Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
@EMicina píše:
Za mě: být bratrem zakladatelky, nechtěla bych se s dcerou stýkat. To odcizení už je velké a dlouhé, navíc jednání matky děvčete, urážky, tahání po soudech. nenechala bych si narušovat novou rodinu. Být manželkou bratra zakladatelky, nechtěla bych, aby dcera do rodiny docházela.
Jednoho dne jim tu rodinu stejne ‚narusi‘, taky bude po bratrovi dedit, to se pak v dospelosti budou hodne divit, ze maji sestru, o ktere nevedely.
@Anonymní píše:
A co když to dítě takové myšlenky nema? Co když fakt chce jenom poznat tatu? Minimálně setkat by se měli… Třeba na neutrální půdě… Jako vykaslat se na ni podruhé? Co si z toho to dítě odnese? Uz to vidím, jak se za par let říká, jak se první dcerka nevyvedla, chudák tata, na neco takovýho platit, ta výchova matky, no hrůza. Ale ze otec se do výchovy mel šanci zapojit a třeba něco změnit, to už nikdo neuvidí… Ono je snazší říct, ze to bude určitě parchant a dítě nepřijmout
Presne, nejdriv se ma ni vykasle (nebo dostatecne o ni nebojuje) vlastni tata, pak nevlastni (jak ji asi je, kdyz si bere jen mladsiho sourozence a ne ji), a pak znova vlastni tata.
Ja byt manzelkou bratra, tak ho podporim, at se s ni styka. A asi by mi i vrtalo hlavou, co kdyz se rozvedeme, bude kaslat i na svoje dalsi deti?
@hani28 píše:
Jednoho dne jim tu rodinu stejne ‚narusi‘, taky bude po bratrovi dedit, to se pak v dospelosti budou hodne divit, ze maji sestru, o ktere nevedely.
Toto se stalo u nás. měla jsem za kolegy manželský pár. Měli dvě dcery. Bydleli v panelákovém bytě, který si asi před 20 lety koupili do osobního vlastnictví. Nyní oba důchodci, pán několik let marodil. Na jaře umřel. Při dědickém řízení se o dědictví přihlásil jeho syn, kterého měl „bokem“ za trvání manželství. Kolega byl šikovný na ruce a pracovitý, tak měl příjem i bokem. Jestli manželka o synovi věděla nebo nevěděla, netuším. No a podle zákona syn po otci dědí stejně jako jejich společné dcery. Tak toho mladého muže musí vyplatit, protože to byl syn a neopomenutelný dědic. Asi tak. Kdyby ten chlap uvažoval, tak by svou polovinu bytu rovnou převedl na mladší manželku nebo na dcery… Paní a děvčat je mi líto. Tolik peněz vyplatit pro ni cizímu člověku.
Mladý muž, neopomenutelný dědic, se určitě na to dívá jinak, že aspoň po smrti fotra něco z něho má. Ano, život píše romány.
@Anna766 píše:
Určitě bude chtít ve 12 letech po tatínkovi minimálně vilu s bazénem.
Já bych se nedivila. Deset let si fantazírovala otce. Co má všechno co ona chce a chová sw určitým zpusobbem.
Já se obávám, že holčičku hlavně nas. že otec žil dál, má novou rodinu, nové děti a nikdo o ní neví.
U nás v rodině bylo něco obdobného. Strejda ja rozvedený, na děti platil, ale nevídal se s nimi. Jeho ex si našla nového, děti mu říkají tati a jako tátu ho berou. Tak je nechal žít jako rodinu. Je to víc než 30let zpět. Svého biootce vyhledali sami když jim bylo 14 a 16. Bratranci byli cca 4. U nás všechno dopadlo dobře. Ale hlavní důvod byl, že oni jako dospělí si nikdy neházeli klacky pod nohy, vzdycky se dohodli. Nikdy nebyl problém, aby se sešli u jednoho stolu a normálně si povídali.
V tomhle případě bych se i obávala co všechno je schopná ex provádět. A sama si nejsem jistá jistá jeslí bych si chtěla ničit rodinu. A hlavně způsobovat trauma svým dětem co o ničem nemají ani potuchy.
Promiň, diskuzi jsem nedočetla, takže pokud budu opakovat, co tu říkali jíní, ignoruj to.
Můžu nesouhlasit s tím, že tvůj bratr se nakonec svojí dcery vzdal. A taky přemýšlím nad tím, že jakákoliv minulost člověka dostihne a dalo se počítat s tím, že jednou ho dcera bude chtít vidět. Tak ten čas nastal.
Dcera je teď cizí člověk. Tvůj bratr ji nezná, takže do rodiny, bych ji na jeho místě nebrala. Pro tuto chvíli - žádní sourozenci, žádné babičky nebo strejdové. Ale rozhodně si myslím, že by se s ní tvůj bratr vidět měl. Jen on a ona někde na výletě, nebo v cukrárně…
A po čase by vyplulo na povrch o co vlastně jde.
