Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nudis se? Prace je vsude dost. Sedmilety muze uz doma delat dost veci a uz to ma i slusne vysledky. Takze tady je lux, tady vyloz mycku, tady odnes pradlo. A za chvilku prestane chodit, ze se nudi. Taky bych nechavala v druzine, kdyz je tam stastny, ne do 5, ale do 3 tam v klidu muze byt, kdyz nema krouzek.
@Oriseka píše:
Nudis se? Prace je vsude dost. Sedmilety muze uz doma delat dost veci a uz to ma i slusne vysledky. Takze tady je lux, tady vyloz mycku, tady odnes pradlo. A za chvilku prestane chodit, ze se nudi. Taky bych nechavala v druzine, kdyz je tam stastny, ne do 5, ale do 3 tam v klidu muze byt, kdyz nema krouzek.
Tu práci často používám, ale to obnáší půl hodinu keců okolo, pak danou činnost udělá a prudí dál, takže to moc pohody nepřinese. ![]()
Na „Co budeme delat, ja se nudim!“ mam velmi jednoduchou odpoved : " Tak se necim zabav! Ja delam…" pripadne: " Muzeme vsichni spolecne…" Na dozadovani se mobilu, pocitace, pohadky pokud mame navstevu taky odpovidam tim, ze kdyz tu navsteva je, tak nic ze jmenovaneho nebude, at vymysli nejakou zabavu spolecne, pripadne pokud je unaven, at si jde po svem a navsteva domu. Vic neresim. Kdyz se zepta trikrat, zopakuji trikrat. Kdyz prudi jinak, vykazuji do pokoje. Vysvetleni probehlo nekolikrat, nehodlam vickrat opakovat.
@Anonymní píše:
Tu práci často používám, ale to obnáší půl hodinu keců okolo, pak danou činnost udělá a prudí dál, takže to moc pohody nepřinese.
Prudí? Tak mu dej další činnost. Práci. Pohodu to nepřinese hned, ale ve chvíli, kdy se bude na tu chvíli klidu těšit.
@Snorlaxik píše:
Proč by v 7 letech nemohl jít ve sám s kamarády?
On by sel, ale kamarády rodiče nepouští.
Není mi moc jasné, co celé dny dělají, ale to asi nevyřešíme.
@Anonymní píše:
Tu práci často používám, ale to obnáší půl hodinu keců okolo, pak danou činnost udělá a prudí dál, takže to moc pohody nepřinese.
Tak trochu razneji, at praci udela hned a kdyz zas se nudi, tak neco dalsiho. Ono si to ty deti rozmysli, jestli se radeji nezabavi samostatne. Funguje to dobre a kdyztak se pomoc taky hodi. Jako teda taky, ze prijde v poledne domu a uz nema nic na starosti, tak to bych zrusila. Bud bude v druzine do 2 do 3 a nebo teta podniknete nejaky puldenni vylet nebo nejakou akci, at neni treba 7 hodin doma jen tak.
Ja na „nudim se“ odpovidam: „Skvele, nuda je bajecna, z nudy vznikly ty nejlepsi vynalezy!!!“ Uz nechodi ![]()
U nás je to to samé. Ten mladší, 7 letý se ještě tak nějak zabaví, ale druhý, o rok starší, je přesně to samé co tvůj kluk. Dokud něco hrajeme, děláme spolu, je naprosto spokojený, ať je to cokoliv. On i rád vysává, uklízí, ale musím u něj stát, dívat se na něj, reagovat, chválit ho
Sám jen prudí, šíleně se nudí a neví, do čeho by píchnul.
A vzhledem k tomu, že máme ještě batole, tak času čistě na něj úplně tolik není. Ven je samotné také ještě nepouštím. Bydlíme ve městě a úplně bych jim nevěřila, že nedělají nějaké blbosti. Nevlítnou někam do silnice, atd., i když do i ze školy se přepravují sami už od první třídy.
Jelikož jsem doma, tak jsem si říkala, jak je fajn, že nemusí po škole do družiny. Vydržela jsem to pár týdnů a to se nedalo.
Teď chodí domů ve 14:30, když nic nemají. Mladší má 3× týdně, starší 2× týdně kroužek, kdy se domů dostanou až po 18. hodině a stejně je to úmorné ![]()
Hraček mají plný pokoj a stejně si s tím nehraje. Také pořád loudí mobil, telku nebo PlayStation. Je to hrozná doba.
