Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Napadení a bezmoc, prosím o radu ;(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.2.12 12:21
Udělal to jednou udělá to znovu, já vím, že je to dlouho co jste spolu, ale tohle si žádnej chlap nesmí dovolit !!! být tebou sbalím si věci a odejdu pryč dokud se nevrátí, kdo ti nezaručí, že až se vrátí, že to bude ještě horší?? Takovýhle chlapy vzít a zastřelit fakt!! Seber se a utíkej pryč. Nemůžeš se s tím svěřit rodičům nebo kamarádce. Nepodceňovala bych to, jemu hrábne znova a co pak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.12 12:23
Bohužel tohle znám až moc dobře 
Trápila jsem se, myslela jsem si, že to bude zase v pohodě, vinila z toho sebe..ale i tak, tohle chování ho neomlouvá..a bohužel ve většině případů platí, zachoval se takhle jednou, zachová se tak i podruhé. Seber síly, sbal si věci a odejdi dokud je čas! 
Vím, o čem mluvím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.12 12:23
Tvoje vina to není! A být tebou bych se sbalila a jela k těm rodičům. Chvilku sice budeš spát na gauči, ale najdeš si tam práci a pak si budeš moct dovolit třeba nějakej byteček. To chceš, aby tě příště vážně zabil? Hlavně si nic nevyčítej, tvoje vina to není. A hlavně bych odešla do té doby, dokud je pryč! Moc držím palce, ať to dobře dopadne
Příspěvek upraven 14.02.12 v 12:24
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.12 12:23
pořád lepší spát u rodičů na pohovce, než být ztlučená, nebo nedej bože mrtvá někde v bytě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
softvelvet
14.2.12 12:27
Jo, asi je to nejlepší řešení si sbalit pár věcí a odjet k rodičům. Je to těžký, chápu. Já se takhle jednou taky sbalila od přítele, když byl v práci 
. Zavolala jsem tátovi, jestli mě odstěhuje a bylo. To byla rychlovka. Taky jsem se nemohla dlouhou dobu rozhodnout a pak jsem toho měla už plné zuby. Dodnes toho nelituji. Navíc když nemáte děti, tak není co řešit. Jestli máš rodiče a jsou v pohodě, tak by ti měli pomoct, aspoň pro začátek.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.2.12 12:31
Víš, je těžké radit, jen z mých zkušeností (sice ne přímo osobních) ti řeknu, že pokud u něj cítíš agresi a jistou nadřazenost, kliď se, dokud můžeš. Běž k rodičům, určitě se brzy postavíš na vlastní nohy, můžeš si najít brigádu, práci nebo si i udělat tu výšku. Nenech to zajít daleko…
Moje kamarádka od 15 chodila 4 roky s klukem, který ji postupem času začal mlátit, skončila i v bezvědomí, dokonce ji vyhodil z jedoucího auta…
Můj otec taky surově bil maminku, pamatuji si to jako dítě…
Mojí tetu manžel dokonce jako těhotnou skopal…
Píšu to jen, abys věděla, že tohle může opravdu skončit na jiné „úrovni“
- Citovat
- Upravit
14.2.12 12:31
Ježkovy vem věci - máš to HROZNĚ jednoduché v tom, že nemáš malé dětičky!!! Vem batoh a jeď pryč a děkuj Bohu, že jsi nestihla otěhotnět!!!
Jsi mladinká, můžeš studovat, najít si někoho úplně jiného!! Uvědom si, že jsi vě věku jen o fous víc, než maj maturanti - není nic ztraceno!!!
