Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Nechce vídat své dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.9.17 15:43
@EMicina píše:
Toto se stalo u nás. měla jsem za kolegy manželský pár. Měli dvě dcery. Bydleli v panelákovém bytě, který si asi před 20 lety koupili do osobního vlastnictví. Nyní oba důchodci, pán několik let marodil. Na jaře umřel. Při dědickém řízení se o dědictví přihlásil jeho syn, kterého měl „bokem“ za trvání manželství. Kolega byl šikovný na ruce a pracovitý, tak měl příjem i bokem. Jestli manželka o synovi věděla nebo nevěděla, netuším. No a podle zákona syn po otci dědí stejně jako jejich společné dcery. Tak toho mladého muže musí vyplatit, protože to byl syn a neopomenutelný dědic. Asi tak. Kdyby ten chlap uvažoval, tak by svou polovinu bytu rovnou převedl na mladší manželku nebo na dcery… Paní a děvčat je mi líto. Tolik peněz vyplatit pro ni cizímu člověku.
Mladý muž, neopomenutelný dědic, se určitě na to dívá jinak, že aspoň po smrti fotra něco z něho má. Ano, život píše romány.
Hádám, že nad tím ten chlap uvažoval a nejspíš došel k tomu, že když už si „bokem“ ustříkl syna, o kterého se nestaral, tak se alespoň v poslední záležitosti svého života zachová jako chlap 
Ovšem jako větší chlap by se zachoval, kdyby to probral s manželkou. Protože takhle ji postavil do dosti ošemetné situace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.17 15:53
@Jana206 píše:
Ja ho chapu a vubec bych se nedivila, kdyby zavrel dveře za dítětem, ktereho byl donucen se vzdát. Ma novou rodinu, nový zivot. Vim z blizkeho okolí, jake je to, kdyz dítě prileze asi po patnacti letech. Do te doby matka branila kontaktu vsemi dostupnymi prostredky. A dítě ockovala proti vsem ze strany otce. I kdyz bylo potom znovu prijato, snazilo se ucelove rozvracet vztahy. Ze své rodiny nemelo nic dobreho a tady bude vzor chovani podobný.A pokud se mu ted dari, tak matcino jednani může byt účelové. Nechala bych to tak, jak to je.
no to je fakt síla…
tak jen pro tvou informaci, já s tím mám taky zkušenost…matka mé sestry taky celý život bránila našemu otci jí vídat, měl jen platit což vždy činil…já se dozvěděla že mám ještě jednu sestru až ve svých dvanácti letech, kdy ona byla již dospělá a chtěla mě vidět a představ si, že ty vztahy se úžasně upravily…já mám super segru, ona našla znovu cestu k tátovi a dokonce i její matka se tátovi po těch 30 letech omluvila, že udělala velkou chybu…
takže k zakladatelce, bratr by měl upozadit svoje ego, ta holka za to fakt nemůže…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.17 16:02
@Jana206 píše:
Ten můj blízký taky bojoval, dokonce tak, že si pro dítě v určené časy chodil, i se svědky. Matka jej nikdy nepředala, až po čase, kdy vztahy ochladly, dítě předala. To tatínka a jeho příbuzné neznalo, plakalo, že chce zpět za mámou. Tak nebude přece trápit dítě, odvedl ho k matce. A ona potom při nejbližší příležitosti napsala na sociálku, že dítě předala, ale otec jej obratem dovedl zpět, tak asi nemá zájem. Přitom to udělal v jeho zájmu, hodně plakalo.A milion dalších takových podrazů včetně snahy zamezení styku s dítětem. Bylo hodně psychologických a znaleckých posudků, ze kterých vždy vycházela nejhůř ta matka, jako nezralá osobnost, která má potřebu dítětem manipulovat a vůbec jí nejde o jeho potřeby, nemá žádnou výchovnou strategii a cíl.
Šlo o dobu cca 15 let zpět, kdy nebyl běžný výkon rozhodnutí typu exekuce dítěte, kdy sociálky a soudy vesměs svěřovaly děti do výchovy a nahrávaly matkám. Prostě měl v rozsudku určen styk, ale pokud matka nepředala, mohl se třeba stavět na hlavu, jen platit.
Tato dívka už je taky starší a bůhví co tam bylo. Podle toho, co popisuje zakladatelka v úvodním příspěvku, tak něco podobného. Nedivím se, že bratr zakladatelky prostě nemá chuť přijímat toto dítě, které je v deseti letech už dost ovlivněné výchovným prostředím, ve kterém vyrůstalo. Že mu naruší novou rodinu a vztahy v ní, které vybudoval. JE logické, že se musel nějak smířit s tím, že své první dítě vychovávat nemůže a nebude, rezignoval a přenechal ho matce. Věřím, že duševní pochod může být podobný jako smířit se se smrtí dítěte. Proč by se měl teď znovu rozrušovat, trápit. Jeho mladší děti jsou před pubertou. Nikdy mezi nimi a tím prvním dítětem nebude vztah jako mezi sourozenci. Dítě s jinými manýry může narušit akorát vztahy mezi nimi. Chápu neochotu toto podstoupit, zničit vše, co dosud vybudoval, problémy při sžívání.
