Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odstěhuj se.. zbytečně tě to vysiluje..a y rodiči utni kontakt. Evidentně není dobrý.. parazity netřeba přiživovat.. udělej si pohodu dle sebe, obklop se lidmi, kteří tě mají rádi bez neustálých blbych keců kolem ![]()
Od rodičů si teď dej pohov. Popřej jim krásné Vánoce a nech to uležet. A s partnerem nevím, v čem by se měl více činit? Jestli máš na mysli vývoj vztahu, svatbu atd., tak tam bych viděla hlavní problém, v čem se rozcházíte. Jinak jako domluva tedy opravdu blbá, jestli takhle komunikuje pořád, nedivím se, že tě to vytáčí.
Vypadá to, že máš kolem sebe lidi, co jenom berou. Ale nedávají zpátky.
Jsi podrážděná a prskáš všude kolem sebe. Udělej si čas jenom sama pro sebe, zrelaxuj se, vypni a nech věci uležet. Máš toho nad hlavu.
Tak já ti napíšu jednu story, abys věděla, že jsou i jiné taky matky.
Když jsem byla dítě, nosila jsem brýle. Máti mi vždy kupovala laciné obroučky. Ona mi kupovala všechno laciné, i jídlo nám kupovala vždy to nejlevnější, přitom tak chudí jsme zas nebyli. Na půjčování příbuzným bylo například peněz dost… no, na jednu stranu mě to naučilo velké skromnosti. ![]()
Každopádně ty brýle jsem měla minimálně dvakrát do roka rozbité. Nedělala jsem to schválně, ani je nikde neválela, já je měla pořád na obličeji, ale to do vás vrazil spolužák, nebo jste uklouzli na náledí a brýle upadly a praskly. Moje máti mi pak vždy předvedla očistec na zemi. Řvala na mě, jak jsem neschopná, blbá, kolik jí to zas bude stát peněz, že to dělám schválně a tahala mě za vlasy, vyčítala všechno až od kolébky, to všechno proloženo nepublikovatelnými nadávkami a trvající celé hodiny. Vlastně se divím, že jsem vždycky s těmi rozbitými brýlemi přišla domů a začala utíkat až ve třinácti… Pokaždé jsem ale věděla, co mě čeká.
Otec se sice občas zastal, ale pak se ještě hádali spolu, matka řvala, že jsem blbá, líná a k ničemu celej tatínek a pak ještě znova vlítla na mě, že se hádají jen kvůli mně (řvali na sebe, až se okna otřásaly, skoro každý den kvůli úplně čemukoli a chovají se tak dodnes).
Měla jsem ještě mladší sestru, ta brýle nenosila a tak byla těhle výstupů častečně ušetřena. Když mi bylo cca deset a opět se mi rozbily obroučky, tak jsem ze zoufalství brýle položila na stůl a zavolala sestru, aby mi je podala. Bylo to hnusný, ale prostě jsem byla zoufalá. ![]()
No, samozřejmě se jí rozpadly v ruce a matka udělala ještě horší peklo než obvykle. Samozřejmě, že jsem byla označena za zákeřnou sfini, lhářku a prostě toho nejhoršího hajzla, co kdy po světě chodil.
No, abych to zakončila, tak naposledy na mě tuhle příhodu vytáhla letos v létě a opět jsem zjistila, že jsem byla ten nejhorší parchant už od narození a tohle se stalo nejpádnějším důkazem mé zvrhlé a prohnilé povahy…
No a když začala obviňovat mého syna, že to byl zaručeně on, kdo jim zašpinil omítku melounem, vnucovat mu jak je prolhanej, nevychovanej atd. (ač se tam pohybovalo asi milion lidí a můj syn mi nelže), tak jsem se rozhodla, že ji už nechci vidět.
Je to půl roku a fakt mi nechybí. ![]()
@Fuflík píše:
Tak já ti napíšu jednu story, abys věděla, že jsou i jiné taky matky.
