miluješ, tak tyhle myšlenky nemáš a může kolem tebe chodit 1000 chlapů.
Máš dvě možnosti:
vdát se tak napůl z rozumu s tím, že tyto myšlenky budou přicházet
nebo
hledat chlapa, do kterého se zamiluješ
Souhlas!
@Rosebery a riskovat, že nenajde. Lepší vrabec v hrsti…ještě k tomu vrabec, který se chce ženit
To by byla blbá.
No evidentně nejsi dělaná na vztah z rozumu, když se ti už teď plaší hormony.
Dřív či později začneš svého partnera podvádět, rozum a chtíč nemohou zůstat v opozici na trvalo. A chtíč vyhrává…
Když budeš trvat na tom, že se vdáš a vzdáš se tak uspokojivého sexu, budeš čím dál tím víc a víc frustrovaná, zatrplklá a nespokojená sama se sebou, provinílá, či nesnášející se.
Nemyslím si že jsi srovnaná sama se sebou a s tím, co sis vybrala jako pro sebe dobré řešení. Nemyslím si že víš co je tvých hloubkách a temných koutech a že když tomu nebudeš věnovat pozornost, tak tě to bude kousat do klína hůř a hůř.
Ahoj, já žasnu, popsala jsi úplně moji situaci! Také jsem zasnoubená, a zamilovaná do kolegy a taky to mezi námi jiskří!
Nicméně mě pomáhá zdravý rozum. Říkáš že máš skvělého chlapa, tak neudělej nějakou blbost. Já se pořád držím abych nepodlehla. Ty určitě nechceš zahodit vztah jen kvůli románku, který může trvat jen chvilku.
„Nikdy jsme ale mezi sebou neměli kdoví jak vášnivý vztah a tak mi to samozřejmě chybí.“
Vykaslala bych se na snoubence. Partner nema byt jen kamarad, ale musi tam byt vasen. Neni to o kolegovi, ale o tom, ze te vas vztah nenaplnuje po intimni strance. To znamena, ze to stoji za prd. Lepsiho urcite najdes, protoze neni duvod, proc bys nemohla najit nekoho, s kym bude fungovat chemie.
Já si myslím, že tohle je hloupost. Zamilovanost a laska je něco jiného. Zamilovaná jsem byla i do přítele, máme toho spolu spoustu společného, ale ta extra vášeň tam dlouho nevydržela, ale rozumíme si, vážíme si sebe, jsme tupro sebe. Měla jsem pár chlapů před ním, ze kterých jsem sice byla odvarena, ale na vztah nepoužitelný. Nebyl na ně spoleh, podvádeli by, chovali by se hnusně a pokud srovnám vzrušení z chlapa/vášeň vs to, že mám vedle sebe partnera, se kterým si rozumím, můžu mu věřit, smějem se spolu, vždy budu volit to druhé, protože bohužel nemyslím si, že je na světě někdo, kdo může splňovat mých 100%. Navíc se stereotypem se potká skoro kazdej a kvůli tomu přece lidé nepálí mosty. Někdy mě to s ním baví víc a někdy méně.
@kruel píše:
Jednou ho stejně podvedeš![]()
možná ne teď…ale jednou určitě.
Souhlasím. I když by teď milovala a všechny kolem odmítala a neviděla, jednou zamilovanost prostě přejde. A člověk jaksi není od přírody nastaven na monogamii takže… ![]()
@Lu66 píše:
Ahoj, já žasnu, popsala jsi úplně moji situaci! Také jsem zasnoubená, a zamilovaná do kolegy a taky to mezi námi jiskří!Nicméně mě pomáhá zdravý rozum. Říkáš že máš skvělého chlapa, tak neudělej nějakou blbost. Já se pořád držím abych nepodlehla. Ty určitě nechceš zahodit vztah jen kvůli románku, který může trvat jen chvilku.