@botl píše:
@ZodiannPromiň, diskuzi jsem nedočetla, takže pokud budu opakovat, co tu říkali jíní, ignoruj to.
Můžu nesouhlasit s tím, že tvůj bratr se nakonec svojí dcery vzdal. A taky přemýšlím nad tím, že jakákoliv minulost člověka dostihne a dalo se počítat s tím, že jednou ho dcera bude chtít vidět. Tak ten čas nastal.
Dcera je teď cizí člověk. Tvůj bratr ji nezná, takže do rodiny, bych ji na jeho místě nebrala. Pro tuto chvíli - žádní sourozenci, žádné babičky nebo strejdové. Ale rozhodně si myslím, že by se s ní tvůj bratr vidět měl. Jen on a ona někde na výletě, nebo v cukrárně…
A po čase by vyplulo na povrch o co vlastně jde.
Správně. Co když má ta holka nějaké postranní úmysly a chce jim vyvraždit celou rodinu. Možná by bylo vhodné do té cukrárny pozvat i psychiatra, ten by tu cizí holku vyzpovídal a všechno by odhalil.
![]()
@botl píše:
@ZodiannPromiň, diskuzi jsem nedočetla, takže pokud budu opakovat, co tu říkali jíní, ignoruj to.
Můžu nesouhlasit s tím, že tvůj bratr se nakonec svojí dcery vzdal. A taky přemýšlím nad tím, že jakákoliv minulost člověka dostihne a dalo se počítat s tím, že jednou ho dcera bude chtít vidět. Tak ten čas nastal.
Dcera je teď cizí člověk. Tvůj bratr ji nezná, takže do rodiny, bych ji na jeho místě nebrala. Pro tuto chvíli - žádní sourozenci, žádné babičky nebo strejdové. Ale rozhodně si myslím, že by se s ní tvůj bratr vidět měl. Jen on a ona někde na výletě, nebo v cukrárně…
A po čase by vyplulo na povrch o co vlastně jde.
souhlas, to mi přijde jako rozumné řešení
Měl by se s ní setkat. Ono vhodných dárců orgánů moc nebude, je třeba si je pěstovat.
@Kobliha51 píše:
Správně. Co když má ta holka nějaké postranní úmysly a chce jim vyvraždit celou rodinu. Možná by bylo vhodné do té cukrárny pozvat i psychiatra, ten by tu cizí holku vyzpovídal a všechno by odhalil.![]()
A nenápadnou ochranku sebou.
Souhlasím s příspěvky @Jana206. Oni ženské bývají dost často ovlivněny hormony a růžovými brýlemi ve stylu chudáček dítě, jaké je to neviňátko a odmítají realitu. Kolikrát se mi osvědčilo dát v těchto citově opravdu náročných situacích na chlapa. Ta holčina v podstatě tátu nezná a on nezná ji. Ona má nějakou vysněnou představu a navíc je vychovávaná matkou a přebrala její moresy, jak už tu bylo několikrát zmíněno. Já bych být tím otcem byla velmi opatrná, aby si kvůli minulosti nezničil nynější život. S holčinou bych se sešla v té cukrárně a vidělo by se dál. Ale hodně bych si rozmyslela ji vtáhnout do svého soukromí, to teprve až se blíže poznají pokud bude vše tak optimistické, jak je tu v některých příspěvcích popisováno. Taky mě baví ta naivní představa, že otec, který má dítě 6 dnů v měsíci v rámci klasické péče po rozvodu může mluvit do výchovy. Haha. Prožívám to doma, jediné co tak můžeme je sledovat jak bývalá dítko vychovává a pokud mu nechceme dělat binec v hlavě, tak respektujeme (někdy opravdu se skřípěním zubů její výchovný přístup). Takže argumenty vzdal to a teď se obhajuje, že je vychovaná tak a tak opravdu nejsou namístě. I kdyby to nevzdal, tak by měl velmi svázané ruce plus na kontě pár opravdu ošklivých scén a vystresované dítě. A co se týče dědictví - máme v rodině, příbuzný měl dítě (už je dávno dospělé), celý život jen platil, viděl ho snad 3 x za život a z dědictví ho vydědil. Jde to úplně normálně, když se prokáže, že se synem neměl žádné vztahy - řešené právníky a notáři.
@Anna766 píše:
Určitě bude chtít ve 12 letech po tatínkovi minimálně vilu s bazénem.
Jo, rozhodne. A Superba k tomu. Jako zasnu, co tu nekdo vyplodi.
@zoidberg píše:
Měl by se s ní setkat. Ono vhodných dárců orgánů moc nebude, je třeba si je pěstovat.