Když jsem byla dítě, nosila jsem brýle. Máti mi vždy kupovala laciné obroučky. Ona mi kupovala všechno laciné, i jídlo nám kupovala vždy to nejlevnější, přitom tak chudí jsme zas nebyli. Na půjčování příbuzným bylo například peněz dost… no, na jednu stranu mě to naučilo velké skromnosti.![]()
Každopádně ty brýle jsem měla minimálně dvakrát do roka rozbité. Nedělala jsem to schválně, ani je nikde neválela, já je měla pořád na obličeji, ale to do vás vrazil spolužák, nebo jste uklouzli na náledí a brýle upadly a praskly. Moje máti mi pak vždy předvedla očistec na zemi. Řvala na mě, jak jsem neschopná, blbá, kolik jí to zas bude stát peněz, že to dělám schválně a tahala mě za vlasy, vyčítala všechno až od kolébky, to všechno proloženo nepublikovatelnými nadávkami a trvající celé hodiny. Vlastně se divím, že jsem vždycky s těmi rozbitými brýlemi přišla domů a začala utíkat až ve třinácti… Pokaždé jsem ale věděla, co mě čeká.
Otec se sice občas zastal, ale pak se ještě hádali spolu, matka řvala, že jsem blbá, líná a k ničemu celej tatínek a pak ještě znova vlítla na mě, že se hádají jen kvůli mně (řvali na sebe, až se okna otřásaly, skoro každý den kvůli úplně čemukoli a chovají se tak dodnes).
Měla jsem ještě mladší sestru, ta brýle nenosila a tak byla těhle výstupů častečně ušetřena. Když mi bylo cca deset a opět se mi rozbily obroučky, tak jsem ze zoufalství brýle položila na stůl a zavolala sestru, aby mi je podala. Bylo to hnusný, ale prostě jsem byla zoufalá.
No, samozřejmě se jí rozpadly v ruce a matka udělala ještě horší peklo než obvykle. Samozřejmě, že jsem byla označena za zákeřnou sfini, lhářku a prostě toho nejhoršího hajzla, co kdy po světě chodil.No, abych to zakončila, tak naposledy na mě tuhle příhodu vytáhla letos v létě a opět jsem zjistila, že jsem byla ten nejhorší parchant už od narození a tohle se stalo nejpádnějším důkazem mé zvrhlé a prohnilé povahy…
No a když začala obviňovat mého syna, že to byl zaručeně on, kdo jim zašpinil omítku melounem, vnucovat mu jak je prolhanej, nevychovanej atd. (ač se tam pohybovalo asi milion lidí a můj syn mi nelže), tak jsem se rozhodla, že ji už nechci vidět.
Je to půl roku a fakt mi nechybí.
![]()
Je mi z toho čtení úplně smutno. Miluj a opatruj své děti
Myslím, že utnout takhle toxickou,,matku'' bylo dobré rozhodnutí. Doufám, že tvůj dospělý život je mnohem šťastnější ![]()
@PaníBovaryová píše:
Vypadá to, že máš kolem sebe lidi, co jenom berou. Ale nedávají zpátky.
Drogy? ![]()
@Fuflík píše:
Tak já ti napíšu jednu story, abys věděla, že jsou i jiné taky matky.
Když jsem byla dítě, nosila jsem brýle. Máti mi vždy kupovala laciné obroučky. Ona mi kupovala všechno laciné, i jídlo nám kupovala vždy to nejlevnější, přitom tak chudí jsme zas nebyli. Na půjčování příbuzným bylo například peněz dost… no, na jednu stranu mě to naučilo velké skromnosti.![]()
Každopádně ty brýle jsem měla minimálně dvakrát do roka rozbité. Nedělala jsem to schválně, ani je nikde neválela, já je měla pořád na obličeji, ale to do vás vrazil spolužák, nebo jste uklouzli na náledí a brýle upadly a praskly. Moje máti mi pak vždy předvedla očistec na zemi. Řvala na mě, jak jsem neschopná, blbá, kolik jí to zas bude stát peněz, že to dělám schválně a tahala mě za vlasy, vyčítala všechno až od kolébky, to všechno proloženo nepublikovatelnými nadávkami a trvající celé hodiny. Vlastně se divím, že jsem vždycky s těmi rozbitými brýlemi přišla domů a začala utíkat až ve třinácti… Pokaždé jsem ale věděla, co mě čeká.