Já nechápu proč někdo jako ty nebo zakladatelka se tedy ženete do manželství
když už teď si myslíte na někoho jiného. Rozhodnutí si někoho vzít za muže značí, že končíte s hledáním partnera a nemáte pochyby, že si berete člověka, se kterým chcete prožít zbytek života. Aspoň já to tak vidím. Za mě je už toto emoční nevěra.
Nemyslím si, že bych snoubence měla podvádět nebo že bych se na něj měla vykašlat, protože tam neni extra vášeň. Myslím si, že nežijeme v pohádce a není možné najít všecko v jedné osobě a to je přece normální. Natloukla jsem si hubu s chlapama hodnekrat a nikdy víc bych už tohleto nechtěla.
@Emicka3389 píše:
Dobrý večer, zakládám diskuzi, protože se potřebuji někde svěřit a přitom o tom nerikat nikomu známému, jelikož se za to stydím. Přesto si myslím, že se jedná o vcelku normální věc. Jde o to, že se mi začal líbit kolega v práci a jsem samozřejmě zadaná a budeme se s přítelem brát. Po všech směrech nám to vcelku klape, i když není to 100%, ale vím, že lepšího chlapa bych nenašla. Nikdy jsme ale mezi sebou neměli kdoví jak vášnivý vztah a tak mi to samozřejmě chybí. Tudíž když to mezi mnou a kolegou jiskří, tak se mi to líbí, ale zase to není nic, co bych chtěla překračovat. Mně se spíš líbí jen ta představa, jak že by k necemu melo skutečně dojít, ale kdyby k tomu mělo dojít, tak bych na to neměla a ani bych to nechtěla. Čas od času se mi takto naci chlapi líbí, ale to přece nejsem jediná, coto tak má ne? Nikdy bych ale svymu snoubenci nechtěla ublížit, i když kdyby znal moje myšlenky, určitě by ho to stvalo, ale říct si jen tak nemysli na někoho, to není tak jednoduchý. Jak se s tím srovnávate vy? Osobně podvádět nikdy nechci, takže to beru jen jako svoje vnitřní malé boje, ale ty představy jsou někdy tak strašně lákavý…
A ty myslíš, že on takové myšlenky nemá? Akorát o tom nepíše na emiminu… ![]()
@Badboda píše:
Já nechápu proč někdo jako ty nebo zakladatelka se tedy ženete do manželstvíkdyž už teď si myslíte na někoho jiného. Rozhodnutí si někoho vzít za muže značí, že končíte s hledáním partnera a nemáte pochyby, že si berete člověka, se kterým chcete prožít zbytek života. Aspoň já to tak vidím. Za mě je už toto emoční nevěra.
Ahoj, za mě: Já jsem si tohle nevybrala. Nechtěla jsem to. Nebylo to záměrné. S přítelem jsme bez, měsíce 7 let, miluji ho, a vím že je to jistý druh nevěry. Proto si říkám že jsem se jenom pomátla, že mě to přejde. Přítel byl také vlastně moje první láska, první zamilovanost, a tak nějak se dalo čekat že mě třeba,,zaujme" i někdo jiný. Jak ale říkám, kvůli jednomu románku nezahodím dobře fungující vztah.
A já se přidávám. Zakladatelko, jsem již vdaná ale někdy se prostě trosku zakoukam jinam. Na někoho myslím, je tam přitažlivost, či o něm sním… Jsou to splašené hormony a nemá to nic společného s tím, co mám doma, krásnou a spokojenou rodinu, sex funguje…
Za čas to vždycky přejde. Rozum by mě nikdy dál nepustil.
Nikdy se o nic ani nepokousim, nepodvedla bych. Dokonce jednou, když se mi takhle někdo líbil a on se ke mně přiblížil, začal se mi protivit, prostě najednou mi můj muž připadal mnohem lepší, přitažlivější a ve všech ohledech top.
Ale moje pitome hormony to jednou za čas udělají znovu. Nevím, čím to je. A mrzí mě, že už člověk nikdy nezazije takovou tu první pusu, to napětí, to překvapení, jak chutná, tu vibraci v celém těle. A o tom občas sním… Nepotřebuju zažít sex jinde. Ten je doma skvělý ![]()