To je správně chlapský pragmatický přístup
![]()
@Calathea píše:
Souhlasím s příspěvky @Jana206. Oni ženské bývají dost často ovlivněny hormony a růžovými brýlemi ve stylu chudáček dítě, jaké je to neviňátko a odmítají realitu. Kolikrát se mi osvědčilo dát v těchto citově opravdu náročných situacích na chlapa. Ta holčina v podstatě tátu nezná a on nezná ji. Ona má nějakou vysněnou představu a navíc je vychovávaná matkou a přebrala její moresy, jak už tu bylo několikrát zmíněno. Já bych být tím otcem byla velmi opatrná, aby si kvůli minulosti nezničil nynější život. S holčinou bych se sešla v té cukrárně a vidělo by se dál. Ale hodně bych si rozmyslela ji vtáhnout do svého soukromí, to teprve až se blíže poznají pokud bude vše tak optimistické, jak je tu v některých příspěvcích popisováno. Taky mě baví ta naivní představa, že otec, který má dítě 6 dnů v měsíci v rámci klasické péče po rozvodu může mluvit do výchovy. Haha. Prožívám to doma, jediné co tak můžeme je sledovat jak bývalá dítko vychovává a pokud mu nechceme dělat binec v hlavě, tak respektujeme (někdy opravdu se skřípěním zubů její výchovný přístup). Takže argumenty vzdal to a teď se obhajuje, že je vychovaná tak a tak opravdu nejsou namístě. I kdyby to nevzdal, tak by měl velmi svázané ruce plus na kontě pár opravdu ošklivých scén a vystresované dítě. A co se týče dědictví - máme v rodině, příbuzný měl dítě (už je dávno dospělé), celý život jen platil, viděl ho snad 3 x za život a z dědictví ho vydědil. Jde to úplně normálně, když se prokáže, že se synem neměl žádné vztahy - řešené právníky a notáři.
Tohle je ničím nepodložená spekulace - ta holčička může, ale taky vůbec nemusí mít „matčiny móresy“. Jinak souhlasím, ať se sejdou na neutrální půdě a uvidí se. Ale šanci poznat svého otce si ta holčička podle mě zaslouží.
Já jsem žena takže nemůžu posuzovat myšlení muže, ale z mého hlediska je dítě střed mého vesmíru a i po tom všem ať už to bylo jakkoli bych to brala jako druhou šanci se s ním sejít. Chápu, že to rozhodí všechny okolo ale z jakého důvodu se držet nějakých předsudků a přece malé za to nemůže jak se rozhodovala maminka či tatínek… to ať každý posoudí sám TĚĎ JE TO VŮLE DÍTĚTE TAK NA TO BYCH SLYŠELA…
@Kobliha51 píše:
Správně. Co když má ta holka nějaké postranní úmysly a chce jim vyvraždit celou rodinu. Možná by bylo vhodné do té cukrárny pozvat i psychiatra, ten by tu cizí holku vyzpovídal a všechno by odhalil.![]()
Nač to drámo?
Vždyť přece nejde jen o budoucí „soužití“ otce a dcery, ale taky manželky a druhých sourozenců. Kolik matek řeší žárlivost svého dítěte na vlastního sourozence, po jeho očekávaném a chtěném příchodu do rodiny. Jak to asi bude s příchodem neznámé, už pubertální skoro slečny k neznámým lidem?
Řeknu to ještě jinak. Když se můj ex rozhodl, že opustí rodinu a bude konečně žít se svojí milenkou, můj tehdy desetiletý syn kvůli tomu strašně trpěl. Bral ji (zcela oprávněně) jakou svou konkurenci, že jí táta dává přednost před ním. Krátce nato je chtěl ex seznámit. Navrhovala jsem neutrální půdu, nejlépe nejdřív kino a potom restauraci (to syn zbožňuje), ať si všichni zvykají postupně. Ex nechtěl a rovnou že s ní musejí být děti u něj doma přes víkend. Syn nechtěl. Ale musel. (Byl to otcův víkend, takže jakýpak copak).
Dodnes ji dcery nemusí a syn vyloženě nesnáší. Mimochodem, milenka a nyní přítelkyně žila a nadále žije v zahraničí, takže přijíždí tak 2×, maximálně 3 x do roka. Bylo to celé zbytečné.
Tím románem jsem chtěla říct, že do všeho budou nakonec zaiteresovány i citově další osoby. Není vůči nim fér je „nutit“ do přátelství s někým, koho si nevybrali. A samozřejmě že nutit, přece by nechtěl brát svojí dceru tam, kde k ní nebudou milí a přátelští.
Takže zatím - neutrální půdy, výlety ve dvou a uvidí, jestli po čase dcera bude chtít vidět jeho rodinu nebo rodina se začně o jeho dceru zajímat.