Není Ti 40 a na krku nemáš malé děti. Honem mazej. A tam pak uvažuj, co dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.2.12 12:31
Ach jo, je mi priserne. Vubec si nedokazu predstavit, ze tohle ma byt ten konec, co bude pak. Tak strasne se pred rodici stydim za to, co jsem si sama napachala, ze tam proste vazne nechci. Chapu, ze neni cas na trucovani, ale proste jit k nim s tim, co se stalo, nedokazu to, proste ne. Mama me varovala, tata me varoval, ale ja DEBIL. Nikoho tady nemam. Nedokazu nastoupit do toho autobusu a pak, … nedokazu. ;(((
- Citovat
- Upravit
14.2.12 12:33
je mi to líto, ale z vlastní zkušenosti… jak mu tohle jednou odpustíš a necháš to být, bude v tom pokračovat a bude se to i stupňovat. Záleží teď na Tobě… Já odešla až v nejhorším a lituju toho. I přes rady druhých apod.. moc jsem ho milovala a vždy ho nějak omluvila. 
Radím odejdi hned… a u rodičů v obyváku, na nějakou přechodnou dobu, věř mi, bude líp, než u něj… První měsíc jsem žila uplně stejně! Tak hodně štestí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jenika
14.2.12 12:34
Prosím tě je ti 21 let. Okamžitě vystřel k rodičům, zařiď si školu a studuj.Vždyť jseš mladá holka co má ještě všechno před sebou. To, že nesmíš pracovat , být jen pro něho, už teď i ublížení na těle - jasný domáci teror. Musíš odejít. Nemáš se za co stydět.
- Citovat
- Upravit
14.2.12 12:35
Když nedokážeš, tak to ti nejspíš nemáme co jiného poradit. Ale rozumím ti, taky jsem si na to musela přijít sama..až když jsem byla fyzicky v prdeli a psychicky ještě víc, tak jsem konečně zvládla odejít…to nechtěj, aby to zašlo tak daleko..člověka to poznamená víc, než si myslí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.12 12:36
Anonymní píše:
Ach jo, je mi priserne. Vubec si nedokazu predstavit, ze tohle ma byt ten konec, co bude pak. Tak strasne se pred rodici stydim za to, co jsem si sama napachala, ze tam proste vazne nechci. Chapu, ze neni cas na trucovani, ale proste jit k nim s tim, co se stalo, nedokazu to, proste ne. Mama me varovala, tata me varoval, ale ja DEBIL. Nikoho tady nemam. Nedokazu nastoupit do toho autobusu a pak, … nedokazu. ;(((
Ale rodiče můžou být i naopak rádi, že jsi od něj odešla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.2.12 12:36
Já kvůli podobné scéně utekla od svého ex, těhotná. Nechtěla sem čekat, až mi jednou vážně ublíží… Rozhodni se sama, ale je lepší spát v obyváku u rodičů než čekat, odkud přiletí rána.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahojte, prominte mi predem, nevim, jak to zvladnu pres slzy a vzlyk napsat. Ale sama to nezvladnu, potrebuju vasi radu, jinak asi umru a okoli takove veci rozhodne nemuzu rict.
Jsme se snoubencem cca 6 let, je starsi, je mi 21. Bydlel pres celou republiku ode mne, dojizdela jsem za nim a po maturite se k nemu prestehovala. Ac jsem byla ve tride nejlepsi, nesla jsem na VS, jelikoz jsme se tak uz davno predtim domluvili. Chtel, abych byla doma. Ja blba jsem mu to tehda slibila a po mature rekla, ze sliby se maji plnit a zustala doma. Nasla jsem si teda alespon malou praci z domu, takze to nebylo tak spatne, ale pocitu, ze jsem z neceho trochu nadejneho „nula“, jsem se nikdy nezbavila.
Vztah s nim byl nekdy plny hadek, ale po vetsinu casu byl fakt to, o cem jsem vzdycky snila. Delali jsme spolu naprosto vse, kazdou volnou minutu jsme byli spolu, nikdy nechtel hospody, kamarady. Nase zabava byla at uz aktivni nebo pasivni, vzdy vsak perfektni. Mel o me velkou starost, nenechal me tahat s nakupama, mel me FAKT rad. Vydelava dostatek, takze nas v pohode pekne zabezpecil. Poridili jsme si zvire (ach boze, nikdy by me nenapadlo ze to reknu, ale diky bohu, ze zatim ne dite ;((( ).
