Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vzdyt je jeste mala. ![]()
Nas 13 mesicni syn si zvykl poradne na babicku az po mesici, kdy u nas byla nonstop a pomahala mi, protoze jsem byla po operaci. Sice nebyly zadne sceny, ale, ze by k ni sel dobrovolne, to ne.
Dej ji cas, pravidelne se navstevujte a ona si zvykne. ![]()
Je to normální. Moje holky jsou taky antiprarodičovské..
Časem to přejde. Když byly malé, tak vřískaly, že je nechtějí ani vidět a teď by se k nim nejraději odstěhovaly, protože babi a děda po nich nikdy nic nechce jak jejich otravná matka.. ![]()
Tak to jsme taky měli. Když chtěla babička pochovat tak ani náhodou když viděl dědu brečel a dneska ve třech uplně v pohodě. Ještě se s nima chodí mazlit. Neboj to přijde
Vydrž, nenuť ji nijak násilím nebo vyhrožováním.
Je to opravdu v tomto věku normální u některých dětí. Syn nikd ynebyl mamánek, ale dědy se strašně bál(on s ním ale děda taky nemluvil jako s dítětem, vždy se k němu choval rovnou jako k velkému, prostě to není mazlící děda). A teď?! Ve 2,5letech pořád slyším: Kde je děda? S dědou pojedu na chatu. Obdivuje dědu při domácích pracech, chce mu pomáhat atd. S babičkou taky OK, chodí s ní do města a na zahradu bez problému
Je to úplně normální. Moje dcera se taky jednu dobu stranila babičky, taky to bylo kolem toho roku a půl,teď ve 3 a půl letech úplně v pohodě..
Nechápu, co je na tom frustrujícího. Snad jen to, že prarodiče jsou někdy aktivní do hlídání dítěte nebo to, že bys někdy hlídání nutně potřebovala využít a nemůžeš..
No, myslím si, že těch nutných případů zase tolik nebude, aby to na tom stálo a příliš aktivní prarodiče bych brzdila, ať si počkají ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla jsem se zeptat, jestli nemáte někdo podobnou zkušenost. Dcera, 1,5 roku, se chová odmítavě ke své babičce a dědovi, třeba když přijdou nebo nechce s nima jít ven, tak jdu s nima a potají pak zmizím a pak je to v pohodě. Malá se vrací v dobré náladě, rozesmátá. Změní se to časem? Je to celkem frustrující a to nemluvím o tom, že bych jim ji dala třeba i na celé odpoledne nebo přes noc, ale to u nás nehrozí.:(
Mám to samé, 18ti m holku, s mými rodiči vychází úplně v pohodě, ale běda, jak bych ji měla nechat s nimi samotnou, pořád mě hlídá
Stačí když si u našich odskočím na WC a hned je šílený řev, i když naši se k í chovají moc hezky a snaží se ji zabavit… Doufám, že se to věkem zlepší ![]()
Určitě bych od dítěte nikdy neutíkala tajně. Vždy bych se rozloučila a řekla, co bude následovat a kdy přijdu zpět.
je to normální. Většinou když jsem byla doma, děti odmítaly všechny okolo. Ale jak jsem zmizela, vzaly je na vědomí a mohly s nimi být několik hodin bez toho, že by si na mě vzpomněly. Takže být tebou, zkusím i tu noc, protože když tam nebudeš, možná padne pár slz, ale babička a děda to zvládnou.
Je to normální.Starší dcera byla taky na mě moc uvázaná a nechtěla být ani s tatínkem.Ale před druhými narozeninami si sama řekla,že chce zůstat u babičky a dědy na noc a já ji tam nechala.párkrát jim tam v noci fňukala, jednou pro ni jel manžel,ale pak si zvykla a bylo fajn.Já ji tam začala dávat až sama chtěla a bylo dobře,že ji do toho nikdo nenutil.Synovec má 5,5 roku a nechce být sám u babičky a dědy ani přes den.A to by se pro vnoučata rozkájeli.Oni ho dávali hodně k babičce na hlídání jako mimčo a co jim do toho může kecat tak nikam nechce jít.Dcera co má sourozence tak je momentálně raději taky doma,žárlí.A až si řekne tak tam půjde. ![]()
úplně normální co píšeš… u nás nechce být ani s tatínkem, když jsme doma furt mi visí na noze:-))) hlídání musí probíhat úplně bez mé přítomnosti - osvětčilo se malou u našich v kočárku uspat nebo ji dovést spící v autě a tam ji přehodit do postele a odjet… aby se vzbudila a už tam byla s něma sama a problém není. Teď tam i spala a byla úplně v pohodě. Být tam, ale nesmím:-((( Taky jsme zvědavá, kdy se to zlomí:-((( Je pravda, že stavíme a naši chodí do práce, takže tatínka ani babičku moc nevidí.
úplně normální co píšeš… u nás nechce být ani s tatínkem, když jsme doma furt mi visí na noze:-))) hlídání musí probíhat úplně bez mé přítomnosti - osvětčilo se malou u našich v kočárku uspat nebo ji dovést spící v autě a tam ji přehodit do postele a odjet… aby se vzbudila a už tam byla s něma sama a problém není. Teď tam i spala a byla úplně v pohodě. Být tam, ale nesmím:-((( Taky jsme zvědavá, kdy se to zlomí:-((( Je pravda, že stavíme a naši chodí do práce, takže tatínka ani babičku moc nevidí.
Klid, je to normální. Chápu, že si chceš odpočinout, ale pomalu si zvykej, že jsou věci, které na dítěti nezlomíš, neuspěcháš, prostě nebudou podle toho, jak chceš ty ![]()
A hodně motivuj babi a dědu, ať se zapojují a o ten vztah s prckovou bojují. Když s vámi nejsou, mluvte o nich, myslete na ně. Kupte dědovi např. pivo a babičce kytku, říkejte, že budou mít radost, a ať je pak předá a cítí, že někomu udělala radost. To jsou detaily, na kterých se buduje vztah ![]()
Držím palce ![]()
Holky, díky za uklidnění. Snad to časem bude dobrý. On to nikdo moc nechápe, když jim třeba i říkám, že je to jen takové období. Přijde mi, že všichni od malé čekají, jak bude společenská a se všema se hned bavit… tak některé děti takové jsou, ale naše ne.
Moje kamarádka psycholožka říká, že dítě, které nechce od matky, je narozdíl od těch, kterým je jedno, s kým jsou, citově diferencované, vyvíjejí se a nebude z něho citový mrzák ![]()
A starší generaci to asi nevysvětlíš: oni to dělali takhle, my to přežili, tak jaképak diskuse. Že by mohli udělat nějaké chyby, si dost často ani nepřipouštějí…
Ahoj, chtěla jsem se zeptat, jestli nemáte někdo podobnou zkušenost. Dcera, 1,5 roku, se chová odmítavě ke své babičce a dědovi, třeba když přijdou nebo nechce s nima jít ven, tak jdu s nima a potají pak zmizím a pak je to v pohodě. Malá se vrací v dobré náladě, rozesmátá. Změní se to časem? Je to celkem frustrující a to nemluvím o tom, že bych jim ji dala třeba i na celé odpoledne nebo přes noc, ale to u nás nehrozí.:(