Upřímně, většina z vás by taky nebyla nadšená, kdyby k vám přišlo dítě po deseti, patnácti letech v podobné situaci. Nemluvím o dítěti z prvního vztahu, které má muž i přes rozvod možnost vychovávat a pravidelně vídat.
tak upřímně zas a znova představ si, že je tam vztah jako mezi sourozenci, my totiž se ségrou sourozenci jsme i když jsme spolu nevyrůstaly…
ale tak logicky, pokud k tomu nedostanou příležitost a to dítě se zavrhne, tak tam nikdy ten vztah nebude… ono je to totiž jednodušší, že než se snažit k sobě nalézt cestu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.9.17 16:27
Když napíšu za sebe, tak jsem byla v trochu podobné situaci, v roli té „ztracené“ dcery. Z různých náznaků a příběhů jsem pochopila, že moje matka a babička bránily otci ve styku se mnou už od mimina a on to později vlivem dalších okolností vzdal, také s vidinou toho, že když by si matka našla někoho jiného, tak budeme rodina a on mi nechtěl plést hlavu. Ono před těmi třiceti lety moc možností neměl. „Náhradního“ otce jsem nikdy neměla, věděla jsem, že ten můj někde existuje, že má nějakou novou rodinu, nevlastní děti, platil alimenty. Faktem je, že mě nikdo proti němu nikdy nenaváděl, akorát všechny své „špatné“ vlastnosti jsem zdědila po něm. 
S matkou jsem nikdy moc nevycházela, vždycky jsem si připadala, že jsem jakoby cizí, jiná.
Svého otce jsem poznala až v dospělosti. Nebyl to žádný „americký doják“, ale všechno to hezky zapadlo. Najednou jsem byla kompletní, znala své zázemí, získala ještě navíc tetu, bratrance, sestřenici. A musím říct, že se s nimi cítím mnohem víc „doma“ než u matky.
Ta holčička mi trochu připomíná mě samotnou, když jsem někdy v pubertě hledala svůj rodný list, jestli nejsem adoptovaná, protože jsem byla prostě úplně jiná, než moje matka. (jsem samozřejmě nevěděla, že by to z něj nešlo poznat).
Mně prostě od chlapa přijde srabské zapřít vlastní krev, vlastní biologické dítě. To dítě za to nemůže, ať je jakékoli. Nikdo netvrdí, že ho musí najednou přijmout kompletně do rodiny a že všechno bude zalité sluncem, ale aspoň zkusit by to měl. Aspoň dát tu šanci. Nedovedu si představit, jak by se ta holčička cítila, kdyby se k ní vlastní otec na přímou výzvu otočil zády. Před takovým chlapem bych si uplivla.
E.
- Citovat
- Upravit
3.9.17 17:19
@Anonymní píše:
Když napíšu za sebe, tak jsem byla v trochu podobné situaci, v roli té „ztracené“ dcery. Z různých náznaků a příběhů jsem pochopila, že moje matka a babička bránily otci ve styku se mnou už od mimina a on to později vlivem dalších okolností vzdal, také s vidinou toho, že když by si matka našla někoho jiného, tak budeme rodina a on mi nechtěl plést hlavu. Ono před těmi třiceti lety moc možností neměl. „Náhradního“ otce jsem nikdy neměla, věděla jsem, že ten můj někde existuje, že má nějakou novou rodinu, nevlastní děti, platil alimenty. Faktem je, že mě nikdo proti němu nikdy nenaváděl, akorát všechny své „špatné“ vlastnosti jsem zdědila po něm.
Svého otce jsem poznala až v dospělosti. Nebyl to žádný „americký doják“, ale všechno to hezky zapadlo. Najednou jsem byla kompletní, znala své zázemí, získala ještě navíc tetu, bratrance, sestřenici. A musím říct, že se s nimi cítím mnohem víc „doma“ než u matky.Ta holčička mi trochu připomíná mě samotnou, když jsem někdy v pubertě hledala svůj rodný list, jestli nejsem adoptovaná, protože jsem byla prostě úplně jiná, než moje matka. (jsem samozřejmě nevěděla, že by to z něj nešlo poznat).