Otec se sice občas zastal, ale pak se ještě hádali spolu, matka řvala, že jsem blbá, líná a k ničemu celej tatínek a pak ještě znova vlítla na mě, že se hádají jen kvůli mně (řvali na sebe, až se okna otřásaly, skoro každý den kvůli úplně čemukoli a chovají se tak dodnes).
Měla jsem ještě mladší sestru, ta brýle nenosila a tak byla těhle výstupů častečně ušetřena. Když mi bylo cca deset a opět se mi rozbily obroučky, tak jsem ze zoufalství brýle položila na stůl a zavolala sestru, aby mi je podala. Bylo to hnusný, ale prostě jsem byla zoufalá.
No, samozřejmě se jí rozpadly v ruce a matka udělala ještě horší peklo než obvykle. Samozřejmě, že jsem byla označena za zákeřnou sfini, lhářku a prostě toho nejhoršího hajzla, co kdy po světě chodil.No, abych to zakončila, tak naposledy na mě tuhle příhodu vytáhla letos v létě a opět jsem zjistila, že jsem byla ten nejhorší parchant už od narození a tohle se stalo nejpádnějším důkazem mé zvrhlé a prohnilé povahy…
No a když začala obviňovat mého syna, že to byl zaručeně on, kdo jim zašpinil omítku melounem, vnucovat mu jak je prolhanej, nevychovanej atd. (ač se tam pohybovalo asi milion lidí a můj syn mi nelže), tak jsem se rozhodla, že ji už nechci vidět.
Je to půl roku a fakt mi nechybí.
Uf, tak to je hrůza…
Udělala jsi to nejlepší, co jsi mohla…
@Fuflík píše:
Tak já ti napíšu jednu story, abys věděla, že jsou i jiné taky matky.
Když jsem byla dítě, nosila jsem brýle. Máti mi vždy kupovala laciné obroučky. Ona mi kupovala všechno laciné, i jídlo nám kupovala vždy to nejlevnější, přitom tak chudí jsme zas nebyli. Na půjčování příbuzným bylo například peněz dost… no, na jednu stranu mě to naučilo velké skromnosti.![]()
Každopádně ty brýle jsem měla minimálně dvakrát do roka rozbité. Nedělala jsem to schválně, ani je nikde neválela, já je měla pořád na obličeji, ale to do vás vrazil spolužák, nebo jste uklouzli na náledí a brýle upadly a praskly. Moje máti mi pak vždy předvedla očistec na zemi. Řvala na mě, jak jsem neschopná, blbá, kolik jí to zas bude stát peněz, že to dělám schválně a tahala mě za vlasy, vyčítala všechno až od kolébky, to všechno proloženo nepublikovatelnými nadávkami a trvající celé hodiny. Vlastně se divím, že jsem vždycky s těmi rozbitými brýlemi přišla domů a začala utíkat až ve třinácti… Pokaždé jsem ale věděla, co mě čeká.
Otec se sice občas zastal, ale pak se ještě hádali spolu, matka řvala, že jsem blbá, líná a k ničemu celej tatínek a pak ještě znova vlítla na mě, že se hádají jen kvůli mně (řvali na sebe, až se okna otřásaly, skoro každý den kvůli úplně čemukoli a chovají se tak dodnes).
Měla jsem ještě mladší sestru, ta brýle nenosila a tak byla těhle výstupů častečně ušetřena. Když mi bylo cca deset a opět se mi rozbily obroučky, tak jsem ze zoufalství brýle položila na stůl a zavolala sestru, aby mi je podala. Bylo to hnusný, ale prostě jsem byla zoufalá.