Dneska to zacalo v poradku, pekneho valentyna, nejdu do kancelare, budu doma. Udelala jsem kafe a sla pro postu. Prisly nam vypisy ze socialniho pojisteni a nesedela tam jedna platba, i kdyz jsme ji spravne uhradili. Pry tam mam zavolat a zeptat se, jak je to mozne a co delat, aby se to priste nestalo. Zavolala jsem, pani mi vysvetlila system, v pohode. Ale nezeptala jsem se, co delat, aby se to priste nestalo. A to byla osudova chyba. I kdyz mi na to vlastne odpoved rekla pri vysvetlovani toho systemu (meli jsme vse v poradku, blby system), jemu to nestacilo. Zacal vyskakovat, ze jsem se na to nezeptala. Rikala jsem mu, ze jsem na to sice zapomnela, ale ze prece odpoved vim. Ale ono NE, to nestacilo. Pry nejsem schopna vyridit nic, zatimco on hrozne moc pracuje a ja nic nedelam. Rekla jsem mu, ze nemuzu vycitit jeho zavist, ze ja nemusim pracovat (i kdyz bych chtela) a ze si to tak ale zaridil sam a je to na jeho zadost, tak proc mi to vycita. Rekl, ze normalne mu to vyhovuje, ale pokud jsem schopna vyrizovat, co vyridit mam. Vyskakoval, ze nejaka zenska rekne, ze dluh tam neni a pak prijde exekuce atd. Ptala jsem se ho, co mam proboha delat vice, jestli tam mam jit ten system predelat, nebo co. Potom rekl, ze tam mam zavolat znovu. Odmitla jsem, citila jsem, ze je to jen pro jeho ego. Vazne neprijemna hadka. Po jeho temer monologu rekl, at mlcim, ze musi pracovat. Nestastna jsem doufala, ze ho spatna nalada prejde. Po hodine si sel udelat jidlo a ja se ho slusne zeptala, proc si svou zlost vybiji na mne. Rekl, ze jde jist a pokud ho nenecham, tak mne zabije! No nekecam, to mi rekl. Rekla jsem mu, ze je asi blazen a jestli to jemu prijde normalni, mi takto vyhrozovat. To ho samozrejme rozzurilo. Naslodavala trochu slovni prestrelka (fakt jsem nedokazala mlcet) a pote vyhuzky, ze jestli nebudu zticha, tak mi rozbije drž.. . Fakt jsem nemohla nereagovat, takze mne napadl, chytl, ackoliv ne nijak brutalne, pod krkem a dotahl na postel. Boze, nevim, jestli je dobre, ze to sem pisu, ale nedokazu to mit v sobe, prominte. ;(( Drzela jsem propisku a v te nouzi mne napadlo, ze mam alespon tu, kdyby prislo na najhorsi, cvakla jsem s ni a on ji v ruce rozdril snad na 100 kousku. Pote mne pustil a rekl, at zmizim a odjel pryc. Nic vazneho mi neni, jen drobna odrenina. Rozhodne to nechci resit pres policii, to v zadne pripade.
Nerikam, ze na tom nemam svuj podil viny, jenze v jeho ocim jsem VZDY ja ta vinna. Stejne tak to vidi ted on a pokud bych u nej chtela zustat, musela bych se JA omlouvat. Nechci to delat, vubec jsem ho takto neznala, bylo to naproste neuveritelne silene.Jenze odjet pro mne znamena s minimem veci k rodicum pres celou republiku, kde muzu spat v obyvaku, protoze maji maly byt a muj pokoj uz neexistuje. Nemam praci, nemam penize, … Vlastne muzu tak na ulici. To se radeji zastrelim. Vazne nevim, co mam delat. Nejradeji bych se zabila, sama jsem si to posrala, sama si to musim vyzrat, ale presto nevim, kudy ven.
Moc se omlouvam za delku, je silena, prominte. Nevim, jesti se z toho nejak dostanu. Samozrejme kdyby vedel, ze to sem pisu, snad mne vazne zabije, ale co mam delat??? Jsem cela vyklepana a jen vzlykam. ;((( Dekuji za rady, pokud nektera vite, co ted. Ja totiz vubec.