Mně prostě od chlapa přijde srabské zapřít vlastní krev, vlastní biologické dítě. To dítě za to nemůže, ať je jakékoli. Nikdo netvrdí, že ho musí najednou přijmout kompletně do rodiny a že všechno bude zalité sluncem, ale aspoň zkusit by to měl. Aspoň dát tu šanci. Nedovedu si představit, jak by se ta holčička cítila, kdyby se k ní vlastní otec na přímou výzvu otočil zády. Před takovým chlapem bych si uplivla.
E.
Souhlasím.
Hlavně případné macechy tady argumentují, že to dítě nemusí být 100% úžasné a může mít, hrůzo hrůz, i špatné vlastnosti.
Ale k vlastní krvi, vlastnímu dítěti by se prostě člověk neměl obracet zády. To dítě už existuje, nelze říct, já ho vlastně nechci a dítě zmizí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.9.17 12:31
U nás to byla dost podobná situace, příteli taky bránila exka vídat své dítě, taky měla nového partnera, který byl „táta“ a vyzdvihovala jej do nebes, jak se krásně stará, jaký ubožák je podle něj přítel, s tvrzením, že otec není ten, co dítě splodil, ale ten, který ho vychovává takže má přítel smůlu. Po velkých bojích, hádkách s exkou, soudech to přítel vzdal a nechal je být. Mezitím se nám narodili 2 děti, roky jsme si žili spokojeně a najednou po x letech se ozvala exka, že se s panem dokonalm rozešla a že přítel se má povinnost starat a zajímat o své dítě, že prý se mu ty roky nezájmu započítávají a jestli se nezačne starat, tak že bude zle, že chce víc peněz atd atd. Tak si říám proboha jaké individuum tohle může dokázat? Najednou otočka o 100%, nejdřív chlap nesmí přes práh a teď tohle??? Výhrůžky předtím, že má jít někam a výhrůžky nyní po letech at´se začne starat?? Tohle je výplod choré mysli… Nicméně jsme dítě i přes toto přijali, začalo k nám jezdit a nám začlo všem peklo. Děcko začlo šíleně žárlit na naše děti, materiálně i citově, co mají a ono ne. Nikdo neviděl, že já mám 2 vysoké školy a naši životní úroveň dost zajišťuji já, přítel už 11 let pracoval na stejné pozici, takže u něj se změnilo pouze to, že mu přibyli dvě vyživovací povinnost. No a samozřejmě si to dítě začlo u maminky vydupávat všeho víc a víc a psychopatická maminka ho nadšeně podporovala, následovaly samé soudy o peníze, vymyšlené trestní oznámení, nadávky, urážky klidně 100 sms denně, pomluvy, vydírání když nebude po jejich tak co strašného nám udělají. Žili jsme jakou dobu v neskutečném stresu, který se přenášel bohužel i na naše malé děti. Za mě můžu říct, že mi to téměř zničilo radost z mateřství, začala jsem mít ze stresu zdravotní problémy (žaludek), s přítelem nám to málem zničilo vztah. Nic dobrého z toho nevzešlo, jen to mé rodině ublížilo, takže nakonec došlo k tomu, že jsme se přestěhovali, změnili telefoní kontakty…
- Citovat
- Upravit
4.9.17 13:46
@Anonymní píše:
U nás to byla dost podobná situace, příteli taky bránila exka vídat své dítě, taky měla nového partnera, který byl „táta“ a vyzdvihovala jej do nebes, jak se krásně stará, jaký ubožák je podle něj přítel, s tvrzením, že otec není ten, co dítě splodil, ale ten, který ho vychovává takže má přítel smůlu. Po velkých bojích, hádkách s exkou, soudech to přítel vzdal a nechal je být. Mezitím se nám narodili 2 děti, roky jsme si žili spokojeně a najednou po x letech se ozvala exka, že se s panem dokonalm rozešla a že přítel se má povinnost starat a zajímat o své dítě, že prý se mu ty roky nezájmu započítávají a jestli se nezačne starat, tak že bude zle, že chce víc peněz atd atd. Tak si říám proboha jaké individuum tohle může dokázat? Najednou otočka o 100%, nejdřív chlap nesmí přes práh a teď tohle??? Výhrůžky předtím, že má jít někam a výhrůžky nyní po letech at´se začne starat?? Tohle je výplod choré mysli… Nicméně jsme dítě i přes toto přijali, začalo k nám jezdit a nám začlo všem peklo. Děcko začlo šíleně žárlit na naše děti, materiálně i citově, co mají a ono ne. Nikdo neviděl, že já mám 2 vysoké školy a naši životní úroveň dost zajišťuji já, přítel už 11 let pracoval na stejné pozici, takže u něj se změnilo pouze to, že mu přibyli dvě vyživovací povinnost. No a samozřejmě si to dítě začlo u maminky vydupávat všeho víc a víc a psychopatická maminka ho nadšeně podporovala, následovaly samé soudy o peníze, vymyšlené trestní oznámení, nadávky, urážky klidně 100 sms denně, pomluvy, vydírání když nebude po jejich tak co strašného nám udělají. Žili jsme jakou dobu v neskutečném stresu, který se přenášel bohužel i na naše malé děti. Za mě můžu říct, že mi to téměř zničilo radost z mateřství, začala jsem mít ze stresu zdravotní problémy (žaludek), s přítelem nám to málem zničilo vztah. Nic dobrého z toho nevzešlo, jen to mé rodině ublížilo, takže nakonec došlo k tomu, že jsme se přestěhovali, změnili telefoní kontakty…