No, samozřejmě se jí rozpadly v ruce a matka udělala ještě horší peklo než obvykle. Samozřejmě, že jsem byla označena za zákeřnou sfini, lhářku a prostě toho nejhoršího hajzla, co kdy po světě chodil.No, abych to zakončila, tak naposledy na mě tuhle příhodu vytáhla letos v létě a opět jsem zjistila, že jsem byla ten nejhorší parchant už od narození a tohle se stalo nejpádnějším důkazem mé zvrhlé a prohnilé povahy…
No a když začala obviňovat mého syna, že to byl zaručeně on, kdo jim zašpinil omítku melounem, vnucovat mu jak je prolhanej, nevychovanej atd. (ač se tam pohybovalo asi milion lidí a můj syn mi nelže), tak jsem se rozhodla, že ji už nechci vidět.
Je to půl roku a fakt mi nechybí.
dobře jsi udělala. Narcistku lakomou ![]()
Má matka mi ty brýle zezačátku nechtěla ani koupit, prý je nebude platit! Někdy ve 3. tř. se mi strašně zhoršil prospěch (vůbec jsem neviděla na tabuli), učitelka byla soužka-výstavní dojnice, odmítla mě přesadit dopředu. Tak jsem je nakonec dostala. A ano, to se rozbije hned, třeba blbý tělák. ![]()
@PanenkovaMakova píše:
Drogy?
Neznáš takové ty lidi, co všechno obrací na sebe „a to já…“
Podle mě neřeším věci v klidu a hodně si kvůli tomu situaci zhorsujes. Kdybys dokázala normálním způsobem zachovat klid a sdělit svoje potřeby, nebylo by to tak vyhroceny. Ani s rodiči, ani s partnerem. Výbuchy u rodičů a horlivé hádky a trisknuti s telefonem jen stupňuje a zhoršuje situaci.
Tyto 2 mesice jsou povedené.
tak co jako delam???

Jsem nestastna..Budu rada za rady, tipy, podporu, podobne story
Rafla jsem se poradne s rodici. Pohadala jsem se s nimi tak, ze uz spolu nejsme od te doby v kontaktu.. jednalo se vyvrcholeni letiteho ponizovani, shazovani, paranidnich nesmyslu ap. na mou osobu. Navic jsem pred mesicem mluvila s partnerem o nasem vztahu, ze pokud se v nekterych vecech nezacne vic cinit, pujdem od sebe. (Jde o veci, ktere sam nasliboval a ted se jen vymlouva a nic nedela)…Umořuje me to. Urazil se… A dela dusna…Prijde mi, ze jsem dosla do bobu, kdy uz nemuzu… Kdy uz to staci… stale citit nespokojenost rodicu, hysterii moji mámy, flašky mého otce. Porad me maji asi za malou, chteji snad abych jim pri kazde navsteve projevovala vdek. Vyslechla si jejich bolistka.Vse to na me hodi a me rany je vubec nezajimaji… Kdyz se snazim jim neco rict, vsimam si, ze me ani neposlouchaji, nezajima je to…Sice me mrzi ze jsme se nepekne pohadali, ale predtim tu pro me taky nebyli.. Navic to dusno doma s pritelem… a proste toho mam uz dost… Ted zas pritel delal dusno kvuli napr. Naproste prkotine. Zeptala jsem se ho, co bude delat po praci a on odpovedel proc.. Otazku proc mi poslal v sms asi 3× a navic Haloooo!!! Na to jsem mu odpovedela znovu, ze me jen zajima, co bude delat? A on mi zavolal a porad ze me tahal, proc me to zajima.Ja se ho otazala, zda nepil? On ze mel jedno trípivo..Ja coze? Tri piva? On ne, ze jedno třípivo a proc se ptam na odpoledne a jak kolovratek dokola, az jsem mu to normalne vypla.. za me to nemelo cenu..A on mi pak napsal 2 zpravy, ze co mu vypinam jako telefon!!! Ze to je hnusny a nelibi se mu to! Ze se slusne ptal!!!
Ja uz sama nevim, co je dobre a zle.. jako bych mela v hlave temno…Vim, ze neni pekny trisknout nekomu s telefonem, ale byla s nim domluva?
Nevim, zda mu mam dat jeste cas nebo se radeji uz odstehovat byt sama a mit bozsky klid! Nejhorsi je, ze je mi uz 32…Vztah 3lety.. I deti jsme uz planovali…