Už abych je mohla vyhodit ven a byl od nich chvíli pokoj ![]()
@Anonymní píše:
Syn (7 let) se absolutně nezvládne zabavit. Má k sobě věkově blízko mladšího bratra. Nebylo to slavné asi nikdy, ale je to čím dál horší. V týdnu má na střídačku kroužky s družinou a volné dny, kdy přijde v poledne domů. V družině je šťastný, protože to je přesně podle jeho gusta - pořád soutěže, plány, organizovaná zábava. Zas nejde, aby byl každý den ve škole do 17 hodin, proto jsem to takhle namíchala. Jakmile přijde domů, nahodí zpruzelý obličej a konec. Úplně to nehrotím, když přijdeme v 5, napsat úkoly a je večer. Ale ve chvíli, kdy má celé odpoledne nebo nedejbože víkend/prázdniny, od samého začátku ho nic nebaví, nic není dost dobré, jenom se válí po obýváku a nedělá vysloveně nic.Pokud u něj vyloženě sedím a hrajeme deskovky, to je spokojený, ale jakmile něco chce zbytek rodiny, nebo potřebuji dělat něco jiného, nastává nekonečný boj. Nejvíc mě to asi štve z té pozice, že by neustále chtěl být s kamarády (ještě se úplně nedají pustit samotní ven), ale jakmile s někým jsme, jediná jeho starost je, jestli mu půjčím mobil nebo zapnu televizi.
Je mi z toho úplně trapně - elektroniku se snažíme doma zdravě omezovat, mají 2× týdně hodinu na hraní a pustit pohádku si můžou večer. Přesto mi přijde, že nemají v hlavě nic jiného, než na čem si mohou co zahrát…Takže se domluvíme s kamarády a místo aby se spolu zabavili, jenom loudí a nudí se dál, každý návrh na činnost je už předem zamítnutý. No takže s ním samozřejmě vychází čím dál méně kamarádů. Protože co by s ním dělali, když sami se zabaví třeba venku se psem nebo si normálně hrají a náš výmysl akorát kňourá a nudí se. Vysvětlovala jsem mu to stokrát. Prostě nevím. Nechci s ním stále jen bojovat a mít ho za zadkem s „co budeme dělat, já se nudím“, je mi i líto, že se tímto částečně vyřazuje z kolektivu…nechat napospas nejde, je takový stále, to bych se musela asi odstěhovat. Pomohlo vám něco na takové děti?
Nemůžeš mu neustále dělat animátora. Děti se musí umět zabavit sami, podporuje to představivost, dobrodružství…mobilem či tabletem se tohle zabíjí…
@pannda píše:
Nemůžeš mu neustále dělat animátora. Děti se musí umět zabavit sami, podporuje to představivost, dobrodružství…mobilem či tabletem se tohle zabíjí…
Já bych velice ráda. Bohužel tohle jsou teoretické řeči, které mi nic neřeknou. Jestli čteš dobře, mobil vlastní nemá a půjčuji mu ho 2× týdně na hodinu. Co přesně bych měla dělat, aby se konečně naučil smysluplně zabavit sám, mi řekni. ![]()
@Anonymní píše:
Já bych velice ráda. Bohužel tohle jsou teoretické řeči, které mi nic neřeknou. Jestli čteš dobře, mobil vlastní nemá a půjčuji mu ho 2× týdně na hodinu. Co přesně bych měla dělat, aby se konečně naučil smysluplně zabavit sám, mi řekni.
Nechat ho ať se baví sám? Na stížnosti a prudění nereagovat, případně reagovat zpětnou vazbou - chápu, že se nudíš, ale teď je na tobě, aby sis něco vymyslel, tak mne, prosím, nech být, dělám teď (doplň dle preference) a prostě dál neřešit, nenechat se vytočit. Ono i to vytočení, ta tvoje reakce, dle mého, stačí na to, aby mu přinesla pocit, že se něco děje, co ho zabaví/pobaví a nemusí u toho vynaložit ani moc mentální energie.
Možná ještě začít tím, že se domluvíte třeba o víkendu ráno všichni na společný program a na ten se pak odkázat - tady byl čas na to, abychom se bavili společně/navzájem a teď je čas jít si každý po svém.
@Anonymní píše:
Já bych velice ráda. Bohužel tohle jsou teoretické řeči, které mi nic neřeknou. Jestli čteš dobře, mobil vlastní nemá a půjčuji mu ho 2× týdně na hodinu. Co přesně bych měla dělat, aby se konečně naučil smysluplně zabavit sám, mi řekni.