A jak to dopadlo? Myslim s tím dítětem? Srovnalo se to? Dala ex pokoj? Ptám se ze zvědavosti, ne kvůli rypani nebo souzeni…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.9.17 13:55
@prekvapenana2 píše:
A jak to dopadlo? Myslim s tím dítětem? Srovnalo se to? Dala ex pokoj? Ptám se ze zvědavosti, ne kvůli rypani nebo souzeni…
Přítel je úplně odřízl obě, nekomuikují spolu, pouze prostřednictvím právního zástupce…
- Citovat
- Upravit
4.9.17 14:03
@Anonymní píše:
Přítel je úplně odřízl obě, nekomuikují spolu, pouze prostřednictvím právního zástupce…
A to ta exka nevyvadí? A kolik je slečně? Zajímalo by mě, obecně, necilim tím na vás, jestli by se chování dítěte mohlo změnit kdyby se odstrihla matka… Teoreticky!!! Nikoho nenavadim znovunalezene děti okamžitě tahat do své péče!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.17 14:05
@Bábrdl píše:
Souhlasím.
Hlavně případné macechy tady argumentují, že to dítě nemusí být 100% úžasné a může mít, hrůzo hrůz, i špatné vlastnosti.Ale k vlastní krvi, vlastnímu dítěti by se prostě člověk neměl obracet zády. To dítě už existuje, nelze říct, já ho vlastně nechci a dítě zmizí.
A ja si treba nemyslim, ze by se s ni nikdy nemel videt, otocit se ji zady a delat, ze neexistuje. Jenom, ze ma zamery jeji matky brat strizlive a podle vzorcu, co si u ni uz jednou zazil - lidi se nemeni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.9.17 14:13
@prekvapenana2 píše:
A to ta exka nevyvadí? A kolik je slečně? Zajímalo by mě, obecně, necilim tím na vás, jestli by se chování dítěte mohlo změnit kdyby se odstrihla matka… Teoreticky!!! Nikoho nenavadim znovunalezene děti okamžitě tahat do své péče!!!
Vyvádí, ale už nezmůže nic. Od té doby, co máme právníka, se řeší její výhrůžky, stalkování, pomluvy na jiné úrovni, veškerá komunikace jde přes právního zástupce a už ji několikrát upozorňoval, že je to přes čáru, co dělá. Nyní je na nás, jestli budeme podávat obvinění či nikoliv. Děcko je stejný jako matka, ono se říká, za dobrotu na žebrotu a my na svou dobrosrdečnost málem dojeli, takže přítel pouze platí, po tom všem není náprava vztahů jaksi možná.
- Citovat
- Upravit
4.9.17 14:18
Predpokladam, ze dcera je nyni v puberte, muze byt pro ni dost zasadni poznat sveho otce pro vlastni sebeuvedeni.Mne muj otec take vidat nechtel a moc to bolelo, i kdyz jsem mela nahradniho skveleho tatu, ale porad tam byl otaznik, porad bych se s nim chtela vix poznat, ale uz nepoznam, protoze zemrel.Mel by mit rozum, jednou je to jeho dite a to nemuze za to, jaky mel predchozi vyber sve partnerky
Edit:Teprv vidim nasledne prispevky, takze je situace slozitejsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.17 21:40
@brumdinka píše:
@tini ty dalsi prispevky nesouvisi se situaci zakladatelky
Hlavne že ten Tvuj „happy and“ se situaci zakladatelky souvisí Rekla bych, ze pravděpodobnost, ze to dopadne špatně a takové dítě nadělá v rodině akorát peklo, je daleko větší, než ze si padnou kolem krku, matka se omluví a vše bude sluncem zalité. Ty příběhy zde to dokládají. Nedivím se, ze bratrovi zakladatelky se do toho nechce, když má funkcni spokojenou rodinu.
Videli jste nekdy Poštu pro Tebe - návraty? Ani tam, kde si navzajem padli kolem krku po odstranění stěny, to nakonec nebylo růžové. Kdyz se k pribehu vraceli. Stiny minulosti jdou prekrocit jen malokdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Výživné na dítě celiaka
- 05.04.21
- marci adámková
Jak je to s alimenty u střídavé péče?
- 25.03.21
- Anonymní
