Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Teorii máš zmáknutou, abys to zvládla uvést do praxe, doporučuji najít psychologa, klidně i on-line konzultace, a zpracovávat postupně tento vzorec závislé citové vazby.
@Anonymní píše: Více
přesun z něj část své pozornosti jinam, nebo ho udusíš…co nějaký zajímavý koníček? nová kamarádka? pes? projekt?
@Anonymní píše: Více
tak si něco pořid, nebo se začni něco nového učit, at máš nějaké další záliby a jemu nechej taky nějaký čas pro sebe, nebo ti brzo uteče…
Máme takovou kolegyni. Je jí 32. Od ledna ji opustil už třetí chlap. Toho druhého v pořadí sledovala přes nějakou aplikaci a jela se podívat, jestli je tam kde říkal. Tak se na ní vybodl. Už jsme z ní hotový. Ona je šílená stíhačka.
Nás s dalšími kolegyní, už bolí z toho hlava. Doufám, že můj syn tohle nikdy nikde nenabalí.
Ta naše trhlá kolegyně, měla předtím vztah asi 4 roky, byla vdaná a manžel ji utekl. Vůbec se mu nedivím. A každýho dalšího, co ona nabalí na seznamce, toho litujeme.
No měla by jsi s tím začít něco dělat. Možná to i probrat s nějakým terapeutem.
@Anonymní píše: Více
Že je to špatně víš, takže jsi na dobré cestě. Nesnaž se být dokonalá, proč jako? Ta tvoje dokonalost ho může časem pěkně otrávit. Jsi na něj nezdravě upnutá, uber a neh ho dýchat. Neptej se pořád jestli tě má rád, jednoho dne se může stát že ti odpoví že nemá a lezeš mu na nervy.
@Anonymní píše: Více
Koníčky si najdi, případně nejake zvíře, o které se budeš starat. Být jen doma a ještě upnutá na chlapa, to je fakt špatně ![]()
strašný. Jednoho dne ho udusíš. Možná, že jednoho dne už z práce nedorazí. Vůbec bych se mu nedivila… A tobě se totálně zhroutí svět. Jdeš tomu naproti mílovými kroky.
Představa, že by na jeho místě byl třeba můj brácha, tak to bysme z toho byli špatní v rodině všichni.
Najdi si jinou oblast zájmů a začni navštěvovat terapeuta, jinak to nedopadne dobře…
Nechápu, mně zajímá tolik věcí, chtěla bych se pořád něco novýho učit, jezdit na různý workshopy, kempy, víkendový semináře, ale nemam na to kapacitu, a ty se kopeš doma do zadku a nevíš co s životem.. určitě bych zařadila nějakej pohyb, pokud neni, člověk se musí rozjejbat a pak se to třeba někam posune. A ještě se zamyslet, co tě fakt baví. Mně baví zkoušet všechno, takže to neznam. Toho chlapa lituju, mě by to dusilo.
Najlepšou aktivitou bude vyhľadať psychologickú alebo terapeutickú pomoc. Celú svoju identitu si redukovala len na hliadkovanie vo vzťahu. To nie je dobre ani pre jedného z vás.
Mňa by teda úprimne, bez akéhokoľvek úmyslu rýpať, zaujímalo, o čom sa bavia ľudia v takýchto vzťahoch a ako vyzerajú ich interakcie. Keby som nemala žiadne záľuby, ničomu sa nevenovala, nič by ma nebavilo, a trávila dni len doma prácou alebo visením na partnerovi, tak fakt netuším, o čom by sme sa mohli rozprávať… Naopak, keby bol takýto môj partner, tak mám pocit, že je taký… 2D. Že mu chýba nejaký podstatný osobnostný rozmer. Neviem, no. Skús na tom naozaj zapracovať, limituješ v živote sama seba.
Začni chodit mezi lidi ať máš i svůj život. Máš být jeho partnerka, al ty jsi koule na noze.
Zkusila bych i terapeuta.
@Anonymní píše: Více
Proč nemas konicky a kamarady? Co jako delas cele dny? To te nic nezajima, nebavi?
Tak prvně nikdo ti nemůže dát lásku. Jak jako, v sáčku, na podnose? Lásku v tobě může jen vzbudit, pokud tam nějaká je. Ty bohužel žádnou sebelásku nemáš, nejspíše vina rodičů, častý scénář
Doporučuji zkušeného vztahového kouče. Až sama sebe přijmeš a budeš mít právě tu lásku k sobě, přijde i sebevědomí. Představ si to jako velkou bublinu kolem tebe, čím větší bude, tím méně tě okolí může zranit, budeš spokojená a vyrovnaná. Už nebudeš stíhačka a budeš mít normální vztahy. Ale musíš na sobě začít makat ![]()
Ahoj
jsme s přítelem 2 roky,.. 2 roky i spolu zijem.. vim, ze se to neda brát jako omluva, ale pamatuju si, ze uz jako mala 9ti letá holčička jsem psala tátovi na papir text o tom, kdo je ta a ona co mu poslala zprávu, dopis.. prostě strašně žárlive zprávy, až mě to vyděsilo, když jsem nedávno ten papír objevila, když jsem dělala pořádek v papírech… uz asi od mých 2 let muj otec mámu podváděl, nedával ani me ani mamce lásku a asi diky tomu jsem si vytvořila žárlení, neustále dožadováni lásky atd.. kdyz se vrátím zpět do současnosti, tak je muj chlap uprimne chudak…
pracuji trvale z domu, mam v podstate jen ho, kamosky vidim tak 1-2× měsíčně… takze se vzdy tesim az dojde domu, jsem na nej upnuta.. furt se musim ptat, zda me ma rad, protoze je to jine nez na začátku, uz tam neni ta chemická zamilovanost… nechci aby nikde chodil, kdyz nekde jde, tak je doma hruza.. a to jde nekam tak jednou za pul roku.. svým způsobem mu i závidím, ze ma kolegy (svou práci ale opouštět nechci)… a nekdy přemýšlím nad tim, ze by me uplne zničilo, kdyby ode me odešel.. neustale se snažím byt pro něj dokonalá, v servisu doma, péči o sebe, cvicim, lichotkami, doteky.. co mam s timto dělat? Nechci byt za žárlivou stíhačku.. treba mi dokážete poradit, jak si lépe přehodnotit mysl, nebo jaké aktivity dělat.
Dekuji moc za rady