Nebuď mekka:)
Zahrajeme si 1 hru a pak si ja jdu cist/varit/cokoli..
Dite, chodici za mnou s ublizenym vyrazem, ze se nuuudiii, posilam pryc, at se nudi jinde nebo dostane praci. Utirani prachu tlacenici nevyvola a vetsina deti si tu zabavu nakonec najde. Kdyz budes dusledna, prestane chodit a prudit.
Nechavej ho v tydnu v druzine. S vrstevniky je rad, doma se nudi. Nebo vic krouzku.
@starfish_at_night píše:
Nechat ho ať se baví sám? Na stížnosti a prudění nereagovat, případně reagovat zpětnou vazbou - chápu, že se nudíš, ale teď je na tobě, aby sis něco vymyslel, tak mne, prosím, nech být, dělám teď (doplň dle preference) a prostě dál neřešit, nenechat se vytočit. Ono i to vytočení, ta tvoje reakce, dle mého, stačí na to, aby mu přinesla pocit, že se něco děje, co ho zabaví/pobaví a nemusí u toho vynaložit ani moc mentální energie.
Možná ještě začít tím, že se domluvíte třeba o víkendu ráno všichni na společný program a na ten se pak odkázat - tady byl čas na to, abychom se bavili společně/navzájem a teď je čas jít si každý po svém.
Ale on je schopný 3 hodiny prosedět a hledět do blba.
Mně to úplně drásá nervy. Takového promarněného času. Dokud nepřikážu čtení, stavení stavebnice nebo cokoliv, on to prostě do ruky nevezme. A pořád dokola mu omílám, na co ty věci máme, kdo za něj přečte ty knížky (mají nějaký povinný počet za rok), kdy jindy by si měl hrát a stavět ze stavebnic než ve volném odpoledni. Nebo ať jde ven, máme zahradu, nepotřebuje přece pořád řízený program a výlety. A mu je to prostě jedno. ![]()
Syn (7 let) se absolutně nezvládne zabavit. Má k sobě věkově blízko mladšího bratra. Nebylo to slavné asi nikdy, ale je to čím dál horší. V týdnu má na střídačku kroužky s družinou a volné dny, kdy přijde v poledne domů. V družině je šťastný, protože to je přesně podle jeho gusta - pořád soutěže, plány, organizovaná zábava. Zas nejde, aby byl každý den ve škole do 17 hodin, proto jsem to takhle namíchala. Jakmile přijde domů, nahodí zpruzelý obličej a konec. Úplně to nehrotím, když přijdeme v 5, napsat úkoly a je večer. Ale ve chvíli, kdy má celé odpoledne nebo nedejbože víkend/prázdniny, od samého začátku ho nic nebaví, nic není dost dobré, jenom se válí po obýváku a nedělá vysloveně nic.
Pokud u něj vyloženě sedím a hrajeme deskovky, to je spokojený, ale jakmile něco chce zbytek rodiny, nebo potřebuji dělat něco jiného, nastává nekonečný boj. Nejvíc mě to asi štve z té pozice, že by neustále chtěl být s kamarády (ještě se úplně nedají pustit samotní ven), ale jakmile s někým jsme, jediná jeho starost je, jestli mu půjčím mobil nebo zapnu televizi.
Je mi z toho úplně trapně - elektroniku se snažíme doma zdravě omezovat, mají 2× týdně hodinu na hraní a pustit pohádku si můžou večer. Přesto mi přijde, že nemají v hlavě nic jiného, než na čem si mohou co zahrát…Takže se domluvíme s kamarády a místo aby se spolu zabavili, jenom loudí a nudí se dál, každý návrh na činnost je už předem zamítnutý. No takže s ním samozřejmě vychází čím dál méně kamarádů. Protože co by s ním dělali, když sami se zabaví třeba venku se psem nebo si normálně hrají a náš výmysl akorát kňourá a nudí se. Vysvětlovala jsem mu to stokrát. Prostě nevím. Nechci s ním stále jen bojovat a mít ho za zadkem s „co budeme dělat, já se nudím“, je mi i líto, že se tímto částečně vyřazuje z kolektivu…nechat napospas nejde, je takový stále, to bych se musela asi odstěhovat. Pomohlo vám něco na takové děti? 